Hudební škola

Zahleděl jsem se na něj přes svojí ofinu. "Moje vlasy." zašeptal jsem. "Vždycky mě prozradí vlasy nebo uši." zoufale jsem hleděl na hrnečky. Asiros vždycky vycítil mou proměnu a mě bylo jasné že tu za chvíli bude. "Nebo můj hlas." koukl jsem se na něj. "Sensei já... Neni mi dobře. Nebaví mě tenhle přechod mezi tímhle světem a mým světem. Chci žít normálně tady." zašeptal jsem. "Ale to mi není umožněno a mě to hrozně ubližuje." protřel jsem si oči. Křídla se pomalu vsákla zpět do zad a já si zahleděl zaae na zem. "Sensei opravdu...jste gay? Řekněte mi...jaké to je...se zamilovat?"

Zadival sem se na nej.,,Chapu..takovi život je urcite tezky" snazil sem se pochopit jeho situaci.Pak se me ale zeptal na otazku na kterou sem nebyl jist jestlu dokazu odpovedet,,Ano..jsem..ale...nebyl sem jeste..uplne zamilovany .Laska je neco jako nemoc.Muze se ti tocit hlava..a tak..ale take muzes citit motylky v břiše.A ta osoba je pro tebe stredem zajmu.Vsechno ostatni jde stranou.Chces s nim byt co nejdele a nejblize .Je to vse slozite..ale..pokud si zamilovany poznaš to " usmal semse.On byl krasny ale..copak bych mel sanci? Mozna jo ale je tak zranitelny a mlady.

Nechal jsem si vlasy opět napadat do obličeje. "Takový pocit jsem zažil pouze jednou. Předtím se mi jen líbili. Ale nikdy to nebyla dívka. Vždycky to byli muži.", pousmál jsem se. "Můj spolubydlící je podobně vysoký jako vy. Akorát je celý osvalený a je to elf. Jeho úkol byl chránit mě když jsem se dostal do Japonska. On je bojovník. Jeden z nejlepších." pousmál jsem se. "On chrání ta křehká stvoření i když já sám jsem z části elf, jelikož jsem královského rodu a boj mi nic neříká. Chránil mě vždycky." povzdechl jsem si. Pořád mě boleli záda. "Nikdy jsem se do něj nezamiloval. Ta jeho posedlost ochrany je hrozná."  znovu jsem se pousmál. "Ale moje obrana je...prý skvělá."

Pousmal sem se a pohladil ho po vlasech,,Tenhle pocit znam..me se divky ale nikdy nelibili..odzacatku to byli chlapci." ja nikdy nebyl zamilovany teda..ted..vlastne Aki se mi hodne libil ale nemohl sem rict ze sem se zamiloval..uz sem byl hodnekrat zklamany a nechtel sem byt znova sklamany.,,Taky bych mel nutkani te ochranovat.." usmal sem se na nej.Takze elf...hmm...toho sem opravdu nevideo jeste a ted teprve..ale nebudu se ho ptat..na to mam dost casu jindy.

Pohlédl jsem na něj a v očích se mi zajiskřilo. Jakoby chvíli hleděl do oceánu. "Děkuju že mi pomáháte Sensei." usmál jsem se na něj jedním z mnoha roztomilých úsměvů. Pak když znovu prpmluvil, jsem přímo před ním hezky zrůžověl. "Sensei..." zamumlal jsem a zahleděl se na svou kytaru. Pousmál jsem se. "Mockrát děkuji Sensei. Vaše starost je tak hezká, přál bych si mít někoho jako vy po svém boku." zasněně jsem se usmál. Ale tohle je můj učitel, známe se chvilinku. To by hned tak nešlo.

Kdyz takle mluvil..zdalo se mi jakobych o nej ten zajem prohluboval..jakoby me k sobe přitahoval neviditelnyma provazama.,,Aki...vżdy muzeš za mnou prijit pokud budeš neco potrebovat...normalne to nedelam ale.." dosel sem ke stolu a zacal neco psat.Pak sem si k nenu zase sedl a podal mu papirek,,Mas tu mou adresu i telefoni čislo cokoli budes potrebovat ano?" nutkani ho ochranovat rostla kazdym jeho slovem.pohladil sem ho nežnw po tvaři.a pak sem ruku stahl,,Rikal si..ze si byl jednou zamilovany..to nebala ta laska op3tovaná? " zajimalo me to..kdyby byla..tak by mel nekoho s kym by byl ne?

Překvapeně jsem na svého učitele hleděl. Pak jsem se pousmál. Vzal jsem si papírek a pousmál se. "Mockát děkuji. Zvážím to."  a pak mě pohladil a mě se rpzbušilo srdce. Pak jsem poamutněl. "Nebyl jsem pro toho člověka důležitý. On byl...jiný než já. Neřekl jsem mu to nikdy a on asi stejně miloval někoho jiného." pousmál jsem se na něj. "S tím už si neporadím." zašeptal jsem smutmě. "Ale vy Senswi jste o mnoho lepší chováte se ke mě tak hezky."

sem lenoch linej a nechce se mi prehlašovat XD

Prikyvl sem ,,Ah..chapu..neopětovaná láska.." zaseptal sem .Nadechl sem se,,Víš..asi bych to neměl opravdu řikat svemu żakovi ale..líbíš se mi .a to hodně.Si velmi pohledný chlapec ale asi je to divné to řikat sotva sem te poznal." usmal sem se.nechal sem svou ruku na jeho tvaři a koukal mu primo do očí.

Pohlédl jsem na něj a pak s lehkým úsměvem Přikývl. "Ano neopětovaná láska, je to pro mě teď už vcelku normální ale předtím to bylo peklo." usmál jsem se na něj. Pak jsem se na něj nevěřícně koukl. "Já líbím vám? Ale vždyť...ani nejsem člověk." Sklonil jsem hlavu. Vytáhl jsem mobil a koukl na hodiny. Vyskočil jsem. "Omlouvám se! MUsím jít, moje kapela má dneska debut!" Vyhrkl jsem a vzal kytaru. Pak jsem se na něj ale otočil.  Vytáhl jsem papírek a podal mu ho, byla tam adresa. "Dneska tam vystupujeme. Prosím pokud budete mít čas." S tím jsem utekl.

Mark

Najednou vyskočil jakoby hořelo a rikal ze musi jit.No nemuzu ho tu drżet.Vzal sem si od nej papirek s adresou a usmal sem se a uz byl pryč.Povzdechnu si a du uklidit kancelař abych mohl odejit.Zamkl sem celou skolu a vydal se domu ale nakonec sem zmenil smer a vydal se na tu adresu na ktere měl hrat.