Hudební škola

 Běžel jsem celou dobu a i tak jsem to málem nestihl. "Takže tanec, zpěv a hraní bude až příště." usmál se na mě kamarád. Kývl jsem. Tihle kluci na tom byli podobně jako já. Byli jsme čtyři. Sako byl kluk se sytě žlutými vlasy a byl synem sluneční víly. Mikaru bL zase kluk se zelenými vlasy a syn lesní elfky a nymfáka. Akito byl bratr Mikaru. Až nato že jeho vlasy byli oranžové. Šli jsme po kapele před námi. Rozhlédl jsen se po publiku a pousmál se. Naše hlasy byli jedinečné a tak jsme tvořili opravdu hodně dobrou kapelu. Tancování a zpěv byl dneska na programu a tak jsem se do tohovpustili.

Dosel sem tam akorat kdyz začali.Vsichni měli nadherne hlasy..zajimave a vijmečne.Užasne hlasi ale Aki mel nejhezči hlas.dostal sem se nejakym zpusobem az dopředu a tim padem sem byl videt .Vyčnival sem mezi ostatnimi a usmival sem se.Poslouchal sem vse aby mi nic neuniklo.

Já zpíval většinou se Sako, zatímco dvojčata tancovali a zpívali spolu, spousta těch intimních  pohybů co ti dva předváděli holky nutili skoro omdlívat.  Následně přišlo moje sólo. Nadechl jsem se a můj hlas se rozezněl po sále. Vždycky když někdo z nás zpíval tak to mělo svůj účinek. Můj hlas byl o trochu lepší ale to jen díky mojí královské krvy. Sólo přebral  Sako, poté Mikaru a nakonec Akito. Konec písně jsme zase dozpívali spolu. Pohled mi padl na mého učitele, usmál jsem se na něj a jen kývl. Jako bych ho zval do zákulisí. Kývl jse směrem k oponě kde byli dveře do zákulisí a hned tam se skupinou zamířil. Sako si stěžoval na bolesti zad a hne jak na nás lidi neviděli, ze zad mu vyrašila křídla. Dožadoval se masáže a tak jsem na to šel já. Bratři si sedli a tiskli se k sobě a jen nás pozorovali. I mě už zase vyrašila křídla. Jen jsem čekal až se objeví můj učitel.

Vsiml sem si hned toho jeho pohledu a posunků.Jakmile skončili tak sem se pomalu vydal do zakulisi .Bylo tam spousta lidi takze sem mel trochu problem se tam dostat.Ale nakonec sem se tam doatal a oteviral dveře.Vešel sem a zachvili nachazel všechn co tam byli.aki a jeste jedenmwli křidla i,,Aki" vydechl sem a vydal se k nwmu.Usmal sem se na něj.Ostatni tam jen sed3li a koukali na mě .Nejspiš byli uplne stejn8 jako Aki.

Zrovna jsem Sakovi začal jemně promasírovávat křídla když se objevil Mark. Usmál jsem se na něj. Na vílí křídla nemohl nikdo sahat peotože by jim mohl ublížit ale ne někdo jako moje sestra nebo já. Díky naší kůži a tomu že jsme byli královské krve jsme se jako jediní mohli takto křídel dotýkat. Sako tiše vydechl když jsem skončil s masáží. Usmál jsem se na Marka. "Mockrát vám děkuji že jste přišel Sensei." řekl jsem. "Tohle je moje kapela, Sako." poukázal jsem na vílího chlapce co si prohrábl clasy. "Tamto jsou Sarada Mikaru a Sarada Akira." Akira se zvedl a pořádně si Marka prohlédl. Poté nasál jeho vůni. "Ale notak." Mikaru vstal a přitáhl k sobě svého staršího bratra. Pak kývl. "Těší nás." usmál se. "Mikaru a Akira jsou poloviční elfové a poloviční nymfy. Jsou to částečně moji příbuzní. Sako je sluneční víla." usmál jsem se. "Ani jste nevěděl kdo jsem já takže. Mám ve své rodině mnoho ras ale jsem nymfí princ. Moje babička byla víla a můj děda elf. Ale jinak je většina rodiny nymfí." usmáljsem se. "Aki je tu ten tvůj." ukázal Sako dolu z okna kam se přesunul. Povzdechl jsem si. "Budu muset zpátky. Sensei já... Chtěl bych vás vzít s sebou."

Vsechny mi predstavil a ja se usmal.Vubec mi nevadilo ze sou jine rasy ale porad jsou živí a vypadaji jako my lidé.,,To byla maličkost nemusiš mi dekovat.přisel sem rád" usmal sem se a pak řekl neco o tom ze by mě chtel vzit sebou.,,Vzit sebou? Kam?" opravdu sem to nechapal a tak sem koukal trochu zmateně a nechapavě.

Sklonil jsem hlavu. "Chtěl bych vás vzít s sebou do mého světa. Mého království." zašeptal jsem. "Pomohl jste mi a já chci abyste měl nějaký zážitek. A tohle je podle mě nádherný zážitek." zašeptal jsem. "Konec konců je to svět na který hned tak nezapomenete." zašeptal jsem a zahleděl se na jeho tvář. "Prosím Sensei. Dovolte mi vás vzít s sebou."

Poslouchal sek ho a přemyšlel.Nemel sem nic co bych musel udelat a pokud by mu to udelalo radost,,No..dobrá..pokud si to přeješ.Nemam s tím problém" usmal sem se na něj,,Pokud to nikomu nebude vadit tak rad pujdu " jedine co tak zitra byla skola kam sem musel on vlastne taky.

Rozzářil jsem se a usmál se. "To jsem moc rád." řekl jsem a chyfil ho za ruku. Rozběhl jsem se k oknu, vyskočil a jeho stáhl s sebou. Dole už byl Asirod a vypadal pěkně otráveně. Svalnatý elf si prohlížel mého učitele. Jen jsme se usmál, on protozlčil panenky a přenesl nás doprostřed cesty uprostřed lesa. Okamžitě jsem na sobě měl. Dlouhé kalhoty, koženné rukavice, koženné boty s ozdoby z listů, plášť, tričko z pevné látky a u pasu meč. Kolem beder pás s diamarlanty chránící zemi. Byla vidět moje křídla a uši byli trochu špičatější. I Asirosovi se změnilo oblečení, akorát měl třikrát víc zbraní jak já. Koukl jsem se na svého učitele který se jako jediný nezměnil a usmál se.

Sel sem zanim a zastavil se az u jednoho...muże ktery nas teleportoval nekam doprostřet lesa .Rozhledl sem se kolem a pak sem vratil pohled na Akiho jtery ted byl obleceny uplne jinak zamrkal sem.nejspis toho neska uvidim hodne takze sem se tomuhle nemel ani divit..vzdy sem chtel skoumat ostatní rasi ted sem mel moznost ale ...ja to neprijmul kvuli nejakemu vyzkumu ja to prijmul kvuli Akimu ktery me pozadal abych s nim šel