Hudební škola

Asiros si Marka nevšímal, otočil se na mě. "Výsosti můžete?" kývl jsem a natáhl ořed sebe ruku. Zavřel jsem oči. Na dlani se mi zhmotnila svítící bublina z vody.  Asiros se rozhlédl a povzdechl si. Vydali jsne se k hradu v dálce. "Tady čas běží jinak. Mezitím co na zemi uplyne sekunda tady uplyne celý den. Je to výhodnější Sensei. Na zemi mi je  patnáct ale tady, mi je pět tisíc let." usmál jsem se. Objevila se před námi obrovská brána. Zhasl jsem bublinu a stiskl Senseiovi ruku. Pak jsem vstoupil dovnitř. Asiros zavřel a šel za námi. "Asirosi něco je špatně." zašeptal jsem. Asiros jen kývl. Stromy byli uvadlé. Květiny také a vládla tu temnota. A pak jsem se zhroutil na Senseie a zhluboka dýchal.

Pozoroval sem a poslouchal vse co se zde dělo.Bylo to zajimave a tak zvlastni ale nadherne.Byl sem ..v jinem svete.To by se mi jindy nepodařilo.Vzal m3 za ruku a vedl me sebou .Jenze..kdyz sme prosli branou tak se neco stalo a Aki se mi zhroutil do naruče,,Aki! Co se deje?! " bal sem se o nej aby se mu neco nestalo co se tu d3lo?

Aki:

Pohlédl jsem na něj celkem nepřítomně. Asiros napjal luk a rozhlédl se. Dlouhé vlasy mu zavlály a on přimhouřil oči. "Notak kde jsi ty potvoro." zašeptal. Aotva to dořekl přes cestu přeběhl obrovský pavouk. Teprve teď byli vidět stromy v zahradě naprosto obalené v pavučinách. Místo stráží tu byli jen balíky z pavučiny. To byli dříve stráže teď už z nich nezbylo nic. Pavouci je vysáli. Asiro sklopil luk a vytřeštil oči. "Kdy6 někdo ubližuje lesu, výsost Akiho to oslabuje. A tohle je hodně vážné." řekl Asiros a pohlédl na Marka.

Zamrkal sem kdyz sem uvidel tu potvoru .Bylo to hrozny pavouk hnusnej velkej.Ale me ted hlavne zajimal Aki,,Co mužu udelat jak mu mohu pomoci.?" rekl sem rychle..Mel sem ho v naruči ale furt sem pozoroval pavouka a vse co zbylo po nejakem životě

Aki:

Asiros se rozhlédl. Zahlédl nějaké ohnivé elfy. "Oheň proti němu nic nezmůže." řekla elfka a bezradně pokrčila rameny. Asiros se zahleděl na Marka. "Nemůžeme dělat nic." řekl. "Draci jsou daleko a tak nemáme nic. Tihle pavouci tu vůbec nemají být." pohlédl na mě. Byl jsem v obličeji úplně býlý a politý potem. Hlasitě jsem dýchal. Pavouk zacvakal zuby a obalil pavučinami další nevinný strom. Vykřikl jsem bolestí.

Zamračil sem se,,Musi přece neco jit udelat..nemuueme to nechat jen tak." vadilo mi videt akiho takhle trpět,,Aki vidrž to" zašeptal sem a pohladil ho . ja nemel nic co bych mohl pouzit jediny co sem sebou mel byla má kytara co sem sebou stale nosil ale ta nijak nemohla pomoct.

Přitiskl jsen se k Markovi. "Dokud tu ty pavouci budou okupovat les, trpí oba. Jak Aki tak princezna." zašeptal Asiros. Najednou kolem něj cosi prosvištělo. Asiros zanrkal. "To si říkáte ohnivý elfové?" zaprskala postava na skryté elfy. Z koně na kterém jela šlehaly plameny a temná oblaka. "Doragon?" zašeptal Asiros. Jasně ochránkyně mojí sestry byla ohnivo temná elfka. Seskočila z koně. "Asirosi a ty čekáš na co? Až Aki zemře?!" napjala luk a vystřelila po pavoukovi. Ten zasyčel a zacvakal zuby když se do něj zabodl, ale neublížil mu. Pavouk se zvětšil a mrskl po Doragon pavučinu. "Zia je s Accalioudoveď je tan Asirosi!" vřískla a pavoučinu síť zablokovala. Asiros otevřel bránu. "Změna plánu." zašeptal a hlasitě zapískal. Objevil se kůň jednorožec zářil modrým světlem. Asiros tam Marka se mnou posadil a poplácal jednorožce po boku. Ten okamžitě vběhl do lesa a pelášil nezi stromy. Asiros se brzy ztratil.

Oběvila se tam jedna dívka která yla asi vic rozhodnuta bojovat.Řikala ze nas ma nekam odvest.Oběvil se tam jednorožec na ktereho nas vysadil ja sem držel Akiho aby nespadl a stejne on se nedokazal držet ted sam.Bylo mi strasne videt ho takhle ze mu ani neprislo ze vidim jednorožce nebo neco okolo.Zajimal sem se jen o Akiho ktereho sem pohladil po vlasech

Hleděl jsem na Marka jako útěchu. Kdybych z lesa neodešel nestalo by se to. Jsem takový idiot. Jednorožec dojwl až k velkému opuštěnému sídlu. Zaržál. Já z něho pomalu slezl.  Nebo spíš jswm se zhroutil  na nádvoří. Objevila se jedna žena. Ta na mě upřela temně černé oči. "Mé jméno je Zia. Jak vám mohu pomoci?" zeptala se a já se jen pousmál. "Moje sestra?" zašeptal jsem. Kývla a vzala mě do náručí. Otočila se na Marka. "Následujte mě a pokud máte otázky tak se ptejte." vydala se do útrob sídla.

Markéta:

Dojeli jsme nejspíše na místo kam jsme měli a ja sem se snažil zůstat v klidu ale jaksi strach o Akiho mi to nedovolil pak tam přišla nějaká žena a vzala Akiho do náruče ,,Asi jen jednu...Bude v pořádku?" Zeptal sem se ustarane opravdu sem se o něj bal a bylo to vidět.jak sem mu řekl líbí se mi možná víc než by měl ale to já neovlivní takže sem chtěl vědět jak na tom je .