Hudební škola

Oprava : Mark

Zia se na něj otočila. "Nevím to jistě, nikdo to.neví." řekla jen a prohlédla si mou tvář. Začala mi černat křìdla a to bylo špatné. Jedna moje ruka vyhledala křišťálovou dýku a moje prsty obejmuli rukojeť. Ziina ruka mě zastavila dřív než jsem si dýku vrazil do srdce. Sebrala mi ji a někam si ji schovala. "Pavouci mají poslání. Chtějí ovládnout les." Zašeptala. "Když ho ovládnou, budou mict ovládat i Accaliu a Akiho." Zašeptala a pospíšila si do útrob. Tam mě položila na listí a zahleděla se na mě. Z druhé místnosti vyšla další dívka, tmavě modré vlasy měla svázané, u pasu meč, přes rameno toulec s šípy, v ruce luk. Na sobě vysoké koženné boty krátkou sukni ze saténu, blůzu z mořských řas. To vše v zelené a modré barvě. Ve vlasech se jí třpytina korunka se třemi diamanty.  Zahleděla se na Marka. Věděla kdo je aleto stejně se zeptala."co chcete a kdo jste?" Na zádech se jí zatřpytila křídla, stejná jako jsem měl já

Nebyl sem s touhle odpovědi spokojen ale co sem mohlsdelat..Pak sem přišla další dívka ,,jsem Mark a sem tu s Akim " řekl sem jednoduše a díval se na ni...Vypadala skoro jako Aki ale byla ..Jiná aky byl menči ale to je jedno jediné co sem chtěl bylo aby byl Aki v pořádku 

"Jsi tu s Akim?" zamumlala a sklonila se k mému tělu. Prsty mi přeleja po tváři. Setřela kapičky potu. "Potřebuje vodu Zio." ta jen kývla a odběhla. "Takže Aki tě swm přenesl zrovna v době kdy nás napadli pavouci obřího rozměru. Hlupáček." pousmála se. "Jsi jeho přítel? Marku?" řekla a hladila měve vlasech. "Nebo jen uučitel? Vím o tobě všechno a to mi stačil hediný pohled." usmála se.

Podíval sem se na ni ,,Ano jsem tu s ním ..." Pritakal sem ,,Kdyby to věděl nevzal by mě sem.." to ale sama určitě věděla .Pak ale řekla něco co mě ...dost překvapilo,,No..já..(povzdechnutí ) je pravda že se mi ...Aki líbí ale i tak jsem jeho učitel ...a Aki o mě zájem mít nemůže sem člověk obyčejný člověk ..." Usmál sem se ale rakovinu..slaz smutným pohledem.

"láska si ale nevybírá drahý pane učiteli. Aki může milovat kohokoliv. Ať už jste člověk nebo ne. Na tom nezáleží. Sám Aki chce být člověk." Usmála se na něj. "Poslední dobou se les snaží lidi napadnout víc a víc. Teda lidi. Ani nevím kdo se neustále tolik snaží. Náš les slábne a to je špatně." Zašeptala smutně. Zakašlal jsem a pomalu se posadil. "Bolí mě hlava."

To vím.Ale určitě není zamilovaný do mě .Sotva mě zná .Je pravda že sme se o tom bavili než SME se dostali sem ." Řekl sem a poslouchal sem ji ,,Rád bych pomohl ale nejspíš člověk nic nezmůže " řekl sem a to byla taky nejspíš pravda.Byl sem obyčejný člověk.Aki se probral a já sem si oddichl,,Aki.Sem rád že si vzhůru" řekl sem a šel sem k němu blíž

Aki:

Koukl jsem se na Marka. "Kdo říká že nejsem zamilovaný?" Zašeptal jsem zklamaně že si tohle o mě myslí. Mě se líbil a možná že bych se i zamiloval. "Nikoho přece nezajímá že jsi člověk. Láska si nevybírà." Vykašlal jsem novou krev. Přtiskl jsem se k Markovi a usmál se na něj.

když promluvil aki tak sem se na něj koukl sehl sem se k němu a jeme ho pohladil po vlasech.,,promin Aki.."usmal sem se na něj.ted mi bylo jasne že to myslí vážně a ja taky,,Mas pravdu byl sem hloupí"přiznal sem a objal sem ho jeme kolempasu

Objal mě a já se na něj usmál. Pohladil jsem ho po tváři. Natáhl jsem se a jemně spojil naše rty. Bylo mi jedno že je tam i moje sestra, prostě jsem chtěl ho políbit. Líbil se mi a tak jsem chtěl.