Jarní les

Pomalu jsem šel za nima. Přemýšlel jsem, když jsme byli malí, často jsme si tady s L hráli, když se k nám někdo připojil, většinou dcera víly léčitelky byla ještě větší legrace, to jsem byl ještě hodně energický než se objevila ta moje plachost. Pak jsem většinou seděl na kraji jezírka, sledoval L a Yui, vílu která šla po stopách její matky. Léčivé víly. Ti dva se spolu hodně vyblbli, narozdíl ode mě. Já hleděl do knížky a nebo si kreslil. Rád jsem kreslil. A měl jsem spoustu papírů na kterých byl L i když spal. Miloval jsem ty obrázky. Hrozně rád jsem kreslil L. Měl vždycky krasnye výraz ve tváři a jeho oči byli vždycky nejtěžší. "Elu." Chytl jsem své dvojče za ruku a pohlédl na něj. "Moc ti děkuju."

Sel sem vedle táty a povídal sem si s ním ..Eru šel zamnou no a ja sem se na něj otočil až když mě chytil za ruku ,,Neděkuj mi ..přece jsi můj bráška sem rád když máš radost Éru " usmál sem se a za ruku sem ho vedl sebou .taky sem se na něj pootočil,,budeš neska kreslit nebo budeš semnou" zeptal sem se..uměl krasne kreslit ale já jsem chtěl být s ním.takze sem se ho raději zeptal .

Sel sem vedle táty a povídal sem si s ním ..Eru šel zamnou no a ja sem se na něj otočil až když mě chytil za ruku ,,Neděkuj mi ..přece jsi můj bráška sem rád když máš radost Éru " usmál sem se a za ruku sem ho vedl sebou .taky sem se na něj pootočil,,budeš neska kreslit nebo budeš semnou" zeptal sem se..uměl krasne kreslit ale já jsem chtěl být s ním.takze sem se ho raději zeptal .

Jen jsem se na něj mírně pousmál jako výraz vděčnosti. Měl jsem s sebou skicák ale jestli chtěl abych byl s ním... ale těšil jsem se jak nakreslím další obrázek.  Přemýšlel jsem dál. Většinou si vystačil s tou protivnou vílou kterou jsem neměl rád už jen kvůli že mi kradla brášku. Ale on s ní vypadal tak šťastně. Mnohem víc jak se mnou. Se mnou určitě tak šťastný nebyl, už jen kvůli tomu že ona byla holka, krásná víla a já... já byl jen starší bratr který se s ní nemohl rovnat. Asi budu kreslit." Zašeptal jsem. Potom jsem sese stejně měl vrátit za mamkou. L bude mít klid a ticho, bude mít čas na Yui. Já se vrátím dolů a budu se učit taneční pohyby až dopomůžu  mamce. 

Když řekl že si bude raději kreslit tak mi zmizel úsměv že tváře ...chtěl sem být s ním ...ale on o to asi nestal...to byl taky důvod proč sem se mu vzdaloval...nechtěl semnou takto trávit čas..a když tam byla Yui možná že sem se s ní bavil ale byla to jen holka ...já měl raději svého brášku Eru.,,dobre .." řekl sem pro mě až moc tiše a pustil sem ho ...stejně už sme byli u svatini..skoro..já sem se rozbehl k ni a tátu s R sem nechal za sebou .Nezajímala mě žádná Yui ale chtěl sem byt S Éru.u svatini sem se zastavil ale raději sem si zalezl na muj oblíbený styl tak abych nebyl vidět .

L utekl, jak jsem si myslel, těšil se na ní hodně. Zastavil jsem se a hleděl za ním. Myky se otočil. "Co se toti mezi vámi stalo?" Zeptal se mě, byl jsem ticho. Táta si povzdechl. Mě začali téct slzy. Nechtěl jsem tam. Půjdu tam zítra, pozítří, je mi to jedno. Přitiskl jsem si dlaně na oči. Skicák pokreslený obrázky mého bratra skončil na zemi. Bylo mi to jedno. Prostě jsem se otočil a pelášil pryč. Me rozhodně jsem neplánoval dostat se domu do vilky. Byl jsem rozhodnutý schovat se někde v lese. Zůstat tam a vyplakat se stromům do kořenů. Schoulil jsem se teda do klubíčka u kořenů velkého stromu uprostřed lesa.  Schoval jsem tvář do kolen a nechal slzy volně téct. L byl jiný než já, alespoň částečně, musel jsem si zvyknout. Alespoň trochu si zvyknout. Stromy byli moji kamarádi. Téměř jediní kamarádi. Mého brášku mi sebrala pitomá víla. Mezitím co jsemříkal se schovával za mnou chvíli táta hleděl, pak zvedl skicák aale donesl ho L. "Eru to tu nechal. Pak mu to kdyžtak dones. Určitě se vrátí." Sám ale věděl že já byl schopný v lese i přespat. Dokud mě nenajdou budu tam.

I kdyby tu Yui byla nebavil bych se s ní teď ne ...nebyl sem tu kvůli ní ale kvůli rodině a kvůli R .Seděl sem na stromě dokud táta nepřišel a nedal mi skycak...utekl proč on utekl? On neměl důvod to já měl důvod že nechtěl být semnou.Vzal sem si skycak a když táta odešel otevřel sem ho...Uviděl sem sebe..jak spím..?počkat proč by mě kreslil ve spánku ? Listování sem ve skycak ...na každý stránce sem byl já ...jak spím jak jim jak ..se učím..nebo docela časté šou tu obrázky tady u svatini ...s ní ..ale její postava byla celkem rozmazaná a byli na obrázku kapky..jakoby ..při kreslení brečel...ale proč? Vždycky sem chtěl být s ním ale on mě odháněl .Já chtěl být s ním ale vždycky sem skončil s Yui kterou sem bral jen jako kamarádku ale ne nejlepší ..

Byl jsem zoufalý, štvalo mě že mi ho Yui bere. On byl můj! Můj bratr! Moje dvojče, nikdo neměl právo na to mi ho brát! Vadilo mi že mě tam nechal. Zatímco on šel ke svatyni, a mě tam nechal. Byl jsem mu ukradený.utíral jsem si slzy a snažil se zůstat v klidu. Ale nešlo to. A pak si vedle mě někdo sedl. Zvedl jsem hlavu abych věděl kdo že mě to otravuje. Byla to holka, měla růžové šaty z okvětních plátků pivoňky a růže. "Takže to jsi ty?" Zeptala se mě a já nechápavě zamrkal. "Je tu duše posedlá neopětovanou láskou. Jsi zamilovaný do svého bratra. A já tu jsem abych ti pomohla zapomenout." Usmála se a hleděla na můj zoufalý výraz. "Zapomenout?" Zašeptal jsem nechápavě. Kývla a než jsem mohl něco říct, už jsem měl smůlu. Položila mi dlaň na čelo a já cítil jak ztrácím vzpomínky. A pakto jsem omdlel.

Když jsem sevyhnaly probral, posadil jsem se a nechápavě se rozhlédl. Kde to jsem? Proč tady jsem?

Tohle mě překvapilo a proto sem slezl ze stromu a běžel sem směrem do lesa ...k jedné mitine kde sem věděl že často býval..ale nemohl sem ho nikde najít ,,Eru ??!!" Volal sem a koukal kolem ...až sem ho nakonec uviděl byl bazénu a...ležel ...co se mu stalo?! Doběhl sem knemu a rychle sem ho začal prohlížet ,,Eru si v pořádku nestalo se ti nic ?! "Začal sem ho prohlížet jeslí je v pořádku,,Yokata!!" Řekl sem a sevřel ho v náruči ,,Omlouvám se nevěděl sem že ti na mě taky tolik záleží..Já se o Yui nezajímají vážně ne ...Beru ji jen jako kamarádku nic víc opravdu Éru"sevřel sem ho pevněji 

Přiběhl ke mě L. Zamrkal jsem, objal mě a to mě udivilo. "Ale proč mi to říkáš Elu? Vždyť je to jen tvoje věc. Je toto tvoje kamarádka. Já to vědět nepotřebuju." Zašeptal jsem a upřel na něj nechápavé oči. Nerozuměl jsem tomu, co mi tím chtěl říct. Natáhl jsem ruku a jemně mu pročísl vlasy. Byli stejně hebké jako ty moje. "Samozřejmě že mi na tobě záleží vždyť jsi můj bratr. Je jasné že když jsi můj sourozenec tak o tebe budu mít strach." Zašeptal jsem. "Mám tě přece rád. Moc rád." Usmál jsem sese na něj. "Proč máš o mě takový strach? Vždyť se nic nestalo. Jsem tady, jsem tu s tebou a jsem v pořádku." Postavil jsem se a oprášil sikalhoty. "Budu mít radost i s tebou když si najdeš přítelkyni." Usmál jsem se a pomalu se vydal se k našemu domku.