Jarní les

Bylo zase léto, táta nám oznámil že sibere v práci dovolenou a pojedeme zase sem. Do tohohle lesa kde si Shiro, chlapec malé výšky a hlavně naše biologická matka uvědomil že je těhotný. Byl poslední z duhových víl a tak se u něj vyvinula starost a otěhotněl. Bylo velké štěstí že porodil dvojčata a to mě a mého mladšího bratra. Jednovaječná dvojčata akorát jak to už u víl bývá, nemají stejné vlasy. Tudíž já měl oranžové a L zelené. A hlavně bylo štěstí že jsme se narodili zdraví kvůli tomu že na Shirovi dělali experimenty a on našel štěstí až tady. Trávil jsem se Shirem poměrně dost času protože jsme si byli podobní zatímco L si byl podobný zase s naším otcem. Teď jsme jeli po dálnici, Myky se bavil s L a já usínal. Shiro který seděl na místě spolujezdce byl jako obvykle potichu. Pohlédl jsem na komunikativního L. Podepřel jsem si hlavu a zamyslel se. Ve škole kam jsme chodili byla soutěž. L si tyhle věci nečetl ale já kolem nástěnky chodil často a i když mě L tahal za rukáv, stejně jsem si to četl. A pak ho jen tiše následoval a poslouchal co říká. Chtěl jsem se tam přihlásit ale věděl jsem že nebude L určitě souhlasit. Zavřel jsem oči a za chvíli v autě usnul a spadl L na rameno.

Narodili SME se tady..v nádherném lese ale i tak jsme se přestěhovali do města..a sem jsme jezdili jenom na prázdniny což byla škoda.Shiro naše mamka byl pořád potichu ale ta láska k nám a k Mykymu byla znát .byl podobný jako můj bráška R tichý a klidný ...to já byl spíše podobný tátovi Mykymu.rad sem mluvil a ochraňoval brášku.Ale taky sem občas chodil za tátou do nemocnice a koukal jak pracuje i když byla mamka proti .bavil sem se s tátou o tom co podnikneme az tam budeme a najednou Mi R položil hlavu na rameno...usnul podíval sem se do zrcadla co bylo ve předu..vypadali jsme podobně ale ..on byl roztomili..usmál sem se a nechal sem ho aby se o mě opíral když byl tak unavený 

Myky se podíval so zpětného zrcátka a uchechtl se. "Je neuvěřitelné jak dokáží být sourozenci rozdílní. Kdyby R neměl takový hlas a takovou podobu anibych neřekl že jste sourozenci. Je to téměř celý Shiro. Pamatuješ když jste jako malý vyhráli tu pěveckou soutěž? Vážně vám to šlo. Do teď si pamatuju jak jsi ty nakonec řekl že už to dělat nechceš. R se rozbrečel a utekl. Hledali jsme ho hodinu." Zasmál se ale zbytek cesty pak jen nadával na mizernou dopravu a zácpy. A pak po dvou hodinách konečně oznámil:  Jsme tady. To mě probudilo. Posadil jsem se a rozhlédl se. Zase ta krajina kde jsme se narodili. Otevřel jsem dveře auta a vystoupil. Pomohl jsem Mykymu a L s kufry a pak šel Shirovi pomoct okopat zahrádku. A pak už byl konečně klid. A já měl čas na sebe. Takže jsem se vxdal na svoje oblíbené místo. Sklep. Když jsem byl malý, donutil jsem Mykyho aby mi tam zařídil taneční studio. Sotva jsem ho tam měl.vždycky jsem tam zalezl a hleděl na obrovské zrcadlo které sloužilo k tomu abych viděl svoje pohyby.  Když jsme byl zoufalý, smutný a podobně zalezl jsem si sem. Dřív sem chodil i L ale teď tu už delší dobu nebyl.

Vystoupili SME a já sem zanesl tažky společnosti s tátou dovnitř aby to nenosil sám..Mamka a R mezitím byli na zahrádce jaxko vždycky..ale R pak někam zmizel a já nevěděl kam...,,Eru ."zavolal sem ale nikde se neozval..no možná ..vím kde bude ...ale tam sem už dlooouho nebyl...ale tak ...chtěl sem jít za ním..Sesel sem pomalu schodů a...uviděl sem ho tam ,,Eru ?proc si utekl...hledal sem tě " řekl sem...rozhlédl sem se kolem...no..vlastně proč sem sem přestal chodit.? Ani nevím ale...měl sem divný pocit ..jakobys se pomalu vzdalovali a to se mi moc nelíbilo..možná bych měl ..občas ustoupit a dělat to co chce R

Na mobilu jsem koukal na obrázky, na fotky a podobně, zkrátka věci ze školy. Vždycky jsme se s L k sobě přiblížili když bylo léto a když byla škola, jen jsme do ní spolu chodili, pak každý šel za svými přáteli. Teď L přišel ke mě do sklepa. Zvedp jsem hlavu. Pak jsem se postavil. "Ahoj, copak?" Řekl jsem zahleděl jsem se na tvář tolik podobnou mé. Na vlasy které lemovali jeho obličej. Povzdechl jsem si. "Já...chci ti něco říct." Postavil jsem se a opřel se o zeď. Pohled jsem zaměřil na zem. Většinou když jsem mluvil, byl jsem potichu nebo koukal do země. Nakonec jsem ale zvedl hlavu a pohlédl na něj zpříma. "Ve škole jak jsi mě vždycky tahal od nástěnky, pořádá se tam pěvecká soutěž, výherce si může založit kapelu. Jediné jak umím použít svůj hlas je zpěv to je jediné co můžu dělat před tolika lidma. Když jsme byli malý, oba jsme snili o tom že budeme mít kapelu. A teď...je to mije šance. Potřebuju abys tam šel se mnou." Zašeptal jsem a upřel na něj prosebný pohled. "Prosím."

Sesel sem uplne hdolu a sedl sem si naproti nemu abych si poslechl co mi chtěl...no myslel sem si to ..zase soutez...al..ja sem říkal slze uz nechci nic takového podstupovat ale ...už dlouho sem mu noc nedovolím ...no..ale..možná ,,no...opravdu si to tak moc prejes tam jít ? " Zeptal sem se a no byl sem ochotný tam s ním nakonec jít 

Přitiskl jsem si ruce na hruď a tiše kývl. "Sám víš že jediná věc na co svůj hlas dokážu použít je zpěv. Sám jsi se mnou zpíval a tancoval když jsme byli malí. Od doby co jsi řekl že už nechceš, tak jsem přestal taky ale já bych...opravdu Chtěl zase začít zpívat i tančit." Řekl jsem a pohled upíral víc do země čím déle jsem mluvil. Zkrátka jsem prostě skoro nemluvil.  "Elu, prosím já tam vážně hrozně chci. Já...udělám cokoliv. Jen mi to dovol. Pojď tamse mnou." Znovu jsem na něj koukal svým tichým a nevinným pohledem. Už několikrát jsem přemýšlel že bych mohl L dovolit aby tam se mnou šel, budeme tam čtyři. Ty kluky jsem ještě neviděl. Ale kdyby tam L šel, bylo by to příjemné. 

Podival sme se na něj..jeho tvář byla ..tak roztomilá .povzdechl sem si a dosel sem k němu ..pocuchal sem mu vlasy,,Hai Hai ..tak ja stebou půjdu Éru" řekl sem a sehl sem si do dřepu abych viděl do jeho obličeje .,,Co máš teda v plánu Éru?" Řekl sem s úsměvem..projedou mohu udělat něco co se bude líbit jemu .natáhl sem se a dal mu psusu na čelo to sem často nedělal většinou sem mu pocuchal vlasy ale tohle moc často nedělám .

Sotva řekl že se mnou půjde, okamžitě jsem se na něj nadšeně zahleděl. "Složil jsem písničku takže tu mám. A pak přímo pohyby pro tanec mám nakreslené." Řekl jsem a všechno mu to strčil pod nos. "Takže já tě zapíšu potom do přihlášky" usmál jsem se na něj. Nechal jsem se políbit na čelo a pousmál se. Byla to už delší doba od toho co jsme spolu chodili po škole a on mi šeptal do ucha různé narážky a sledoval jak rudnu. Jenže než jsem stačil něco dalšího říct, Myky na nás zavolal abysme šli nahoru. Rychle jsem si tam pospíšil a L táhl za sebou. Myky byl nahoře a usmíval se na nás. "Je načase jít ke svatyni hoši. Shiro šel napřed takže dorazí až později. Šel si ještě něco vyřídit." Usmál se. Kývl jsem a pomalu se vydal za Mykym zase s tím tichým výrazem ve tvaři.

Byl sem rad ze byl rád i on..no aspoň jsem mu jednou udělal radost.,,hai ...tak mu to ukážeš potom.. " zachvilku nas volal táta..Eru mě táhl nahoru za nim ....no měli jsme jít ke svatini ale to každý rok.Mel sem to tam rád a s Eru jsme se tam vždycky vyblbli i když SME byli už starší ale i tak vyblbli SME se a hlavně byla tam krásná atmosféra .Miloval sem to tam.Sem tam jsme tam vydělí i ostatní vílí což bylo taky hezké a většinou i nové viděl sem je asi tak ..dvakrát za život .

Pomalu jsem šel za nima. Přemýšlel jsem, když jsme byli malí, často jsme si tady s L hráli, když se k nám někdo připojil, většinou dcera víly léčitelky byla ještě větší legrace, to jsem byl ještě hodně energický než se objevila ta moje plachost. Pak jsem většinou seděl na kraji jezírka, sledoval L a Yui, vílu která šla po stopách její matky. Léčivé víly. Ti dva se spolu hodně vyblbli, narozdíl ode mě. Já hleděl do knížky a nebo si kreslil. Rád jsem kreslil. A měl jsem spoustu papírů na kterých byl L i když spal. Miloval jsem ty obrázky. Hrozně rád jsem kreslil L. Měl vždycky krasnye výraz ve tváři a jeho oči byli vždycky nejtěžší. "Elu." Chytl jsem své dvojče za ruku a pohlédl na něj. "Moc ti děkuju."

Sel sem vedle táty a povídal sem si s ním ..Eru šel zamnou no a ja sem se na něj otočil až když mě chytil za ruku ,,Neděkuj mi ..přece jsi můj bráška sem rád když máš radost Éru " usmál sem se a za ruku sem ho vedl sebou .taky sem se na něj pootočil,,budeš neska kreslit nebo budeš semnou" zeptal sem se..uměl krasne kreslit ale já jsem chtěl být s ním.takze sem se ho raději zeptal .

Sel sem vedle táty a povídal sem si s ním ..Eru šel zamnou no a ja sem se na něj otočil až když mě chytil za ruku ,,Neděkuj mi ..přece jsi můj bráška sem rád když máš radost Éru " usmál sem se a za ruku sem ho vedl sebou .taky sem se na něj pootočil,,budeš neska kreslit nebo budeš semnou" zeptal sem se..uměl krasne kreslit ale já jsem chtěl být s ním.takze sem se ho raději zeptal .

Jen jsem se na něj mírně pousmál jako výraz vděčnosti. Měl jsem s sebou skicák ale jestli chtěl abych byl s ním... ale těšil jsem se jak nakreslím další obrázek.  Přemýšlel jsem dál. Většinou si vystačil s tou protivnou vílou kterou jsem neměl rád už jen kvůli že mi kradla brášku. Ale on s ní vypadal tak šťastně. Mnohem víc jak se mnou. Se mnou určitě tak šťastný nebyl, už jen kvůli tomu že ona byla holka, krásná víla a já... já byl jen starší bratr který se s ní nemohl rovnat. Asi budu kreslit." Zašeptal jsem. Potom jsem sese stejně měl vrátit za mamkou. L bude mít klid a ticho, bude mít čas na Yui. Já se vrátím dolů a budu se učit taneční pohyby až dopomůžu  mamce. 

Když řekl že si bude raději kreslit tak mi zmizel úsměv že tváře ...chtěl sem být s ním ...ale on o to asi nestal...to byl taky důvod proč sem se mu vzdaloval...nechtěl semnou takto trávit čas..a když tam byla Yui možná že sem se s ní bavil ale byla to jen holka ...já měl raději svého brášku Eru.,,dobre .." řekl sem pro mě až moc tiše a pustil sem ho ...stejně už sme byli u svatini..skoro..já sem se rozbehl k ni a tátu s R sem nechal za sebou .Nezajímala mě žádná Yui ale chtěl sem byt S Éru.u svatini sem se zastavil ale raději sem si zalezl na muj oblíbený styl tak abych nebyl vidět .

L utekl, jak jsem si myslel, těšil se na ní hodně. Zastavil jsem se a hleděl za ním. Myky se otočil. "Co se toti mezi vámi stalo?" Zeptal se mě, byl jsem ticho. Táta si povzdechl. Mě začali téct slzy. Nechtěl jsem tam. Půjdu tam zítra, pozítří, je mi to jedno. Přitiskl jsem si dlaně na oči. Skicák pokreslený obrázky mého bratra skončil na zemi. Bylo mi to jedno. Prostě jsem se otočil a pelášil pryč. Me rozhodně jsem neplánoval dostat se domu do vilky. Byl jsem rozhodnutý schovat se někde v lese. Zůstat tam a vyplakat se stromům do kořenů. Schoulil jsem se teda do klubíčka u kořenů velkého stromu uprostřed lesa.  Schoval jsem tvář do kolen a nechal slzy volně téct. L byl jiný než já, alespoň částečně, musel jsem si zvyknout. Alespoň trochu si zvyknout. Stromy byli moji kamarádi. Téměř jediní kamarádi. Mého brášku mi sebrala pitomá víla. Mezitím co jsemříkal se schovával za mnou chvíli táta hleděl, pak zvedl skicák aale donesl ho L. "Eru to tu nechal. Pak mu to kdyžtak dones. Určitě se vrátí." Sám ale věděl že já byl schopný v lese i přespat. Dokud mě nenajdou budu tam.

I kdyby tu Yui byla nebavil bych se s ní teď ne ...nebyl sem tu kvůli ní ale kvůli rodině a kvůli R .Seděl sem na stromě dokud táta nepřišel a nedal mi skycak...utekl proč on utekl? On neměl důvod to já měl důvod že nechtěl být semnou.Vzal sem si skycak a když táta odešel otevřel sem ho...Uviděl sem sebe..jak spím..?počkat proč by mě kreslil ve spánku ? Listování sem ve skycak ...na každý stránce sem byl já ...jak spím jak jim jak ..se učím..nebo docela časté šou tu obrázky tady u svatini ...s ní ..ale její postava byla celkem rozmazaná a byli na obrázku kapky..jakoby ..při kreslení brečel...ale proč? Vždycky sem chtěl být s ním ale on mě odháněl .Já chtěl být s ním ale vždycky sem skončil s Yui kterou sem bral jen jako kamarádku ale ne nejlepší ..

Byl jsem zoufalý, štvalo mě že mi ho Yui bere. On byl můj! Můj bratr! Moje dvojče, nikdo neměl právo na to mi ho brát! Vadilo mi že mě tam nechal. Zatímco on šel ke svatyni, a mě tam nechal. Byl jsem mu ukradený.utíral jsem si slzy a snažil se zůstat v klidu. Ale nešlo to. A pak si vedle mě někdo sedl. Zvedl jsem hlavu abych věděl kdo že mě to otravuje. Byla to holka, měla růžové šaty z okvětních plátků pivoňky a růže. "Takže to jsi ty?" Zeptala se mě a já nechápavě zamrkal. "Je tu duše posedlá neopětovanou láskou. Jsi zamilovaný do svého bratra. A já tu jsem abych ti pomohla zapomenout." Usmála se a hleděla na můj zoufalý výraz. "Zapomenout?" Zašeptal jsem nechápavě. Kývla a než jsem mohl něco říct, už jsem měl smůlu. Položila mi dlaň na čelo a já cítil jak ztrácím vzpomínky. A pakto jsem omdlel.

Když jsem sevyhnaly probral, posadil jsem se a nechápavě se rozhlédl. Kde to jsem? Proč tady jsem?

Tohle mě překvapilo a proto sem slezl ze stromu a běžel sem směrem do lesa ...k jedné mitine kde sem věděl že často býval..ale nemohl sem ho nikde najít ,,Eru ??!!" Volal sem a koukal kolem ...až sem ho nakonec uviděl byl bazénu a...ležel ...co se mu stalo?! Doběhl sem knemu a rychle sem ho začal prohlížet ,,Eru si v pořádku nestalo se ti nic ?! "Začal sem ho prohlížet jeslí je v pořádku,,Yokata!!" Řekl sem a sevřel ho v náruči ,,Omlouvám se nevěděl sem že ti na mě taky tolik záleží..Já se o Yui nezajímají vážně ne ...Beru ji jen jako kamarádku nic víc opravdu Éru"sevřel sem ho pevněji 

Přiběhl ke mě L. Zamrkal jsem, objal mě a to mě udivilo. "Ale proč mi to říkáš Elu? Vždyť je to jen tvoje věc. Je toto tvoje kamarádka. Já to vědět nepotřebuju." Zašeptal jsem a upřel na něj nechápavé oči. Nerozuměl jsem tomu, co mi tím chtěl říct. Natáhl jsem ruku a jemně mu pročísl vlasy. Byli stejně hebké jako ty moje. "Samozřejmě že mi na tobě záleží vždyť jsi můj bratr. Je jasné že když jsi můj sourozenec tak o tebe budu mít strach." Zašeptal jsem. "Mám tě přece rád. Moc rád." Usmál jsem sese na něj. "Proč máš o mě takový strach? Vždyť se nic nestalo. Jsem tady, jsem tu s tebou a jsem v pořádku." Postavil jsem se a oprášil sikalhoty. "Budu mít radost i s tebou když si najdeš přítelkyni." Usmál jsem se a pomalu se vydal se k našemu domku.

Vstal a vydal se zpadky ale...mě do chůze nebylo já sem se zamracil a stal na místě ,,Já nechci žádnou blbou holku !!! Já chci tebe jenom tebe Éru!! Kdy už to konečně pochopíš ?! " Začal sem na něj křičet ...asi sem neměl tolik křičet ale byl sem dost vystresovaný ,,Proč to nechápeš...já chci být stebou ..ale ty si vždycky tak odtazitej a nepustila mě k sobě ..neska sem chtěl být s tebou ale ty si řekl že si budeš raději kreslit utekl sem ke svatini abych se Slovák a pak táta řekne že si utekl ty ...a ..a ..dá m tvuj skycak...já tě chtěl  najít a ty řekneš že mám mít holku ..." Začali mi text slzy a já se svezl po kmeni stromu do sedu nemohl sem dal prostě sem to ...nezvládl..to sem říkal tiše a s plačivím podtónem .

Pomalu jsem se na něj otočil, jakoby ta slova byla zpomalená. Jako bych je vůbec neslyšel. Kolem mě se snesla duhová aura a zároveň i červená, oné víly která určitě nebyla moje. "Elu." Zašeptal jsem. Proč na mě tak křičí? A proč...Proč brečí? Chtěl jsem k němu jít ale někdo mě chytil. Pomalu jsem se otočil a pohlédl na Shira co mě držel. "Mami?" Zašeptal jsem nechápavě. Shiro promluvil, a to nahlas. "Elu, vstávej, teď nemůžeš brečet pro svého bratra. Je prokletý. Musí se to řešit. Je toto kouzlo zapomnění a je silné." Řekl a já sebou zacukal. Prokletý? O čem to mluví? "Elu, ty mu nejvíc rozumíš. I když si možná myslíš momentálně že ne, tak to není pravda. Pořád mu rozumíš nejvíc jako jeho bratr." Svíral mě a já cítil jak brečím. "Prosím nechte mě. Nejsem prokletý." Ale Shiro mě nevnímal a dál hleděl na L.

Zvedl sem hlavu a koukal sem se na mamku...prokletý? Jak mohl být prokletý 

Nechápal sem to ,,Jak..jak může být prokletý " vstal sem a došel k nim ..,,ale .jak mu mám pomoct Mami" řekl sem a zahleděl se na Eru.,,Jak mu mám pomoct..nevím jak..zapomene na mě pak a to nechci .." řekl sem a koukal Eru do očí ,,Eru..notak vzpomeň si ..." Řekl sem a koukal mu zhluboka do očí ,,Budeme spolu tančit a zpívat ..udělám cokoli ale chci být stebou..já ...mám tě rád moc tě mám rád nechci tě stratit prosím vzpomeň si " řekl sem a objal sem ho aby nemohl nikam utéct.

Byl jsem hodně vyděšený protože jsem nechápal co to má znamenat. Na co si mám vzpomenout? Proč? Co sjem zapomněl? 

A pak jak L pořád mluvil, jeho slova se mi zarývala do duše, nutil mě přemýšlet. A pak když mi to konečně došlo, hkava mi spadla na rameno a já znovu omdlel, sice ne na dlouho ale omdlel. 

Když jsem se probral, Shiro mě držel v náruči a seděl u jednoho stromu. Hleděl jsem unaveně jak na něj tak L který tu byl taky, a pak mi něco došlo. Můj skicák! Kde je můj skicák? L ho nesmí najít. Nesmí vidět ty kresby. Všechno by mu hned došlo. To nejde. Vyletěl jsem do stoje a hned se mi zase podlomili kolena. "Můj skicák! Potřebuju svoje obrázky!" Vyjekl jsem hkasem plným zoufalství. "Proč jsem tady, co se stalo? Kde jemám můj skicák?"

Omdlel ...to..zabrali má slova? Jak mohli byli to normální slova.Probudil se až za nějakou chvilku a já na nej koukal..když si zase sedl objal sem ho,,Yokata bál sem se..bál sem se že tě stratim...Eru mám tě rád ..nechci tě stratit ...zůstaň semnou prosím " řekl sem a objímal ho opravu pevně.Skycak byl vedle mě nazemi,,Viděl sem...tvé obrázky..a..a sem rád že kreslit mě ..jen mě a ...s Yui iniciativy nemám ..je jen...kamarádka nic víc ..opravdu.Chci být stebou ty si pro mě důležitý " zašeptal sem a sviral sem ho v obětí .bylo mi jedno že je tam mamka on sám měl tátu Mykho a...jakej příklad nám asi dávají ..dva kluci spolu máj dva syny ...a ti se mají rádi ..

Shirův výraz nebyl zrovna příjemný. Ale nic neříkal, což bylo normální. L mě objal. Zavrtal jsem jsem mu tvář do hrudi a zavřel oči. Sevřel jsem mu oblečení. "Jsem s tebou Elu. Chci s tebou zůstat.  Nemusíš se bát že bych odešel." Zašeptal jsem. Shiro nemohl za to co porodil. Nemohl vědět že porodí dvojčata a navíc chlapce. Nikdy by si určitě nepřál abysme spolu provozovali incest, ale ostatně, proč si dělám naději? Vždyť ani nevím jestli L cítí to co já. "Ty jsi...viděl moje obrázky?" Zašeptal jsem a upíral na něj tiché oči. Moje tváře byli mírně červené. Samozřejmě že pro něj budu důležitý když jsme bratři. Žádní sourozenci si nemohou rozumět tak moc jako dvojčata. "Kreslím alespoň hezky? Když kreslím tebe, je tojednoduché. Jednodušší než kreslit nekoho jiného. Rád tě...Kreslím." mluvil jsem čím dál více potichu. Vlastně se mi kreslil i dobře když vypadal do puntíku stejně jako já. Až na tyvlasy ale ty jsem nevybarvoval.

Objímal sem ho a nechtěl pustit ..věděl sem že Shiro ani Myky nevěděli že se jim narodí dvojčata a kluci ...a ještě že se to vyvine takto.,,Kreslit krásné...nikdy sem si...ale nevšiml že bys mě kreslil..vypadá to ale krásně" usmál sem se a přejel mu rukou po tváři,,Mám tě rád Eru" řekl sem a objal sem ho.Bylo to vlastně ..takoví tom.bratrrsky mám tě rád nebo něco víc? Netuším.Byli to zvláštní cítil sem se zvláštně.Podal sem mu skcak a koukal mu do tváře,,Když spim ..to me .kreslit často..'' zašeptal sem nepočítal sem poodkrytou deku na určitých místech nebo tak .raději sem to nezmiňoval.

"Nechtěl jsem...abys to...viděl." šeptal jsem a hlavu upíral do země. Očima jsem sise zem prohlížel a hledal na ní něco kam by se můj pohled mohl zaměřit. Skicák jsem si tiskl k hrudi. "Taky tě mám rád Elu." Zašeptal jsem a usmál se na něj. A pak jsem zase koukal na zrm a zaměřil se na jeden kámen. Konečně jsem se měl na co zaměřit.  Shirp se zvedl a hleděl na nás. Na své dva syny, z nichž jeden tiše koukal do země a šeptal a druhý povídal. Už když jsme se narodili, věděl že jeden z nás bude takový jako on sám. Plachý, tichý, něžný a druhý jako Myky. Počítal i s timtím že ren plachý budu já ale nepočítal že se to až takhle vivine. "Budu doma kluci, vyříkejte si to a já půjdu." Vydal se domů a za chvíli zmizel mezi stromy. Já pomalu zvedl hlavu a váhavě pohlédl na svého bratra. "Když se člověk nehýbe, je to lepší na kreslení." Zašeptal jsem a snažil se mu koukat do očí ale bylo to těžké. 

Shiro zachvilku odešel..možná to pro něj nebylo prolijemne ...ale nemohl nám nic říct i kdyz sem věděl že mamka i táta budou naštvání nebo budou pro ti ale ...co sem mohl dělat..bez něj sem být nechtěl,,Chápu...ale většinou..když spím tak ty taky ne? " Zakroutil sem hlavou..bylo to jedno,, Eru...já..omlouvám se" řekl sem než sem se naklonil a dál mu pusu na rty...ani nevím proč sem to udelal,,Gomene Eru." Řekl sem a koukal sem se jinam.. čekal sem ze me praští ze mi vlepi facku ...nebo něco takového.

"Spím jen někdy." Zašeptal jsem. Usmál jsem se na něj. Pak se ale omluvil. Dřív než jsem se stačil zeptat za co se omlouvá, natáhl se ke mě a já ucítil lehký dotek na mých rtech. Příjemný a něžný dotek jeho rtů. Moje tváře nabírali červenou. "E-Elu." Zašeptal jsem a hned svou tvář schovával do dlaní. On mě políbil! Pane bože on mě políbil. Splnil se mi sen. Měl jsem chuť puknout štěstím. Skočil jsem mu kolem krku s roztomilým a zároveň šťastným úsměvem. "Děkuju." Zašeptal jsem a tiskl se k němu. Můj skicák opět skončil na zemi. Díky tomu jak jsem se ke svému bratrovi tiskl. Byl jsem šťastný, můj první polibek byl s mým malým milovaným bráškou.