Jarní les

Vstal a vydal se zpadky ale...mě do chůze nebylo já sem se zamracil a stal na místě ,,Já nechci žádnou blbou holku !!! Já chci tebe jenom tebe Éru!! Kdy už to konečně pochopíš ?! " Začal sem na něj křičet ...asi sem neměl tolik křičet ale byl sem dost vystresovaný ,,Proč to nechápeš...já chci být stebou ..ale ty si vždycky tak odtazitej a nepustila mě k sobě ..neska sem chtěl být s tebou ale ty si řekl že si budeš raději kreslit utekl sem ke svatini abych se Slovák a pak táta řekne že si utekl ty ...a ..a ..dá m tvuj skycak...já tě chtěl  najít a ty řekneš že mám mít holku ..." Začali mi text slzy a já se svezl po kmeni stromu do sedu nemohl sem dal prostě sem to ...nezvládl..to sem říkal tiše a s plačivím podtónem .

Pomalu jsem se na něj otočil, jakoby ta slova byla zpomalená. Jako bych je vůbec neslyšel. Kolem mě se snesla duhová aura a zároveň i červená, oné víly která určitě nebyla moje. "Elu." Zašeptal jsem. Proč na mě tak křičí? A proč...Proč brečí? Chtěl jsem k němu jít ale někdo mě chytil. Pomalu jsem se otočil a pohlédl na Shira co mě držel. "Mami?" Zašeptal jsem nechápavě. Shiro promluvil, a to nahlas. "Elu, vstávej, teď nemůžeš brečet pro svého bratra. Je prokletý. Musí se to řešit. Je toto kouzlo zapomnění a je silné." Řekl a já sebou zacukal. Prokletý? O čem to mluví? "Elu, ty mu nejvíc rozumíš. I když si možná myslíš momentálně že ne, tak to není pravda. Pořád mu rozumíš nejvíc jako jeho bratr." Svíral mě a já cítil jak brečím. "Prosím nechte mě. Nejsem prokletý." Ale Shiro mě nevnímal a dál hleděl na L.

Zvedl sem hlavu a koukal sem se na mamku...prokletý? Jak mohl být prokletý 

Nechápal sem to ,,Jak..jak může být prokletý " vstal sem a došel k nim ..,,ale .jak mu mám pomoct Mami" řekl sem a zahleděl se na Eru.,,Jak mu mám pomoct..nevím jak..zapomene na mě pak a to nechci .." řekl sem a koukal Eru do očí ,,Eru..notak vzpomeň si ..." Řekl sem a koukal mu zhluboka do očí ,,Budeme spolu tančit a zpívat ..udělám cokoli ale chci být stebou..já ...mám tě rád moc tě mám rád nechci tě stratit prosím vzpomeň si " řekl sem a objal sem ho aby nemohl nikam utéct.

Byl jsem hodně vyděšený protože jsem nechápal co to má znamenat. Na co si mám vzpomenout? Proč? Co sjem zapomněl? 

A pak jak L pořád mluvil, jeho slova se mi zarývala do duše, nutil mě přemýšlet. A pak když mi to konečně došlo, hkava mi spadla na rameno a já znovu omdlel, sice ne na dlouho ale omdlel. 

Když jsem se probral, Shiro mě držel v náruči a seděl u jednoho stromu. Hleděl jsem unaveně jak na něj tak L který tu byl taky, a pak mi něco došlo. Můj skicák! Kde je můj skicák? L ho nesmí najít. Nesmí vidět ty kresby. Všechno by mu hned došlo. To nejde. Vyletěl jsem do stoje a hned se mi zase podlomili kolena. "Můj skicák! Potřebuju svoje obrázky!" Vyjekl jsem hkasem plným zoufalství. "Proč jsem tady, co se stalo? Kde jemám můj skicák?"

Omdlel ...to..zabrali má slova? Jak mohli byli to normální slova.Probudil se až za nějakou chvilku a já na nej koukal..když si zase sedl objal sem ho,,Yokata bál sem se..bál sem se že tě stratim...Eru mám tě rád ..nechci tě stratit ...zůstaň semnou prosím " řekl sem a objímal ho opravu pevně.Skycak byl vedle mě nazemi,,Viděl sem...tvé obrázky..a..a sem rád že kreslit mě ..jen mě a ...s Yui iniciativy nemám ..je jen...kamarádka nic víc ..opravdu.Chci být stebou ty si pro mě důležitý " zašeptal sem a sviral sem ho v obětí .bylo mi jedno že je tam mamka on sám měl tátu Mykho a...jakej příklad nám asi dávají ..dva kluci spolu máj dva syny ...a ti se mají rádi ..

Shirův výraz nebyl zrovna příjemný. Ale nic neříkal, což bylo normální. L mě objal. Zavrtal jsem jsem mu tvář do hrudi a zavřel oči. Sevřel jsem mu oblečení. "Jsem s tebou Elu. Chci s tebou zůstat.  Nemusíš se bát že bych odešel." Zašeptal jsem. Shiro nemohl za to co porodil. Nemohl vědět že porodí dvojčata a navíc chlapce. Nikdy by si určitě nepřál abysme spolu provozovali incest, ale ostatně, proč si dělám naději? Vždyť ani nevím jestli L cítí to co já. "Ty jsi...viděl moje obrázky?" Zašeptal jsem a upíral na něj tiché oči. Moje tváře byli mírně červené. Samozřejmě že pro něj budu důležitý když jsme bratři. Žádní sourozenci si nemohou rozumět tak moc jako dvojčata. "Kreslím alespoň hezky? Když kreslím tebe, je tojednoduché. Jednodušší než kreslit nekoho jiného. Rád tě...Kreslím." mluvil jsem čím dál více potichu. Vlastně se mi kreslil i dobře když vypadal do puntíku stejně jako já. Až na tyvlasy ale ty jsem nevybarvoval.

Objímal sem ho a nechtěl pustit ..věděl sem že Shiro ani Myky nevěděli že se jim narodí dvojčata a kluci ...a ještě že se to vyvine takto.,,Kreslit krásné...nikdy sem si...ale nevšiml že bys mě kreslil..vypadá to ale krásně" usmál sem se a přejel mu rukou po tváři,,Mám tě rád Eru" řekl sem a objal sem ho.Bylo to vlastně ..takoví tom.bratrrsky mám tě rád nebo něco víc? Netuším.Byli to zvláštní cítil sem se zvláštně.Podal sem mu skcak a koukal mu do tváře,,Když spim ..to me .kreslit často..'' zašeptal sem nepočítal sem poodkrytou deku na určitých místech nebo tak .raději sem to nezmiňoval.

"Nechtěl jsem...abys to...viděl." šeptal jsem a hlavu upíral do země. Očima jsem sise zem prohlížel a hledal na ní něco kam by se můj pohled mohl zaměřit. Skicák jsem si tiskl k hrudi. "Taky tě mám rád Elu." Zašeptal jsem a usmál se na něj. A pak jsem zase koukal na zrm a zaměřil se na jeden kámen. Konečně jsem se měl na co zaměřit.  Shirp se zvedl a hleděl na nás. Na své dva syny, z nichž jeden tiše koukal do země a šeptal a druhý povídal. Už když jsme se narodili, věděl že jeden z nás bude takový jako on sám. Plachý, tichý, něžný a druhý jako Myky. Počítal i s timtím že ren plachý budu já ale nepočítal že se to až takhle vivine. "Budu doma kluci, vyříkejte si to a já půjdu." Vydal se domů a za chvíli zmizel mezi stromy. Já pomalu zvedl hlavu a váhavě pohlédl na svého bratra. "Když se člověk nehýbe, je to lepší na kreslení." Zašeptal jsem a snažil se mu koukat do očí ale bylo to těžké. 

Shiro zachvilku odešel..možná to pro něj nebylo prolijemne ...ale nemohl nám nic říct i kdyz sem věděl že mamka i táta budou naštvání nebo budou pro ti ale ...co sem mohl dělat..bez něj sem být nechtěl,,Chápu...ale většinou..když spím tak ty taky ne? " Zakroutil sem hlavou..bylo to jedno,, Eru...já..omlouvám se" řekl sem než sem se naklonil a dál mu pusu na rty...ani nevím proč sem to udelal,,Gomene Eru." Řekl sem a koukal sem se jinam.. čekal sem ze me praští ze mi vlepi facku ...nebo něco takového.

"Spím jen někdy." Zašeptal jsem. Usmál jsem se na něj. Pak se ale omluvil. Dřív než jsem se stačil zeptat za co se omlouvá, natáhl se ke mě a já ucítil lehký dotek na mých rtech. Příjemný a něžný dotek jeho rtů. Moje tváře nabírali červenou. "E-Elu." Zašeptal jsem a hned svou tvář schovával do dlaní. On mě políbil! Pane bože on mě políbil. Splnil se mi sen. Měl jsem chuť puknout štěstím. Skočil jsem mu kolem krku s roztomilým a zároveň šťastným úsměvem. "Děkuju." Zašeptal jsem a tiskl se k němu. Můj skicák opět skončil na zemi. Díky tomu jak jsem se ke svému bratrovi tiskl. Byl jsem šťastný, můj první polibek byl s mým malým milovaným bráškou.