Kovárna u lesa

"Nebyl jsem vlastně stvořený, dlouhou dobou jsem byl prostě jen přirozená smrt. Nebyl jsem nic, pouze smrt, která každé stvoření potkala. Pak se lidstvo začalo vyvíjet a tak i já a získal jsem svou podobu a vymyslel si jméno. To je vlastně celý příběh." Pousmál se a pak znovu sklopil pohled. "Uhuh ano. Ale jedna taková blondýna, která semnou párkrát přijela vlastně nebyla moje přítelkyně, jmenuje se Lisa a je to moje nejlepší kamarádka." Zazubil se. "Vlastně, je taky upírka, mohl bys ji poznat, je suprově ujetá." Zasmál se při vzpomínce na kamarádku a pak se zářivě usmál. "Věřil jsi, že tu jsem? Protože já bych tu už být nemusel, víš? Vlastně už ubyla doba od mojí "šifty" a jsem tu spíš tak dobrovolně, protože je dneska hodně smrtek. Ale řekl jsem si, že jsem jediný pravý Grim Reaper, takže se ještě úplně rozplynout nechci." Pokrčil rameny a pohladil ho po stehni. "Taky.. taky tě miluji." Koukl mu do očí a vesele zamrkal.

Poslouchal jsem ho a usmíval se. "Jsem rád že máš podobu a jméno. Pak jsem se zamračil. Tak dlouho jsem ho neviděl,  nebo vlastně viděl ale nepoznal. I tak jsem začal ale neskutečně žárlit a mračil se jako vrah.  " Takže nejlepší kamarádka. Jak vidím je o dost důležitější než já když se tak usmíváš." Řekl jsem uraženě. "Jestli mě miluješ,  řekni to jí!" Ukázal jsem za sebe kde stála dívka o které před chvílí mluvil.  "Přišla jsem se kouknout za tebou protože si šéf stěžoval že tu jsi dlouho." Usmála se nervózně. Já jí slyšel přicházet. Ona mi ho vezme. Určitě mi ho vezme. Bál jsem se toho že nebudu moct být s ním. Že někdo přijde,  v tomhle případě ona a sebere mi ho. 

Pousmál se, ale pak se zatvářil dost zmateně, když se Yunova nálada změnila. "Není důležitější, jenom je to prostě kamarádka, pochop." Pobaveně zavrtěl hlavou a koukl se za sebe, kde opravdu stála Lisa. Nadzvedl obočí a postavil se. "Ah Liso, já úplně zapomněl na práci a na všechno jiného. Tohle je totiž můj přítel Yun." Pyšně se na Yuna usmál a když se k němu otočil, lyšácky na něj vyplázl jazyk. "Tady Yun se bojí, že mezi náma dvěma něco je." Na to se Lisa zasmála a praštila Sebastiana do ramene svou malou pěstí. Koukla na Yuna s milým úsměvem a zavrtěla hlavou. "Nemusíš s bát, s tímhle šutrem bych nikdy nic nechtěla mít. Navíc, jsem zasnoubená." Zamrkala vesele a ukázala mu ruku s prstenem na prsteníčku. "Promiň, skoro jsem zapomněla - těší mě, nevěděla jsem, že má Sebastian přítele." Pokývala hlavou a Sebastian si prohrábl vlasy. "No vlastně, taky jsem to netušil. Teda, že je naživu. On Yun je totiž upír." Na to sebou Lisa trhla. "Počkej Yun? Yun Yun Yun." Zamyšleně hleděla do země a pak vytřeštila oči. "To je ten samý Yun o kterém jsi mi vyprávěl?" Sebastian přikývl s lhkým úsměvem na rtech a Lisa přiskočila k chlapci a objala ho. "Yune ani nevíš jak jsem ráda, že jsi tu, Sebastian o tobě vždycky mluvil tak hezky!" Energicky skoro až křičela, když objímala Yuna a vrtěla sebou. Sebastian k ní přikročil a chytil ji za rameno. "Dobře dobře, nepomačkej mi ho prosímtě." Zasmál se a vzal Yuna za ruku. "Mám za vás ale radost." Zamumlala Lisa a houpala se na špičkách. "Říkal jsem ti, že je suprově ujetá." Uculil se černovlásek a něžně stiskl Yunovu ruku. "No Sabu, ale co práce?" blondýnka si povzdychla. "Asi bych to dneska mohl vynechat ne? Kdybys jim řekla, že mi třeba není dobře nebo něco, dneska bych totiž rád byl s Yunem." Koukl na ni s tázavým výrazem a zamrkal jako štěně. "No asi by to šlo." Přikývla zamyšleně.

Moc jsem tomu nevěřil ale byl jsem ticho a jen je sledoval.  Mluvili. Kamarádka.  No jasně. Rozhodně se jako kamarádka nechovala. Poslouchal jsem je a mračil se. Šutr?  On. On je můj miláček. Někdo koho opravdu hluboce miluji. A ona ho nazývá šutrem. "Ano,  jsem jeho přítel. V tom romantickém smyslu." Majetnicky jsem se k němu přitiskl. Jako bych chtěl přímo docílit toho že je můj a ona na něj prostě nemá nárok i kdyby chtěla sebevíc. Zasnoubená? "Tak to gratuluju." Zašeptal jsem. Ona se na mě ale vrhla takže jsem musel svého Sebíka pustit. Okamžitě jsem po něm začal chňapat a sotva mě pustila,  hned jsem se k němu zase nasáčkoval. Objal jsem ho a položil mu hlavu na hruď. Můj Sebastian. "Musel o mě mluvit hezky. Náš vztah byl nádherný. Celým svým srdcem jsem ho miloval a miluji. Po celou dobu dobu jsem na něj Čekal." Šeptal jsem. "A když ho konečně mám. Nepustím ho. Nedám ho. Je můj." Zašeptal jsem. 

Zasmál se, když se Yun začal chovat žárlivě a pohledil ho po vlasech. "Nechápu na co žárlíš, mezi mnou a Lis nikdy nic nebylo." Zavrtěl hlavou a Lisa přikývla. "Neboj se, Yune, nejsem taková. A doufám, že i my dva bychom mohli být kamarádi, třeba kdyby tě někdy naštval a chtěl bys o něm s někým drbat, tak tu budu pro tebe!" Vesele se zazubila a Sebastian protočil očima. "Jsi vážně milá Lis, ale už radši jdi." Vyplázl na ni jazyk a ona se chytla za hruď. "Ty-ty mě vyháníš?" Zatvářila se ublíženě a Sebastian nadzvedl obočí. "Herečka roku, opravdu." Na to se Lisa zasmála a mrkla na Yuna. "Je tvůj samozřejmě, on to o sobě ví. A já to vím taky. A i můj snoubenec to ví taky." Znovu se zasmála a zamávala na ně. "Tak se tu mějte, vy holubičky." Usmála se a přešla ke svému červenému auto, které spíše vypadalo jako rodinná dodávka, i když Lisa žádnou rodinu ještě neměla. Pak už vycouvala z dvora kovárny a zmizela na cestě. Sbastian se podíval na Yuna. "Co bys dneska rád dělal? Sice jsem měl odvést ten meč, ale to můžu i jindy." Usmál se a objal ho.

Pohlédl jsem na ní. Na co? To je snad jasné. Jak bych mohl nežárlit?  Vždyť ona po jeho boku byla takovou dobu a já vůbec po jeho boku být nemohl protože jsem ho nemohl najít a on o mě nevěděl. "Za celou dobu co jsem s ním byl mě nenaštval,  byl vždycky jemný a něžný. Staral se o to aby se mi nic nestalo a hlídal mě. Vždycky se o mě bál. Nikdy nebyl zlý a nikdy mě nenaštval." Řekl jsem tiše. "Měl bych dodělat ještě pár věcí,  ale to počká. Musíš mi vynahradit tu dobu co jsme se neviděli. Chci s tebou strávit den tak jako jsme ho strávili už dřív. Vyjet si na koni do lesa, dojet ke svatému stromu. Dát si tam svačinu. Vrátit se a... Tu posílení věc dělat nemusíme jestli nechceš. Ale pamatuju si že když jsme se předtím vrátili, byla to naše první společná noc. Táta byl ve městě a my celou noc v posteli." Vzpomínal jsem. 

Pořád nemohl skrýt pobavený úsměv, který mu hráll celou dobu na rtech, když se Yun choval žárlivě. Když Lisa odjela, chytl jeho tvář do svých dlaní a políbil ho. "Já.. víš, hrozně dlouho jsem na koni neseděl, možná jsem to zapomněl." Stydlivě sklopil pohled k zemi. "Ale můžu to zkusit." Usmál se na něj a nadzvedl obočí. "No počkej. Říkal jsi že jsi celou tu dobu nikoho neměl." Přimhouřil oči a ušklíbl se. "Přes dvěstě let a víc, nikoho jsi neměl? Jak jsi to? Víš co." Lehce se ušklíbl a pohladil ho po tváři. "To je roztomilé." Chytl ho za tváře a pomačkal mu líčka. "Vlastně jsem tak celkově zapomněl jak jsi roztomilý. Vypadáš jako malá vydřička." Zasmál se a objal ho, i když to bylo nejprve trochu těžké, kvůli výškovému rozdílu, který je mezi nimi dost velký. Jak ho objal tak ho zvedl do výšky a otočil se na místě. "Nechci s tebou strávit jeden celý den. Strávíme spolu zbytek života, dobře?" Zamumlal a pak ho položil na zem. Chytl ho za ruku a vedl za kovárnu ke stájím. "Doufám, že nespadnu." Řekl a nadechl se vzduchu, který, když na moment zavřel oči, a cítil i Yunovu ruku v té své, voněl úplně jako dávno v té době, kdy byli spolu ještě jako smrt a člověk. 

Ještě jsem se mračil za odjíždějícím autem než mi vzal tvář do dlaní a já se na něj koukl. Jeho tvář. Jeho rty. Tak dlouho jsem je neochutnal. A já bych tak moc chtěl je znovu ochutnat. A taky se mi to splnilo jelikož polibek přišel hned vzápětí. Nejradši bych ho tu natiskl na zeď a polibek co nejvíc prohloubil. Klidně bych byl schopný ho zatáhnout k výhni. Tam bylo naše poprvé než jsme se přesunuli do mého pokoje a tam to nabralo trochu více obratů. Tady jsme si užívali a pokoj se naplnil steny a vzdechy. Hlasitějšími než u výhně.  "Neměl,  nedokázal bych to a navíc jsem věřil že se ke mě vrátíš." Zašeptal jsem.  "Doufal jsem v to a to opravdu hodně.  A vážně jsi se vrátil.... Uuudhdhne." Vydal jsem že sebe když mi chytl tváře a hleděl na něj nechápavým pohledem. Vydra? Tváře mi zčervenali.  Objal jdem ho a přitiskl se k němu. Tohle mi chybělo.  "Celý zbytek života budu rád po tvém boku." Zašeptal jsem. Propletl jsem si s ním prsty. "Stále tu mám dva koně." Usmál jsem se.  "Mám rád svou dobu a nerad jdu s novou pokud nejde o oblečení."

Celou dobu se usmíval a držel ho za ruku. "Tak to je fajn, že jsi nesmrtelný. A já asi taky." Zazubil se, i když si sám o své nesmrtelnosti nebyl jistý, kvůli době, kterou si už prošel. O tom však nechtěl přemýšlet, teď když měl Yuna zpátky a tak jen pokračoval v cestě ke stáji, která nebyla tak velká, jako bývala. "Fakt? Já mám tuhle dobu úplně nejradši, máš auta a mobily, televize, počítačové hry, letadla, všechno je tu tak super." Zazubil se a došel až dovnitř stájí. "Vlastně, mám práci, což jsi asi už pochytil, kvůli čeho tu přijela Lisa, takže bohužel tentokrát spolu nebudeme moct být celý dne každý den, ale tak to i ty máš práci, že? Chodíš často do města?" Zeptal se, když přišel k jednomu z boxů a pustil Yunovu ruku, aby ji pomalu natáhl k dřevěné bráně a položil na ni ruku.

"Právě proto ji nesnáším. Mobily,  auta,  aby se z toho lidí nezbláznili. Já zůstanu tady. Tady se mi líbí. Tenhle život mi stačí. Vidím přírodu a západy slunce tak jak mají vypadat. Tohle je moje práce. Dělám zbroj,  meče a tak. Mám jen přivýdělek v kavárně ve městě. Nenávidím město.  Proto tam jsem co nejméně." Osedlal Jsem vraníka a podal Sebymu otěže. Pak jsem si osedlal i svého koníka. "Upřímně tě obdivuju. Měl jsem zemřít a ne se takhle probrat. Ta doba ve které jsem žil,  byla lepší pro mě. Líbila se mi daleko víc. Bylo to klidnější a nikdo tak moc netoužil Po nějakém telefonu. Já sám mám jen pevnou linku." Řekl jsem a pohlédl na slunce které se pomalu blížilo k horizontu. Nasedl jsem na svého koně.