Kovárna u lesa

Překvapeně nadzvedl obočí, ale radši jen chápavě přikývl. "Jasně, pokud ti to takhle vyhovuje, nic z toho nepotřebuješ." Pousmál se a trochu nejistě koukl na otěže ve své ruce. Pomalu pohladil zvíře po čele a pousmál se, když vraník zůstal klidný. Hodil jednu nohu do třmenu a vyhoupl se do sedla, což v jeho výšce nebylo nic obtížného. Nadechl se a zavřel oči. Měl pocit, že se mu vzpomínky na ježdění na koni vrátily jako včera. Dokonce se cítil blbě, kvůli toho, jak moc za svůj život jezdil na koni, že po nějaké době strávené v autě, se bál, že to všechno zapomněl. Ale když pod sebou ucítil klidného koně pod sedlem, i jeho mysl se uklidnila a on koukl na Yuna. "Takže kam, že jsi chtěl jít?" Zeptal se a volně držel otěže v rukou, které si opřel o přední část sedla, která se ještě nacházela před ním.

Jen jsme se na něj jakoby tajuplně usmál. Jakoby to bylo nějaké veliké tajemství. Pak jsem pobídl svého koně a vyjeli jsme. Jeli jsme klusem protože to za a bylo docela daleko a jet furt cvalem by pro koně nebylo Dobré a za druhé jsem nechtěl jet nějak rychle. "Je to místo které jsem bránil celou dobu. Místo kam jsme my dva chodili. Místo pro mě neskutečně cenné a místo  které bych nikdy nedal. Nepustil tam nikoho." Vyjeli jsme na vysoký kopec k ohradě pro koně. Slezl jsem z toho svého a pustil ho do ohrady. Vždycky jsme tu seděli a jedli. Sem totiž můj otec nechodil. Nikdy. Bxl8 jsme tu sami dva a už několikrát to na nás přišlo i tady a tady jsme se krotit nemuseli. Mohli jsme být spjatí s přírodou. 

S veselým úsměvem se rozhlížel po krajině, kterou projížděli a ani nijak neutahoval otěže, kůň byl za projížďku rád, ale nikam se nehnal, a tak to nechal tak na volno, aby ho neměl moc striktně přitaženého. Když jeho pohled upadl na místo, na které si tak dobře vzpomínal, celé jeho tělo polil velmi příjemný, teplý, pocit, jakoby se ocitl doma, jakoby po dlouhé době přijel za rodinou. Na oblíbené místo. Stále s psměvem seskočil z vraníka a šel za Yunem. Rozhlédl se po okolí a se zavřenýma očima se slastně nadechl a pomalu vydechl. "Tomu říkám ..." Zastavil se, ale jen na moment, jakoby hledal to správné slovo. "-místo." Zasmál se a mrkl na Yuna. Přešel blíže k němu a chytl ho kolem pasu ze zadu. Položil mu bradu na rameno, při čemž se musel sklonit a pak mu věnoval něžný polibek na tvář. "Je to krásně, ale ještě krásnější je, že jsme tu spolu." Zašeptal a pak se zase narovnal a sledoval oblohu.

Pohlédl jsem na něj a usmál se. "Miluju tě Seby." Zašeptal jsem a otočil se k němu. Objal jsem ho kolem ramen a Přitiskl se k němu. "Pamatuješ si tohle místo? Je to místo plné našich vzpomínek. Vždycky jsme Tu byl i spolu. Jen my dva. A stromy a příroda. Pamatuješ si na deku na které jsi mě přepadl? Nakonec to bylo úplně nádherné. Sice ne tak jako naše společné poprvé. O svoje panictví jsem přišel s tebou a nelituji toho. Právě naopak. Konečně teď mohu být jen a pouze s tebou. Upřímně si nepřeji už nic jiného. Hlavně být s tebou. Jsem tak šťastný. Ani si nedokážeš představit jak jsem teď šťastný." Zašeptal jsem a Hladil ho po tvářích. 

Zazubil se a otřel se svou špičkou nosu o jeho. "Taky tě miluju." Promluvil a když Yun mluvil, pouze se usmíval a přikyvoval. "Páni, je to všechno tak hrozně dávno, a jak na to tak vzpomínám, přijde mi to, jako by to bylo teprve včera. Jakobychom nikdy nezestárli, a nikdy se neoddělili. Jakoby tohle byl jenom dlouhý sen, ze kterého jsem se probudil." Zašeptal a objímal ho. "Ale dokážu si to představit, úplně skvěle." Zasmál se a sundal si bundu, jelikož pod ní měl i mikinu a bundu položil na zem. Na kousek bundy si sedl a pak chytl Yuna za ruku a stáhl ho vedle sebe, tak aby ho posadil taky na bundu, na tu větší část, aby mu nebyla zima. Objal ho kolem ramen a dal mu pusu na čelo. Chytl ho za ruku a propletl jejich prsty. Pak si prohlédl chlapcovi ruku a zasmál se. "Máš takové malé ruce, na to, jakou máš práci." Zazubil se a něžně ho po hřbetu ruky hladil prsty.