Kuchařská škola Koruko

Ze všech stran se ozývali ty jejich kecy na které jsem už byl zvyklý. Nikdy mi to neřekli do očí, jen mě za zády pomlouvají. Došel jsem do třídy kde jsem se pomalu převlékl z kuchařského oblečení do školní uniformy. Nandal jsem si šálu a rukavice. "Slyšela jsem že Yumiko ho chce vyzvat na souboj." Zaslechl jsem z jedné části třídy. "Nemá šanci." Zašeptala druhá. "Nikdo nad ním nevyhrál." Pokrčila rameny první. Pohlédl jsem na ně, cukli sebou a odvrátily pohledy. Sedl jsem si do své lavice se slabým povzdechem.

Zase sem se coural všude možnpo měste s Eslim na rameni.Neska sem mel vcelku dobrou naladu .Došel sem k nejake škole...no nikdy sem ve škole nebyl...koukalo na mě plno lidí přesneji žáků z té školy.Ušklíbl sem se...proč nevivolat rozruch že ano? Nedaleko sem zabil nejakou trosku..chlapa co to stejne asi chtel brzo končit a tak sem došel pro jeho telo...jasne ted byla nejspiš hodina aja sem to dostal do školy...pred śatny ...pak sem Eslimu rekl at jde....on se pak dostal do ruznych tříd a samozřejmew...kdo bsenebál nejjedovatějšího hada nasvětě? Ja se jen smál tomu co se pak na té škole d3lo...nemel sem v planu aby nekdo stech děcek ale chciplo...chtel sem si užít zábavu azasmát se 

K nám do třídy vlezl nějaký had. Upřímě mi to bylo úplně ukradené, byl jsem jediný kdo zůstal sedět v lavici. Všichni ostatní s křikem utekli pryč. Ten had si rovnou vylezl na mou lavici a civěl na mě. Ten pohled jsme mu oplácel. Než jsem se zvedl a s unuděným pohledem vyšel ze třídy. Pohled mi padl na nějakého kluka uprostřed chodby, měl  jakési znaky pod očima a na očích. Hleděl jsem na něj bez zájmu. "To ho ani had nevyděsí?" Zašeptal někdo. vzal jsem toho hada jednoduše do ruky. Došel jsem ke klukovi a hada mu pustil na rameno. "Hlídej si svoje kamarády." Zašeptal jsem než jsem se vydal tiše pryč.

Byla zabava pozorovat vystrašene tváře.Esli si toho kluka prohlížel a syčel ale..necenil zubi nic takoveho...ten kluk mi dl Esliho narameno a chtel odejit..jo to uhod tak snadno se nevikrouti...ješte nikdo se Esliho nedotk bez nasledku..jakeho loli...ale nechtel sem ho zabít to ne..tentokrat ne...Esli ani nechtel abych honzabil...on vypadal zvlaštne...a co sem zaslech lidi ho tu nemeli v lasce...chitil sem ho za ruku,,Kampak? Myslíš ze te jen tak neham odejit?? To ne kamaráde...dík za Esliho ale...takoví jako ty a já se nenajdou" myslel sem to tak ze hady moc lidi nemuselo zvlášt jedovatý zasyčel sem na Esli,,Co říkáš co sssním provedeme" zeptal sem se ho ale kluk mi rozumet nemohlEsli zasyčel neco jako zho mam vzit na "procházlu" a ukazat co sem zač,,Myslim ze skola neska počká" rekl sem a táhl ho ven a mrtvolu sem protahl taky ven pred školu kde sem ji nechal a jeho tahl do centra.Esli na nej dal vykulene koukal a syčel ...

Chytil mě za ruku a já pomalu pootočil tvář abych na něj viděl. "Nejsem jako ty." Zašeptal jen tiše. Bylo mi to všechno jedno. "Nerozhoduješ za mě ani v tom kdy jdu nebo nejdu do školy." Hleděl jsem na hada nepříjemným pohledem a za chvíli se klukovi vymanil. Šel jsem vedle něj, nesnášel jsem když na mě někdo hmatal.  A byl mi i ukradený on sám, ať si říká co chce, bylo mi to jedno. "Nevím co máš v plánu ale pospěš si. Nemám na tebe celý den." Zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na hada a nic neřekl, místo toho jsem si měřil svoje černě nalakované nehty. Neměl jsme v plánu s ním být nějak dlouho, měl jsem zajímavější věci na práci.

Byl zvláštní..normálne bych ho už za tohle chování  zabil ale teď ne..,,Poslouchej..pokud nechceš chcipnout radši se moc nedělej...buď rád że sem nenechal Esliho aby te kousl" rekl sem ,,Sež jinaj jak ostatní ..nemaj tv lasce co? Jo jasne..me nikdo nema v lasce...a tebe asi taky ne...ale tvuj styl..je dobrej...ted ti hybi jen ta šilenost" rasmal sem se ,,Asi nevijak to chodi když je človek jak j co?? Asi ti to ukážu..bude to tvuj trest " rekl sem a v jedne uličce kde sme byli sempřed nim rozparal nejakeho chlápka...bylo mi jasny že asi rovnou zdrhne .

Radši jsme neodpověděl že by se mi nic nestalo, to spíš já bych otrávil toho hada.  Byla to daleko větší pravděpodobnost. Poslouchal jsme ho dál. "Ti lidé okolo mě mají spoustu odvahy, jen nemám přátelé." Zašeptal jsem. "Můj styl vystihuje chování." Zašeptal jsem. Zatáhl mě do jedné uličky kde rozpáral nějakého chlápka a očividně si to dost užíval. Hleděl jsme na něj totálně bez výrazu. Pak jsem se na něj zahleděl. "ukázal jsi že jsi bezva psychopat, jestli je to všechno, vracím se do školy." zašeptal jsem a hleděl na toho chlápka. Moje ruce byli celé pořezané ve snaze podřezat si žíly ale moje krev mi to nedovolila. Byli zjizvené a tak mě tohle nijak nepřekvapilo. Otočil jsem se a zamířil pryč.

Tak tohlebylo pro me ještdivnejši..Došel sem knemu a zaterasil mu cestu,,C seš zač? Človeka jako ty sem nikdy evidel...nemaš strach ani nic...Ted se ztoho nevikroutiš ...ja mam duvod se chovat tak jak sechovám ...ale ty...vsadim se zes nikdy nikoho nezabil..ja zabil rodiče a od ty doby každyho kdo sename k4ive podival..ty  vypadaš jakobys byl jak jaale nejsi...co si zač? Nechapu lidi ale ty...nevadi ti hadi ani mrtvoly ..maš ruce jak ja" ukazal sem ruce pořezane a vyřezane v nich ruzne obrazce a znaky,,snažiš se zabít ale nejde to...nikdo te nechape a všichni te pomlouvaj..." rekl sem si nahlas jakobi prosebe...bylo to zvláštní jakobychom byli stejní...,,Fajn normalne se mi to hnusi ale...kdo si a proč si takovej..pochybuju ze si stravil 9let zavřenej v temnym pokoji sám a nesnaž se vyhybat odpovedi..jak si řekl sem psichopat"

Zatarasil mi cestu a já se na něj zahleděl.  "Jsem dědic jedné itaslké restaurace." Zamumlal jsme jako bych mu víc říct nechtěl. A vlastně, jak viděl moje ruce když jsem měl po celou dobu rukavice a dlouhé rukávy školní uniformy? "Neměl jsem důvod nikoho zabíjet, kdybch ho měl, udělal bych to už dávno, moji rodiče mě mají rádi." zašeptal jsem. "V sebepoškozování jsme našel uspokojení. Moji rodiče, jsem poloviční japonec, moje matka je z Anglie a já vyrostl v Itálii takže si mě kvůli tomu všichni dobírali.  Těm jako já se říká emo. Žádné emoce. Nemám je od doby co mě šikanovali." Zašeptal jsem. "Prostě se řežu protože chci a baví mě to." Změřil jsem si ho pohledem pod čenými linkami. "Nevadí mi tyhle věci už jsem zkrátka takový já jen... chci být nejlepší kuchař." zašeptal jsem.

Poslouchal sem ho,,Moje rodina....hmm?? Ja byl šlechtic...aleodmala sem byl prej divnej...zavři me na9let do pokoje...a pak sem se pomstil...moje emoce...? Radost ze zabijeni vstek..asi tak...miluju temnotu a sebepoškozovaní taky miluju....Tvuj styl se mi ale líbí...černá černá...temnota všude" usmeju se a zazáří mi oči,,Ja sem chtel bít ?? Čím vlastně? " zamylsel sem se ,,Nemam sny...stejne nikoho nezajimam tak naco sny..Ale ty..si jinej jak ostatní...víš co? Sem nejak rad ze sem te nezabil...di si...stejne te taky nezajimam ani tak ...doufej ze se neuvidime..přište..ne kvuli me ale tobe..nikdo me nchce videt podruhy..mej se " reknu a otočim se..mel pravdu stejne sem nikoho ja nezajimal...