Kuchařská škola Koruko

Chytil jsem od něj měšec a zahleděl se na něj, pak jsem koukl na něj. "Díky." Zašeptal jsem a vzhlédl opět ke slunci. "Potřebuju k sobě na ubytovnu." Zašeptal jsem a usmál se na něj. "Potřebuju to říct domovnici, brečela když jsme odcházel, že když prohraju, nepřežije to. Je ráda že mě na ubytovně má." Usmál jsem se a pomalu se vydal na ubytovnu.

Prikyvl sem  ,,Tak to aspon ze si vyhral...aspon bude mit ..r..radost" rekl sel pomalu za nim ,,Más zvlástni povahu...a to se mi líbí..." rekl sem po chvili prem8šlení..celej byl zvláštní to bylo to proc sem ho nezabil a nechal ho u sebetak "blízko" a i sahat na Esli..prote me zaujal a to moc. 

"Nemohl bych si dovolit prohrát. se svou kariérou kuchaře nemůžu jen tak skončit." zašeptal jsem. "Moje povaha?" zašeptal jsem a překvapeně zamrkal. Pohlédl jsem na svoje nehty. Dost často jsem je pozoroval. Fascinovali mě. To znělo egoisticky ale já to tak nějak ignoroval. Vzal jsem to lesem a kráčel pomalu a znuděně.

,,Jo tvojpovaha...nejsi sice šílený jako já...ale je poznat ze máš rád temno..černou barvu a tak....hadi ti nevadí a je ti všechno jedno..skoro všechno..proste ..libíš se mi" reknu uplne bez ostychu...proč taky.Kdyz sem neco chtel rict rekl sem to a nikdo mi to nerozmluvil...ja byl já.Esli v lese zase zmizel,,Zatracenej had..kam furt zdrhá!?" rekl sem si jakoby prosebe.,,Ty fakt chceabych se stebou kamaradil jo?? Vís jak n abys toho nelitoval...nejsem dobry kamarad..teda jak pro koho" rekl sem a vedel zto asi nedava moc smysl ta věta.

Jen jsme se pousmál, kdyby tak věděl že to tak úplně jak říká není, rozhodně mi nebylo všechno jedno. "Líbím se ti?" Zašeptal jsem a pohlédl na něj. "Myslím že tvůj had se jen rád plazí po výletech." Řekl jsem znovu tiše a to už se před námi objevila zarostlá budova, "Chci abys byl můj kamarád." Usmál jsem se na něj a otevřel budovu a vešel dovnitř. "Fujimoto-Sensei!" Zavolal jsme, okamžitě u mě byla energická starší dáma. "Přijdou zedníci, připravte zahradu." Zašeptal jsem. Nadšeně mě obejmula. "Tolik jsme se bála že tě vyhodí." Pousmál jsme se. "Nikdy nedovolím aby mě vyhodili Sensei." řekl jsme a ona se na mě usmála. 

Zachvili sme byli u budovi a pak uz i ve vnitr..rozhledl sem se a pak tam bla nejaka žena a pak objala Matta .Usklibl sem se.Vypadalonto ze ta zena ho ma rada ale neco jako ..teta nebo tak neco..Zachvili sem uslysel syčeni a keme sdoplazil zase Esli,,Tady si ...kam furt myzíš" rekl sem a vzal si ho zas ramena.

Vytáhl jsem papír a podal jí ho, byla to smlouva. "Pozdravujte moje spolubydlící, budu teď tak hodinu dvě, tři pryč." Řekl jsem a zamával jí. Pak jsem se vydal ven a pohlédl na Drakeho. "Docela by mě na tobě zajímalo, ty znaky na očích, proč je tam máš?" natáhl jsem ruku a jemně mu přes ně přejel, měl chladnou kůži což bylo zvláštní.

Zase sm vyšli ven a po chvilie mě zeptal na znaky ,,Puvodne..byli namalovaný černou tužkou noči...ale uz  to jede smít..ničim to nejde dolu...taky...da se 4ict ze sem chladnokrevny jako hadi...nemusim tolik jist....jak sem rekl9let sem byl zavreny ve tme...skoro bez jídla...zvykl sem si nmalo jidla k jednou za tyden ...imunita na jed a ...záři mi oči rozumim hadum....To je vse diky 9 letech v temno5e..." rekl sem a nechal sem ho aby sdotkl me tváře.

"Aha tak to chápu. Trpěl jsi. Trpěl jsi hodně. A nikdo tě z té temnoty neosvobodil." zašeptal jsem soustředěně. "Neustále jsi jrn trpěl, řrzal se. A měl jsi k tomu důvod narozdíl ode mě kterého to jen uspokojovalo." zašeptal jsem. Natáhl jsem ruce a jemně ho pohladil po tvářích. Pak jsem k němu přistoupil a objal ho. "Chtěl bych tě osvobodit od toho všeho zla abys pocítil i nějaké dobro. Nějakou laskavost kterou jsi ještě nepocítil." usmál jsen se na něj. "Dovolíš mi to kamaráde?"

Zahledel sem se nanej...poslouchal sem ho,,Me to ale taky ..uspokojuje..." rekl sem ale pak me objal a ja sem chvili nic nedelal ale pak sem ho jednou rukou taky..objal aspon snaha spočítá...,,Jo..prone...skusit..se má všechno ne?" rekl sem a nechl ho usebe..koukl sem se n čisté nebe a usmál sem se..ale normálne..hezky jem3...coz ume bylo vyjmečne skoro nemožné.Ale svetlo nebe a priroda m nutili byt jaksi stastny...asi protoze sem je tak dlouho nevidel a nemel nadosah.