Les Yamaha

Kořeny stromů, větve, zem. Tyhle tři věci se neustýále střídali podle toho jak jsem běžela. Přistála jsme na jedné větvi a rozhlédla se. Nakonec jsem jen seskočila na zem, svou dlaň přiložila na zem a soustředila se. Lehce se otřásala, někdo sem šel, někdo šel ke svatyni.  Zastříhala jsem ušima. No dobře, kouknu se kdo to je tentokrát. Stvoření jako já žili pouze v lese, nikdy tyhle lidi neviděli Neko, Inu a podobně, pouze v Anime. Co je anime jsem nevěděla, věděla jsme jen to že někteří lidé chtějí vidět tahle stvoření v realitě. Natočila jsme uši ke svatyni a zaposlouchala se, byla daleko takže jsem slyšela každé třetí slovo. No pospíšila jsme si k ní a běžela různými zkratkami, přes řeku a dvakrát přes křoví, ale pak se přede mnou objevila malá svatyně u které teď stála dívka které jsme neviděla do obličeje. Třásně na mé halence se pohupovaly a já zůstala skrytá v křoví. Tahle dívka sem chodívala často a já pomalu začínala mít pocit že ani není nebezpečná. Pomalu jsem vyklouzla z křoví a skryla se za strom. Můj chundelatý ohon ale byl vidět, nemohla jsem se přece schovat úplně celá.  Opatrně jsem vykoukla a pohlédla na dívku tak aby mě neviděla.

Zase bylo po škole a já měla možnost vydat se do lesa.Mela sem to tam ráda byl tam klid a mír .Došla sem ke svatince azustala tam nějakou dobu .Ale ..Měla sem počítače jakoby..Mě někdo pozoroval.ale usoudila sem že to bude asi jenom nějaké lesní zvířátko .nakonec sem se otočila a bylo mi videt do obličeje.Neměla sem teď brýle a proto vinikli me hnědé oči.Vydala sem se trochu hlouběji do lesa.. podívat se..na krásnou přírodu . Když sem tady vypínám si i mobyl aby mě nikdo nerusil.mela sem teď na sobě tmavě modrou školní uniformu se sukní .Bylo docela teplo a tak sem se vydala k potůčku co tu byl.Krasna čistá voda a klid .....vubec sem nevedela ze me někdo celou dobu pozoruje byla sem tiše a chovala se tak jak se vede chovat má

Ta holka se vydala do lesa a já ji sledovala. Zase byla v fomhle oblečení. No věděla jsem že já sama už bych se taky měla umýt. Protože jsem věděla že aspoň ona tomuhle kesu nijak moc neškodí. Proběhla jsem křovím které zašustilo. Zamířila jsem k vodě. bylo to větší mělké jezero. Uprostřed něho byl ostrůvek se třemi stromy a skálou. Svlékla jsem si oblečení a pomalu vlezl do vody. Rozhlédla jsem se jestli tady nikdo není. No zatím tu nikdo není, spustila jsem ruce podél těla, kfyby lesu ublížila, ucítila bych to. Pomalu jsem se začala mýt. Vlasy jsem měla pořád svázané a jen pramínky vlasů mi spadali do očí. Stříhala jsem ušima, a zaslechla kroky. Stála jsem dál na místě a skoro ztuhla. Hlavně jsem se nemohla otáčet, nesmím se otáčet, kdoví kdo to byl. Musím počkat až peomluví a teprve potom se rozhodnu buď pro útok nebo pro útěk.

Za několik minut sem se vydala podél potoka k jezeru kde sem si často sedávala do trávy nebo se i koupala a ze neska horké bylo .Šla sem ale pak sem ..Někoho nebo něco viděla ve vodě .Přišla sem blíže a ..Byla to dívka.stala úplně jako zkamenělá asi m slyšela a bála se ,,Ehm...Ahoj nemusíš ...Se mě bát " řekla sem milé a snažila sem se o co nejklidnější reakce ..Neměla sem v plánu ji nijak vylekat ani nic podobného ale ...Nikdy sem ji neviděla ani ve škole ani tady v lese

Liščí uši mi splynuly s vlasy takže nebyli vidět, ocas byl pod vodou. Pomalu jsem se na ní otočila a zvedla uši do pozoru. Pomalu jsem začala couvat. Pak jsem jen vyběhla na břeh, během pěti vteřin jsem byla oblečená. Zamrskala jsem ocasem a zmizela v nejbližším houští. Věděla jsem naprosto jistě že tohle bylo pro ní poprvé co viděla stvoření jako jsem já. Nikdy nemohla takové stvoření normálně vidět. Zůstala jsem v houští a civěla na ní. Byla jsem potichu a jen ji pozorovala. Bušilo mi srdce a já cítila příval adrenalinu. Nakonec jsem ale z houští pomalu vylezla, šla jsem kolem rybníčka s pohledem upřeným na ní. Varovala jsem ji očima. Ty teď měli modrou barvou. Pomalu jsem mávala icasem ze strany na stranu a měla našpicivané uši tak že mě nemohla nijak překvapit kdyby se mě chystala napadnout. Pootevřela jsem ústa. Sedla jsem si ke břehu a do dlaní nabrala trochu vody a napila se. Nevěřipa jsem jí i když vypadala že lesu nebude ubližovat. Působila na mědost zvláštním dojmem. Ale já ten pocit ignorovala a jen ji slesovala.

Otočila se na mě a ja uviděla...Uši ? Co ? Tvářila sem se překvapeně a pak sem zůstala protože utekla pryč...Koukala sem za n ale když vylezla začala na mě večer a koukala na mě .Rozuměla mi vůbec ?Opatrně sem si sedla tak abych ji nevidesilo a tak sem seděla úplně vklidu nechtěla sem ji vyděsit .Nemluvila sem ale snažila sem se koukat na ni jeme a jakoby kamaradsky.Snazila sem se protože sem nechtěla aby utekla byla zvláštní 

Její slova pro mě byla jako šustění listí. Rozuměla jsem jí ale neodpověděla. Bála jsem se jí. Bála jsem se lidí. Ale ona vypadala jako by sesuper se mnou chtěla spřátelit. Žádné takové! Okamžitě jsem zakroutila hlavou. Nevěřím jí a tak to taky zůstane.  Znovu jsem se napila a pohlédla na ní. Nakomec jsme se k ní pomalu a opatrně vydala. Byla jsem úplně u země a sledovala ji. Každou chvíli jsem zavrčela. Ouška jsem nasměrovala k ní a poslouchala její dech. Měla ho rychlý jakoby se bála a zároveň po něčem dychtila. Jakobych cítila její ruku kterou by najednou natáhla. Ale to ona neudělala. Byla jsem asi metr od ní. Orsty zarývala do hlíny a měřila si ji pohledem. Nakonec jsem sise sedla, přitáhla si nohy k bradě, položila jsem si na kolena tvář a sledovala ji dál tím svým pohledem ale tentokrát s trochou zvědavosti.

Usmála sem se vypadala roztomilé.nikdy sem neviděla někoho jako ona ..Teda jo ale jen v anime a to se nepočítalo  Koukala sem se jí do očí a ani jednou sem neuhnout očima .Nechci jí ublížit ani nic podobného .Zavřela sem očí a lehla sem si .Tak sem byla zranitelná ale ona mi ublížit nechtěla ..Jen by se bránila to sem cítila ... Byla sem potichu a i dech se mi uklidnil takže sem byla klidná a tiše to by ji snad uklidnit mohlo .

Obtočila jsem kolem svého těla ocas a tiše ji sledovala. Lehla si a já se k ní tiše přesunula, už dlouhou dobu jsem se jí chtěla dotknout. Bála jsem se lidí, ale ona nevypadala že by mi jednu vrazila.  Takže jsem pomalu natáhla ruku a jemně se dotkla její tváře, měla stejnou kůži jako já což jsem se divila.  Zastříhala jsem ušima a přejela jí po tváři prsty se zvědavým výrazem v očích. A pak jsem ucítila kouř, ztuhla jsem a zvedla hlavu. Rozhlédla jsem se a očima skenovala les, nasávala jsem vzduch abych věděla odkud hoří.  A pak jsem to zjistila, okamžitě jsem byla na nohou. Zavrčela jsem, nějaký bastard tu podpaluje les. Rozběhla jsem se okolo rybníčku na menší pěšinku a tou běžela dál abych se tam dostala co nejrychleji. Zapálím toho týpka, jak si dovoluje podpalovat les? Jenže když jsem tam doběhla, bylo tam jen uhasené ohniště. Zastříhala jsem ušima a pomalu se k němu vydala. Šlápla jsem na mech a v něm byla zabudovaná past, okamžitě jsme se v síti houpala ve vzduchu. Zamrkala jsme a pak mi to došlo. Vztekle jsem vrčela a snažila se osvobodit. Ale to už se mezi stromy objevili nějací týpci. Muži, svalnatí a hnusní. Ještě víc jsem síť rozhoupala ve snaze se dostat ven. Ti chlapy mezi sebou mluvili tak že jsem to neslyšela.  Pak jeden z nich přešel k síti a odřízl jí. Mě vytáhl a hodně rychle mi svázal ruce dřív než jsem stačila vyvolat plameny. Přivázal mi k mým poutům provaz a táhl mě za sebou. Šli jsme lesem.  Měla jsem všech devět ocasů protože jsme se snažila nutně osvobodit. Vyšli jsme z lesda, zaúpěla jsem. "Asi se to lištičce nelíbí." Zasmál se jeden. Vztekle jsem na něj zavrčela. Došli doprostřed města a mě přivázali ke kůlu.  Malé náměstí a lidi, ti se na mě chodili koukat. Celý den, až večer byl konečně klid. Nedařilo se mi použít magii protože jsem byla k smrti vyděšená. Zírala jsem na hranici pod sebou co asi ráno chtěli zapálit.

neco se stalo a ja se rychle zvedla a vydala se za ni ..a.le to už když sem tam doběhla vedli ji pro z lesa do mesta ..Proč? Na náměstí byla čelí den lidí se smáli ukazovali na ni a malé děti by ji nejraději tahali za ocas i uši.tohle sem nemohla dovolit  chteli ji podpálit zabít a to nešlo hliníkové nás les a tohle nešlo .Večer když už tu nikdo nebyl ani ji nikdo nehlidal sem se doma převlékla  do černého a vzala i černou deku nebo plast nevím co to bylo a vydala sem se tam.rozhledla sem se nikdo tam nebyl jen ona .Zachvilku sem byla u ní ,,Pass" abych upoutala její pozornost vylezla sem tak abych byla kousek od ní,,Neboj neublížil ti jen ti pomůžu utéct ..Nenechám je aby ti ublížili." Řekla sem a rovnou prerizla provaz co jí držel ruce takže je mela volne ,,Pojd...Závěsu tě zpadky do lesa ver mi " řekla sem rychle a se plast tak aby si ho dala přez sebe aby ji nepoznali kdyby nás nikdo videl