Les

Jen jsem smutně zakroutil hlavou. Iroku zařehtal a já se jen pousmál. "takové podobné dorty mi dělali rodiče. Takový jsem měl na moje poslední narozeniny co se slavili. Úplně ten samý." Zašeptal jsem. Sledoval jsem Lea jak krájí dort. Ucítil jsem v očích slzy, místo něho jako bych viděl svou matku. Mou starostlivou milovanou maminku. Dlouho jsme nezažil obětí, polibek na čelo se slovy: Dobrou noc zlatíčko. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se ty slzy zadržet.

Varu nevěděl co dělat protože nikoho brečet ještě neviděl a sam neplakal.Ani pomalu nevěděl co to slzy jsou.Ja sem zvedl hlavu.Položil sem vše a vstal sem.Varu se posunul a já sem došel ke Kazukimu a pevně ho objal a pohladil po zádech,,Vím že si trpěl a nese se to stebou chápu tvou bolest.Ale teď jsme stebou nic už se ti nestane nic ti nehrozí Kazuki.Všechno bude dobré maličký" můj hlas uklidňoval a to ve všech případech a na něj to působilo hodně kvůli jeho kočičí části.

Přitiskl jsem se k Leovi hned jak mě objal a tiše mu plakal na rameno. Moje rodina je mrtvá. Nikdy ji už neuvidím. A tak jsem se potřeboval už hodně dlouho vyplakat. A Leo mi dal tuhle náruč. "Leo. Já nechci aby jsem zůstal sám." zašeptal jsem. Sklopil jsem ouška a zoufale se na něj koukl.  Miloval jsem když  jsem se někým mohl mazlit. Díky té kočičí části. "Je mi smutno."

Hladil sem ho po zádech ,,To nic jen to ze sebe dostaň." zašeptal sem,,Nezůstane  sám Kazuki.Neboj nezůstaneš sám.Můžeš tady zůstat..Se mnou a Varu nebudeš už nikdy sám." nevadilo by mi kdyby zůstal.A hlavně nechtěl sem ho nechávat samotného tak malí osamělí s velkým laskavým srdcem.,,Všechno bude dobré už nebudeš osamělí " cítil sem jak se jeho tělo uvolňuje ale já ho nepouštěl on teď potřeboval náruč co ho uklidní a obejme.Nemohl sem mu nahradit rodiče ale mohl sem mu zajistit že nikdy nezustane sám a pokud bude mít potíže muže jít za mnou ,,Vezmu tě do tvého pokoje..Musíš se vyspat.." každý měl svůj pokoj jen Varu vždy chodil ke mě proto sem měl obrovskou postel.Ale Kazuki bude chtít nejspíš svůj prostor proto má svůj pokoj hned naproti mému

Pořád jsem jaksi nechápal proč Varu upekl tenhle dort vypadalo to jako náhoda ale on nemohl vědět něco takového. Polkl jsem. Ale to mě najednou už od esl do "mého" pokoje.  Zahleděl jsen se na něj a sklopil ouška úplně. "Prosím nechoď  pryč. Já nechci...být sám." zašeptal jsem a sevřel mu oblečení a zoufale se na něj zahleděl.

HRA UZAVŘENÁ

DŮVOD: Neaktivita hráče Leo

Pokud se zde Leo objeví, ve hře můžete pokračovat po domluvě mezi sebou kterou provedete v CHATU!