Letní tábor upírů

Letní tábor, jako vždycky, i když i sem svítilo sluníčko, většině upírů to bylo jedno, nebylo ho tu tolik. Já celou dobu seděl na lavičce. Každé úterý sem vodili nové vězně, velitel mi slíbil že si nikdy nikoho nového nevezme, že má už jednu hračku, věděl jsem až moc dobře co tím myslí, teď jsem měl být novým "vojákem" a postarat se o naše nové přírůstky různých stvoření.  Měli je přivést každou chvíli. A to už se otevírali brány do města a vešli upíři hledači a vedli průvod nejrůznějších stvoření.

TUlal sem se lesem bez starostí.Dostal sem se z domu aby to nezjistili lvíci .Ale...pak me nekdo chytil..byli to upíři..poznal sem to..Ja ve svoji školni unyformě kdy sem vypadal jak nejaky prync a ted sem šel s ostatnimi tvory v okovech.Uši až u hlavy ocas mezy nohama.To uz sm ale vešli nejakou bránou ...do nejake vesnice?? Nebo co to bylo..Rozhledl sem sekolem a moje oči zmenili barvu ...mel sem teoči modré předtím měli černou barvu.Koukal sem se kolem ale dost se strachem..jeste ktomu tu byli..vlkodlaci a jpsi nesnášel .

Seskočil jsem ze střechy na které jsem seděl a přistál přímo před skupinkou a upíry co je přivedli. Z vlasů mi vykoukl Subaru a pohlédl na skupinku, něco zapískal a já s úsměvem kývl. Moje zuby byli zase normální takže jsem vypadal jako člověk. Nadechl jsem se. Můj hlas zněl ledově jako úplně zledovatělé moře. Na sobě jsme měl vojenskou uniformu a měřil si je chladným pohledem. "Moje jméno je Hikaru. Pro vás Yamashita-Sensei. Pokud něco budete potřebovat, zeptáte se mě, nechci aby tu byli nějaké bábovky a řeknu to rovnou teď, do této vesnice se nedostane nikdo, opravdu vůbec nikdo pokud ho sem nepřivede upír.  A nikdo se odsud nedostane pokud ho neodvede upír.  Budete rozděleni do tří skupin, někteří z vás tu budou uklízet a sloužit, další pracovat v kuchyni a jako pokojské, a ti třetí budou něco jako děvky." Jeden vlkodlak se uculil. "Takže ty jsi  človíček a už tě nechali to tu vést hmm. Sežeru tě  hned ty demente."  Pohlédl jsem na něj a pomalu si to k němu nakráčel. "Říkal jsi něco?" Dřív než stačil cokoliv odpovědět jsme mu vrazil do břicha dýku a on se rozplynul. "Má ještě někdo nějaké připomínky?"

Nejaky kluk tam začal mluvit ..a japoslouchl každe jeho slovo..Koukal sem na něj se strachem a pak se mi sevřel žaludek ...nemohl sem skončit jko ta ..třeti skupina...uklizet a vařit..klidne až do smrti ale děvku em delat nemohlteda mohl ale nechtel sem..Pak ale vlkodlak vedle m3 neco řekl a ja vedel ze je zle..zachvili uz byl mrtvi když ho ten kluk bodl do břicha..Koukl sem se a uši jeste vic pritiskl k hlavě..co sem koukal neko tu byli jen dva já a nejaká dívka.Jinak to byli vlkodlaci inuové víli a takovehle ruzné rasy.Sklopil sem hlavu a pevne zavřel oči.

Nikdo nic neřekl takže jsem už nikoho nevraždil. Mítoho jsem pokračoval ve svojí řeči. "Takže teď pojďte se mnou." vydal jsem se do jedné časti tábora. "Teď vás rozdělím první skupina jsou sloužící." začal jsem číst jména. Mezi nimi byl i Nywata. "Druhá skupina co bude v kuchyni." zase jsem četl jména nakonec těch pár co zbylo byli rozhodnutí.  "Ti co uklízejí jdou se mnou. A ano poprvé mám i já nárok vybrat si osobního sluhu takže..." rozhlédl jsem se po lidech tady a nakonec přešel k jednomu s ušima kočky. "Nywata 6e? Dobře jdeš se mnou. Vy ostatní." zavolal jsem si k sobě jednoho upíra aby se o ně postaral. Pak jsem se vydal k sobě. "Tak pojď." řekl jsem k Nywatovi a vedl ho s sebou. "Moje jméno znáš. Budeš mi říkat jak chceš. Protože jsi se mnou." usmál jsem se na něj. "Máš nějaké dotazy?"

koukal sem se do země dokud neříkal ze i ja sem ve skupine sloužících a ja si vydechl ze semneskončil ve třeti skupine...ale pak se ozvalo moje jmeno a on stal predemnou...Měl sem jit snim..vědomi že s nim budu ted sam se mi nelibilo ..vypadal přisně.3el sem poslušne za nim ale pak se na mě usmál a ja sem překvapene zamrkal,,Ja...tady umřu?" to bylo jediny na co sem se chtel zeptat..oni byli upíři ....a ja jen obyčejny mali neko ..vedel sem ze moje krev je vzacna a vijmečna tim ze mela lečive učinky ale tim to pro me asi bylo horši

Otočil jsem se na něj. "Neunřeš. Ne když budeš pracovat se mnou." řekl jsem. Byli jsme podobně vysocí takže to bylo fajn. "Když mě sem odtáhli, myslel jsem podobně jako ty, ale v tu dobu mi bylo devět. Chtěl jsem na to období zapomenout. Jenže je mi neustále vracená a prožívám to znova. Víš některé sem dotáhli, jiní se tu narodili." pokrčil jsem rameny. To už jsme byli u mě a já otevřel dveře a pustil ho dovnitř. Na nos jsem si dal brýle. Zakručelo mi vbřiše a já si povzdechl. "Udělej si tu pohodlí" řekl jsem a prohrábl si vlasy.

Poslouchal sem ho a sklopil hlavu...ze ja sem vubec lezl do lesa...nemyslel se na školu kam se asi dlouhoi nepodivam a spíše na Moona Sana kteří me budiu hledat a i kdyby zjistili ze sem tady...sm se nedostanou..veśli sme do jeho "bytu" a on rekl at si udelam pohodli ale ja sem stál namíste sspoutanýma rukama a koukal do země..oči smi zbarvili na černo...uplne černe ani bělmo nebylo vid3t...nic jen dvě cěrné oči..byl sem ted odsouzený ...tak jakotak zemřu.

Otočil jsem se k němu a jeho pouta mu rozepl. Hofil jsem je do koše. "Omlouvám se za to zacházení ale to víš, upíři nezacházeji s nikým jemně. Ani sami se sebou nebo když si užívají spolu v posteli"  zašeptal jsem a odvrátil pohled. "Tadx máš oblečení." podal jsem mu oblečení prptože v tomhle se tu pohybovat nemohl. Bylo to jednoduché tričko a dlouhé kalhoty. "Obleč si to a budeš v pohodě." usmál jsem se na něj. Někdo zaklepal na dveře. "Je otevřeno." zavolal jsem. Vešel upír menší výšky a zahleděl se na mě. "Žádá si tě velitel." ztuhl jsem. Vždycky si mě žadal jen kvzli jedné věci a to od mých devíti let. "Hned tam budu." zašeptal jsem, upír odešel. "Prosím nesnaž se mě najít i kdybys slyšel křik." usmál jsem se na Nywatu a pomalu se vydal ke dveřím a za velitelem.

Podival seme na nej a pak už mi sundaval pouta...uzmi podaval obleceni ...prikyvl sem ale to tam nekdo prisel a Hikaru mel jit pryč...koukalem se za ním a nechapal proč to řekl.Kdyz sza nim zavreli dveře rychle sem se prevlekl.Bal seme ýt tady sám ...nebylo zamčeno a buh vi kdo se sem mohl dostat na svačinku...a svačinka sem byl já...Vim myslel sem jen a be ale stejne me zajimalo kam šel a proč me tu nechal...Mohl sem vubec vychazet ven? Nevedel sem a tak sem si pomalinku vlezl k oknu a koukal z nej...doufal sem ze se tu dniko neoběví...