Letní tábor upírů

Letní tábor, jako vždycky, i když i sem svítilo sluníčko, většině upírů to bylo jedno, nebylo ho tu tolik. Já celou dobu seděl na lavičce. Každé úterý sem vodili nové vězně, velitel mi slíbil že si nikdy nikoho nového nevezme, že má už jednu hračku, věděl jsem až moc dobře co tím myslí, teď jsem měl být novým "vojákem" a postarat se o naše nové přírůstky různých stvoření.  Měli je přivést každou chvíli. A to už se otevírali brány do města a vešli upíři hledači a vedli průvod nejrůznějších stvoření.

TUlal sem se lesem bez starostí.Dostal sem se z domu aby to nezjistili lvíci .Ale...pak me nekdo chytil..byli to upíři..poznal sem to..Ja ve svoji školni unyformě kdy sem vypadal jak nejaky prync a ted sem šel s ostatnimi tvory v okovech.Uši až u hlavy ocas mezy nohama.To uz sm ale vešli nejakou bránou ...do nejake vesnice?? Nebo co to bylo..Rozhledl sem sekolem a moje oči zmenili barvu ...mel sem teoči modré předtím měli černou barvu.Koukal sem se kolem ale dost se strachem..jeste ktomu tu byli..vlkodlaci a jpsi nesnášel .

Seskočil jsem ze střechy na které jsem seděl a přistál přímo před skupinkou a upíry co je přivedli. Z vlasů mi vykoukl Subaru a pohlédl na skupinku, něco zapískal a já s úsměvem kývl. Moje zuby byli zase normální takže jsem vypadal jako člověk. Nadechl jsem se. Můj hlas zněl ledově jako úplně zledovatělé moře. Na sobě jsme měl vojenskou uniformu a měřil si je chladným pohledem. "Moje jméno je Hikaru. Pro vás Yamashita-Sensei. Pokud něco budete potřebovat, zeptáte se mě, nechci aby tu byli nějaké bábovky a řeknu to rovnou teď, do této vesnice se nedostane nikdo, opravdu vůbec nikdo pokud ho sem nepřivede upír.  A nikdo se odsud nedostane pokud ho neodvede upír.  Budete rozděleni do tří skupin, někteří z vás tu budou uklízet a sloužit, další pracovat v kuchyni a jako pokojské, a ti třetí budou něco jako děvky." Jeden vlkodlak se uculil. "Takže ty jsi  človíček a už tě nechali to tu vést hmm. Sežeru tě  hned ty demente."  Pohlédl jsem na něj a pomalu si to k němu nakráčel. "Říkal jsi něco?" Dřív než stačil cokoliv odpovědět jsme mu vrazil do břicha dýku a on se rozplynul. "Má ještě někdo nějaké připomínky?"

Nejaky kluk tam začal mluvit ..a japoslouchl každe jeho slovo..Koukal sem na něj se strachem a pak se mi sevřel žaludek ...nemohl sem skončit jko ta ..třeti skupina...uklizet a vařit..klidne až do smrti ale děvku em delat nemohlteda mohl ale nechtel sem..Pak ale vlkodlak vedle m3 neco řekl a ja vedel ze je zle..zachvili uz byl mrtvi když ho ten kluk bodl do břicha..Koukl sem se a uši jeste vic pritiskl k hlavě..co sem koukal neko tu byli jen dva já a nejaká dívka.Jinak to byli vlkodlaci inuové víli a takovehle ruzné rasy.Sklopil sem hlavu a pevne zavřel oči.

Nikdo nic neřekl takže jsem už nikoho nevraždil. Mítoho jsem pokračoval ve svojí řeči. "Takže teď pojďte se mnou." vydal jsem se do jedné časti tábora. "Teď vás rozdělím první skupina jsou sloužící." začal jsem číst jména. Mezi nimi byl i Nywata. "Druhá skupina co bude v kuchyni." zase jsem četl jména nakonec těch pár co zbylo byli rozhodnutí.  "Ti co uklízejí jdou se mnou. A ano poprvé mám i já nárok vybrat si osobního sluhu takže..." rozhlédl jsem se po lidech tady a nakonec přešel k jednomu s ušima kočky. "Nywata 6e? Dobře jdeš se mnou. Vy ostatní." zavolal jsem si k sobě jednoho upíra aby se o ně postaral. Pak jsem se vydal k sobě. "Tak pojď." řekl jsem k Nywatovi a vedl ho s sebou. "Moje jméno znáš. Budeš mi říkat jak chceš. Protože jsi se mnou." usmál jsem se na něj. "Máš nějaké dotazy?"

koukal sem se do země dokud neříkal ze i ja sem ve skupine sloužících a ja si vydechl ze semneskončil ve třeti skupine...ale pak se ozvalo moje jmeno a on stal predemnou...Měl sem jit snim..vědomi že s nim budu ted sam se mi nelibilo ..vypadal přisně.3el sem poslušne za nim ale pak se na mě usmál a ja sem překvapene zamrkal,,Ja...tady umřu?" to bylo jediny na co sem se chtel zeptat..oni byli upíři ....a ja jen obyčejny mali neko ..vedel sem ze moje krev je vzacna a vijmečna tim ze mela lečive učinky ale tim to pro me asi bylo horši

Otočil jsem se na něj. "Neunřeš. Ne když budeš pracovat se mnou." řekl jsem. Byli jsme podobně vysocí takže to bylo fajn. "Když mě sem odtáhli, myslel jsem podobně jako ty, ale v tu dobu mi bylo devět. Chtěl jsem na to období zapomenout. Jenže je mi neustále vracená a prožívám to znova. Víš některé sem dotáhli, jiní se tu narodili." pokrčil jsem rameny. To už jsme byli u mě a já otevřel dveře a pustil ho dovnitř. Na nos jsem si dal brýle. Zakručelo mi vbřiše a já si povzdechl. "Udělej si tu pohodlí" řekl jsem a prohrábl si vlasy.

Poslouchal sem ho a sklopil hlavu...ze ja sem vubec lezl do lesa...nemyslel se na školu kam se asi dlouhoi nepodivam a spíše na Moona Sana kteří me budiu hledat a i kdyby zjistili ze sem tady...sm se nedostanou..veśli sme do jeho "bytu" a on rekl at si udelam pohodli ale ja sem stál namíste sspoutanýma rukama a koukal do země..oči smi zbarvili na černo...uplne černe ani bělmo nebylo vid3t...nic jen dvě cěrné oči..byl sem ted odsouzený ...tak jakotak zemřu.

Otočil jsem se k němu a jeho pouta mu rozepl. Hofil jsem je do koše. "Omlouvám se za to zacházení ale to víš, upíři nezacházeji s nikým jemně. Ani sami se sebou nebo když si užívají spolu v posteli"  zašeptal jsem a odvrátil pohled. "Tadx máš oblečení." podal jsem mu oblečení prptože v tomhle se tu pohybovat nemohl. Bylo to jednoduché tričko a dlouhé kalhoty. "Obleč si to a budeš v pohodě." usmál jsem se na něj. Někdo zaklepal na dveře. "Je otevřeno." zavolal jsem. Vešel upír menší výšky a zahleděl se na mě. "Žádá si tě velitel." ztuhl jsem. Vždycky si mě žadal jen kvzli jedné věci a to od mých devíti let. "Hned tam budu." zašeptal jsem, upír odešel. "Prosím nesnaž se mě najít i kdybys slyšel křik." usmál jsem se na Nywatu a pomalu se vydal ke dveřím a za velitelem.

Podival seme na nej a pak už mi sundaval pouta...uzmi podaval obleceni ...prikyvl sem ale to tam nekdo prisel a Hikaru mel jit pryč...koukalem se za ním a nechapal proč to řekl.Kdyz sza nim zavreli dveře rychle sem se prevlekl.Bal seme ýt tady sám ...nebylo zamčeno a buh vi kdo se sem mohl dostat na svačinku...a svačinka sem byl já...Vim myslel sem jen a be ale stejne me zajimalo kam šel a proč me tu nechal...Mohl sem vubec vychazet ven? Nevedel sem a tak sem si pomalinku vlezl k oknu a koukal z nej...doufal sem ze se tu dniko neoběví...

Velitel byl ve svém k4esle a hleděl na mě. Uklonil jsem se a on se usmál. "Běžte všichni." řekl a všichni hned zmizeli. Došel kr mě a prudce mi zvedl hlavu. "Víš špína jako ty ěla být používána k jiným věcem ale ty jdi tak krásná hračka. Děláš přesně to co chci. A to je na tobě skvělé. Tak ukaž mi špičáky. Máš dovoleno pít jen ze mě ne?" zašklebil se a otevřel mi pusu. "Kousni dělej." z neznámého důvodu tohle toho starýho úchyla děsně vzrušovalo.  Vxtasil jsem se s tesáky a kousl ho. Usmál se a v př8ští chvíli jsme už byli v jeho ložnici oba nazí. Snažil jsem se p4ipravit na bolest která měla lřijít. Za chvíli se táborem ozýval hlasitý zoufalý křik a pokojem spokojené mlaskání. Bolelo to, vždycky to hrozně bolelo. Navíc si na mě užil nedávno takže jsem měl ještě hodně bolavý zadek. Krev tekla proudem stejně jako slzy. Kažfou chvíli se jeho dlouhé tesáky nořili do mého masa. Všude po těle. 

"Vypadá to že si velitel zase užívá." ozvalo se pod oknem kde byl Nywata. Dole si povídali dva upíři co měli hlídku. "Hikaru je dost poddajný. Prý dá komukoliv." řekl druhý. "To jr blbost. Jr to můj kamarád. Moc dobře vím jak trpí. Vždycky má po těle nové a nové kousance. Velitel se na něm dost vyřádí. Navíc se jeho rány nehojí úplně. Ale nikdy si nestě6uje." zamumlal první.

Byl sem u okna a koukal se ven ...chtel sem zpadky domu...do mesta kamkoi jinam...pak sem ale zaslechl krik..moje uši to trhalo ale ja poznal hlas ...pamatoval sem si pachy hlas a taky oči...ty jako malo co z postavi cloveka nebo jinych bytosti...byl to Hikaru ale pak sli kolem dvupíri ajposlouchal co si 4ikali...tak to s nečekal..jenze moje dušičkco chtela všem jenom pomahat si la ze se vyda asi napozpas smrti...protoze sem otevrel dvere a nepozorovane vyklouzl ven...do te budovi odkus sem slyšel ten k4ik a plác sem se doatal snadno ale pak...narazil sem na dalši dva upíry..kteři me chytili,,Ale ale k to tu máme? " zasmali soba ,,Mel si zustat pekne v domečku tady te nic nechrani" roztahl rty do ušklebku a ja uvidel ty ostre zuby...,,Vonis dobře doufam ze maš i tak chutnou krev" nez me ale stacil kousnout udelal sem asi svou osudnou chybu...jak se keme naklonil sekl sem ho kočičíma drapkama do obličeje a tim sem oba jaksi naštval víc 

Ti dva si pod oknem povídali dál. 

Ale v chodbě kde Nywata naštval dva upíry to vypadalo bledě. Jenže to do chodby vešli ti dva co si předtím povídali pod oknem. "Hele co se to tu děje?! Tohle máte zakázané! Pokud vím nesmí se pít krev jen tak komukoliv. Nebo snad tenhle kluk patří vám?" zeptal se a upíři nakvašeně odešli. "Jsi v pohodě chlapče? Tady se nesmíš jen tak producírovat." chodbou se ozval další srdceryvný výkřik. Upír si povzdechl. Pak se zarazil a pořádně si k Nywatovi čuchl. "Hej Maty. Pojď sem. Je z něj c8tit Hikaru." druhý upír popošel blíž. Asi to oboum hned došlo. "Takže Hikaru se  rozhodl. To je super. Ani nev8š jaké máš štěstí že jsi s ním." řekl nadšeně ten první. "Ale co fu vlastně děláš." další výkřik se rozlehl chodbou.

Narazil me n stenu a chytil ruce a chtel szaszakousnout ale to uz tta byli dalš8 dva upíri a ja skončil nazemi ..opatrne sem i stoupl a jakmile sem ale uslysel vykrik uši sem si dal k hlave a zavrel černe oči ...jeden si keme čuchl ..oni byli asi tak njak v poho..nechteli mi ...ublizit .Obli vyšší jak já a kdyz sem na ne podruhe koukl mel sem oči zase modré jak moře .,,Já...já..." nevedel sem jak to říct ale po dalšim víkriku sem si chytil uài rukama ...za tu dobu co em sám sem zazil hodn a ..taky sem byl svedkem znailneni vedel se co to znamena a proto sem chtel pomoct ...drapky sem mel vytažene a musel sem si davat pozor abych si je nezarazil do hlavi ale na otazku sem nedokazal odpovedet..ale asi jim to došlo. Jvidel znasilneni ale nijak zvlast me to nepoznamenalo jen ..mam na takove veci vice citlive smysli.

"Thomasi měli bysme jít." pobídl upíra ten co stál. Thomas se kousl do rtu až si ho prokousl. Položil Nywatovi dlaň na rameno. "Nepomů6eš mu." zašeptal a pomohl mu postavit se. "Tohle se tu děje celkem často víš? Velitel... si ho vybral když ho sem přivezli." pomalu se Nywatou vydal do pokoje který sdílel s Matym a posadil Nywatu na postel. Uvařil mu čaj a podal mu ho. "Když sem Hikaru přišel bylo mi ještě málo. Něco kolem dvou set." zamyslel se Thomas. "Víš. Byl opravdu roztomilý a maličky. Velitel pro něj poslal do Japonska. Sice mu dovolil dokončit školu ale pak ho tady zavřel. Když ho sem přivedl okamžitě ho znečistil. A od té doby ho znečisťuje pořád víc." řekl a zahleděl se na svoje tělo. "Má po těle samé kousance. Nehojí se mu úplně. Není to stoprocentní upír. Ale jen poloviční a kvůli tomu jr mu napsán špatný osud."

Ti dva me odvedli pryč...ani nevim kam presne ale...ja se uz neslyšel křik ani plác ale stejne ..vedel sem ze trpí...sem ho a taky sem trochu podezirave koukal na ten čaj..bál sem sale nakonec sem se pomalu napil ...no asi bych nemel soudit knihu podl obalu..jak se říká.Zamával sem ocasem a sklopil ušinemluvil sem ani sem nezvedl oči ...vduchu sem trpěl s Hikaru..A to sem ho sotva poznal jakpsne moje důvěrivá a čistá dušička..ničím nepošpinená... Tizvlástní..nechteli teda aspon to tak vypadalo...nechteli mi ublížit ...pil sem pomalu čaj a zatahl drapky znameni ze sem se castecne uklidnil ale ne moc...oci zase nepritomne jako černé díry ...nic z nich neslovičíst.Nevedel sem co řict ale nakonec reknu neco uplne mimo tema...,,Proc..vi ste nme milí? A proč ste je nenechali...aby to udelali?" nechapal sem myslel sem ze vsichni upíri sou stejn8...a ted em se dozvídal pravý opak.

Thomas se na něj zahleděl. "Hodní... No je většina věcí tady v táboře u kterých jedůvod stejný důvod stejný. Ten důvod je Hikaru. Nejspíš by nepřežil kdyby se ti něco stalo." usmál se Thomas. "Hlavně upíři mají zakázáno brát krev těm kteří jim nepatří. Většina to dodržuje ale pak jsou tu tací co jim je to jedno a prostě si tě vysajou a nezbyde tz tebe nic." řekl a Maty mu přikyvoval. "Vís dohromady je nás tu pět. Těch co pomáháme. A všichni sem byli přivedeni spolu s Hikaruem nebo krátce před ním."

// musím. Dobrou

Zvedl sem hlavu..nevedel sem jestli si všimli zmene barvi očí ,,Nepřeżil..? Prece....me sotva videl...proc..byse bál o nekoho jako já...sem napůl zvíře.." rekl sem a koukal nane.,,Zakázáno..." to byla vlastn ta chvíle kdy sem si uvedomil ze sem majetek...sem Hikaru majetek...nic u6itečneho..jako vždy..neko vždy byli odsouzeni jako majetek ostatním ...mazlíčci sluhové a ...castoi i sexuální hračky...neko meli takoví osud.

"Koho zajímá že jsi napůl zvíře? Je tu hodně bytostí co jsou napůl něco a z druhé půlky něco." pokrčil rameny Thomas.  "Víš buď rád že si tě vybral Hikaru protože kdyby si tě xbral kdokoliv jiný už bys byl mrtvý." v tu chvíli se otevřeli dveře a objevil jsem se v nich já a moje zmučená tvář a zkravavené tělo. "Tho...ma...si" zašeptal jsem zoufale a zhroutil se na zem. "Bolí to." zašeptal jsrm. Thomas mi pomohl vstát. Po celém mém těle byli kousance ze kterých tekla krev ale nejvíc z mého pozadí. "Bože takhle jsi ještě nevypadal." zahuhňal Thomas a zahleděls e do mojí tváře.

Chvili sme si povidali ale pak sotevřeli dveře...stál tam Hikaru..vypadal ...strašne ...malem sem upistil hrneček a pak kdyz uz u nej byl Thomas tak i ja sem szvedl...mel sem stesti..nejen moje krev byla léčivá ale ja celi..jen krev byla nejvice účinná..byl sseu nej a pohledl nnaej.Vedelem ze ho to asi hodne bolí a tak sem se rozhodl mu pomoct..,,Já...mu dokážu pomoct...já ..mám lečivou moc..." zaseptal sem a koukl nne .

Thomas se koukl na Nywatu a pak zakroutil hlavou. "I když máš léčivou moc, v jeho případě mu to nepomůže, mám tu pro něj jen jednu věc co by mu dokázala pomoct." Řekl a já vyzvracel další krev. Thomas si mě jemně povysunul na rameno. "Tak do toho Hikaru, ať je to rychlé." Sedl si se mnou na postel.  Zakousl jsme se mu do ramene a sál. On mě jednou rukou hladil ve vlasech a očima hleděl na Nywatu, rány se hojili a zůstávali po nich jen jizvy. Moje oči byli neustále sytě rudé. "Takhle to chodí, zvykneš si." Řekl Nywatovi.

Koukal sem  na ne asi si myslli ze mam moc jen v rukou..jenže moje krev byla hodne silná na uzdravování.Sklopil sem pohled a stal na míste.Tohle misto smi nelíbylo..vlastne me unesli sice na me byl Hikru a tihle dva hodní ale pořád..chtel sem být doma.Sklopil dem ouška a koukal jen do země.Nejradeji bych se promenil v kočku a tak zustal.

"Nywato nechápeš to. Hikaru je z poloviny upír dokáže mu pomoct jen krev upíra." řekl Thomas. Zatl zuby protože jsem znovu zasál a polkl. "Navíc já si na něj zvykl. Hikaru potřebuje mojí krev." pak se zarazil a pohlédl na mě. "Nebreč Hikaru... Je to v pořádku. Jen se nasyť. Potřebuješ to o dost víc než já." zašeptal a já zase zoufale sál. Dokud jsem nebyl plný a jen na mě neseděl se skleslým výrazem. "Nywato tvůj úkol u Hikaru bude postavit ho na nohy. Zvednout mu náladu. Postarat se o něj. Když mu stáhneš kalhoty neuvidíš nic hezkého." řekl Thomas smutně.

Koukal sem se na ně a nic neříkal.Prostě sem neměl co říci.Ja se vždy spoléhal na to že moje krev pomohla ale teď ne...pak mi řekl co je můj ukol.Přikývl sem stejne sem ale nevěděl jak mu mám zvednout náladu.Vypadal sem smutně a taky sem byl..ne jen proto že tu asi zustanu a umřu ale proto že Hikaru trpěl...a ja nemohl nic udělat.Podíval sem se na Hikaru modrýma očkama plnýma lítosti a smutku.Nemohl sem mu pomoct od bolesti ale ..zacelit ráni vnější sem mohl.Sice to nepomůže od bolesti ale aspon se to rychle zahojí.

Pomalu jsem zvedl hlavu a zahleděl se na Nywatu. Vlasy mi zakrývaly jedno oko, "Nywato... promiň."  Zašeptal jsem a pomalu se zvedl, pořád se mi ale točila trochu hlava. Opřel jsem se o skříň. "Nywato chci aby jsi odešel." Upřel jsem na něj svoje oči. Thomas se na mě nechápavě podíval. Ale já ho ifnoroval. "Když tu budeš, jen uvidíš mou bolest a to já nechci. Pomůžu ti se odsud dostat, zítra budu mít trénink s vojáky, brána bude otevřená. Tomas půjde s tebou a doprovodî tě za brány. S Matym se postarám o to aby tě nikdo nevidě." Řekl jsem a usmál se na něj. "Hikaru" zašeptal nevěřícně Thomas. "Vrátíš se domů, kdybys tu byl, uvidíš akirát mou bolest."

Zahleděl sem se na něj a poslouchal dokud neřekl že mám odejít ze mi pomůže ...Ale...Proč sem měl pocit ....ze nechci odejít ze ..Chci být s ním..Nechtěl sem aby trpěl ..Ale měl sem možnost mu odsud pomoct zase já ? Měl sem nějakou možnost ..? Nic mě nenapadlo .A tak sem řek to co se mi honili hlavou což mohlo překvapit všechny tady v tom pokoji,,Já nikam nechci...ja...Nechci tě vidět trpět ale takhle budu mít ..Pocit že ...Nevím co stěnou je a ..Že si třeba..Mrtví nebo moc zraněný.." všichni mě nejspíš pochopili a byl sem ochotný se i schovat aby mě nemohli odvést..Nebo se vrátit zpátky...A poslední možnost...Najít způsob jak odsud dostat i jeho 

Překvapeně jsem na něj zíral.  Nakonec jsem zakroutil hlavou, přešel k němu a položil mu ruce na ramena. "Poslouchej Nywato,  ty jsi tady důležitější, já jsem zvyklý na tuhle bolest. Thomas mi pomůže, já se odsud nedostanu ale  ty se odsud musíš dostat." řekl jsem a svou ruku mu položil na tvář. "Opravdu nechci aby se ti něco stalo a když nebudu s tebou, vždycky se po tobě bude někdo sápat, udělal jsem chybu že jsem tě vzal k sobě, protože už takhle jdou po mě, teď budou mít dalšího po kom jít. Nechci tě vystavovat zbytečnému nebezpečí, všichni chlapy ti ho budou chtít narvat do zadku." Řekl jsem. "A oni jsou takový co nedbají na něžnost. Nywato já nechci aby se ti něco stalo."

Nywata 

Zamracil sem se a zamával ocáskem ,,Ja nejsem úplně bezbranný ..vím jakou mají sílu ...znám hodně upírů ..mi dva strýčci jsou upíři ...já.umim se měnit na kočku jsem rychlí a tak..jsem si vědom rytmika pokud tu zůstanu..ale ..." Bylo divně že sem to říkal zrovna já takoví sraspitel ,,Chci tu zůstat...pokud mě necháš jít necham se chytit...nebo se sem sám dostanu zpadky...dokážu..přijímat plbilolest a ..at se mi stane cokoli zachvilku se to zahojí...je to součástí mojí moci. .bolest..cítím ale brzy odejde..nemůžu..zemřít jen tak ani nic podobného" zašeptal sem ale rozhodně ...nemluvil sem moc nahlas 

"Nywato'" zašeptal jsem podrážděně a nakonec si jen povzdechl. "Řekl jsem že tu nezůstaneš. Momentálně o tobě rozhoduju, prostě ne! Jestli se necháš znovu chytit, nebudu to já kdo si tě vezme k sobě. Může to být nějaký upír co tě okamžitě vysaje. Já si na tenhle život zvykl, ale to jsem já. Ty ne. Ty jsi jiný!" Řekl jsem. Koukl jsem se na Thomase. "Půjde hned. Nemám náladu na nějaké odmlouvání, jeho muže zase chytit štěstí. Já jsem takhle zneužívány id devíti let. Takže jsem zvyklý." Řekl jsem. Vzal jsem Mywatu. Za ruku jsem ho dotáhl k sobě. Oblečení jsem vyměnil za novou uniformu a jeho oblékl do jeho starého oblečení. "Tak pojď." Řekl jsme a vyvedl ho ven. U brány byli dva upíři. Pohlédl jsem na Mywatu a donutil ho se proměnit do kočičí podoby. Pak jsem šel k upirum a řekl že chci vyhodit kočku ven. To mi dovolili. Takže jsem vzal Nywatu a položil ho do trávy venku a poprvé po tak dlouhé době zase viděl krajinu venku. Zamával jsme mu a brána se zavřela.