Letní tábor upírů

Chvili sme si povidali ale pak sotevřeli dveře...stál tam Hikaru..vypadal ...strašne ...malem sem upistil hrneček a pak kdyz uz u nej byl Thomas tak i ja sem szvedl...mel sem stesti..nejen moje krev byla léčivá ale ja celi..jen krev byla nejvice účinná..byl sseu nej a pohledl nnaej.Vedelem ze ho to asi hodne bolí a tak sem se rozhodl mu pomoct..,,Já...mu dokážu pomoct...já ..mám lečivou moc..." zaseptal sem a koukl nne .

Thomas se koukl na Nywatu a pak zakroutil hlavou. "I když máš léčivou moc, v jeho případě mu to nepomůže, mám tu pro něj jen jednu věc co by mu dokázala pomoct." Řekl a já vyzvracel další krev. Thomas si mě jemně povysunul na rameno. "Tak do toho Hikaru, ať je to rychlé." Sedl si se mnou na postel.  Zakousl jsme se mu do ramene a sál. On mě jednou rukou hladil ve vlasech a očima hleděl na Nywatu, rány se hojili a zůstávali po nich jen jizvy. Moje oči byli neustále sytě rudé. "Takhle to chodí, zvykneš si." Řekl Nywatovi.

Koukal sem  na ne asi si myslli ze mam moc jen v rukou..jenže moje krev byla hodne silná na uzdravování.Sklopil sem pohled a stal na míste.Tohle misto smi nelíbylo..vlastne me unesli sice na me byl Hikru a tihle dva hodní ale pořád..chtel sem být doma.Sklopil dem ouška a koukal jen do země.Nejradeji bych se promenil v kočku a tak zustal.

"Nywato nechápeš to. Hikaru je z poloviny upír dokáže mu pomoct jen krev upíra." řekl Thomas. Zatl zuby protože jsem znovu zasál a polkl. "Navíc já si na něj zvykl. Hikaru potřebuje mojí krev." pak se zarazil a pohlédl na mě. "Nebreč Hikaru... Je to v pořádku. Jen se nasyť. Potřebuješ to o dost víc než já." zašeptal a já zase zoufale sál. Dokud jsem nebyl plný a jen na mě neseděl se skleslým výrazem. "Nywato tvůj úkol u Hikaru bude postavit ho na nohy. Zvednout mu náladu. Postarat se o něj. Když mu stáhneš kalhoty neuvidíš nic hezkého." řekl Thomas smutně.

Koukal sem se na ně a nic neříkal.Prostě sem neměl co říci.Ja se vždy spoléhal na to že moje krev pomohla ale teď ne...pak mi řekl co je můj ukol.Přikývl sem stejne sem ale nevěděl jak mu mám zvednout náladu.Vypadal sem smutně a taky sem byl..ne jen proto že tu asi zustanu a umřu ale proto že Hikaru trpěl...a ja nemohl nic udělat.Podíval sem se na Hikaru modrýma očkama plnýma lítosti a smutku.Nemohl sem mu pomoct od bolesti ale ..zacelit ráni vnější sem mohl.Sice to nepomůže od bolesti ale aspon se to rychle zahojí.

Pomalu jsem zvedl hlavu a zahleděl se na Nywatu. Vlasy mi zakrývaly jedno oko, "Nywato... promiň."  Zašeptal jsem a pomalu se zvedl, pořád se mi ale točila trochu hlava. Opřel jsem se o skříň. "Nywato chci aby jsi odešel." Upřel jsem na něj svoje oči. Thomas se na mě nechápavě podíval. Ale já ho ifnoroval. "Když tu budeš, jen uvidíš mou bolest a to já nechci. Pomůžu ti se odsud dostat, zítra budu mít trénink s vojáky, brána bude otevřená. Tomas půjde s tebou a doprovodî tě za brány. S Matym se postarám o to aby tě nikdo nevidě." Řekl jsem a usmál se na něj. "Hikaru" zašeptal nevěřícně Thomas. "Vrátíš se domů, kdybys tu byl, uvidíš akirát mou bolest."

Zahleděl sem se na něj a poslouchal dokud neřekl že mám odejít ze mi pomůže ...Ale...Proč sem měl pocit ....ze nechci odejít ze ..Chci být s ním..Nechtěl sem aby trpěl ..Ale měl sem možnost mu odsud pomoct zase já ? Měl sem nějakou možnost ..? Nic mě nenapadlo .A tak sem řek to co se mi honili hlavou což mohlo překvapit všechny tady v tom pokoji,,Já nikam nechci...ja...Nechci tě vidět trpět ale takhle budu mít ..Pocit že ...Nevím co stěnou je a ..Že si třeba..Mrtví nebo moc zraněný.." všichni mě nejspíš pochopili a byl sem ochotný se i schovat aby mě nemohli odvést..Nebo se vrátit zpátky...A poslední možnost...Najít způsob jak odsud dostat i jeho 

Překvapeně jsem na něj zíral.  Nakonec jsem zakroutil hlavou, přešel k němu a položil mu ruce na ramena. "Poslouchej Nywato,  ty jsi tady důležitější, já jsem zvyklý na tuhle bolest. Thomas mi pomůže, já se odsud nedostanu ale  ty se odsud musíš dostat." řekl jsem a svou ruku mu položil na tvář. "Opravdu nechci aby se ti něco stalo a když nebudu s tebou, vždycky se po tobě bude někdo sápat, udělal jsem chybu že jsem tě vzal k sobě, protože už takhle jdou po mě, teď budou mít dalšího po kom jít. Nechci tě vystavovat zbytečnému nebezpečí, všichni chlapy ti ho budou chtít narvat do zadku." Řekl jsem. "A oni jsou takový co nedbají na něžnost. Nywato já nechci aby se ti něco stalo."

Nywata 

Zamracil sem se a zamával ocáskem ,,Ja nejsem úplně bezbranný ..vím jakou mají sílu ...znám hodně upírů ..mi dva strýčci jsou upíři ...já.umim se měnit na kočku jsem rychlí a tak..jsem si vědom rytmika pokud tu zůstanu..ale ..." Bylo divně že sem to říkal zrovna já takoví sraspitel ,,Chci tu zůstat...pokud mě necháš jít necham se chytit...nebo se sem sám dostanu zpadky...dokážu..přijímat plbilolest a ..at se mi stane cokoli zachvilku se to zahojí...je to součástí mojí moci. .bolest..cítím ale brzy odejde..nemůžu..zemřít jen tak ani nic podobného" zašeptal sem ale rozhodně ...nemluvil sem moc nahlas 

"Nywato'" zašeptal jsem podrážděně a nakonec si jen povzdechl. "Řekl jsem že tu nezůstaneš. Momentálně o tobě rozhoduju, prostě ne! Jestli se necháš znovu chytit, nebudu to já kdo si tě vezme k sobě. Může to být nějaký upír co tě okamžitě vysaje. Já si na tenhle život zvykl, ale to jsem já. Ty ne. Ty jsi jiný!" Řekl jsem. Koukl jsem se na Thomase. "Půjde hned. Nemám náladu na nějaké odmlouvání, jeho muže zase chytit štěstí. Já jsem takhle zneužívány id devíti let. Takže jsem zvyklý." Řekl jsem. Vzal jsem Mywatu. Za ruku jsem ho dotáhl k sobě. Oblečení jsem vyměnil za novou uniformu a jeho oblékl do jeho starého oblečení. "Tak pojď." Řekl jsme a vyvedl ho ven. U brány byli dva upíři. Pohlédl jsem na Mywatu a donutil ho se proměnit do kočičí podoby. Pak jsem šel k upirum a řekl že chci vyhodit kočku ven. To mi dovolili. Takže jsem vzal Nywatu a položil ho do trávy venku a poprvé po tak dlouhé době zase viděl krajinu venku. Zamával jsme mu a brána se zavřela.