Na okraji Lesa

Už nepočítal dny, které strávil v tom prádzném zchátralém zámku, pokud se tomu teda tak dalo říkat. Byl vyčerpaný z úprku a z nedostatku krve. Nebyl zvyklý si "potravu" schánět sám. Ano, zabíjet uměl, ale... jen nepřátelé a těm krev nepil. A v okolí několika mil nebylo ani živáčka.

"Raději umřu, než abych se vrátil.." řekl si znaveně a přešel prázdný pokoj, který býval společenskou místností, nejspíše. Zítra je úplněk, pomyslel si. Pak se bude muset opět vydat na cestu. Věděl, že vyslali mnoho jiných upírů, kteří se specializovali na chytání nepřátel, takže nebyl naivní s tím, že by tu mohl zůstat dlouho. Ale dufal, že se alespoň trochu napije... Na sucho polknul a podíval se z okna ven. Zamračil se. Nebyl sám... někde, ještě daleko od jeho skrýše, se někdo potulolal. Byl tichý, ale...

"Kruci!" sevřel okení rám, který jen tak tak držel na pantech. Dřevo zapraskalo, nad tou sílou... Nemyslel jsem, že budu muset odejít tak rychle.

Vyslali mě ze Sídla jenom s popisem jednoho z nás. Fakt nevím, jak ho máme jako najít. Samozřejmě na to nejsem sám, ale rozdělili sme se. Nebudeme přece chodit v chumlu, že. Prý je tu v okolí hodně nepřátelských potvor, ale s mým parťákem Akirou je hravě zvládneme, i kdyby nás potkal největší vlkodlak na světě. A navíc Akira má citlivý čumák a pozná všechno na kilometry dopředu. Proto když se zastaví a zpozorní, zaměřím se na směr, kterým kouká a tiše vrčí. Nejspíš ono místo, kde se nachází nějaký nepřítel (nejspíš), je ještě daleko. Ale být ostražitý je naše práce. "Pojď, jdeme dál," pokynu mu tiše a upravím si dlouhý černý kabát. Nejsem z téhle mise nadšený, ale aspoň nám přeje počasí. Je zataženo a fouká vítr, takže kolem nás nejsou slyšet praskající větvičky. Zajímalo by mě, co ten můj blázen cítil. 

Bylo mu jasné, že Rada starších neposlala nikoho, kdo by znal jeho identitu... protože pak by byla velká pravděpodobnost, že by jejich bojovník sběhnul. Nikdo nikdy nechtěl být proti královské krvi.

Vítr změnil směr a zanesl k Elenovi další pach. Takže jsou dva. Jeden upír a vlk. Zamračil se, ten pach mu něco říkal, ale nevěděl co. Zavrtěl hlavou, a vymetl z hlavy všechny myšlenky. Byl prázdný, nebo zdálo se to tak, byl jen obrněn silnou zdí, kterou si vybudoval při lekcích v klanu.

Jako lehký vánek seběhl schody do přízemí a vydal se k zadním dveřím, aby unikl a npozorovaně pokračoval dál na sever.

Vítr kolem zesiloval a hýbal korunami stromů. Někomu by to mohlo připadat kouzelné...jako..kdyby tančili  v divokém a vášnivém tanci. Avšak když jste upír, tyhle banality nevnímáte. Vnímáte jenom hlad a pach, co máte najít. Elen. Znal jsem jenom to jméno a mírný popis, co mohl sedět tak na milion dalších! Naštvaně zavrčím až se na mě Akira podívá, co se děje.  "Neboj se, všechno je okay," ušklíbnu se a dál sleduju cestu před námi. 

Jakoby se rozšířila a vypadala vážně jako cesta a ne roští, kterým sme se probírali do teď. Vítr opět zavál silněji naším směrem. Oba s Akirou zbystříme. "Jo..cítil sem to taky," ušklíbnu se a rychleji se oba vydáme směrem, odkud dost jasně byl cítit známý pach. Akira se žene předemnou...záměrně mu dávám náskok, protože přeci jenom má citlivější čich než já. Snažil sem se na dálku nějak rozeznat myšlenky co by patřily našemu cíly ale..je toho hrozně moc v okolí...až to jednoho zaráží. 

Tssss. Poslali nečistého, hn? Ušklíbl se znechuceně. Nejspíš si naivně mysleli, že jej někdo takový může zastavit? Na pár vteřin se zastavil, zaměřil svojí mysl jedním jediným směrem. Dokázal se soustředit na jednu jedinou věc, nic jej nedokázalo tak snadno rozhodit. "Na jich.." zašeptal. Věděl, že Akira, vlk... to slyšel. Znovu se ušklíbl a pak se rychlostí, kterou zvládnou jen někdo jako on, zamířil na sever.

Akira najednou změnil směr. Docela prudce. Protočím očima a běžím za ním..něco se mi ale nezdá. Hvízdnu na něj a oba se zastavíme. Snažím se vnímat všechny zvuky, myšlenky a další věci, co normální člověk vnímat nemůže. Úplně se uklidním a natáčím hlavu do stran. Trvá to asi minutu, než ukážu jedním směrem a Akira vyrazí. Já zůstávám na místě a jenom mu radím kudy jít. Takhle to bude asi jednodušší. Ne že bych se nějak mohl uhnat, to ne jen..sem asi líný. Sme na cestě už několik hodin a..já dlouho nejedl.

Nebyl hlupák, rozhodně ne. Neměl v plánu je zmást a poslat jinam, ale zdržet. Neměl už totiž tolik síly a výdrž, jakou mýval při správném a pravidelném stravování. Měl jsem zabít tu srnu. Zakroutil hlavou, teď nebylo čas se rozptylovat jídlem. Až se prostě naskytne možnost, využije jí.

Po pár "minutách" se ocitl na okraji lesa. Tedy, připadalo mu to tak. Ale na tomto území se všechno zdálo tak nějak... jiné.

"Gahhr.." bolestí, která se tak náhle objevila, se zlomil v pase a ruku si zacpal ústa. Co to sakra... Byl vysílenější, než si myslel. A ten "upíří úprk" to ještě zhoršil. Takže, to znamenalo, že jej prostě dožene? Znechucen sám sebou se zeslábě posadil ke stromu a zády se opřel o kmen. No, co... třeba to bude nějaký idiot, co ho hnedka zabije... a je mu to vlatsně už jedno. Kruci! Elene, nevzdávej to hned... tak brzo... Zavírali se mu oči, nechtěl usnout.. ne teď. Ještě předtím, než upadl do hlubokého spánku, ještě hlubšího než obvykle, zaslechl za sebou zavrčení... "Hah, nazdar vlčku..."

Hned jak Akira našel náš cíl, otevřu oči a vydám se rychle tím směrem. Jsem u něj do pár vteřin a najdu ho jak sedí s vyplazeným jazykem u bezvládného těla. "Dobrá práce parťáku..ale zabíjet si ho nemusel," zasměju se. On ale jenom zvedne packu a drcne do něj. Ah tak ono to jen spí! Ušklíbnu se a sehnu se k němu. Vypadá hodně mladě. Ani nevím co si mám myslet o tom, že na něj poslali mě. Tch, taková drzost. Mám na víc.

"No nic Akiro..jdeme," zavelím, toho kluka si hodím přes rameno a vyrazím do naší skrýše v podobě prázdného, opuštěného domu, o kterém mi řekli ještě před odchodem na misi. Měl by být bezpečný podle toho co říkali. Snad teda. Tak tam zamíříme. 

Když sme na místě, odložím kluka na starou matraci na zemi a opřu se o zeď. Já mám času dost a Akira zatím shání něco na zub. Vystačíme si spolu. Já se napiju a on má zbytek.

Upíři nemívají sny. Tak to bylo znáno. Tak proč měl pocit, že.. se mu něco zdálo? Když se probudil, byl den. Neviděl žádný sluneční paprsek, ale cítil to. Nehnul se, byl stále jako socha... Ačkoliv necítil přítomnost ani psa ani toho upíra, bylo mu jasné, že se nevyskytují daleko. Nebo jej možná podvedla jeho slabost. Tsss... To jsem dopadl.

"Díky Akiro," naznačím něco jako úsměv. Konečně sem zase v normálním stavu jak sem se najedl, tak jdu skontrolovat svého zajatce. Otřu si bradu od krve a sleduju ho jak tam leží. "Kdy už se asi probere, co myslíš," povzdechnu si a podrbu Akiru za ušima. Ten jenom zavrčí a lehne si na zem. "No jasně jasně, já to chápu," protočím očima a popojdu k němu. "Hej! Hej vzbuď se," zacloumám s ním. Nijak nežně. Proč bych ho taky měl šetřit žejo. Ani pořádně nevím kdo to jako je. 

Kdyby měl svojí obvyklou sílu, tak by onen upír byl dávno sražen na zem, nebo odhozen na druhou stranu místnosti, ale právě to kdyby... Takhle po něm mohl akorát hodit nenávistný pohled.

"Dej ty pracky pryč, červe..." zavrčel. Rozhodně mu nic nechtěl usnadnit. Neměl sílu, ale lézt někomu an nervy, to mu celkem šlo. Když se od něj odtáhl, posadil se. Spánek mu přeci jen trochu pomohl.

Uchechtnu se a dřepnu k němu. "Roztomilá tvářička, hm?" prohlížím si ho. Proč mě na něj vůbec poslali? Nějak mi to nedává smysl. Vypadá neškodně. "No co s tebou? Půjdeš dobrovolně nebo tě budu muset donutit, co?" pozvednu obočí. Sleduju ho pohledem, jakoby říkal pohni se a zabiju tě. A že bych to milerád udělal. Sice říkali, že ho chtějí živého ale..na malém zmrzačení přece nic není ne? 

"Tak co...budeš mluvit, nebo na mě jenom tak tupě zírat, na to nemam čas ani ty ani já," povzdechnu si otráveně po chvíli. 

"Rada si myslí, že vždy všechno bude podle nich..." ušklíbl se, a ležérně se podepřel o lokty. "Ty mě neznáš, co? Jméno, krátký popis..." Rada si nepřála, aby jeho původ znali podřadní upíři, přitom on byl názoru, že královskou rodinu by měl znát každý. Tss.. Pořád mluví o tom, jak vládce je jen jeden, a přitom jeho otce ovládají. Jeho ale nedostanou... nikdy. "A co kdyby sis ušetřil práci a nechal mě být? Protože já se do toho vězení nevrátím. Nikdy!"

Zasměju se, ale pak zase nasadím svůj chladný výraz. "To ale tak úplně nezáleží na tobě, víš?" asi sem ho měl zabít hned po tom, co ho Akira našel. Tohle bude akorát hromada keců a kde nic tu nic. "Prostě tě dostanu zpátky, pak získám volno a klid," otráveně vydechnu a dívám se na něj. "Vážně si myslíš, že mě tohle baví?" pozvednu obočí. "Nahánět po Lese někoho, o kom vím jenom jméno a přibližně jak vypadá?!" trochu zvýším hlas. Ačkoliv..proč jako. Stejně to nemá smysl se nějak rozčilovat. 

"Kdyby záleželo na mě, žádný klan neexistuje..." zavrčel. Mluvil s ním, jako by to pro něj byla přítež. "Nejste vy, stvořeni vyššími, rádi za takovýto úkol?" Ten svět je opravdu čím dál nechutnější. "Copak, chtěl bys o mě vědět něco víc?" zeptal se pobaveně. Rozhodně tu čest, poznat ho, mu nedá. Myslí byl silný dost. Proto se jej rada taky tak bála. Jinak by jej nechala volně se pochybovat... alespoň nějakou chvíli. Byl prostě až moc volnomyšlenářský... revolucionář, dejme tomu. "Co za to získáš? Pár mincí, pár dní volna a nějakou krev?"

Nějak víceméně ignoruju jeho kecy. Nezajímá mě to. "Jo, přesně tak! A za to mi to stojí víš?" ušklíbnu se. "Takže buď to půjde po dobrým nebo po zlým...rozhodni se sám..a jestli si myslíš, že být arogantní ke mě ti pomůže, tak ne..mě je to u prdele," skloním se k němu a poplácám ho po tváři. Ani jeho pekná tvářička mě neoblbne. Ikdyž za jiných okolností by to asi bylo dost možné.

S poznámkou... Já nikam nejdu, by asi nepochodil. Hlavně by to bylo dětinské a on toho měl rozhodně víc za sebou, než tenhle ubohý hlupák. Alespoň se mohl vyjadřovat trochu... slušněji. "Dělej si co chceš, já ti to ale rozhodně neusnadním..." řekl nakonec. Však on si najde nějaký způsob, jak se dostat od něho nebo z klanu. Smrt mu nehrozí, to ví jistě... bohužel.

"Hmm jak chceš," syknu jenom a vstanu. "Akiro jdi," otočím se na parťáka a ukážu na dveře. Pochopí a odejde. 
Otočím se na svojí oběť zamračeně. "Tak aby si věděl..mě na těch pár mincích a volnu, jak ty říkáš, dost záleží a nenechám se o to obrat jenom kvůli nějakýmu blbečkovi, co si tu bude hrát na uražený princátko," mrknu na něj pak z bezprostřední blízkosti. 

Už mi začíná líst a nervy. Opravdu dost. Z venku je slyšet hodně věcí, ale snažím se to ignorovat. Možná kdyby nějaký posily...ale ne.. K čemu? Jsou to pitomci. Ani nevím kde je vyhrabali. 

"Třeba tě tu nechám vyhladovět, je mi to upřímně jedno," vyhrožování. No perfektně to vedeš Reyene. Opravdu.

"Samozřejmě princátko se topí ve zlatě..." přitakal mu. A opravdu, byl bohatý, teoreticky vzato. Prakticky už na tom byl hůř. "Však jsem ti řekl, že ti to neusnadním. Dělej si, co chceš. Klidně mě nech vyhladovět, svaž a dotáhni mě kam je ti libo, nebo mě zabí... Když to neuděláš ty, tak jiní..." pokrčil rameny. Hrát si s ohněm, to uměl. A u tohohle chlapíka se zdálo, že jeho popichovat nebylo třeba dlouho.

Už nasraně zavrčím a mračím se. Chytnu ho pod krkem a bez mrknutí oka ho zvednu. Dívám se mu do očí. "Neprovokuj mě," syknu. 
"Nebo by si mohl taky špatně skončit," Nedělá mi problém někoho zabít. Sice ho chtějí živého, ale pořád bych jim mohl nakecat bůhví co, nebo prostě to hodit na někoho jiného. Ale nechat ho vyhladovět pořád zní asi jako největší zábava. 

Co je ale pravda, začíná mě dost srát jeho jednání. Je povýšený a rozmazlený očividně. PRostě na přeshubu. Takových sem si ještě dříve za svého nomrálního života užil ažaž a teďka tohle? Jakoby mi to někdo dělal naschvál...dost na tom, že je ze mě tohle. Zrůda. 

Četl v něm jako v otevřené knize. Vážně jej to bavilom ačkoliv byl unavený. "Vyhrožování ti jde, co?" ušklíbl se a pak se zakuckal. Chytl jeho ruku, která svírala jeho krk a stiskl. Byl to jen chabý pokus, ale no co... Nehodlal tam jen tak viset, jako hadrová panenka.

"Už by ses měl konečně rozhodnout, nebaví mě to.."

"Mě zase nebavis ty" syknu a mrsknu s ním o zem proti zdi. "Docela si dovolujes na někoho, po Kom je vyhlášený pátrání snad ve všech krajích okolo" usklibnu se. "Ale oni vědí , že by ses daleko nedostal" zasměju se a přejdu k němu. "Byl bys radši mrtví jo?" Chytnu ho znova.

Bolestně syknul, když s ním praštil o teď. "Lepší než se podvolit," zachraptěl a hodil po něm nenávistný pohled. Nesnášel tyhle lovce. Bylo jim všechno jedno, pokud dostali zaplaceno. Žoldáci, tsss. "Slepě následuješ ty, co tě stvořili... to se nechceš pomstít? Proč pro ně pracuješ?" zavrčel. On sám by nejradši vyhladil celý klan. Upíři byly jako nákaza. Hráli si na bohy...

"Protože dobře platí" syknu a mrsknu s ním zase na druhou stranu místnosti. Dojdu k němu. "A víš ty co? Sem takhle spokojený..Sem silnější, lepší..Prostě se mi to líbí. Můj život stejně stál za hovno..Myslím" proč se mu vůbec zpovídam?!

"Peníze nejsou vš-" nedořekl to, protože vyhekl bolestí. Za jiných okolností by jej nic z toho nebolelo, ale teď se jen tak tak držel. Chvíli nebyl schopný slova, jen se ztěží přetočil na bok. "Jenom blázni touží po kleci..." zachraptěl a pak si otřěl hřbetem ruky krev od úst. "I když monstra jako mi si nic jiného nezaslouží... Být zatracení, nenávidění." Tss.. ještě se mě stane měkota.

Zasměju se. "Nenávidí tak možná tebe!" Syknu a kleknu si k němu na jedno koleno. Chytnu ho za bradu a olíznu mu krev ze rtu. "Mě baví bejt zaporak" septnu a odtáhnu se. "Akira tě bude hlídat ..Tomu Neuteces..A ikdyby najde tě a zabije" Usmeju se nevinně a vstanu. 

Nevím co si o sobě jako mysli, ale nějak mě unavuje to pořád poslouchat.

"Jo, protože neskáču, jak pískaj..." odchechtl si a pak znechuceně odvrátil pohled. Lovci byli opravdu zvěř. "Jsi akorát tak chudák..." zavrčel. Pak si oddechl, vypadalo to, že ho nechá být, alespoň na chvíli.

"To bys měl tedy naučit vlka ovládat svoji mysl... jinak nezakousne mě, ale někoho jiného.." zašeptal tiše a pak se převalil na druhý bok a zavřel oči. Na tohle fakt neměl sílu.

Začnu se smát. "To by nejdřív ale musel poslouchat někoho jiného!" směju se dál. "A rozhodně ne takovýho blbečka, jako si ty," mrknu na něj. "Copak chlapče, došel ti dech?" rejpnu si a opřu se o zeď, abych na něj dobře viděl. Dle mého je to jenom ubožáček, zbohatlík...nic víc. Mě možná stvořili, ale sem silnější a lepší než on! Prostě sem. 

A na jih se vydal jen tak, to určitě. Už mu na to nic neřekl, ale sevřel ruce v pěst. Zbohatlík, jasně. Kdyby věděl, že zažil mnohem větší sračky než on, tak by možná držel hubu, ale jen možná. 

Přemýšlel, jak se z toho dostat. Nejprve mu to bylo vlastně jedno, ale když už znal jeho přístup, něco ho nutilo prostě bojovat o to víc. Ale nebyla ta správná chvíle... počká si. Trěplivý je... 

Přestane mě bavit jak jen leží a nic neříká. Povzdechnu si a vyskočím do vymláceného okna, kde si sednu a zadívám se ven. Začíná se stmívat...o to rychleji, když jste v lese. Sleduju jak se všechno halí do temnoty, ale zároveň hlídám každý podezřelý zvuk za sebou. Akira někde venku běhá a zřejmě se docela baví..aspoň někdo.

Měl by se pokusit prospat, aby získal alespoň trochu další energie. Věděl, že mu lovec nic neudělá. Ne, teď. Taky se ho mohl zeptat na jméno, ačkoliv tušil, že by odpovědí byla nějaká nadávka a nic by se nedozvěděl. Tiše si povzdechl a přitáhl si kolena k hrudi. Celé tělo jej bolelo, mohl si za to sám, prakticky. Vyprovokoval ho.

Když je ticho dalších pár minut, nevydržím to. "Sakra aspoň se mnou mluv," povzdechnu si a hodim po něm malý kamínek co tu ležel. Nechce se mi slejzat dolů. "Stejně nechápu, proč si jako zdrhal, když si měl určitě všechno..jinak by po tobě tak nešli..a já sem měl volno," povzdechnu si. Slyším kroky tlapek, jak se Akira vrací zpět. Sedne si ale venku a hlídá hlavní vchod do týhle rozpadliny. Ostuda tomu říkat dům.

Zavrčím. Nemůže mě prostě nechat být? Může si kecat s tím svým psiskem. "Nemám jediný důvod ti tu vysvětlovat, proč jsem utekl.." stěží se posadím a opřu o zeď. Pak pozvednu obočí. "Neříkal jsi náhodou, že tě to baví? A alespoň získáš nějaký měďák ne? Ts... kolik vůbec dali odměnu? Beztak naprosto směšnou..." odfrknu si a pak se zarazím. On si toho nejspíš nevšiml, protože má plnou hlavu Akiry, ale... někdo se blíží.

"Jo sakra, ale volno a lov mě baví víc, než tu hlídat ufňukaný děcko," zamračím se a skočím dolů. Dívám se na něj a nakloním hlavu na stranu. Vážně je docela pěkný..ne. Na co to zase myslím?! Přestávám se soustředit. Už zase. "To se pak dozvíš sám až budu chrastit penězma," zvednu někollikrát obočí. "A vůbec..nechápu proč tě chtěji živýho," zakroutím hlavou. "Co je to s tebou? Vypadáš , jako kdyby si viděl ducha," povdzechnu si.

"Kdybych ti řekl, proč mě chtějí, nic by se nezměnilo. Možná..." pokrčím rameny. "A mimochodem jsem rozhodně mnohem starší než ty. A jen kvůli tomu, že jsem vyčerpaný, máš navrh. V moudrosti a v pozornosti jsi ale dost pozadu. A to tvoje štěně taky..." odpovím mu v klidu. Teď už by možná mohl spozorovat nečekaného hosta. Dalšího lovce, předpokládám. Rozkašlu se. "Máme návštěvu..."

Už už sem se chystal něco odseknout, ale zbystřím jakmile slyším kroky venku. Akira je v mžiku u mě a tiše vrčí. "Jeho hlídej ne mě..usmim se o sebe postarat sám," syknu a dívám se směrem ke dveřím. "Hej..můžes vstát?" šeptnu aniž bych se na něj podíval. Pach cizince je mi povědomí, ale nedokážu ho zařadit nikam hned. Proto sem radši obezřetný a čekám. Asi je ještě kus od nás, ale radši budu ve střehu.

Pak jenom rána a přede mnou stojí další upír, v černé kápi s erbem vyšitým na plášti v místě srdce. 

"Rád tě vidím, Reyene," pronese sametovým hlasem a dívá se na mě. Až ted mi to svitne kdo to je! "Nemůžu říct to samé..Hayase," zavrčím na něj a radši se hned stavím do obranné pozice. Tohohle hajzla fakt nemám rád a..nediviím se, že hledá taky.

Proč bych se měl zvedat. Ono nezáleží na tom, kdo mě odvede zpátky... když však spatřím tvář dalšího lovce, zblednu snad ještě víc, než je možno. Ztěží se vyhrabu na nohy a přitisknu se víc na zeď. To je snad zlej sen. Proč zrovna on.

"Rád tebe také rádvidím, princi..." ušklíbl se na mě. Mám pocit, že se pozvracím. Jen tiše zavrčím. Hned změním názor. Raději zemřu, než aby mě Hayase zase měl ve své moci. Ne a ne. "Vidím, že si stále pamatuješ naši poslední chvilku..." ušklíbl se a já nedokážu zakrýt děs. Sevřu Akiře srst na zádech, jakoby mě to mělo uklidnit. Skvělý!

Akira zavrčí, ale ani se nehne. Já stojím proti tomu kokotovi a jeho slova zatím nějak ignoruju. Jak je to jen možné. Tenhle idiot se dostane pod kůži komukoliv, ať je ledová sebevíc. "Co tu jako pohledáváš," syknu a sleduju ho. On se jenom ušklíbne. "To co ty..jdu si pro něj a následně pro odměnu a volno," udělá krok ke mě. Přivřu oči a zavrčim na něj. "Nepokoušej mě, nebo to dopadne jako minule," poukážu tím na naší poslední bitku, kterou sem samozřejmě vyhrál já.

"Nebuď směšný Reyene..já se s tebou rozdělím! Bývali sme parťáci ne?" olízne si rty a já se zamračím ještě víc. "Nechápu, jak to můžeš tak v klidu říct!" vyjedu na něj, ale pořád se držím jakž takž.

Pustím Akiřinu srst a zatřepu hlavou. Teď není chvíle na to, myslet na minulost. Ačkoliv, co já teď zmůžu? Bez krve, bez síly. Co jsem komu udělal, že mě prostě nemůžou nechat být. Třeba jim nabídnout více peněz a bylo by to? Ne, ne... vždyť všechen můj majetek má ta prokletá Rada... Krucinál. Hayase... proč zrovna on. Zavrávorám, když dostanu závrať. Ne, teď není vhodná doba omdlít... ne, teď ne.

"Hele pitomče..vypadni a jdi si hledat odměnu někam jinam, oke? Tehnhle je můj, sám sem si ho našel a sám ho taky odvedu, kam patří," sleduju ho bedlivě. Slyším jak Akira vrčí a vsadím se, že ne na něj, ale na Hayaseho. "Nenene můj milý, zase se pleteš..možná si ho našel, ale odvedu ho já sám," suverénně k němu vykročí, než ho chytnu za paži a srazím k zemi, že se celá ta barabizna otřese v základech. "Tohle si na mě moc nezkoušej," zavrčím. On se ale jen směje. Což mě vyprovokuje ještě víc, že s ním jebnu proti zdi. 

"Zmetku..." zavrčí Hayase. Ne, že by ho ta rána nějak ranila, ale... "Elen bude můj. Vždycky byl a nebude tomu jinak. Budu tě muset zabít, když mi nedáš na vybranou.

Jakobych dostal ránu bičem, se okamžitě probudím z tranzu. Zlost, která ve mě vzroste je silnější, než nějaké vyčerpání. Ve chvíli kdy se Hayase zaměří na Reyena a ke mě se otočí zády, odrazím se od zdi a skočím mu na záda. Srazím ho k zemi, hlavu přiblížím k jeho krku a zavrčím. Všechno se odehraje rychleji, než by oni dva mohli postřehnout. Opravdu teď používám svoji poslední sílu. Špičáky se mi ve zlosti protáhnou a já se zakousnu do jeho krku. Hned na to se ale Hayase vzpamatuje, popadne mě za krk a přehodí na stranu. "Elene!" zařve naštvaně.

Už už se napřahuju, že mu přerazím rypák, ale Elen po něm skočí jak dravá zvěř. Hmm moc pěkný, pomyslím si a protočím očima. Zvládl bych ho sám jako vždycky ostatně. "Sráči," syknu jenom a využiju toho, když začne vyřvávat na celý kolo. Skroutím mu ruce za záda a nahnu se k jeho krku. "Tak co, budeš hodnej?" pohledem vybízím Elena, aby jako něco dělal a jenom se tam neválel. Tohohle sráče nepotřebuje nikdo. Jestli ho tu zamordujem, tak nikomu chybět nebude. Mě rozhodně ne! 

Chvíli ležím na zemi jak rozšláplý šváb, ale rychle se vzpamatuji a vyskočím na nohy. Stačí jen kapka krve a je mi lépe... Jedním krokem jsem u těch dvou. Hayase sebou hází jako leklá ryba. Ušklíbnu se pobaveně. Teď mu to všechno vrátím. Jedním trhnutím mu rozthnnu košili a znovu se ušklíbnu. Oči mi hoří modrým plamenem... "Už dost dlouho sis hrál s královskou krví..." zavrčím. "Ale to stačí..." s tím mu zaryju ostré nehty do hrudi. Hrdelný výkřik se vydere z Hayaseho úst. Už mu nejspíš došlo, že to pro něj znamená konec. Stočím ruku na stranu a vyrvu mu kus masa...

Stisknu ho pevněji, aby neměl jak útočit. Sleduju co dělá Elen a jen se ušklíbnu. Moc hezká podívaná na tohle! Vyplatilo se si počkat..a vypadá to, že s Hayasem je konec. Konečně!Stejně nikdy nebyl lepší než já. Akira sedí u zdi a jenom se olizuje. Myslím, že i na něj pak něco zbude. Nejsem lakomec. A navíc, nechci za sebou nechávat bordel. To není můj styl. "Vidíš? Já ti to říkal," začnu se smát šíleným smíchem .

"E-le-ne..." zachraptí Hayase a pak jeho tělo ochabne. Pod přívalem pachu krve jsem ve stavu naprosté agonie. I kdyby mi chtěl Reyen bránit, neměl by šanci. Tak dlouho jsem nepil, že bych se spíše chovat jako zvíře. Hodně nebezpečné zvíře... Ztěží, ale přesto se ovládnu. Neptám se a svolení a přitáhnu si ochablé tělo k sobě a zakousnu se mu do krku. Když se dosita napiju, prostě tělo pustím a pak slastně zakloním hlavu... myšlenky na útek teď jsou mimo mě. A vlastně mě to už nějak nezajímá....

Okay tak toho máme z krku. Jen Elena pobaveně sleduju a vrtím hlavou. Plány na to, nechat ho vyhladovět do zbláznění jsou ty tam, ale co, vymyslím něco jinýho. Hvízdnu pak na Akiru. Pochopí a dá se do jídla. "Šikulka," pohladím ho po hlavě, kterou má skoro hned od krve. "No...spokojený?" pozvednu obočí a sleduju Elena. Vypadá jak těsně po orgasmu...aspoň tak dvojitém. 

Jeho myšlenky ignoruju, už jsem si dávno všiml, že je tak trochu prostomyslný. Občas. Promnu si bolavý krk. Docela by mě zajímalo, co bude následovat. Teď bych prakticky neměl mít žádný problém zdrhnout, ale... má to cenu? Tenhle otrava by mě stejně pronásledoval dál. Povzdychnu si. "Vzít mi věci, tě asi nenapadlo.." řeknu jen tak, ale nečekám odpověd. Podívám se z okna na úplněk.

Jen na něj mlčky zírám a prohlížím si ho. Jak je od krve, konečně mi příde aspoň trochu jako upír. Možná. "Proč bych to jako dělal? Tvoje věci jsou mi ukradený!" uchechtnu se. Okřiknu Akiru ještě, protože vydává šílený zvuky při jídle. Blázen je to. "A co teď jako? Půjdeš se mnou dobrovolně, nebo se budeš pořád zmítat a myslet na útěk, hm?" založím si ruce na prsou a pořád ho propaluju pohledem. 

Protočím oči. Jak jinak. Opřu se rukama o zchátralý okap a podívám se na Reyena. "Myslíš si, že se dobrovolně vrátím? Pochybuju o tom, že bys byl tak naivní.  Ale nejsme děti, abychom si pořád hráli na honěnou či na schovku.." řeknu. "Co kdyby ses vykašlal na nějaký úkol a nechal mě být? Mohu tě sprostit pozice lovce, která  ačkoliv má své klady, ale i zápory ne? Nechtěl by ses toulat po světe bez toho, aby ti někdo říkal co máš dělat?" Nu, možná tu prosrazuju o sobě více, než bych chtěl... ale třeba to na něj zapůsobí. "Nebo, pokud stále toužíš po krvi... Pomoc mi strhnout vládu Rady. Ovládá více, než by měla..." Teďkom se mu budu zdát beztak nějak moc ukecaný.

Chvíli na něj zírám, jakobych ho viděl poprvé. Pak ale vyprsknu smíchy. "Ty..ty si fakt dobrej," promnu si obličej. "Zápory? Moje práce mě baví, ale to už sem tí říkal," odseknu a uklidním se zase. "Myslím, že z toho toulání mi moc peněz nekápne, co myslíš," ironicky se uchechtnu a zavrtím hlavou ."Nene můj milej zlatej Elene..z tohohle se nevykroutíš," dojdu k němu a prstem přejedu po jeho tváři. Dívám se mu do očí. "A co se Rady týče..kdo si myslíš, že mě platí? Proč bych měl chodit proti nim? Jsou v počtní převaze, chytřejší, s lepšíma schopnostma...mám pokračovat?" otřu mu z brady kapku krve a prst olíznu provokativně. "Co bys mi jako mohl  nabídnout, hm?" skoro neslyšně zašeptám. I Akira je ticho..asi už skončil a teď někde leží.