Na okraji Lesa

Když se vrátím z lesa, všimnu si, že je Reyenovi už lépe. Nic na to neřeknu a svalím se na zem. Něco málo krve jsem získal, ale i tak se potřebuju prospat. Podepřu si hlavu rukou a podívám se na Reyena. "No?" pozvednu jedno obočí. "Už mi dáš odpověď na moji otázku, nebo ne? Docela rád bych věděl, jak na tom jsem... ne že by na tom asi záleželo. Smrt si pro mě přijde tak i tak..." řeknu nezáživně a pak zývnu.

ZAdívám se na něj a šrotuje mi to   v hlavě. Pak se ušklíbnu jen tak pro sebe a upravím si culík. "Nepředám tě Radě," dívám se mu do očí. Ty moje konečně nabraly červenou barvu dosyta a fakt se cítím líp. "Pomůžu ti s tvojí pomstou, nebo jak tomu chceš říkat," pokrčím rameny. Prostě sem si to rozmyslel a nestojí mi to za těch několik zlatých..to by mi sice pomohlo ale...prostě sem se už rozhodl. 

Uchechtnu se. "A důvod? Lituješ mě snad? Jestli je to tak, tak tvou pomoc nechci. Všichni musí pochopit, co je Rada zač. Celý klan podvedla. Jsou to jen tři upíři, ale mocní," řeknu a pak znovu zívnu. "Ale teď se s dovolením prospím..." oznámím a víc se "uvelebím" na tvrdé zemi. Zavřu oči. Vím, že když je na blízku Reyen, tak mi nic nehrozí... a i kdyby ano, byla by to moje vlastní pošetilost, že mu věřím..

Povzdechnu si a vstanu. Přejdu k němu a jednoduše ho přenesu na můj kabát. Nechci aby se válel v ty špíně. "Fain odpočiň si" podívám se na Akiru, aby ho hlídal. Lehne si k němu a zavře oči. Fain to by snad bylo. Já se seberu a jdu ven.

Uz chci něco peprneho prsknout na jeho účet, ale když zjistím jeho záměr, nebranim se. Stejně jsem unavený, a lhal bych, kdybych trvdil, ze mi pohodlna postel nechybí. Na tváři se mi v objeví spokojeny výraz, ale hned svrastim čelo. Jsem idiot nebo co? Když si ke mne Akira přilehne, pritisknu se k ni. Ne i vůli teplu samozřejmě, spis kvůli pohodlí...

Sednu si venk pod strom a koukám kolem. Je tu ticho. I teď je tu ticho. A skoro tma. Povzdechnu si a prommnu si obličej. zase nějaký záblesky vzpomínek. Nevím co to znamená ani proč se to děje. Ale je to dost nepříjemný. Vlastně ani nevím kde je Seiji. A je mi  to nějak jedno. Třeba zdrhnul, aby mě napráskal, že se s ním bavím a nejspíš sem na jeho straně. Mávnu nad tím v hlavě rukou a pak jen přemýšlím, co mají znaemnat ty obrazy co se mi motají v mysli.

Když se probudim, venku je světlo. Nespokojene zavrcim a porozhlednu se po skrýší. "Tvůj kamarádicek zdrhnul? To abychom se připravili na brzkou návštěvu. Už nejsme daleko Sídla, takže nemají problém si sem přijít sami.." protáhnu se a pak se zvednu... Popravdě ani nemám pořádně vymyšlený plán. Nejlepší by bylo nějak dokázat jejich činy, aby je odsoudili všichni. Když je zabiju,  tak mi to moc nepomůže...

Přiznám se. Pak sem Elena sledoval jak spí. Nemohl sem si pomoct. Ve stoje opřený o zeď se ušklíbnu jak se vzbudí. "Proč by sem chodili, když mají stsovky takových pěšáků jako sem já nebo Seiji...jenže on je navíc ještě slepičí prdel," povzdechnu si. Asi má pravdu..měli bysme se připravit a to nejhorší..jenomže netušim jak. To on je ten který ví víc a zná je. Já vždycky jen plnil rozkazy a na nic se neptal, pomalu sem se ani na nikoho nedíval. 

Povzdychnu si. "Jsem právoplatným a jediným nástupcem trůnu. Pro ne jsem největší hrozbou. A myslím si, ze po par zprávách, ze jsem už několik takových, jako jsi ty, poslal do zatracení. Tak budou porad posílat lovce? Ne... Chtěji to svést na vlkodlaky, které ovládají oni, ale ostatní to nevědí... Musíme se dostat do sídla nepozorovaně a nastrazit past. Potřebují, aby pravdu poznalo co nejvíce upírů..." ukoncim takový svůj monolog a podívam se mu zpříma do oči. "Ty obrazy, které se ti honí hlavou, nejsou nic jiného než me vzpomínky... Moje krev ke vzácná.."

Nasucho polknu a sleduju ho. Tak to teda ale neni nic mov hezkýho. Z toho co sem zatím stačil pobrat. "Okay takže jestli to chápu dobře..oni tě označí za nepřítele všech a ty..máš nastoupit na trůn? " pozvednu jedno obočí a oplácím mu pohled. Myslím, že sem se rozhodl definitivně. Proč bych chodil proti němu? Teď už nemám důvod. "A co se toho týče. Něco vymyslíme...ale Seiji někam zmizel," povzdechnu si. Nebo aspoň já ho tu nikde neslyším, ani jeho přítomnosti necítím...hajzl jeden!