Na okraji Lesa

"Všiml jsem si, proto bychom meli hned po setmění vyrazit... Znám jednu stezku, na které nás nebudou hledat. Je nebezpečná, ale.. Pro nás jediné řešení," řeknu a pak se začnou procházet sem a tam přemýšlejic, jak to všechno udělat, aby to klaplo. "Největší problém bude dokázat, co jsou ti tři zač..."

Poslouchám ho a dívám se na  něj jak přechází. Snad bych to za normálních okolností ani vědět nechtěl, ale ptát se nebudu ani teď. Ono se to dozvím než tam dojdeme. Pak už mě začne ročilovat, jak přechází sem a tam a chytnu ho za ruku. "Dost..prosím," povzdechnu a zvednu pohled do jeho očí. Jakobych se ztrácel. Naprázdno otevřu pusu . . chtěl sem něco říct, ale nakonec ji jenom zavřu a pustím ho. "Promiň.." vydechnu a ustouppím o krok. "Jen..já..rozhodl sem se," vydám ze sebe konečně. 

Pozvednu tazave obočí... "Rozhodl? Vsak to uz jsi mi potvrdil. Neprastil ses do hlavy?" naklonim nechapave hlavu na stranu. Nevím, co to s nim je. Je ze me nervózní? Pravda, ma aura je... No, oslnujici. Povzdychnu si. "Mel by ses vzchopit, potřebuji te takového, jaky jsi byl před tím útokem vlkodlaka..." řeknu a pak prejdu k východu ze skrýše. "Jdu se porozhlednout a snad ještě chytim nějaké zvíře. Tobě by sluneční paprsky mohly uškodit..." ne ze by me samotného to nevysilovalo...

Asi bych se vážně měl prospat nebo tak něco. Sesunu se podel zdi na zem a na chvili zavřu oči. Jenomže opřený o Akiru fakt usnu. 

Venku nejsem moc dlouho, protože neujdu ani par mil a uvědomím si pritomnost dalsich lovců. Zavrcim. Rychle se vrátím zpět a zjistím, ze Reyen usnul. "Vstavej, musime okamzite vyrazit. Tvůj pritelicek si přizval posily..." sklonim se k těm dvěma a zatresu Reyenem. Akira zaknuci a pak nastraží uši. "Jo, já vim.... Musíme ihned..."

Moc dlouho sem asi nespal, protože se sotva zvednu na nohy a pohladím Akiru po hlavě. "Tak jdeme kámo," hned zavrtí ocasem a vyrazí napřed. "Seiji není můj přítel...aspoň teď už není," otočím se pak na Elena a vyrazím za Akirou ven. "Tak nás veď," řeknu jenom a rozhlížím se. Zatím tu nikoho cítit není, ale oni rozhodně brzo najdou nás. Konečně vyrazíme za Elenem, když ukáže směr. Sem trochu nervozní z toho, co nás po cestě ještě potká..

Stmívá se, ale pořád to není nejlepší čas na přesun. Ale nic jiného nám nezbývá. Snažím se vést Reyena, co nejvíce pod stíny korun stromů. Zdržuje nás to, ale jednou jsem se rozhodl, že to s ním zkusím, tak ho teď přeci neopustím, jen kvůli vlastnímu bezpečí. "Už aby byla tma..." zavrčím a trochu zrychlím. Po pár minutách ale prudce zastavím, až do mě Reyen narazí. "Promiň..." šeptnu a pak se k němu otočím. "Jsou blízko... zase ti zatracení vlkodlaci. Jsou dva. Ty nezvládneme, budeme muset jít další oklikou.." řeknu téměř neslyšitelně. "Hlavně se nesmíme prozradit.."

Málem sem si o něj zlomil nos, ale tak přece nebudu nadávat. Zastavím se a na chvilku se soustředím. Jsou větší než ten první..odhaduju. "Dobře fain," šeptnu a mávnu na Akiru. Ani nevrčí, ví že má být ticho. Vím že je cítí už dlouho. Viděl sem na něm jak je nervózní. Jdu za Elenem tiše, ale příde mi že je pozdě. Slyším dusot obrovských tlap za náma. Aspoň myslím, že za náma. Zdá se jako by byli kolem nás. "Těm neutečeme," syknu tiše a rozhlížím se. 

Zavrčím. Cítí Akiru, ne nás dva. Ale to už je stejně jedno. "Nesmíš si je nechat dostat za záda, jinak je po tobě, rozumíš?" řeknu mu ve spěchu a znovu se vydám na cestu, rychleji než předtím. I když vím, že jim neutečeme, přeci tu na ně nebudeme čekat ne? "Musíme si najít lepší místo pro boj, Více otevřený prostor..." Právě, když to dořeknu, před námi se rozprostře mýtina. Slunce naštěstí už zapadlo. Jede vlkodlak je nebezpečný, ale dva? To je pozvánka do pekla. "Bude nám muset pomoct i Akira, jinak je po nás.." řeknu a pak se k němu otočím tak, abychom si navzájem mohli chránit záda.

"Zleva!" vyjeknu pak. Řítí se na nás obří potvora. "Co to kurva je!" vydechnu nevěřícně. Co to tam sakra uklohnili?! "Akiro zabij!" křiknu na něj a ten hned vystartuje. Já hned za ním a snažím se tý potvoře jít po krku. Nejdřív. Ale akorát odletim. Akira  je úspěšnější a aspoň ho dost pokouše. Ale to už přiběhne i druhá příšera. Okamžitě se sbírám a běžím k Elenovi, aby na ně nebyl sám. Akira bojuje statečně dál...aspon jednoho zaměstná,.