Na okraji Lesa

"Kurva!" zanadavam. Reyen samozřejmě neposlouchá, takhle akorát zemře. Zavrcim a preskocim k vlkodlaovi a úspěšně jej seknu do hrudi. Odksocim zpět, protože se zuřivě ozene. To už je na jevišti i druhy. Nechám toho prvního Akirovi a natocim hlavu k druhému. "Nejrychlejší a nejucinejsi způsob, jak je zabit, je useknout hlavu či vyrvat srdce!" zakricim na Reyena a pak zaútočim na druhého vlkodlaka... Ten se po me ozene tlapou, naštěstí uskocim. Kdybych u sebe mel svoji katanu, bylo by dávno po boji.. Ohlednu se po Akirovi. Nechci aby se tomu psisku neco stalo.. V tu chvíli dostanu ránu do hrudi a odlitnu několik metru daleko, kde narazim do stromu.

"Elene!" zařvu jen jak to vidím. To snad ne..."Akiro skonči to!" křiknu na něj a jen vidím jak ho pomalu párá..toho zvládne. Ke mě se žene další tak se proti němu vrhnu a začnu ho trhat na cucky. Já z toh nevycházím nejlíp, ale ještě žiju. Ne nechtěl bych se teď vidět jak vypadám. Otočím se ve vteřince po Elenovi, ale nezvedl se..."Sakra!" vyjeknu a zuřivě se snažím dostat tomu zvěrstvu ke krku, abych mu ukroutil palici. Po pár dalších minutách se daří a padá mrtvý k zemi. Sem celej akorát od krve...a jestli svojí nebo tý stvůry to neřeším a jdu pomoct Akirovi."Šikovnej," pochválím a vyrvu tomu srdce. "Svině!" zařvu skoro na celej les. Sem nasranej a probudil se ve snad démon. Pak běžím k Elenovi.

Naraz do stromu me na chvíli vyřadí z boje. Zpamatovavam se pomalu. "Sakr-huh?" vytrestim oči, když si uvědomím, ze je něco špatně. Hodně špatně. Jen co se malatne postavím na nohy, se opět sesunu k zemi. Kdy? Promítne mi hlavou... Pak jakoby vzpětně si vybavim, co se stalo. Vlkodlakuv padat mi prorval hrud. Ale.. Jak? Vytrestim oči. Ne,ne, ne... To poucuju Reyena a nakonec umřu já? Ale já nechci .. do oči se mi nahrnou slzy.

"Sakra Elene" vydechnu a padnu vedle něj na kolena. Nevím co má. Dělat. Podepřu ho aby neležel na zemi a operu si ho o kolena. Přitisknu ruku na ránu a dívám se na něj. Akira zatím asi ještě trhá toho vlkodlaka. "Co mám dělat?!" Ptám se hned. Nevypadá to hezky.

"J-ja nevím..." zachraptim a pak zkrivim tvar v bolestné grimase... "Re-reyene.." privru oči a po tváří mi skane slza. "J-ja n-nechci umřít..." do oči se mi vzene strach a des. "Pottebuju krev... Hodně krve, jinak zemřu.. Já nechci zemřít!" chytnu jej pevně za ruku, tedy tak jak mi to zranění dovoluje... "Pr-prosim, nenechal me umřít!"

Nikdy bych nevěřil že ho takhle uvidím. "Nenechám" zamracim se a pohladim ho po ruce kterou mě drží. Krev? Fain. "Něco seženu, neboj jen..Vydrž Okay?" Zadivam se mu do očí az mě to trochu vyděsí. "Vydrž já se hned vrátím dobře?" Vysmeknu se mu a přehodim přes něj svůj kabát. Hvizdnu na Akiru a rozběhnem se spolu do lesa. Sakra musí tu něco být!

Snažím se udržet při vědomí, ale jde to stěží. Rána se mi sice zaceluje, ale pomalu. Příšerne to bolí. V hlavě se mi roji myšlenky, proč se to všechno děje, proč musím byt královské krve, proč nejsem jen nějakým hmyzem.. "Mami... Brzy te uvidim," řeknu a přitom natahnu ruku nahoru. Kde je Reyen... A Akira? Tak nakonec jsem přeci jen porad sam? Bolestne vzdychnu a zavru oči.

Nakonec Akira zakousne nějakou stěnu nebo co to je. Nevím jak je to dlouho, ale daleko sme se nedostali. Znova hvizdnu, zvíře si hodím na záda a za Akirou běžím zpátky. Elene.. vydrz už jdeme" Pomyslím si a zamracim se. Musíme přidat ! Pride mi že už tolik času nemá .

Já opravdu nechci umřít. Musím ještě klan zbavit te spiny. Otevřou oči a pak se z veškerým vypetim sil se posadim a pak i zvednu. Musím jít varovat otce, jinak zabíjí i jeho. Udělám sotva par kroku a hned padám k zemi. 

Jakmile se dostaneme na místo, Vidím Elena stát, ale hned se zase zhroutí. Ještě přidám a zastavím u něj. "Vydrž, sem u tebe!" vydechnu a schodím srnku hned vedle něj na zem. Podepřu ho a zkoumám ránu. Žádná změna mi příde. "Je celá jen pro tebe," podepřu ho, aby vůbec něco mohl dělat...vsadím se že je teď hodně slabý. Nevím proč ale...nechci ho nechat umřít..už ne.