Na okraji Lesa

"M- musím jít osvobodit klan. J-je to má povinnost.." zachraptím a pokusím se zase zvednout. Ale někdo mě přitlačí zpátky. Proč mě prostě nikdo nenechá udělat to, co doopravdy chci já sám? Zamračím se. Co se vlastně děje? Už nemám ani sílu na to se hnout. Pořádně nedokážu vnímat svoje myšlenky, na to myšlenky okolí. "Já už nemůžu..

Povzdechnu si. "Ne Elene...ty se teď musíš dát dokupy," čapnu ho, opřu o sebe a sám kousnu do srny. Krev nechám stékat přímo jemu do pusy a pořád hodržím zabalenýho v kabátu. Doufuám, že tohle bude stačit a bude minimálně schopný cesty s mojí pomocí. Pak po cestě ještě někde něco zabijeme, to nebude problém...tohle je nejhorší. 

Jen co ucitim krev, pritisknu rty ke krku neboheho zvířete. Rána na hrudi se mi s přívalem krve začne pomalu zacelovat, ale ne moc rychle. Když už v tele srny nezbude ani kapicka krve, cítím se o něco lépe... Otevřu oči a podívám se na Reyena.. "Děkuji.." zachraptim tiše a pak opět zavru oči, protože se mi do nich derou slzy.

Držím ho skoro v náručí a snažím se ho klidnit. "Dlužil sem ti  to" vydechnu nakonec. Je to tak. Zachránil mi život už asi dvakrát? Asi. "Myslíš..Že si schopnej pokračovat ? Není to tady moc bezpečný..Aspoň najít nějakej úkryt" hladím ho po ruce.

"To nevím, ale musím to zkusit..." řeknu a pokusim se sednout si. "Budeš mi ale muset pomoct. Rána se úplně nezahojila, to potrvá mnohem déle..." řeknu, ted už méně zoufale. Je to hrozny pocit mít díru v hrudi. "Budu potrebovat mnohem víc krve... A ne zvířecí..." povzdychnu si. 

"Okay..Takže jdeme a pak s tím něco udělam Okay?" Zvednu ho jak pírko do náruče i s kabátem a s Akirou po boku jdeme dál. Nevadí mi ho nést ale během cesty neřeknu ani slovo. Radši. Zatím kolem nic zvláštního necitim tak se rozhlížim kolem o nějaké rozpadline nebo tak. Aby sme se měli kde schovat a jemu bych mohl sehnat něco nebo někoho k jídlu.

Neprotestuju..na chůzi natož na běh nemám vůbec silu. Opru si hlavu o jeho hrud a zavru oči. Chvílemi skrivim tvar v bolestné grimase, jelikoz zacelovani rány neprobiha hladce. "Uhn... Zastav," řeknu tiše a pak natocim hlavu na sever. "Někdo jsem jde... Uhn, netusim kdo.. Nemůžu se pořádně soustředit.. Ale nebezpečný není.."

Zastavím jak mi řekl a rozhlížím se. Začínám něco pociťovat. zaměřím se jedním směrem. Teď zrovna nemám na návštěvy náladu. Ať je dobrý nebo není. "Je mi jedno kdo to je...ty musíš někam do bezpečí a já musím sehnat tobě někoho na pití,"řeknu rozhodně a jdu dál. Prostě nechci nic riskovat. 

"Není nebezpečný, takže to bude člověk... A to znamená krev pro mne..." řeknu a pak se pokusim soustředit na jeho mysl. "Možná to může byt dárce krve. Znáš je, ne? Ty, co uctívají upíry jako nějaké božstvo a nabízejí svuj krk." nechci se s nim dohadovat. Ma pravdu, potřebuju si odpočinout, aby se rána zacelila úplně, ale i on potřebuje krev. I on získal několik ran.

Taky docela trpím, ale zažil sem i horší. Tak na to kašlu aspon prozatím. "Jo vím o nich ale ty se potřebuješ dát dohromady a nemůžeme spoljehat na to, že to bude zrovna dárce," povzdechnu si a na chvilku se zastavím, abych se mu podíval do očí. Rána se muu zaceluje ale pomaleji než byych čekal. Doufal sem, že to půůjde rychleji.