Na okraji Lesa

Už mu chci něco namítat, když opět začne s tou hrou, která zak nevinně začala. Opravdu to byl jen žert, ale když ho to tak baví. "Hm, když už jsem tedy tvůj pán, tak bys mne měl poslouchat na slovo, ne?" pozvednu jedno obočí v tázavém gestu. "Tak ti tedy přikazuji, aby jsi dojedl za mě tu svačinku... Jak na tom jsem, vím sám." Když se pokloní, tak ho hruběji, ale ne moc chytnu za bradu a donutím pozvednout pohled ke mě. "A Akira si může dát s tebou, hm?"

Hmm jo tohle se mi nějakým způsobem fakt líbí. "Když si to přejete" usklibnu se a dívám se mu do očí. Hvizdnu na Akiru, dojedu po Elenovi co zbylo a pak je na řadě Akira. Okay docela mi to bodlo. Posloužil dobře blbec jeden. Pak před ním padnu na jedno koleno s pohledem do země a rukou na srdci. "Dovolte mi Vám sloužit můj pane" jo tyhle móresy do mě tloukly tak to zůstalo. A co? Aspoň bude sranda.

"To děláš už od samého začátku..." řeknu. Pak si pomyslím, že na tom bude nejspíš i něco pravdy. Přeci jen jsem nikdy nezamýšlel, že by mě předal Radě. Tsss. Přejdu ke dveřím do místnosti. "Teď bychom..." na chvíli se zaseknu, "Budeme pokračovat. Musíme být mnohem opatrnější..." řeknu více rozkazným hlasem. Pak si ale vzpomenu na medailon. "Pokud mi sloužíš ty, tak i Akira..." sjedu pohledem na jeho vlka. "My se vydáme k sídlu, ale pro něj mám jiný úkol," řeknu. Teď jsem se do té role vžil nějak moc? "Chci, aby se vrátila na místo, kde nás napadli ti vlkodlaci a našla můj medailon..."

Zvednu se a kyvnu. "Dobre..." Otočím se na Akiru. "Víš co máš dělat že?" Pohladim ho za ušima. Olízne mi ruku a rozběhne se pryč. "Najde ho za to ručím" dojdu k němu blíž a zadivam se mu do očí znova. "Od toho sem tu já abych Vás ochránil" ujistim ho a vyjdu z místnosti ven. Muhah teď se cítím možná i líp. Víc sebejistě. Vyjdu na cestu a snažím se pochytit co nejvíc pohybu kolem nás. Ale nic zlého tu není.

Možná si na to zvyknu? Přeci jen, takhle se ke mě chovali běžně všichni. Kromě Rady a otce. Zakroutím hlavou a pak následuji Reyena ven. Začnu opět přemýšlet nad tím, jak získat převahu před Radou. Musí tu určitě něco být. Stačil by přeřek před otcem či před Staršími. Z toho by se už nevyvlíkli. "Haaaa! Hahahaha..." začnu se smát, když mi to dojde. "To je naprosto jednoduché..." dojdu rychle k Reyenovi a chytnu ho za ramena. "Proč mě to nenapadlo dříve! Nemusel jsem ani utíkat!" Počkat, ale to bych zas nepoznal Reyena... ehm, počkat?! Proč by mi na tom mělo záležet? Kruci!

A je to tady. Jemu přeskočilo. Pozvednu obočí a dívám se na něj. "Jste v pořádku pane?" Tazave zvednu obočí a sleduju ho pořád. Už sem si zakázal myšlenky na všechno ostatní týkající se Elena. Jenom je to můj pán a já jeho poskok. Jeho zabiják. Cokoli si řekne. asi to začnu brát vážně. Zaregistruju z jeho strany divne myšlenky. "Děje se něco?" Začínám mít fakt obavy.

"Přestaň s nějakým "pane", Reyene!" okřiknu ho. "Znáš horu Mutsoke? Je tam tajná laboratoř. Zprvu se tam vyvíjeli zbraně proti vlkodlakům. Ale teď jsem si jist, že se tam děje přesný opak! Musíme to zkontrolovat! Pak stačí přivést otce a Starší a Rada bude mít útrum!" vychrlím to na něj všechno na jednou. Pak se zaseknu. "Eh..." pustím ho a udělám krok vzad. "Promiň. Nějak mi to.. no..."

"Jednou sem se k tomu upsal tudiz neprastanu jen tak" řeknu s naprosto vážným vyrazem. Pak jen kyvnu a poslouchám ho. Na jeho omluvu nic neřeknu a pousmeju se. "V tom případě se náš úkol zjednodušuje" aspoň k necemu to bude dobré a neutekl zbytečně. "Dobře takže jdeme ať jsme tam co nejdříve" otočím se a vyrázim napřed. Sakra Reyene uvažuj trochu jasněji! Přece si nemyslíš, že on by myslel na tebe ..Haha fakt vtipný.

"Akira nás najde, že ano?" zeptám se ho, když ho doběhnu. Skousnu si ret. Vychrlil jsem to na něj tak rychle a ze začátku se to zdálo jako naproto jednoduchá úloha. Ale k hože Mutsoke vede dost nebezpečná cesta. Samozřejmě byla a určitě i bude zabezpečena různými pastmi a stráží. Vlkodlačí stráží. "Možná bychom měli vymyslet jinou alternativu. Tahle je moc nebezpečná..." řeknu po chvíli ticha. Nejsem si jist, zda se bojím o sebe, klan či o Reyena. Zavrtím hlavou. Reyen mi má být ukradený, ne? "Sakra, dostal se mi pod kůži nějak rychle..." řeknu si pro sebe.

"Ano najde...A vsadím se že už teď je nám v patách..Je hodně rychlý" Usmeju se. Znám svého pejska až moc dobře. Na jeho slova jen zavrtim hlavou. "Zvládneme to, nebojte se" jsem si tim více než jistý. Ještě nepoznal co ve mě všechno je. Navíc teď, když sem po delší době měl trochu lidské krve. "Jenom to tam okoukneme a vypadnem..Pak pride ta dalsi úloha..Oni očekávají , že Vás přitáhnu za uši domů a předhodim těm grazlum" zavrcim. A když přijdeme pomalu za ruku, bude to divný a zabijou nás oba. Jeho za útěk a mě za zradu.