Na okraji Lesa

Povzdychnu si a hřbetem ruky si otřu krev z úst. "Jsi paličatý, víš to?" podívám se na něj. "Měl jsi mě tam nechat," řeknu a pak od sebe odstčím srnu. "Nejprve ty, a nebudu se s tebou dohadovat..." povím a pak se podívám na Akiru. "Děkuju, že jsi přišel..." usměju se na něj a když ke mě přiběhne, podrbu ho za ušima...

Usmívám se, když k němu Akira přiběhne a tulí se. Dlouho tak spokojený nebyl řekl bych. "Nejsem tvrdohlavý," oponuju hned. "To já se s tebou ani dohadovat nechci, ale prostě potřebuješ to víc, něco si chytím,ů zamračím se a dám si ruku v bok. "A teď se tě na něco zeptám...ty by si mě tam nechal? Kdyby to bylo obráceně," zadívám se na něj. Ne že by na tom nějak sešlo jenom mě to zajímá.

Mám pocit,že jen vzdychám. "Akiho, asi si toho jelena sníš sám... protože my s Reyenem jsme zatvrdlí oba.." usměju se pak se s vážným pohledem podívám na Reyena. "Nikdy bych ti tam ani nedovolil jít..." řeknu jednoduše. Samozřejmě bych ho tam nenechal. Ale nejspíš úplně s jiného důvodu, než měl Reyen.

Protočím očima a Akira jenom skáče kolem nás. "Očivdně z toho má radost," zasměju se a když proti mě zaujme svojí bojovnou pozici, ač ze srandy, udělám to samý. "Tak co uděláš, hm?" zasměju se. Pak se na mě vrhne, uděláme pár kotrmelců oba dva a samozřejmě mě uzemní svojí tlapou. "Fain fain zase is vyhrál," směju se a nechám se olizovat na tváři. Dlouho sme si nehráli. Elena ted moc nevnímám...doufam že aspoň ted si dá krev.

"A ruku máš najednou v pořádku, ano?" pozvednu jedno obočí a pak jen zakroutím hlavou. Nemá smysl se jím zaobívat, nejspíš. S těží si k sobě přitáhnu mrtvé zvíře a začnu sát ještě stále teplou krev. Ne že by mi to nějak moc pomohlo, ale lepší než nic. Budu potřebovat dlouhý odpočinek a hodně spánku, aby se mi vrátila původní síla... takže... "Nemůžeme se tu dlouho zdržovat," řeknu a doufám že upoutám pozornost těch dvou...

Akira ze mě seskočí a začne čmuchat kolem Elena. Jen se zasměju. "Ne, Elen dneska potřebuje klid," zavrtím hlavou a jen vidím, jak si mlaskne a drží si odstup. "Fain takže..jaký je plán? Najít si skrýš a počkat až se to tu sklidní?" dívám se na něj a natáhnu k němu ruku, aby se zvedl ze země.

"Tady se to jen tak neuklidní..." povzdechnu a přijmu jeho pomocnou ruku, ale jen tak tak udržím rovnováhu. "Pro mne, prakticky i pro tebe, je teď nejdůlěžitější odpočinek. Mému tělu potrvá, než se s regeneruje..." řeknu mu. "Takže ano, potřebujeme si najít úkryt. A pořádný, který nám vydrží několik dní, spíš týdnů.." dodám a pak se podívám na Akiru, která mi znovu očmuchává ruku. No, možná je trochu zmatený z mého pachu... je jiny, prootže nemám tolik své vlastní krve...

Kývnu a pořád, bůhvíproč, ho držím blízko sebe. Dívám se mu do očí a pořádně nevím co říct. Jak sem mu dával krev přímo do pusy tak...bylo to zvláčtní dotýkat se jeho rtů svými. Sakra ne, musim na to přestat myslet! Trpí mě jen proto, abych mu pomohl. Nic víc. Pustím ho a ustoupím o krok. "Okay tak jdeme...myslím, že Akira nám v tomhle může pomoct," rozhlížím se radši kolem a Akira na mě zmateně kouká. Cítí moc dobře co cítím já, a nedivím se, že na mě kouká jako na vola. Mám v hlavě jenom Elena. 

Cítím se nesvůj, když jsme u sebe tak blízko.. pak si odkašlu. Poodstoupím a kývnu. Vím moc dobře, že Akira je schopná něco najít..... ale popravdě bych sám potřeboval... no spíše chtě něco lepšího, kde si opravdu odpočinu. Získám zase na důstojnosti. "Potřebuju si někde sehnat šaty.." upozorním na fakt, že jsem prakticky jen v nějkaých otrhaných kalhotech a v Reyenovo kabátu. Ne že by mi byla zima, ale...

"Až najdeme nějakej úkryt, něco ti seženu Okay? Akira zůstane s tebou a ty zůstaneš v bezpečí" řeknu jakoby se nechumelilo a koukám kolem jestli něco neuvidím. Zajímalo by mě jak to bude dál. Budou nás hledat? Poslouchám další krvelačný potvory? Jasně že jo..Jenom těžko říct kdy. Nakonec skončíme v nějakém domě. Je docela na kraji lesa, ale je docela velký a hezky. A k našemu štěstí i prázdný. "Sakra konecne'" vydechnu když skontroluju místnosti. "Trocha klidu." Vydechnu a padnu do křesla.