Na okraji Lesa

"Až najdeme nějakej úkryt, něco ti seženu Okay? Akira zůstane s tebou a ty zůstaneš v bezpečí" řeknu jakoby se nechumelilo a koukám kolem jestli něco neuvidím. Zajímalo by mě jak to bude dál. Budou nás hledat? Poslouchám další krvelačný potvory? Jasně že jo..Jenom těžko říct kdy. Nakonec skončíme v nějakém domě. Je docela na kraji lesa, ale je docela velký a hezky. A k našemu štěstí i prázdný. "Sakra konecne'" vydechnu když skontroluju místnosti. "Trocha klidu." Vydechnu a padnu do křesla.

Mám tendenci mu odseknout, že se o mě tolik bát nemusí, ale ovládnu se. Přeci jen to nemyslí zle, ne? Nebo mě třeba chce mít pod kontrolou. Nakonec přikývnu a pokračujeme dál v cestě. Na okraji lesa, severozápadně od hory, nalezneme nějaký dům. Přijde mi celkem zvláštní, že tak zachovalá budova je prádzná.. pak mi dojde, že je to očividně z důvodu výskytu těch vlkodlaků. Povzdychnu si... kdyby tak nastal mít mezi našimi rasami... Jenže to je jen v pohádkách... Nechám Reyena v místnosti, které by se dalo říci společenská, a přejdu do další... nejspíš ložnice. Dům byl opuštěn ve spěchu nejspíš, protože byl prakticky cleý zařízen... jen pár věcí nasvědčovalo rychlému úprku... Zastavím se u velké šatní skříně a doufám, že tam naleznu něco vhodného. Všimnu si, že hned vedle ložnice je nejspíš něco jako koupelna... Ve velkém lavoru je průzračná voda, takže se nejprve omyju.. když se pak vrátím za Reyenem, vypadám zase nějak... normálně. Vlasy jsem si nechal rozpuštěné a pomalu mi z nich odkapávala voda... Nechám to být. Více energie na vysušení nemám. Sednu si a ihned poté se položím na pohodlnou pohovku... "Hm.. konečně něco trochu přijatelného..."

Sleduju ho a napadne mě, že bych se měl jít taky opláchnout. Ale sem na to prozatím asi moc líný. Jen sem si sundal něco málo z té "zbroje" co mi ještě zbyla a sem jenom v černých kalhotách a košili. Asi budu potřeboval taky něco nového...je roztrhaná od těch pitomcýh vlkodlaků! Jen ho mlčky pozoruju a přemýšlím, jak to bude dál. Akira leží na zemi vedle křesla kde sem se uvelebil já a klidně spí. Aspoň chvíli nemusí být ve střehu.

 Nemám už tolik energie, abych nějak pořádně vnímal. Takže jestli něco chtěl Reyen říct, tak to už nejspíš nezaregistruju. Spokojeně, alespoň na chvíli, zavřu oči. V mžiku se ale zamračím, když mi hlavou projdou události posedních dní. Nechci být na Reyena nějak naštvaný či zlý, ale přeci jen... měl se na mě vykašlat a získat hlavně ten medailon. Ne kvůli hodnotě, kterou měl přívěšek pro mne... ale spíš z hlediska nebezpčí, které představovalo... Budeme muset nějak vymyslet plán, jak získat medailon zpět... pokud už nebude pozdě. Položím si ruku nad hlavu a pohodlněji se uložím na pohovce. Teď je hlavní získat ztracenou energii zpět... nespěchat ale neloudat se.

Sleduju ho i jak usíná, jak se mračí. Co bych měl teď udělat? Jenom se nakonec zvednu, přehodím přes něj deku co sem našel na dalším křesle a jdu se umýt. Když konečně vypadám normálně, vysuším si vlasy a nechám je spadat volně. Hm, už je mám celkem dost dlouhé. Ale nijak mi to nevadí. Našel sem ve skříni v jednom pokoji dokonce i rudou košili, co mi padne. "Perfektní," usměju se na sebe do zrcadla. Ale abych jí hned nezmuchlal, nechám ji přehozenou přess židli v tom pokoji a jdu se natáhnout do postele. Spokojeně vydechnu a dívám se ven z okna. Vypouštím na chvíli všechno z hlavy a usínám. Jenom sem zaregistroval, že ke mě přišel Akira a stočil se vedle mě na peřinu do klubíčka. 

Věděl jsem, že získání síly zpět potrvá dlouho, ale nečekal jsem tolik. S Reyenem na místě pobudeme několik týdnů. Naštěstí nás nikdo nenašel. A bylo to možné jen z dvou důvodů: Buďto jsme byli opravdu dobře skryti, nebo.. k té variantě se více přikláním: Otec získal to, co potřeboval a teď je mu už můj osud ukradený.

Na druhou stranu je možná dobře, že tu jsme tak dlouho. Mohl jsem v klidu a v rozvaze rozmýšlet co dát. Reyen s Akirou získali nějaké informace, když lovili. Teď spolu stojíme u rozložené mapy, kterou jsem rychle načrtl. V této době mapy měli jen ti nejbohatší a nejmocnější...

"Naše první úloha je jasná. Musíme získat zpět medailon..." řeknu a podívám se na Reyena.

Hodiny, dny, týdny. Vleče se to jak smrad. S Akirou chodíme na lov a navíc se u toho královsky bavíme. Je to fakt skvělý! Pro dnešek máme lov za sebou a Akira podřizuje venku na terase. Všude je takový klid až mě to občas trochu děsí. 

Teď stojím vedle Elena a prohlížím mapku co vytvořil. Jen pokyvam hlavou a zadivam se na něj. "Nojo ale to by chtělo ještě někoho do party...Nebo sakra dobrej plán" povzdechnu si. Nechci riskovat že to dopadne tak jako při posledním pokusu. Nechci ho zase najít někde svázaného.

"Méně je více. Kdyby nás bylo i o jednoho víc, mohli bychom se prozradit. My dva..." odkašlu si "Teda mi tři.." pokývám hlavou ke dveřím ven, "to musíme zvládnout..." odvětím a pak se zase zaměřím a plán. Je těžké vymyslet něco, co by se dálo zvládnout bez zranění.

"Myslíš, že budeš schopný se znovu vydávat za jednoho z vojáků?" zeptám se. Předtím mu to i vyšlo. Samozřejmě cestou zpět už to tak nebylo, samozřejmě. Někteří tam jsou sice naprostí hlupáci, ale když mne nesl v náručí, každému mohlo dijít, že to tak být rozhodně nemá.

"Mělo by to být teď snažší, protože mne nejdeš zachránit..." mrknu na něj. "Akira bude v bezpečné vzdálenosti. Tak aby si ho nikdo nevšiml, ale i tak, aby mohl přiběhnout rychle na pomoc. Souhlasíš? Akiro?" nejprve se podívám na svolení Reyena, ale když si všimnu Akiry, který aniž by si ho někdo z nás všiml, připlížil. Uslyším tiché zavrčení. "Beru to jako souhlas.."

Poslouchám ho a jen kývam. Nemá cenu odporovat. "Fain..Něco vymyslet bude asi složitější než sem čekal" vydechnu naštvaně. Už bych to chtěl mít za sebou. Vážně. Podívám se na Akiru . Ten se na mě jen dívá a sklopí hlavu. "Moc se mu to nezdá, ale udělá co budem chtít" řeknu jen a sednu si na židli u stolu. "Co vlastně bude potom až tohle celý skončíme? Ty zlikviduješ Radu, sesadila otce a budeš vládnout? " Podívám se na něj tazave.

"To nezáleží na mě, nebo snad ano?" pozvednu obočí a posadím se též. Popravdě mám pocit, že ani tento boj nepřežiju, ale takové myšlenky Reyenovi neřeknu. "Možná budu vládnout, možná ne... Nehrnu se do toho jen proto, že na to mám právo jako jeho syn," odpovím. "Ale tohle řešit nebudeme..." mávnu rukou.

"Ty budeš odvádět pozornost. Musíme vymyslet, jak vyvolat poplach, aby se většina zaměřila na jedno místo... V tu chvíli půjdu k otci.." řeknu mu svou myšlenku. Co budu dělat pak, nevím. Zabiju ho? Nebo on zabije mne?