Na okraji Lesa

Má pravdu nemá cenu to teď řešit. Nemá v podstatě cenu řešit cokoliv. Za tu dobu co sme tu jsem si sice dost odpočinul a pobavil se, ale pořád se mi mi myšlenky stáčely směrem k lidské krvi. Potřeboval bych...a dost ! I Elen...ač nechce, měl by potom mnohem víc síly a naše šance na úspěch by se tím ještě o něco navýšily. Kdo ví, co tam schovávají vedle vlkodlaků na steroidech. 

"No..šel bych něco zakousnout..nějak mi to nemyslí...půjdeš taky? Pobavíme se," mrknu na něj. Chci ho nějak rozptýlit. Alespoň trochu. 

Svraštím obočí. On mě vůbec neposlouchá. "Nemám čas na zábavu..." zamračím se. Myslel jsem si, že on už dávno zjistil, že zabíjení ačkoliv jen zvířat mi zábavné nepřijde. Ale na druhou stranu nechávat všechnu práci na něm a sám si jen napít bez práce, není fér. Asi jsem si na to prostě jen zvykl... "Půjdu, ale bavit se u toho rozhodně nebudu..." řeknu nakonec a pak složím mapku, kterou si pak schovám do vnitřní kapsy kabátu. Při každém odchodu z tohoto domu dělám vvše, jako bych se sem už neměl vrátit. Nikdy nemohu vědět, co se stane... a nechávat tu dukazy o našem pobytu by byla pošetilost.

Protočim očima nad tím a dojdu až těsně k němu. "Proč jenom si takový suchar, hm? Nikdy si se snad nechtěl jen tak pobavit? Ať už lovem nebo něčím jiným?" pozvednu obočí a dívám se přímo do jeho hezkých očí. Mírně nakloním hlavu do strany a tak nějak čekám, co že to z něj vypadne. Nakonec ho přeruším než by cokoliv řekl. "Vlastně je mi to jasný...asi si toho moc nenadělal, když si byl celý život jenom zavřený jako zvíře v kleci s tatíčkem úchyláčkem, hm?" ušklíbnu se posměšně. Když ho vytočím, třeba s ním aspoň bude nějaká sranda. 

"Co ty víš o mé minulosti..." zavrčím a v očích se mi mihne zlost. Tak nejdřív mě ignoruje a myslí si jenom na žrádlo a teď se mi bude vrtat v životě? Ne... nebudu se s ním nervovat. Nudí se, a provokuje. Ovládnu protočení očí a obejdu ho. "Ty si hraj jak malé děcko klidně celou noc. Já na tohle nemám čas..." řeknu a zamířím ke vchodu. Kdyby byla jiná doba, jiná situace, možná bych se nechal vyprovokovat...

Zasměju se. "Heeeey suchare..kam si myslíš že jdeš?" loudavě ho dojdu a čapnu za rameno. "Že ty ani nevíš, co je to pravá zábava, co?" drcnu do něj. "Eleneeeee už tu suchaříme oba několik týdnů, nebo jak je to dlouho," povzdechnu si. "A já tě ani jednou neviděl se zasmát," nafučim tváře a zírám na něj jakoby to nějak mohlo pomoct. Plán nasrat ho sem vzdal, ještě by to dopadlo blbě pro nás oba a potřebujeme být silní a jenom si tak plýtvat silami. "Hm?" drcnu do něj ramenem znovu. 

Pozvednu nechápavě obočí. Pak se podívám na Akiru, který má v očích podobný výraz jak já. Povzdychnu si. Tomuhle se říká ztracený případ. "Jak si tu svoji zábavu jako představuješ? Nejsem na dovolené, abych se tady usmíval od ucha k uchu..." zastavím se a donutím ho ruku dát pryč. "Nikdo tě tu přeci nedrží. Mohl jsi už dávno odejít... a nenudit se.." rukama naznačím uvozovky. To, že se v mé společnosti nudí, mě ani moc nepřekvapuje. Že bych měl za ty staletí možnost radovánek se moc říct nedá.

"O dovolené ani nikdo nemluvil pane netykavko...ale bavit se můžeš i mimo dovolenou," mrknu na něj a stopnu si pořádně čelem k němu. "Zábava má mnoho podob...je jedno jak to pojmeš víš?" natáhnu k němu ruku a pohladím ho po tváři. "Navíc bych tě chtěl víc poznat...nemám v plánu se od tebe odtrhávat a utíkat, víš? Nechci odejít...něco sem řekl a stojím si za tím," pokrčím rameny. "Jestli ti to udělá radost, klidně mi jednu flákni, vydržím to," zasměju se. "A nebo se můžeme vrhnout po nějakých pumách, nebo co já vím,," povzdechnu si. Ani pořádně nevím co to tady všechno žije nebo nežije...je to divnej les . "Tak co ty na to? přidáš se?" přiblížím se k němu ještě o krok.

"Nelep se na mě tak," zamračím se a znovu ho odstrčím. V jistou chvíli mi dost připomíná toho úchyla, kterého zabil před několika týdny. To byl ještě Reyenův "vězeň". "Bože, používáš ty někdy mozek? Proč bych ti měl jako jednu vrazit?" nadzvednu obočí. "Nepotřebuju tě nepoužitelného... nebo hůř smyslu zbaveného.." řeknu a pak konečně vyjdu ven. Opět se blíží úplněk a on je jak na trní. Povzdechnu si a zavřu na chvíli oči, abych zapátral po okolí. Hned na to se vydám na jihozápad.

Zamračím se a jdu za ním pomalu. Musí přece existovat něco, čím bych ho donutil, aby se zasmál. Chvíli takhle tiše pokračujeme, ale já zavětřím něco většího kus od nás. Zvíře, ne člověka. Asi nějakej medvěd nebo co. Zbystřím a rozběhnu se rychle tím směrem. Elena nechám nejdřív překvapeného za sebou a ani nevím, jestli jde za mnou. Letím prostě tím směrem a už se těším, až si to zakousnu. 

Ovládnu povzdech a zamířím za ním. Prostě pro mě chytání zveře nepřijde jako zábava. Je to potrava a s ni se nemá hrát. Rychlé ukončení života na úkor prodložení toho svého... "Tch, kéž bych byl v sídle..." postesknu si, ale pak zakroutím hlavou. Už mi to vážně leze na mozek... Uslyším zavrčení, tak se otočím a v to chvíli napálím s plnou parádou do stromu. "Kur**" zkousnu jazyk a promnu si čelo. Otočím se za zvukem, ale pak mi dojde, že to byl nejspíš Akira. Přiblížím se blíž k Reyenovi a poté se ladně opřu o strom a sleduju ho. Jo, to mi možná jako zábava přijde. Ušklíbnu se, když chvíli sleduju, jak s medvědem bojuje.