Na okraji Lesa

Četl v něm jako v otevřené knize. Vážně jej to bavilom ačkoliv byl unavený. "Vyhrožování ti jde, co?" ušklíbl se a pak se zakuckal. Chytl jeho ruku, která svírala jeho krk a stiskl. Byl to jen chabý pokus, ale no co... Nehodlal tam jen tak viset, jako hadrová panenka.

"Už by ses měl konečně rozhodnout, nebaví mě to.."

"Mě zase nebavis ty" syknu a mrsknu s ním o zem proti zdi. "Docela si dovolujes na někoho, po Kom je vyhlášený pátrání snad ve všech krajích okolo" usklibnu se. "Ale oni vědí , že by ses daleko nedostal" zasměju se a přejdu k němu. "Byl bys radši mrtví jo?" Chytnu ho znova.

Bolestně syknul, když s ním praštil o teď. "Lepší než se podvolit," zachraptěl a hodil po něm nenávistný pohled. Nesnášel tyhle lovce. Bylo jim všechno jedno, pokud dostali zaplaceno. Žoldáci, tsss. "Slepě následuješ ty, co tě stvořili... to se nechceš pomstít? Proč pro ně pracuješ?" zavrčel. On sám by nejradši vyhladil celý klan. Upíři byly jako nákaza. Hráli si na bohy...

"Protože dobře platí" syknu a mrsknu s ním zase na druhou stranu místnosti. Dojdu k němu. "A víš ty co? Sem takhle spokojený..Sem silnější, lepší..Prostě se mi to líbí. Můj život stejně stál za hovno..Myslím" proč se mu vůbec zpovídam?!

"Peníze nejsou vš-" nedořekl to, protože vyhekl bolestí. Za jiných okolností by jej nic z toho nebolelo, ale teď se jen tak tak držel. Chvíli nebyl schopný slova, jen se ztěží přetočil na bok. "Jenom blázni touží po kleci..." zachraptěl a pak si otřěl hřbetem ruky krev od úst. "I když monstra jako mi si nic jiného nezaslouží... Být zatracení, nenávidění." Tss.. ještě se mě stane měkota.

Zasměju se. "Nenávidí tak možná tebe!" Syknu a kleknu si k němu na jedno koleno. Chytnu ho za bradu a olíznu mu krev ze rtu. "Mě baví bejt zaporak" septnu a odtáhnu se. "Akira tě bude hlídat ..Tomu Neuteces..A ikdyby najde tě a zabije" Usmeju se nevinně a vstanu. 

Nevím co si o sobě jako mysli, ale nějak mě unavuje to pořád poslouchat.

"Jo, protože neskáču, jak pískaj..." odchechtl si a pak znechuceně odvrátil pohled. Lovci byli opravdu zvěř. "Jsi akorát tak chudák..." zavrčel. Pak si oddechl, vypadalo to, že ho nechá být, alespoň na chvíli.

"To bys měl tedy naučit vlka ovládat svoji mysl... jinak nezakousne mě, ale někoho jiného.." zašeptal tiše a pak se převalil na druhý bok a zavřel oči. Na tohle fakt neměl sílu.

Začnu se smát. "To by nejdřív ale musel poslouchat někoho jiného!" směju se dál. "A rozhodně ne takovýho blbečka, jako si ty," mrknu na něj. "Copak chlapče, došel ti dech?" rejpnu si a opřu se o zeď, abych na něj dobře viděl. Dle mého je to jenom ubožáček, zbohatlík...nic víc. Mě možná stvořili, ale sem silnější a lepší než on! Prostě sem. 

A na jih se vydal jen tak, to určitě. Už mu na to nic neřekl, ale sevřel ruce v pěst. Zbohatlík, jasně. Kdyby věděl, že zažil mnohem větší sračky než on, tak by možná držel hubu, ale jen možná. 

Přemýšlel, jak se z toho dostat. Nejprve mu to bylo vlastně jedno, ale když už znal jeho přístup, něco ho nutilo prostě bojovat o to víc. Ale nebyla ta správná chvíle... počká si. Trěplivý je... 

Přestane mě bavit jak jen leží a nic neříká. Povzdechnu si a vyskočím do vymláceného okna, kde si sednu a zadívám se ven. Začíná se stmívat...o to rychleji, když jste v lese. Sleduju jak se všechno halí do temnoty, ale zároveň hlídám každý podezřelý zvuk za sebou. Akira někde venku běhá a zřejmě se docela baví..aspoň někdo.