Na okraji Lesa

Měl by se pokusit prospat, aby získal alespoň trochu další energie. Věděl, že mu lovec nic neudělá. Ne, teď. Taky se ho mohl zeptat na jméno, ačkoliv tušil, že by odpovědí byla nějaká nadávka a nic by se nedozvěděl. Tiše si povzdechl a přitáhl si kolena k hrudi. Celé tělo jej bolelo, mohl si za to sám, prakticky. Vyprovokoval ho.

Když je ticho dalších pár minut, nevydržím to. "Sakra aspoň se mnou mluv," povzdechnu si a hodim po něm malý kamínek co tu ležel. Nechce se mi slejzat dolů. "Stejně nechápu, proč si jako zdrhal, když si měl určitě všechno..jinak by po tobě tak nešli..a já sem měl volno," povzdechnu si. Slyším kroky tlapek, jak se Akira vrací zpět. Sedne si ale venku a hlídá hlavní vchod do týhle rozpadliny. Ostuda tomu říkat dům.

Zavrčím. Nemůže mě prostě nechat být? Může si kecat s tím svým psiskem. "Nemám jediný důvod ti tu vysvětlovat, proč jsem utekl.." stěží se posadím a opřu o zeď. Pak pozvednu obočí. "Neříkal jsi náhodou, že tě to baví? A alespoň získáš nějaký měďák ne? Ts... kolik vůbec dali odměnu? Beztak naprosto směšnou..." odfrknu si a pak se zarazím. On si toho nejspíš nevšiml, protože má plnou hlavu Akiry, ale... někdo se blíží.

"Jo sakra, ale volno a lov mě baví víc, než tu hlídat ufňukaný děcko," zamračím se a skočím dolů. Dívám se na něj a nakloním hlavu na stranu. Vážně je docela pěkný..ne. Na co to zase myslím?! Přestávám se soustředit. Už zase. "To se pak dozvíš sám až budu chrastit penězma," zvednu někollikrát obočí. "A vůbec..nechápu proč tě chtěji živýho," zakroutím hlavou. "Co je to s tebou? Vypadáš , jako kdyby si viděl ducha," povdzechnu si.

"Kdybych ti řekl, proč mě chtějí, nic by se nezměnilo. Možná..." pokrčím rameny. "A mimochodem jsem rozhodně mnohem starší než ty. A jen kvůli tomu, že jsem vyčerpaný, máš navrh. V moudrosti a v pozornosti jsi ale dost pozadu. A to tvoje štěně taky..." odpovím mu v klidu. Teď už by možná mohl spozorovat nečekaného hosta. Dalšího lovce, předpokládám. Rozkašlu se. "Máme návštěvu..."

Už už sem se chystal něco odseknout, ale zbystřím jakmile slyším kroky venku. Akira je v mžiku u mě a tiše vrčí. "Jeho hlídej ne mě..usmim se o sebe postarat sám," syknu a dívám se směrem ke dveřím. "Hej..můžes vstát?" šeptnu aniž bych se na něj podíval. Pach cizince je mi povědomí, ale nedokážu ho zařadit nikam hned. Proto sem radši obezřetný a čekám. Asi je ještě kus od nás, ale radši budu ve střehu.

Pak jenom rána a přede mnou stojí další upír, v černé kápi s erbem vyšitým na plášti v místě srdce. 

"Rád tě vidím, Reyene," pronese sametovým hlasem a dívá se na mě. Až ted mi to svitne kdo to je! "Nemůžu říct to samé..Hayase," zavrčím na něj a radši se hned stavím do obranné pozice. Tohohle hajzla fakt nemám rád a..nediviím se, že hledá taky.

Proč bych se měl zvedat. Ono nezáleží na tom, kdo mě odvede zpátky... když však spatřím tvář dalšího lovce, zblednu snad ještě víc, než je možno. Ztěží se vyhrabu na nohy a přitisknu se víc na zeď. To je snad zlej sen. Proč zrovna on.

"Rád tebe také rádvidím, princi..." ušklíbl se na mě. Mám pocit, že se pozvracím. Jen tiše zavrčím. Hned změním názor. Raději zemřu, než aby mě Hayase zase měl ve své moci. Ne a ne. "Vidím, že si stále pamatuješ naši poslední chvilku..." ušklíbl se a já nedokážu zakrýt děs. Sevřu Akiře srst na zádech, jakoby mě to mělo uklidnit. Skvělý!

Akira zavrčí, ale ani se nehne. Já stojím proti tomu kokotovi a jeho slova zatím nějak ignoruju. Jak je to jen možné. Tenhle idiot se dostane pod kůži komukoliv, ať je ledová sebevíc. "Co tu jako pohledáváš," syknu a sleduju ho. On se jenom ušklíbne. "To co ty..jdu si pro něj a následně pro odměnu a volno," udělá krok ke mě. Přivřu oči a zavrčim na něj. "Nepokoušej mě, nebo to dopadne jako minule," poukážu tím na naší poslední bitku, kterou sem samozřejmě vyhrál já.

"Nebuď směšný Reyene..já se s tebou rozdělím! Bývali sme parťáci ne?" olízne si rty a já se zamračím ještě víc. "Nechápu, jak to můžeš tak v klidu říct!" vyjedu na něj, ale pořád se držím jakž takž.

Pustím Akiřinu srst a zatřepu hlavou. Teď není chvíle na to, myslet na minulost. Ačkoliv, co já teď zmůžu? Bez krve, bez síly. Co jsem komu udělal, že mě prostě nemůžou nechat být. Třeba jim nabídnout více peněz a bylo by to? Ne, ne... vždyť všechen můj majetek má ta prokletá Rada... Krucinál. Hayase... proč zrovna on. Zavrávorám, když dostanu závrať. Ne, teď není vhodná doba omdlít... ne, teď ne.

"Hele pitomče..vypadni a jdi si hledat odměnu někam jinam, oke? Tehnhle je můj, sám sem si ho našel a sám ho taky odvedu, kam patří," sleduju ho bedlivě. Slyším jak Akira vrčí a vsadím se, že ne na něj, ale na Hayaseho. "Nenene můj milý, zase se pleteš..možná si ho našel, ale odvedu ho já sám," suverénně k němu vykročí, než ho chytnu za paži a srazím k zemi, že se celá ta barabizna otřese v základech. "Tohle si na mě moc nezkoušej," zavrčím. On se ale jen směje. Což mě vyprovokuje ještě víc, že s ním jebnu proti zdi.