Na okraji Lesa

"Zmetku..." zavrčí Hayase. Ne, že by ho ta rána nějak ranila, ale... "Elen bude můj. Vždycky byl a nebude tomu jinak. Budu tě muset zabít, když mi nedáš na vybranou.

Jakobych dostal ránu bičem, se okamžitě probudím z tranzu. Zlost, která ve mě vzroste je silnější, než nějaké vyčerpání. Ve chvíli kdy se Hayase zaměří na Reyena a ke mě se otočí zády, odrazím se od zdi a skočím mu na záda. Srazím ho k zemi, hlavu přiblížím k jeho krku a zavrčím. Všechno se odehraje rychleji, než by oni dva mohli postřehnout. Opravdu teď používám svoji poslední sílu. Špičáky se mi ve zlosti protáhnou a já se zakousnu do jeho krku. Hned na to se ale Hayase vzpamatuje, popadne mě za krk a přehodí na stranu. "Elene!" zařve naštvaně.

Už už se napřahuju, že mu přerazím rypák, ale Elen po něm skočí jak dravá zvěř. Hmm moc pěkný, pomyslím si a protočím očima. Zvládl bych ho sám jako vždycky ostatně. "Sráči," syknu jenom a využiju toho, když začne vyřvávat na celý kolo. Skroutím mu ruce za záda a nahnu se k jeho krku. "Tak co, budeš hodnej?" pohledem vybízím Elena, aby jako něco dělal a jenom se tam neválel. Tohohle sráče nepotřebuje nikdo. Jestli ho tu zamordujem, tak nikomu chybět nebude. Mě rozhodně ne! 

Chvíli ležím na zemi jak rozšláplý šváb, ale rychle se vzpamatuji a vyskočím na nohy. Stačí jen kapka krve a je mi lépe... Jedním krokem jsem u těch dvou. Hayase sebou hází jako leklá ryba. Ušklíbnu se pobaveně. Teď mu to všechno vrátím. Jedním trhnutím mu rozthnnu košili a znovu se ušklíbnu. Oči mi hoří modrým plamenem... "Už dost dlouho sis hrál s královskou krví..." zavrčím. "Ale to stačí..." s tím mu zaryju ostré nehty do hrudi. Hrdelný výkřik se vydere z Hayaseho úst. Už mu nejspíš došlo, že to pro něj znamená konec. Stočím ruku na stranu a vyrvu mu kus masa...

Stisknu ho pevněji, aby neměl jak útočit. Sleduju co dělá Elen a jen se ušklíbnu. Moc hezká podívaná na tohle! Vyplatilo se si počkat..a vypadá to, že s Hayasem je konec. Konečně!Stejně nikdy nebyl lepší než já. Akira sedí u zdi a jenom se olizuje. Myslím, že i na něj pak něco zbude. Nejsem lakomec. A navíc, nechci za sebou nechávat bordel. To není můj styl. "Vidíš? Já ti to říkal," začnu se smát šíleným smíchem .

"E-le-ne..." zachraptí Hayase a pak jeho tělo ochabne. Pod přívalem pachu krve jsem ve stavu naprosté agonie. I kdyby mi chtěl Reyen bránit, neměl by šanci. Tak dlouho jsem nepil, že bych se spíše chovat jako zvíře. Hodně nebezpečné zvíře... Ztěží, ale přesto se ovládnu. Neptám se a svolení a přitáhnu si ochablé tělo k sobě a zakousnu se mu do krku. Když se dosita napiju, prostě tělo pustím a pak slastně zakloním hlavu... myšlenky na útek teď jsou mimo mě. A vlastně mě to už nějak nezajímá....

Okay tak toho máme z krku. Jen Elena pobaveně sleduju a vrtím hlavou. Plány na to, nechat ho vyhladovět do zbláznění jsou ty tam, ale co, vymyslím něco jinýho. Hvízdnu pak na Akiru. Pochopí a dá se do jídla. "Šikulka," pohladím ho po hlavě, kterou má skoro hned od krve. "No...spokojený?" pozvednu obočí a sleduju Elena. Vypadá jak těsně po orgasmu...aspoň tak dvojitém. 

Jeho myšlenky ignoruju, už jsem si dávno všiml, že je tak trochu prostomyslný. Občas. Promnu si bolavý krk. Docela by mě zajímalo, co bude následovat. Teď bych prakticky neměl mít žádný problém zdrhnout, ale... má to cenu? Tenhle otrava by mě stejně pronásledoval dál. Povzdychnu si. "Vzít mi věci, tě asi nenapadlo.." řeknu jen tak, ale nečekám odpověd. Podívám se z okna na úplněk.

Jen na něj mlčky zírám a prohlížím si ho. Jak je od krve, konečně mi příde aspoň trochu jako upír. Možná. "Proč bych to jako dělal? Tvoje věci jsou mi ukradený!" uchechtnu se. Okřiknu Akiru ještě, protože vydává šílený zvuky při jídle. Blázen je to. "A co teď jako? Půjdeš se mnou dobrovolně, nebo se budeš pořád zmítat a myslet na útěk, hm?" založím si ruce na prsou a pořád ho propaluju pohledem. 

Protočím oči. Jak jinak. Opřu se rukama o zchátralý okap a podívám se na Reyena. "Myslíš si, že se dobrovolně vrátím? Pochybuju o tom, že bys byl tak naivní.  Ale nejsme děti, abychom si pořád hráli na honěnou či na schovku.." řeknu. "Co kdyby ses vykašlal na nějaký úkol a nechal mě být? Mohu tě sprostit pozice lovce, která  ačkoliv má své klady, ale i zápory ne? Nechtěl by ses toulat po světe bez toho, aby ti někdo říkal co máš dělat?" Nu, možná tu prosrazuju o sobě více, než bych chtěl... ale třeba to na něj zapůsobí. "Nebo, pokud stále toužíš po krvi... Pomoc mi strhnout vládu Rady. Ovládá více, než by měla..." Teďkom se mu budu zdát beztak nějak moc ukecaný.

Chvíli na něj zírám, jakobych ho viděl poprvé. Pak ale vyprsknu smíchy. "Ty..ty si fakt dobrej," promnu si obličej. "Zápory? Moje práce mě baví, ale to už sem tí říkal," odseknu a uklidním se zase. "Myslím, že z toho toulání mi moc peněz nekápne, co myslíš," ironicky se uchechtnu a zavrtím hlavou ."Nene můj milej zlatej Elene..z tohohle se nevykroutíš," dojdu k němu a prstem přejedu po jeho tváři. Dívám se mu do očí. "A co se Rady týče..kdo si myslíš, že mě platí? Proč bych měl chodit proti nim? Jsou v počtní převaze, chytřejší, s lepšíma schopnostma...mám pokračovat?" otřu mu z brady kapku krve a prst olíznu provokativně. "Co bys mi jako mohl  nabídnout, hm?" skoro neslyšně zašeptám. I Akira je ticho..asi už skončil a teď někde leží.