Na okraji Lesa

Že se vůbec snažím. Je mladý a nedohlédne daleko. Jeho chování mě znechucuje. "Drž si odstup..." zavrčím."Ty stále netušíš, kdo jsem..." povzdechnu si a s nadzvednutým pohledem sleduji, jak si olizuje prst. V jinou dobu by mě to možná... vzrušilo, ale teď mě to nechává chladným. Mám naprosto jiné starosti... například zůstat živ ještě nějakých pár stovek let. "Rada není tak silná, jak myslíš... proto mě taky chtějí dostat. Znám totiž jejich slabinu... a pokud ti jde o pěníze, jsem bohatší než si myslíš..."

Neustoupím ani o krok od něj. "Ani nechci tušit kdo si..je mi to jedno," ušklíbnu se. Sice mě to trochu hlodá...celá ta situace s Hayasem a tak. Nevím. ALe převládá v mojí hlavě názor, že na to seru a je mi to jedno. Stejně jako vždycky u všech. "Jo jde mi o peníze..dneska totiž všechno něco stojí," zasměju se pak. "O co jinýho by mi jako mělo jít? O tvůj život? Ani náhodou..dotáhnu tě tam živýho nebo mrtvýho, je mi to jedno..a jestli se tě bojí, tak aspoň jim ušetřím práci s tvým mučením a podobně," mrknu na něj. Stále sem se nepohnul asi o centimetr.

"Sám bys pak tedy zaplatit životem..." pokrčím rameny. Pro něho beztak život nic neznamená. Byl člověkem a teď je prokletím, ačkoliv si to nejspíš nepřipuští. Buď si to nechce přiznat, nebo je to naprostý idiot. Tipoval bych, to druhé. "Tvůj nezájem je tak žalostný... " povzdychnu si. "Co s tebou. Pořád si budeš myslet, že si silnější... ale na takové jsem zvyklý. Nu, prozatím půjdu s tebou... ale nezaručím ti, že mě dovedeš až před Radu. Je to dlouhá cesta, nebezpečná... a já rád zlobím..." mrknu na něj laškovně, ale pak moje oči zažhnou modrým plamenem. "Zkus si něco, a může se ti stát něco podobného, co Hayasemu..." řeknu mu naprost jiným hlasem, než předtím. Jako bych nemluvil já.

Viděl sem už hodně, takže tohle mě rozhodně nerozhodí. "Tady se někdo zlobí," zašklebim se. "Okay tak nebudeme otálet a jdeme hned," ani se nad tím nepozastavím a otočím se k němu zády. Chci Akiru poslat kolem na menší průzkum, jestli sme tu skutečně sami. Sice já nic nevnímám jako hrozbu zatím z venku, ale Akira má na to lepší nos. Hned odběhne ven a já jdu k průchodu, kde dřív nejspíš bývaly dveře. Je klidná noc. Navíc ještě úplněk. Jenom stromy šumí ve větru a jinak se nic neozývá. Ovšem..zatím. Nebojím se, že by zdrhnul...určitě ví, že bych ho dohnal a zaškrtil. 

Chtělo by to, aby mu někdo snížil sebevědomí, jelikož ho má nějak moc vysoké... Mě by to prakticky mohlo být jedno, ale tím svým "vše zmáknu" nebo "nikdo na mě nemá" ohrožuje i mě. Pokrcim rameny, vsak ono na něj přijde... Následují ho ven. "Z dovolením bych se rad vrátil pro věci... Tak jestli tu pockas, nebo pujdes se mnou?"

Haha asi si myslel, že ho jako nechám jít samotnýho, to sotva. "Co bych to byl za gentlemana, kdybych tě nedoprovodil," ušklíbnu se a zaujmu alá důležitý postoj. Doufám jen, že pak bude klid a ticho. Nemám  náladu se nějak vybavovat...stačí mi tichá komunikace s Akirou. Pak vyjdeme pryč od tohohle místa. Konečně se někam taky hneme.

"Já bych se ti ale opravdu vrátil.." usklibnu se a pak se vydam na cestu. Nemusím se jej ani ptat, protože tuhle skrýš znám a paměť mi slouží dobře. Netrvá dlouho a objevíme se na kraji lesa. U stromu, kde jsem nakonec zkolaboval, ležela maly batoh. Nebylo v nich moc věci, ale důležitosti přesahovali jiné.... "Nu a můžeme se vydat na cestu zpět k te naší sebrance..."

Mlčky sem ho následoval a Akira běhal kolem nás. Kolikrát se musím usmát. Mám ho fakt rád. Je to můj věčnej parťák. "No výborně, už sem ani nedoufal, rýpnu si a rozejdu se po mini pěšince mezi stromy. Nijak nechvátám ale. 

"Když máš doručit zboží, tak v celku. Takže si nestezuj..." zavrcel jsem otráveně. Z tašky si vytáhnu pečlivě srovnány kapesník, a když jej rozvalin, uleví se mi. V ruce ted mám malý medailon. Retizek si pretahnu pres hlavu a přívěšek ukryju pod košili.. "Kolik je za me odmena?" 

Protočím znova očima a jdu dál. "Odměna? Sto tisíc zlatejch mincí," povzdechnu si. To by se mi dost hodilo. Ne že ne. Akira vedle mě zbystří. Zastavím se a soustředím se na všechny zvuky kolem. "Nalevo! vyjeknnu a Elena srazím k zemi. Následně vyskočím do vzduchu proti další postavě, co nás sledovala. Přátelská není. To ne. 

Právě sem Elenovi zachárnil život. Je to zasranej vlkodlak. A docela agresivní a .. s červenýma očima? To se mi nějak nezdá. "Kde si se kurva vzal tak daleko co?!" vyjeknu po něm.