Příběh

V zámku se zatím nechystala žádná slavnost ani nic podobného na oslavu znovu shledaného dědice. Konec konců mého mladšího bratra jsem nějakou dobu schovávala u sebe na zámku než jsme mu vše vysvětlila a poslala ho do jeho nového domova. Aki byl vyděšený a i když jsem s ním poslala Sibilu, kňoural že se bojí, ale s tím jsem už nic dělat nemohla. No nakonec se na svůj zámek dostal bez problémů. A já zrovna teď seděla na zahradě a sledovala ptáčky ve stromech.

Byla jsem u koní a povídala si s nima. Accaliin Pirožek chroupal mrkev co jsem mu dala a já ho spokojeně hladila po čumáku. "Zajímalo by mě, jestli se teď něco bude dít protože, to vypadá že vlstaně ani ne." Povzdechla jsem si,. "Už dlouho se na tobě Accalia neprojela viď? Není ti to taky líto?" Pirožek zařehtal. No vlastně jsem se ani nedivila že se nic nedělo. Accaliin bratr Aki byl nalezený a drahokamy chránící zemi zachráněny. Takže nebylo co dělat.

Prochazel sem se krajinou a poslouchal ptáčky.Už nejakou chvíli sem sem se držel u zámku který sem oběvil.V knize se taky psalo ź v nem s8dlý princezna Accalia.Byla to dost u6itečná kniha.Sedl sem si a opřel se o zdi s mřížemi tedy vlastne ..plotem spíše a otevřel knihu.Tady v tomto kousku lesa se asi žádne monstrum nezkrývalo protože se to v knize nepsalo..Knihu sem zachvili odlo6il a uklidil /Stale sem ale zustaval tam kde bývá zámecká zahrada a odpočíval.Byl sem unavený.Docela mi chyb3l muj bráška kterého sem mel rád ale byl malí aby semnou šel.

Povedlo se mi zdrhnout ze svého vlastního zámku. Asiros mi hlídal před pokojem a snažil se mi v tom odcházení zabránit ale nezabránit. Utekl jsem oknem a vydal se na výlet za svou starší sestrou. Chtěl jsem vědět jak se jí daří. Třeba jestli nkoho má nebo ne. Nikdy na muže moc štěstí neměla. Teď jsem byl skoro u jejího panství a trmácel se po cestě. 

Netušim jak se mi to povedlo ale usnul sem.Byl sem unaveny atak sem to nemohl nijak zabránit.Spal sem opřený o tu zídku s plotem s hlavou na stranu .Veci sem mel vedle sebe .Myslim ze nikomu nebudevadit kdyz tu budu spát proto sem se nijak nebál.Vklidu sem odpočíval. 

Byl jsem skoro vevnitř  za branou když jsem si všiml čehosi co se válelo na zemi. Okamžitě jsem zamířil k tomu co tam tak leželo a uvědomil si že to byl člověk. "Hdj kamaráde. Tady nemůžeš spát." zašeptal jsem a lehounce jím zatřásl abych ho probudil. 

Meco..teda nekdo semnou zatřásl ja se pomalu probudil.Zívl se si a vstičil ouška.Doteď sem je měl tak že nebyli vidět a zamavalem ocaskem.Podival sem se na kluka co mě probudil.Zamrkal sem .Bylo to tk ..o nem sem taky četl v knize byl to princeznin bratr.Zamrkal sem ,,A omlouvam se..ja sem si chtel jenom odpočinout asi sem usnul" postavil sem se auklonil se..vubec sem nevedel jak se chovat v prtítomnosti prince či princezny.

Ten kluk se pomalu probudil a já sebou cukl, přes oko mi spadla ofina a já se na něj zadíval. Pak se ale uklonil a já nechápavě zamrkal. Až po chvíli mi došlo že se klaní mě, začal jsem zoufale mávat rukama. "po-počkej mě se neklaň." Začal jsem zběsile mávat rukama. Pak jsem si ale něco uvědomil. "Tebe znám." Usmál jsem se. "Našel jsi mě s mojí sestrou, nebo ne? Ale ano určitě si to byl ty." Řekl jsem a zasmál se.

Narovnal sem se a koukal na nej s naklonenou hlavou.Vlastne..mel ravdu,,Vlastne..taky si to pamatuju...ale..uz je to docela dlouho..nale bych uplne zapoměl.Ja sem pak odešel..chtel sem se vratit ale...ten rok ..sem nemohl a stalo se tolik věcí.Accalia snad ani neví že sem už zadky." Usmal sem se a sebral knihu ze země.

"Mě drželi u mě na hradě." zatvářil jsem se uraženě. "Vědí že chci svobodu že mě nebaví vládnout. A tak mě pořádně hlídají." zašeptal jsem.  "Naštěstí se mi podařilo utéct."  usmál jsem se. "Určitě Accalia ví že tu jsi. Konec konců vždyť s tebou trávila hodně času." usmál jsem se. Chyril jsem ho za ruce a uzahleděl se mu do očí. "Navíc jsi pěkný kluk. Není možné avby na tebe zapoměla." podrbal jsem se ve vlasech. Moje modré oblečení mi bylo teď dost protivné.  "Můžeš se za ní jít kouknout chceš?"

,,To je ale hnusny..zavirat tě na zamku..no to je hrozny..aspon ze si utekl...teď ale nejak zařidit aby te nenašli hned" usmal sem se .,,No...myslíš že mě bude cht8t vidět?  Kdyz sem..takhle zmizel bezestopi a aniz bych neco rekl...? " určite na me byla naštvana a nebude chtit abych s ni mluvil a abysme se videli.

"Ale neboj, ona tě určitě chtít vidět bude, Bude ráda že tě po tak dlouhé době vidí, to se nemusíš bát." Zašeptal jsem a usmál se. "Ona je ráda že uvidí kohokoliv koho zná. Nebude se zlobit." Zasmál jsem se.  Zahleděl jsem se na oblohu kde se honily mraky.  "A jestli ji i ty chceš opravdu vidět. Tak to bude ještě lepší."

Usmal sem se a prikyvl,,Chci ji vidět.Opravdu ano.Mam..ji rad " zaseptal sem a usmal se na něj,,Byla na mě vzdyck hodna " to byla pravda vzdycky na me byla hodna a taky me nechala u sebe tak moc mi bylo smutno ze sem zmizel.

"Ona je hodná na každého." usmál jsem se na něj. "Jen se tě chci zeptat jestli jsi cestou nepotkal takového vysokého muže, tmavé vlasy trochu delší. Chci ho co nejrychleji najít jestli tady vůbec je." řekl jsem a zahleděl se na něj. "Jmenuje se Myky." pak jsem si jen povzdechl. "Zavedu tě za sestrou." vydal jsem se dál po cestě k velké bráně.

U mi popsal toho muže tak sem si jednoho takoveho vybavil,,No ano..neco mi to říká..ted na ceste zpadky..pomohl mi a řikal ze..moment..on te hledal řikal že te hledal..byl..na druhem konci tohodle lesa u vílího palouku" rekl sem a vydal se zanim k bráně.

Otočil jsem se na něj. "Hledal...mě?" zašeptal jsem a v očích se mi objevili szly. No ale stejně ho asi už nikdy neuvidím. Pousmál jsen se a vešel dovnitř na obrovské nádvoří a vydal se rovnou do zámku svojí starší sestry. Cestou jsem potkal Doragon. Ale ta mě teď nezajímala. Mířil jsem si to nahoru přes jídelnu a hledal ji. ale tady nebyla. "Asi je venku." zamumlal jsem a vydal se až ven. A tam seděla u fontány. Vstala a když uviděla  Saja. Obličej se jí rozzářil.  "Sajo." usmála se a objala ho.

,,Ano hledal..." zaseptal sem a sel zanim.Prosli sme docela velky kus zamku a nakonec sme ji našli až na zahradě.Když mě uvidela tak me okam6ite objala a ja sem ji taky objal,,omlouvam se..moc se omlouvam" sklopil sem uši.Ani nevim co se za ten rok stalo.Ale chybela mi Acalia mam ji rad jako sestru a ten rok..bylo to hrozne.

Zrovna jsem šel na jarmark se kterým jsem počítal ale ten na zámku nebyl. S povzdechem jsem se vydal tedy na zámek abych zkusil dýňové koláčky prodat tam. Na jarmarku minulý rok tu byli dýňové slavnosri. A já rád dělal dýňové věci pečivo mi šlo nejlíp. Vydal jsem se tedy na zahradu a stoupl si kousek stranou a držel košíček s koláčky.

Accalia se jen usmála a tmavě modré vlasy si lehce odhrnula na stranu. Pohladila Saja po vlasech. "Jsem moc ráda že jsi se vrátil. Nic moc se tu nedělo což je i škoda. Cce to nějakou akci." řekla a pak se zahleděla na mě. Jen jsen se uculil.  Následně pohlédla na dalšího chlapce co se tam připletl. "Potřebuješ něco?" chlapec jen zoufale natáhl košíček s koláčky. "Já jen jestli byste...nechtěli." jeho hlas byl tichý ale roztomilý.

Měla jsem dokonale sepnuté vlasy, stála s napnutým lukem v ruce a čekala, trpělivě jsem vyčkávala schovaná za stromem, kolem mě rostlo tucet hub a kapradin a já dál seděla a čekala až kolem projde nějaký ten upír. A já ho mohla buď okamžitě zabít mnebo ho mučit a ptát se na svého syna.  Kde je můj malinký Hinata, co s ním provedli.  Sice jsem žena ale to na tom nic nemění, musím ho najít, musím najít svého syna.

V teto časti lesa sem se zdržovala uż nějakou dobu.Bylo tu hodně obchodníků kter*m sem mohla prodat ryby a že za to dobře platili.Bylo lehké si tu vydělat.A dokonce se tu oběvil i zámek.No..asi zde nebudu jediná pryncezna,,Foxi nemáš hlad? Mužeme se stavit na jidlo" usmala sem se .Byla sem jen kousek od zamku ,,Vypada hezky co říkáš" zasmala sem se a vadala se k nejbliž#8mu hostinci.Mou přitomnost nemohl citit nikdo kdo nebyl urozene krve ale kdo ano tak me mohl vycitit.

Pustila jsem Saja z jednoho důvodu. Postava co jsem už delší dobu pod dohledem a rozhlédla se. Dala se do pohybu. Nevěděla jsem kdo to je ale byla nebo byl trochu jiný než ostatní. "Aki. Máš to tu chvíli na starost." řekla jsem a usmála se na Saja. "Jen si něco zařídím." vydala jsem se převlíct do kratší sukně, vysoké koženné boty, koženné delší rukavice.  Vzala jsem si boty a eukavice v hnědé barvě zatímco kratší šaty připomí nající halenku a sukni v modré nebo spíše tyrkysové barvě. Došla jsem do stáje. Vzala jsem si kuš a osedlala Pirožka. Pozdravila jsem Doragon. "Budu teď chvíli pryč." řekla jsem jí. Jen kývla. Pirožek radostně vyskočil ze zámku a běžel směrem k  hostinci. Jedinému hostinci v lese. Pirožka jsem nechala před vchodem a vydala se hledat onu osůbku.

Vstoupila sem do hostince kde bylo poměrn3 prazdno..no nevadí tim líp.Sela sem si dozadu a obědnala sem si neco k jidlu pro me a Foxiho.Donesli to pomerne rychle a mi se pustili do jidla.Muj luk s drahokamek se třpitil kus drahokamu života ..jediny co mi ze zamku zbylo a jediny dukaz me kralovske krve.Take jedine co mě spojovalo s drahokamem.Do hostince ve#la d8vka..ale..jak mi došlo nebyla určite jen tak običejná.Zrovna sem dojedla a rozhodla se radeji odejít.Nerada sem se zdržovala v okoli jinych urozenych..uz jen kvuli hrozbě vraceni domu.Zaplatila sem a vzala foxiho .Prošla sem holem dívky směrem ven.

Vešla jsme do hostince a rozhlédla se. U nohou mi stála malinká lištička. Sibila na sobě měla podobu vodní. Její kožíšek se leskl.  Korunka v mých vlasech se zatřpytila. Tři obrovské diamanty se zaleskly a já pročesávala  hostinec. Kdyby zůstala sedět ani bych si jí nevšimla, ale ona vstala.  A to byla její chyba. Než stačila úplně vyjít, chytla jsem jí za ruku. "A mám tě." prohlásila jsem. Pak ale jakoby se se mnou zastavil čas. Před očima jsem viděla hodně vzdálenou vzpomínku. "Accal, Aki! Pojďte sem. Ráda bych vám někoho představila." to mě a mého bratra vpolala matka. Oba jsme rozjařeně přiběhli. Matka mě vzala kolem ramen. Přede mnou stál pár lesních elfů ze sousedního království o tolik menšího než bylo to naše. Žena, muž a menší holčička. Okamžitě jsem byla schovaná za matkou. "Neseme vám poslední diamant do koruny vaší dcery." promluvil elf. "Slyšel jsem že od víl už jste ho dostali. Tady prosím." podal matce krabičku. Otevřela jí. Byl tam diamant co jsem teď nosila v korunce ve vlasech.  Matka se usmála. Kousek diamantu ale jakoby ulomila a podala ho elfovi. "Bereme si tolik. Vaše království je to taky." usmála se. "Děkujeme." promluvil elf. Vzpomínka se rozplynula. Diamant na korunce se rozzářil.  Sice krátce ale i tak. Zamrkala jsem."půjdeš se mnou." řekla jsem a dotáhla ji k Pirožkovi. Ten zařehtal. Přikývla jsem. "Ano to je ona." Pirožek kývl a já se pousmála. "Pojedeš se mnou na zámek. Bez odmlouvání."

Chytla mě za ruku a ja sem byla nucena chvili stat.Pak me ale tahla ven .,,Omlouvam se ale .." vimanila sem se ji a udelala salto do zadu přistala sem az na větvi jednoho ze stromů,,Mam te$ nejakou praci" ja si to nepamatovala nic z doby kdy sem byla mal@ jedine co tak tu hystorku o drahokamu.Usmala sem se a po stomech se m se rozběhla pryč.Nebudu čekat až me znovu chytí.Stromi mi pomahali se dostat dal a dal Foxiho sem držela tak aby mi nespadl.Nehodlala sem se vracet do zamku kdyz sem se konecne do'kala svobody .

Hleděla jsem za ní. Vážně si myslela že mi uteče. V mém lese. Já byla duše tohohle lesa věděla jsen o jaždém jejím kroku a ona se mi snažila utéct. Zabolelo to když přistála ne tenčí větvi. Povzdechla jsem a telepprtovala se přímo před ní takže do mě nabourala. "Aby bylo jasno. Tohle je můj les." znovu jsem ji chytila a dřív než jsme spadly na zem jsem se teleportovala k sobě na zámek spolu s ní, Pirožkem a nějakým jejím mazlíčkem. Spadly jsme na podlahu místo na zem a já sykla bolestí. "Každá ryba co jsi ulovila bylo jako bys mi trhala maso. Jsi elf. Elfové mají být spjatí s přírodou" vyhrkla jsem.  Svalila jsem ji pod sebe a vytáhla nůž. Přitiskla jsem jí ho ke krku a ruku ji položila na hrudník. Ucítila jsem cosi měkkého. Její ňadra, byla tak veliká. Zrudla jsem ve tváři ale stále na ní zírala. Vlasy mi spadaly kolem hlavy a já ruku přesunula trochu níž. Je nepříjemné když vám někdo hrabe tam kam nemá.  "Proč ubližuješ tomuhle lesu?" vyhrkla jsem zoufale. Diamant na mojí korunce se znovu rozzářil ale tentokrát daleko víc. Zhluboka jsem dýchala.

Tak tohle bylo divny..a dost rychli.Ach jo..kež bych nebyla tak zbrklá.Držela mě pod sebou s nožem u krku..prvni co sem ale ucitila byl dotek na mích prsou..zamračila sem se..ale ..jakmile sem postřehla zaři toho drahokamu tak mi bylo vse jedno..drahokam v mem luku taky zazářil přitahovali se k sobě.Zamracila sem se víc a vsi silou se dostala nad ni i kdyz mi stale drzela u krku nuž,,Proc maš drahokam života ten patři mě!?" řekla sem ,,Kde si ho vzala?!" foxi za'al nafat a štekat nelibilo se mu to.Ja sem zatim neodpovedela ani na jednu otazku kterou mi dala.Drahokam z luku zářil tak silně že to až oslepovalo a ja na to byla dost citlivá.

Ocitla jsem se pod ní. Vztekle jsem sebou začala mrskat a snažila se jí vymanit. "To teda ne! Je můj! Dostala jsem ho!" vykřikla jsem  a upřela na ní oči. Přestala jsem se s ní prát a jen na ní hleděla.  "Dali mi ho elfové. Část si nechali pro svou dceru. Jejich království je kousek od mého. Je malinké. Narozdíl od tohohle." zašeptala jsem a odvrátila pohled. Oba diamanty přestaly na chvíli zářit. "Země je ze tří království. Víly, elfové a nymfy. Nymfí je největší. A vládnou elfům i vílám." zašeptala jsem. "Jsi princezna ze sousedního elfího království. Nemysli si že to nepoznám." schovala jsem nůž. "A já nymfího." zahleděla jsem se do jejích očí. Byli krásné.

Poslouchala sem ji a kdyz schovala nuž tak sem z ni slezla.,,Ja sem jedina ..jedina co dokaze použivat ten drahokam potrebuju ho najit celej jak je mozny ze si to nepamatuju ze by  rodice ..davali kus drahokamu" rekla sem.vzala sem si Foxiho k sobě a začala ho hladit ,,Uklidni se Foxi to bude dobré"   mylsela sem si ze me ta holka posle zpadky ale to ja nechtrla,,Nevratim se tam sem konecne volná  a nikdy se domu uz nevratim" reknu rozhodně

Sklopila jsem hlavu. "Ten den přišli tvojirodiče a ty k nám na hrad. Od víl je tenhle." sundala jsem si korunku a ukázala jí jeden zge tří diamantů.byl takový duhový.  Dali nám tento ale kousek si museli nechat i pro sebe. Tyhle tři musí nosit právoplatný následník celé této země aby celou zemi ochránili s královstvím víl a elfů. Musí tyhle diamanty držet spolu. Právoplatný následník jsem já a můj bratr. Ten nosí pás pro ochranu našeho království. Nymfího království. No zpátky. Tvoji rodiče řekli mým že ten diamant bude zářit pokud se k němu přiblíží jeho část." do cesty skočila Sibila a vztekle na elfku vrčela. "Pamatuju si tě." zvedla jsem se a vzala Sibil k sobě. "Jako malájsi byla menší jak já.  A tvůj hrudník..." zčervenala jsem a odvrátila tvář. "Byl menší." Sibila zavrčela a já se na ní zamračila. Pak jsem se na elfku ale s roztomilým úsměvem otočila. "Jsem ráda že jsem tě mohla vidět." sklonila jsem hlavu. Schovávala jsem se před ní když jsem byla malá a zároveň ji sledovala. Prptože už jako malá bxla krásná. Jednou jsem k ní dokonce přišla a políbila ji. Ale moji rpdiče jí pak vymazali paměť. "Jen jdi pokud chceš. Moje království ať je tvým domovem." zašeptala jsem a pomalu se vydala pryč. Vyrostla, proč najednou tolik vyrostla? Teď se navrch otočí a opět odejde.