Příběh

V zámku se zatím nechystala žádná slavnost ani nic podobného na oslavu znovu shledaného dědice. Konec konců mého mladšího bratra jsem nějakou dobu schovávala u sebe na zámku než jsme mu vše vysvětlila a poslala ho do jeho nového domova. Aki byl vyděšený a i když jsem s ním poslala Sibilu, kňoural že se bojí, ale s tím jsem už nic dělat nemohla. No nakonec se na svůj zámek dostal bez problémů. A já zrovna teď seděla na zahradě a sledovala ptáčky ve stromech.

Byla jsem u koní a povídala si s nima. Accaliin Pirožek chroupal mrkev co jsem mu dala a já ho spokojeně hladila po čumáku. "Zajímalo by mě, jestli se teď něco bude dít protože, to vypadá že vlstaně ani ne." Povzdechla jsem si,. "Už dlouho se na tobě Accalia neprojela viď? Není ti to taky líto?" Pirožek zařehtal. No vlastně jsem se ani nedivila že se nic nedělo. Accaliin bratr Aki byl nalezený a drahokamy chránící zemi zachráněny. Takže nebylo co dělat.

Prochazel sem se krajinou a poslouchal ptáčky.Už nejakou chvíli sem sem se držel u zámku který sem oběvil.V knize se taky psalo ź v nem s8dlý princezna Accalia.Byla to dost u6itečná kniha.Sedl sem si a opřel se o zdi s mřížemi tedy vlastne ..plotem spíše a otevřel knihu.Tady v tomto kousku lesa se asi žádne monstrum nezkrývalo protože se to v knize nepsalo..Knihu sem zachvili odlo6il a uklidil /Stale sem ale zustaval tam kde bývá zámecká zahrada a odpočíval.Byl sem unavený.Docela mi chyb3l muj bráška kterého sem mel rád ale byl malí aby semnou šel.

Povedlo se mi zdrhnout ze svého vlastního zámku. Asiros mi hlídal před pokojem a snažil se mi v tom odcházení zabránit ale nezabránit. Utekl jsem oknem a vydal se na výlet za svou starší sestrou. Chtěl jsem vědět jak se jí daří. Třeba jestli nkoho má nebo ne. Nikdy na muže moc štěstí neměla. Teď jsem byl skoro u jejího panství a trmácel se po cestě. 

Netušim jak se mi to povedlo ale usnul sem.Byl sem unaveny atak sem to nemohl nijak zabránit.Spal sem opřený o tu zídku s plotem s hlavou na stranu .Veci sem mel vedle sebe .Myslim ze nikomu nebudevadit kdyz tu budu spát proto sem se nijak nebál.Vklidu sem odpočíval. 

Byl jsem skoro vevnitř  za branou když jsem si všiml čehosi co se válelo na zemi. Okamžitě jsem zamířil k tomu co tam tak leželo a uvědomil si že to byl člověk. "Hdj kamaráde. Tady nemůžeš spát." zašeptal jsem a lehounce jím zatřásl abych ho probudil. 

Meco..teda nekdo semnou zatřásl ja se pomalu probudil.Zívl se si a vstičil ouška.Doteď sem je měl tak že nebyli vidět a zamavalem ocaskem.Podival sem se na kluka co mě probudil.Zamrkal sem .Bylo to tk ..o nem sem taky četl v knize byl to princeznin bratr.Zamrkal sem ,,A omlouvam se..ja sem si chtel jenom odpočinout asi sem usnul" postavil sem se auklonil se..vubec sem nevedel jak se chovat v prtítomnosti prince či princezny.

Ten kluk se pomalu probudil a já sebou cukl, přes oko mi spadla ofina a já se na něj zadíval. Pak se ale uklonil a já nechápavě zamrkal. Až po chvíli mi došlo že se klaní mě, začal jsem zoufale mávat rukama. "po-počkej mě se neklaň." Začal jsem zběsile mávat rukama. Pak jsem si ale něco uvědomil. "Tebe znám." Usmál jsem se. "Našel jsi mě s mojí sestrou, nebo ne? Ale ano určitě si to byl ty." Řekl jsem a zasmál se.

Narovnal sem se a koukal na nej s naklonenou hlavou.Vlastne..mel ravdu,,Vlastne..taky si to pamatuju...ale..uz je to docela dlouho..nale bych uplne zapoměl.Ja sem pak odešel..chtel sem se vratit ale...ten rok ..sem nemohl a stalo se tolik věcí.Accalia snad ani neví že sem už zadky." Usmal sem se a sebral knihu ze země.

"Mě drželi u mě na hradě." zatvářil jsem se uraženě. "Vědí že chci svobodu že mě nebaví vládnout. A tak mě pořádně hlídají." zašeptal jsem.  "Naštěstí se mi podařilo utéct."  usmál jsem se. "Určitě Accalia ví že tu jsi. Konec konců vždyť s tebou trávila hodně času." usmál jsem se. Chyril jsem ho za ruce a uzahleděl se mu do očí. "Navíc jsi pěkný kluk. Není možné avby na tebe zapoměla." podrbal jsem se ve vlasech. Moje modré oblečení mi bylo teď dost protivné.  "Můžeš se za ní jít kouknout chceš?"

,,To je ale hnusny..zavirat tě na zamku..no to je hrozny..aspon ze si utekl...teď ale nejak zařidit aby te nenašli hned" usmal sem se .,,No...myslíš že mě bude cht8t vidět?  Kdyz sem..takhle zmizel bezestopi a aniz bych neco rekl...? " určite na me byla naštvana a nebude chtit abych s ni mluvil a abysme se videli.

"Ale neboj, ona tě určitě chtít vidět bude, Bude ráda že tě po tak dlouhé době vidí, to se nemusíš bát." Zašeptal jsem a usmál se. "Ona je ráda že uvidí kohokoliv koho zná. Nebude se zlobit." Zasmál jsem se.  Zahleděl jsem se na oblohu kde se honily mraky.  "A jestli ji i ty chceš opravdu vidět. Tak to bude ještě lepší."

Usmal sem se a prikyvl,,Chci ji vidět.Opravdu ano.Mam..ji rad " zaseptal sem a usmal se na něj,,Byla na mě vzdyck hodna " to byla pravda vzdycky na me byla hodna a taky me nechala u sebe tak moc mi bylo smutno ze sem zmizel.

"Ona je hodná na každého." usmál jsem se na něj. "Jen se tě chci zeptat jestli jsi cestou nepotkal takového vysokého muže, tmavé vlasy trochu delší. Chci ho co nejrychleji najít jestli tady vůbec je." řekl jsem a zahleděl se na něj. "Jmenuje se Myky." pak jsem si jen povzdechl. "Zavedu tě za sestrou." vydal jsem se dál po cestě k velké bráně.

U mi popsal toho muže tak sem si jednoho takoveho vybavil,,No ano..neco mi to říká..ted na ceste zpadky..pomohl mi a řikal ze..moment..on te hledal řikal že te hledal..byl..na druhem konci tohodle lesa u vílího palouku" rekl sem a vydal se zanim k bráně.

Otočil jsem se na něj. "Hledal...mě?" zašeptal jsem a v očích se mi objevili szly. No ale stejně ho asi už nikdy neuvidím. Pousmál jsen se a vešel dovnitř na obrovské nádvoří a vydal se rovnou do zámku svojí starší sestry. Cestou jsem potkal Doragon. Ale ta mě teď nezajímala. Mířil jsem si to nahoru přes jídelnu a hledal ji. ale tady nebyla. "Asi je venku." zamumlal jsem a vydal se až ven. A tam seděla u fontány. Vstala a když uviděla  Saja. Obličej se jí rozzářil.  "Sajo." usmála se a objala ho.

,,Ano hledal..." zaseptal sem a sel zanim.Prosli sme docela velky kus zamku a nakonec sme ji našli až na zahradě.Když mě uvidela tak me okam6ite objala a ja sem ji taky objal,,omlouvam se..moc se omlouvam" sklopil sem uši.Ani nevim co se za ten rok stalo.Ale chybela mi Acalia mam ji rad jako sestru a ten rok..bylo to hrozne.

Zrovna jsem šel na jarmark se kterým jsem počítal ale ten na zámku nebyl. S povzdechem jsem se vydal tedy na zámek abych zkusil dýňové koláčky prodat tam. Na jarmarku minulý rok tu byli dýňové slavnosri. A já rád dělal dýňové věci pečivo mi šlo nejlíp. Vydal jsem se tedy na zahradu a stoupl si kousek stranou a držel košíček s koláčky.

Accalia se jen usmála a tmavě modré vlasy si lehce odhrnula na stranu. Pohladila Saja po vlasech. "Jsem moc ráda že jsi se vrátil. Nic moc se tu nedělo což je i škoda. Cce to nějakou akci." řekla a pak se zahleděla na mě. Jen jsen se uculil.  Následně pohlédla na dalšího chlapce co se tam připletl. "Potřebuješ něco?" chlapec jen zoufale natáhl košíček s koláčky. "Já jen jestli byste...nechtěli." jeho hlas byl tichý ale roztomilý.

Měla jsem dokonale sepnuté vlasy, stála s napnutým lukem v ruce a čekala, trpělivě jsem vyčkávala schovaná za stromem, kolem mě rostlo tucet hub a kapradin a já dál seděla a čekala až kolem projde nějaký ten upír. A já ho mohla buď okamžitě zabít mnebo ho mučit a ptát se na svého syna.  Kde je můj malinký Hinata, co s ním provedli.  Sice jsem žena ale to na tom nic nemění, musím ho najít, musím najít svého syna.

V teto časti lesa sem se zdržovala uż nějakou dobu.Bylo tu hodně obchodníků kter*m sem mohla prodat ryby a že za to dobře platili.Bylo lehké si tu vydělat.A dokonce se tu oběvil i zámek.No..asi zde nebudu jediná pryncezna,,Foxi nemáš hlad? Mužeme se stavit na jidlo" usmala sem se .Byla sem jen kousek od zamku ,,Vypada hezky co říkáš" zasmala sem se a vadala se k nejbliž#8mu hostinci.Mou přitomnost nemohl citit nikdo kdo nebyl urozene krve ale kdo ano tak me mohl vycitit.

Pustila jsem Saja z jednoho důvodu. Postava co jsem už delší dobu pod dohledem a rozhlédla se. Dala se do pohybu. Nevěděla jsem kdo to je ale byla nebo byl trochu jiný než ostatní. "Aki. Máš to tu chvíli na starost." řekla jsem a usmála se na Saja. "Jen si něco zařídím." vydala jsem se převlíct do kratší sukně, vysoké koženné boty, koženné delší rukavice.  Vzala jsem si boty a eukavice v hnědé barvě zatímco kratší šaty připomí nající halenku a sukni v modré nebo spíše tyrkysové barvě. Došla jsem do stáje. Vzala jsem si kuš a osedlala Pirožka. Pozdravila jsem Doragon. "Budu teď chvíli pryč." řekla jsem jí. Jen kývla. Pirožek radostně vyskočil ze zámku a běžel směrem k  hostinci. Jedinému hostinci v lese. Pirožka jsem nechala před vchodem a vydala se hledat onu osůbku.

Vstoupila sem do hostince kde bylo poměrn3 prazdno..no nevadí tim líp.Sela sem si dozadu a obědnala sem si neco k jidlu pro me a Foxiho.Donesli to pomerne rychle a mi se pustili do jidla.Muj luk s drahokamek se třpitil kus drahokamu života ..jediny co mi ze zamku zbylo a jediny dukaz me kralovske krve.Take jedine co mě spojovalo s drahokamem.Do hostince ve#la d8vka..ale..jak mi došlo nebyla určite jen tak običejná.Zrovna sem dojedla a rozhodla se radeji odejít.Nerada sem se zdržovala v okoli jinych urozenych..uz jen kvuli hrozbě vraceni domu.Zaplatila sem a vzala foxiho .Prošla sem holem dívky směrem ven.

Vešla jsme do hostince a rozhlédla se. U nohou mi stála malinká lištička. Sibila na sobě měla podobu vodní. Její kožíšek se leskl.  Korunka v mých vlasech se zatřpytila. Tři obrovské diamanty se zaleskly a já pročesávala  hostinec. Kdyby zůstala sedět ani bych si jí nevšimla, ale ona vstala.  A to byla její chyba. Než stačila úplně vyjít, chytla jsem jí za ruku. "A mám tě." prohlásila jsem. Pak ale jakoby se se mnou zastavil čas. Před očima jsem viděla hodně vzdálenou vzpomínku. "Accal, Aki! Pojďte sem. Ráda bych vám někoho představila." to mě a mého bratra vpolala matka. Oba jsme rozjařeně přiběhli. Matka mě vzala kolem ramen. Přede mnou stál pár lesních elfů ze sousedního království o tolik menšího než bylo to naše. Žena, muž a menší holčička. Okamžitě jsem byla schovaná za matkou. "Neseme vám poslední diamant do koruny vaší dcery." promluvil elf. "Slyšel jsem že od víl už jste ho dostali. Tady prosím." podal matce krabičku. Otevřela jí. Byl tam diamant co jsem teď nosila v korunce ve vlasech.  Matka se usmála. Kousek diamantu ale jakoby ulomila a podala ho elfovi. "Bereme si tolik. Vaše království je to taky." usmála se. "Děkujeme." promluvil elf. Vzpomínka se rozplynula. Diamant na korunce se rozzářil.  Sice krátce ale i tak. Zamrkala jsem."půjdeš se mnou." řekla jsem a dotáhla ji k Pirožkovi. Ten zařehtal. Přikývla jsem. "Ano to je ona." Pirožek kývl a já se pousmála. "Pojedeš se mnou na zámek. Bez odmlouvání."

Chytla mě za ruku a ja sem byla nucena chvili stat.Pak me ale tahla ven .,,Omlouvam se ale .." vimanila sem se ji a udelala salto do zadu přistala sem az na větvi jednoho ze stromů,,Mam te$ nejakou praci" ja si to nepamatovala nic z doby kdy sem byla mal@ jedine co tak tu hystorku o drahokamu.Usmala sem se a po stomech se m se rozběhla pryč.Nebudu čekat až me znovu chytí.Stromi mi pomahali se dostat dal a dal Foxiho sem držela tak aby mi nespadl.Nehodlala sem se vracet do zamku kdyz sem se konecne do'kala svobody .

Hleděla jsem za ní. Vážně si myslela že mi uteče. V mém lese. Já byla duše tohohle lesa věděla jsen o jaždém jejím kroku a ona se mi snažila utéct. Zabolelo to když přistála ne tenčí větvi. Povzdechla jsem a telepprtovala se přímo před ní takže do mě nabourala. "Aby bylo jasno. Tohle je můj les." znovu jsem ji chytila a dřív než jsme spadly na zem jsem se teleportovala k sobě na zámek spolu s ní, Pirožkem a nějakým jejím mazlíčkem. Spadly jsme na podlahu místo na zem a já sykla bolestí. "Každá ryba co jsi ulovila bylo jako bys mi trhala maso. Jsi elf. Elfové mají být spjatí s přírodou" vyhrkla jsem.  Svalila jsem ji pod sebe a vytáhla nůž. Přitiskla jsem jí ho ke krku a ruku ji položila na hrudník. Ucítila jsem cosi měkkého. Její ňadra, byla tak veliká. Zrudla jsem ve tváři ale stále na ní zírala. Vlasy mi spadaly kolem hlavy a já ruku přesunula trochu níž. Je nepříjemné když vám někdo hrabe tam kam nemá.  "Proč ubližuješ tomuhle lesu?" vyhrkla jsem zoufale. Diamant na mojí korunce se znovu rozzářil ale tentokrát daleko víc. Zhluboka jsem dýchala.

Tak tohle bylo divny..a dost rychli.Ach jo..kež bych nebyla tak zbrklá.Držela mě pod sebou s nožem u krku..prvni co sem ale ucitila byl dotek na mích prsou..zamračila sem se..ale ..jakmile sem postřehla zaři toho drahokamu tak mi bylo vse jedno..drahokam v mem luku taky zazářil přitahovali se k sobě.Zamracila sem se víc a vsi silou se dostala nad ni i kdyz mi stale drzela u krku nuž,,Proc maš drahokam života ten patři mě!?" řekla sem ,,Kde si ho vzala?!" foxi za'al nafat a štekat nelibilo se mu to.Ja sem zatim neodpovedela ani na jednu otazku kterou mi dala.Drahokam z luku zářil tak silně že to až oslepovalo a ja na to byla dost citlivá.

Ocitla jsem se pod ní. Vztekle jsem sebou začala mrskat a snažila se jí vymanit. "To teda ne! Je můj! Dostala jsem ho!" vykřikla jsem  a upřela na ní oči. Přestala jsem se s ní prát a jen na ní hleděla.  "Dali mi ho elfové. Část si nechali pro svou dceru. Jejich království je kousek od mého. Je malinké. Narozdíl od tohohle." zašeptala jsem a odvrátila pohled. Oba diamanty přestaly na chvíli zářit. "Země je ze tří království. Víly, elfové a nymfy. Nymfí je největší. A vládnou elfům i vílám." zašeptala jsem. "Jsi princezna ze sousedního elfího království. Nemysli si že to nepoznám." schovala jsem nůž. "A já nymfího." zahleděla jsem se do jejích očí. Byli krásné.

Poslouchala sem ji a kdyz schovala nuž tak sem z ni slezla.,,Ja sem jedina ..jedina co dokaze použivat ten drahokam potrebuju ho najit celej jak je mozny ze si to nepamatuju ze by  rodice ..davali kus drahokamu" rekla sem.vzala sem si Foxiho k sobě a začala ho hladit ,,Uklidni se Foxi to bude dobré"   mylsela sem si ze me ta holka posle zpadky ale to ja nechtrla,,Nevratim se tam sem konecne volná  a nikdy se domu uz nevratim" reknu rozhodně

Sklopila jsem hlavu. "Ten den přišli tvojirodiče a ty k nám na hrad. Od víl je tenhle." sundala jsem si korunku a ukázala jí jeden zge tří diamantů.byl takový duhový.  Dali nám tento ale kousek si museli nechat i pro sebe. Tyhle tři musí nosit právoplatný následník celé této země aby celou zemi ochránili s královstvím víl a elfů. Musí tyhle diamanty držet spolu. Právoplatný následník jsem já a můj bratr. Ten nosí pás pro ochranu našeho království. Nymfího království. No zpátky. Tvoji rodiče řekli mým že ten diamant bude zářit pokud se k němu přiblíží jeho část." do cesty skočila Sibila a vztekle na elfku vrčela. "Pamatuju si tě." zvedla jsem se a vzala Sibil k sobě. "Jako malájsi byla menší jak já.  A tvůj hrudník..." zčervenala jsem a odvrátila tvář. "Byl menší." Sibila zavrčela a já se na ní zamračila. Pak jsem se na elfku ale s roztomilým úsměvem otočila. "Jsem ráda že jsem tě mohla vidět." sklonila jsem hlavu. Schovávala jsem se před ní když jsem byla malá a zároveň ji sledovala. Prptože už jako malá bxla krásná. Jednou jsem k ní dokonce přišla a políbila ji. Ale moji rpdiče jí pak vymazali paměť. "Jen jdi pokud chceš. Moje království ať je tvým domovem." zašeptala jsem a pomalu se vydala pryč. Vyrostla, proč najednou tolik vyrostla? Teď se navrch otočí a opět odejde.

Poslouchala sem ji a  zamyslela sem se,,To uz zni lepe. Ale ja si to nepamatuju.A je jasny že sem vyrostla pokud sme se vydeli jako děti.Už je mi 6003 let.řekla sem.Foxi vrčel na lišku a ja ho uklidnovala.,,Moji rodiče me drželi na zamku a nechteli mě pustit že prej je tady v lese nebezpeči a ceka mě tu jen smrt. Ja jim neverila a sem rada" rekla sem a konecne sem se zvedla.,,Jestli se zname..proc si te nepamatuju...Na tebe bych nemohla zapomenout i kdybysme se nevideli tolik let..co se stalo?" 

 Pomalu jsem se na ní otočila. "Myslím že je lepßí když si to nepamatuješ ale já ti ty vzpomínky mohu vrátit." řekla jsem a přešla k ní. Váhavě jsem se dotkla jejího čela a tak jí vrátila všechny vzpomínky. Od dodání diamantu, přes první polibek který jsme jí dala a pak i ona mě, vyznání u kterého nás chytili její rodiče. Až po tom jak byl podpálen náš zámek, elfové nám pomáhali ale nakonec se ztratila moje rodina, bratr a my se už neviděly. Spustila jsem ruku. Zahleděla se na její tvář a následně se otočila. "Tak už všechno víš." vrátila jsme jí také vzpomínku na svoje jméno a všechno okolo mě nebo nás. Pousmála jsem se. "Doufám 6e ti stačí všechno vědět." vydala jsem se po schodech nahoru do svojí ložnice

 Ptišla ke mě a dotkla se meho čela.Najednou se mi vratili všechny vzpominky.Zrudla  sem a sahla si na rty.Takže..muj prvni polibek byl s ní..a..taky viznání lásky..moji rodiče..mi celej život lhali a ja ted aspon vim proč mě nikdy nepřitahovali kluci.Proč to delali..muj 6ivot je leš..teda častečna položila sem Foxika a rozbehla se za ni.Chytila sem ji za ruku a otocila k sobě.Chtela sem si to potvrdit Polibila sem ji na rty .Bylo to ono to co sem celi ten čas postradala ,,Accalio si to važne ti..ja..jak to mohli udelat" zavr'ela sem a objala ji

Pádila jsem nahoru abych co nejrychlejizdrhla.  Ale ona mě stejně dohonila, no elfové byli vždycky rychlí. Otočila mě k sobě a políbila. Srdce se mi zatetelilo. Měla jsme několik mužů ale nikdy to nebyla taková ta láska. Vždycky ode mě pak odešli. Hajzlové. Zamrkala jsem ale pak ji překvapeně objala a jen se k ní tiskla. "Moji rodiče chtěli to nejlepší a chtěli pro mě dobrého druha pro tebe tvoji rodiče také. Navíc můj bratr, Aki je gay. Takže chtěli alespoň jedno dítě normální." zašeptala jsem smutně. Nechtěla jsem aby na mě zapomněla ale stalo se.  Byla jsem ráda že jsem jí ty vzpomínky vrátila.

Tiskla sem se k ní o pevne ji držela,,Celej ten cas mi podstrkovali muže ale ja to vždy nastražila tak ze v#ichni utekli d4iv než se m3 jen dotkli..citila sem ze to neni nic pro mě.Pak sem utekla sem.Musim najit drahokam života..jen ja ho umim ovladat...a tak bych mohla..zachranit hodně..casti lesa přirodu..jenže...pokud máš čast ty..budu potřebovat tebe..ale ...ted..se mi nikam nechce." pro' sem musela celej ten cas zit sama bez techto vzpominek,,az tady sem se naucila pouzivat svou moc.a taky sem potkala Foxiho.." ,,sem rada zes mi vratila ty vzpominky."

"Ten kámen. Umím používat i já. Je to kvůli tomu že jsen z hlavního královského rodu." usmála jsem se. A hlavně jsem měla v sobě krev všech těhle rodů. Což taky mělo hlavní dopad na mě.  A mou magii. Moriko já... Hrozn3 jsem se s tebou chtěla zase setkat ale já nevěděla jak, nemohla jsem tě najít. Musela jsem ochraňovat les. Několikrát jsem se snažila najít mu6e ale já jsem stále...zamilovaná." zašeptala jsem. Byla vyšší jak já, no byla elfka a ti jsou vysoký. ale já se teď cítila jako trpaslík. Ale chtěla jsem ji u sebe. Znovu vidět její tělo a teď když bylo ještě takové. "Zapomněla jsem že jsi o rok starší. Omlouvám se Moriko." zašeptala jsem a chytla ji za ruku stále se skloněnou hlavou.

,,Ano ale..aby to fungovalo musí být celí.Povidala mi o nem chuva kdyz sem byla mladší." rekla sem ,,Ja byla zam'ena na zamku teda poslední čtyři roky sem tady utekla sem a nejak mě to tahlo sem.Kdybych si to vše pamatovala hledala bych tě." povzdechla sem si ,,Sem starši..ale jen rok to nic neni.A..ani nevim za co se omlouváš." vzala mě za ruku a ja sem na ni koukala,,Accalio chceš abych tu ..zustala? Stejn3 se jen toulam po lese " usmala sem se 

To jsem já cědět nemohla, neznala jsem její chůvu.  Hledala by mě ale takhle když si na mě nepamatovala, tak běhala po lese a nehledala mě.  "Omlouvám se za to že jsem zapoměla." zašeptala jsem zoufale. "Accali, říkej mi takhle. tak jako kdy6 jsme byly malé. Jsem moc ráda že tu jsi. To víš že chci abys tu zůstala. Chci zůstat s tebou, už mi v tom nikdo nevrání. Navíc  jsme obě urozené. Nikdo by proti tomu nic mít neměl." zašeptala jsem a usmála se na ní. Vlasy mi stále padaly do očí ale já se o to nestarala, byla jsem šťastná že jsem s ní. Že se jí mohu dotknout.

Usmala sem se,,Za to se neomlouvej je to uz hodne let zpadky Accali" ano tyhle vzpominky mi chyb3li a ja byla tak rada ze sem je měla zpadky,,Rada zustanu  stebou..myslim ze i Foxi bude rad..teda..pokud se dohodne s tvou liškou" oba nasebe vrčeli ,,Asi je to tim že sou ruzneho pohlavý" zamyslim se nad tím.,,Musi se naucit spolu zit " usmals e sem se a nakonec Accali polibila znovu.tak moc sem ji rada videla

"Ne tím to není. Sibila je patron zatímco ten tvůj je normální mazlíček." znovu mě políbila a já ji objala abych ji polibek oplatila lépe. Následně jsem se ale pomalu odtáhla. "Co takhle zajít do bazénu. Je to lepší než být v řece." usmála jsem se a chytla ji znovu za ruku a vydala se dolů do skalního bazénu osvíceného jen lampičkami vydávající nažloutlé světlo. "Do téhle vody se chodí úplně bez oblečení." usmála jsem se. Sama jsem se pomalu svlékla až se spodním oblečení jsem váhala. Ale nakonec jsem se zády k ní svlékla a rozpusrila si volně vlasy. Korunku jsem položila vedle na jednu lavičku vytesanou z kamene. Vešla jsem pomalu do vody a teprve až když jsem tam byla celá jsem se na ní usmála a posadila se na druhou stranu bazénu na skalnatý výběžek. "Pojď osvěží tě to." Sivila s Foxem někam zmizli.

Tahla mě nekam jak 4ikala k bazénu kde mi oznamila že tam se koupe uplně nahá.No proč ne..Začala se svlékat a ja ji pozorovala.Až když byla ve vodě sem se tedy rozhodla se taky svleknout.Nerada sem odlo6ila luk a šipi m3la sem je na obranu a citila sem se bez nich bezmocna navíc ten drahokam se nesm3l stratit.Potom šel opasek co to vše dr6el rukavi. Plus čelenku.Nakonec sem si sundala šaty stejn3 vic odhalovali než zkrývali.Moje oči byli jine než když sem byla mala ale toho si určite taky už všimla.Upln3 naha sem vstoupila do vody a pono4ila se.Milovala sem vodu a umwla sem i v8born3 plavat.To mě..vlastn3 kdysi taky naučila Accali stravili sme spolu hodně času.Nestyděla sem se před ní proč taky.Doplavala sem až k ní a usmalasem se

"Je to příjemné viď. Pamatuju si ty doby co jsme se spolu koupaly." zašeprala jsem. Zahleděla jsem se na ní. Její ňadra, ty mě zajínaly hlavně. Byly opravdu veliké narozdíl od mých. Já zůstala malinká ale zase jsem měla obrocskou moc a chránila všechna království. Natáhla jsem ruku a dotkla se její tváře. Hebká kůže. Pousmála jsem se a zahleděla se jí do očí. "Celá jsi se změnila a jsi tak...krásná." zašeptala jsem. Dál jsen jí hladila po tváři. Já se moc nezměnila. Měla jsem stejné vlasy, stejné oči. Pořád a to aniž bych to nějak plánovala. "Narozdíl ode mě jsi zkrásněla." zašeptala jsem a usmála se na ní.

Usmala sem se ,,Jo to bylo nadherne nadherne časi" vydechla sem a nechapa se hladit po tváři,,Ty si taky krasna .Pořad " usmala sem se.Zamyslim se spominam na ty doby kdyz sme byli male.Ušklibla sem se,,Accali? Pamatuješ na to jak sme si v bazenu hrali na to že te chytim a muzu si stebou delat co chci? " mela sem chut si trochu oživit vzpominky a vždycky sem byla ja ta vice..no proste ta co vymý#lela  to zakazané nebo ..mooc přijemne.ja byla ten ďáblík.

Usmála jsem se na ní. "Samozřejmě. Vždycky si mě chytila. Ale ne několikrát jsem vyhrála." pousmála jsem se. Dětská léta byla dokonalá. "Tak schválně jestli jsi sw v tom zlepšila." usmála jsen se  a vzápětí se ponořila. Křídla mi ve vodě slabě zářila. Doplavala jsem na dno bazénu utvořeného také tze skály a tam vyčkala na  Moriko. Až když byla těsně u mě jsem vystřelila nahoru a vylétla z hladiny než jsem do vody znovu zahučela. Udělala kolem  Moriko pár otoček a už byla na druhém konci bazénu. Vždycky jsem ji nechala aby mě chytila ale teď jsen byla jaksi živější.Ale stejně jsem začala plavat trochu pomaleji aby měla šanci mě chytit.

zasmala sem se a vyrazila za ni musela sem být rychlá i kdyz sem trenovala v plavani hodne ..byla sem rychla ale ne tolik jako ona.Plavala sem za ni ale ona me vždy utekla.Potopila sem se a plavala za ni snažila se mi utect ale nakonec se mi povedlo ji obeplout a kdyz se podivala za sebe tak sem ji nechala vplout mi přimo do naruče,,A mám tě! Muzu si s tebou dělat co chci " usmala sem se byli sme u skalky takze sem ji o ni opřela a ruce polozila vedle jeji hlavy.,,Uz mi neutečeš.Ja sem lovec a ty si moje kořist jako tehdy " prisala sem se ji na krk jakobych ji opravdu ulovila ale misto toho aby ji to bolelo sem ji jem3 sala kuži na krku.Mohla mi kdykoli utect kdy by hra znovu pokračovala.tuhle hru sem mela rada takhle sem vzdy mohla byt s ni a dotykat se ji..i jako menči.Ale..nebyla to hra byli to city

Okamžitě mého tempa využila a nechala mě vplout jí přímo do náruče. Přitiskla jsem se k ní. Svá ňadra natiskla na její. Byl to příjemný pot. Hned mě objala a znemožnila pohyb. Natiskla mě na skálu a přisála na mou kůži na krku. Moje tváře okamžitě nabrali barvu pivoněk.  Vyhledala jsem jednu její ruku a peopletla si s ní prsty. "Moriko..." zašeptala jsem. Jako malé tohle byli jen takové hrátky ale teď to bylo opravdu jiné, lepší, víc krásné. "Moriko ach Moriko." vyhrkla jsem a zahvěla se. Znovu jsme na sobě byli natisklé. Tak moc jsem si přála být přivinutá na jejím hrudníku. A tohle bylo...tak krásné.

usmala sem se .Byli sme nasebe natiskle hrudnikem a tak se naše ňadra o sebe třela na krku sem ji zanechala červený flíček.,,Mori rikej mi tak jako kdyz sme byli malé...tohle jsme nedelali že?" usmala sem se a sjela jednou rukou na jeji ňadra a stiskla je. Bylo to moc přijemne a pro' taky ne  vždy sem se s ni citila dobře.,,mužeš si taky sahnout " uculim se na ni a zase ji polibim na rty.

Odsunula se od mého krku a já na ní pohlédla očima které působili jako by se koukla do hluboké vody. "Tohle jsme...nedělali." přitakala jsem takovýmtím toužebným hlasem. "Mori." pousmála jsem se. Její ruka sjela níž. Tiše jsem zavzdychala. Když mě i ona pobídla, trochu jsem zaváhala. Byla jsem taková už od přírody. V hodně věcech jsem váhala. Moje menší ruka se ocitla na jednom jejím ňadru  měla je tak velká a pevná. Přejela jsem prsty přes bradavku a jemně jí oplácela polibek. Trochu stydlivě. Vždycky jsem byla ta co jen červená odvracela tvář, šeptala slůvka kterým většinou nikdo nerozuměl  a hleděla do země.

Ukdyž se odhodlala a taky ruku přesunula na má ňadra a prejela prez bradavku vydechla sem a slabe vzdychla..P4ijemny to pocit.Stejne tak sem udelala ja.Bylo zvlaštni že kdyz sme byli d3ti ona byla ta větš8 ja byla men'í ale takhle se mi to líbilo,,Sem rada že si zustala takhle roztomilá " usmala sem se a polibila ji níže na ňadra.Byla to váše! Co byla cele ty roky v n@s dvou du#ena.Proto to šlo celkem rychle ale nechela sem zajit dal než byli hranice.Ktere si určovala samozřejm3 ona.

Narozdíl od nymf se elfové vždycky vytáhli. Například Aki ten už zůstane takový takhle maličký a když se pak postaví vedle Asirose, ochanného elfa který má 180 tak je fakt co vidět. Pohlédla jsem Mlri do obličeje přes svoje prameny modrých vlasů. Moje tváře byli jako malá rajčátka. Přesunula se na moje ňadra a já tiše vykřikla. Tak dlouho jsem v sobě tu láslu dusila a teď jsem se konečně mohla projevit, v náručí milované osoby. "Mori." vyhrkla jsem opět její jméno. Prohla jsem se v zádech a jednou rukou ji vjela do vlasů. "Je to tak krásné." zašeptala jsem a tišezavzdychala.