Příběh

Přikývla jsem. "Ahri." Souhlasila jsem a pozorovala jí. Než jsem svůj pohled zamířila k oblacím ve snaze zjistit jestli něco není třeba ve vzduchu. "Myslím...že by se měla svolat rada, já....zkusím dát vědět princezně." Zašeptala jsem a pohlédla na dívku. Ale pak jsem si povšimla jejího oblečení. "Ty pracuješ na zámku, musíš jí dát vědět!" Vyhrkla jsem a ukázala na hrad. "Musíš dřív než se sem něco dostane, a tohle je zlé, já to cítím."

"Já vím, lákám na sebe nestvůry denně. To už tak polobohové mají." Pokrčil jsem rameny. Vlastně to tak bylo celý můj život, mohl jsem být jen rád, že nejsem synem nějakého vyššího Boha, ti na tom byli o dost hůř. Tiše jsem si povzdechl, a právě proto celý život trénuju, abych se mohl bránit. Při jeho dalších slovech jsem měl pocit že mě neskutečně uráží, což nejspíš byla pravda. Protože když se na něj kouknu, nic na mojí osobu nemohl myslet dobře. "Chtěl jsi se mnou uzavírat kontrakt, to démoni dělají vždycky aby si pak mohli vzít duši oběti a já ti svou duši neupíšu!" Vyhrkl jsem. "Kromě toho jsem se jen zeptal. Nemusím si sám nic zodpovídat." Oznámil jsem mu. Ale to si vytáhl knihu a začal mě ignorovat, zamračil jsem se, já číst nemohl, pitomá dyslexie. Drbal jsem Liu za ušima a přemýšlel. "Jen jsem se chtěl trochu sblížit." Zamumlal jsem skoro smutně a zahleděl se na Liin krk.

Usmála jsem se když souhlasila,  co víc si přát,  konečně bude můj,  ten malý modrovlasý teplý kluk bude jen můj. Ten bude tak zoufalí,  a to mi stačí k radosti,  budu se z jeho zoufalství krmit,  napřed mu utrhnu křídla,  to bude krásné. Ano přesně to udělám! "Moje jméno je Crailia Blailis.  Můžeš mi říkat Crai. Jsem poloviční démon a poloviční harpyje." A co se stane když se setkají dvoje tyhle krvelačné bytosti,  přesně tak. Tohle. "Tomuhle lesu vládne princezna,  její zástupce a nástupce je její bratříček. Les je plný dobrá,  chci to dobro vysát,  chci si ho vzít a změnit ho na pekelnou temnotu. Její bratr je gay. A proto chci... Aby trpěl." Obličej mi mírně zrudl když jsem se rozplývala nad představou malého mučeného princátka. 

„Mýlíš se. Chtít duši, neztrácel bych čas nabízením. Většina sbírá duše, které odevzdává ďáblu. Myšlenka, plnit rozkazy ďábla značím za méněcennost a samotnou urážku. Není hodný mé oddanosti ani mé sbírky. Vznést otázky o mé osobě by ho podráždily. O důvod víc zjistil-li by, že mi byli sundány řetězy. Vypsal by pravděpodobně i vyšší odměnu za mé opětovné dopadení. Momentálně se mi ale krátí čas.“ (Víčka zavírá o centimetr, aniž by přestal číst. Nelhal. Osoby, které zdědily sílu poustevníka si náležitě zkrátí životnost narozdíl od ostatních bytosti i démonů. Vzápětí zaklapne knížku, čímž zaostří mladíka, vkládající pozornost do libostního drbání i hledění na zvířecí společnící.) „Vzdej se myšlenky vzájemného sblížení. Využívám leda druhé bez špetky viditelného přátelství.“ (Odvrátí zrak do strany s absolutně tichým zašeptáním;) „Nalezl bys v mé společnosti akorát smrt.“ (Následně knížku zanechá zmizet s důkladným zapřením zády o kmen, zavírající zcela víčka.) „Vyhledávám právoplatného dědice.“ (Objasní skutečný záměr.) „Co bys dělal kdybych ti oznámil, že si u mě vzbudil zájem a přemýšlím, že si zrovna tebe vyberu?“ (Víčka pomalu otevírá na bází zbystřit reakci mladíka.)

Ahri pak řekla aby dala vědět princezně. Pak ale najednou si všimla mého oblečení čímž zjistila že tady pracuju. Vyhrkla na mě abych to ihned nahlásila princezně. "Už jdu." Souhlasila jsem s ní a utíkala do hradu za princeznou. Přemýšlela jsem jestli bych náhodou bych se, s tím co se asi blíží, se neutkala na souboj.

Holka se představila jménem Crai co je zač, a řekla mi vše co jsem žádala. "Aha. Hehehe." Zahihňala jsem se. "Tak dobrá. Ráda ti pomůžu. Ale napřed by jsme si něco chtěli připravit. Ještě nemusíme zaútočit ihned." Řekla jsem. Uvažovala jsem o nezničení tohoto lesu pokud tedy Crai chce vládnout. Pak jsem se s tím smířila. 

,,awww~ jsi roztomilý" usmál jsem se když jsem uviděl jak na mě vyjeveně kouká a má rudé tvářičky. Byl k nakousnutí. ,,Ano Oky mi pomáhá zklidnit mou temnou stránku... Občas se mi změní moje osobnost. Nevím kdy a ani to vědět nemůžu, ale když se to stane, tak se odemne drž dál...nechtěl bych ti ublížit" 

Cítil jsem jak rudnu ještě víc. To co řekl jakoby si to hrálo s mou malou dušičkou. "Můžu zkusit tvou druhou osobnost.. .. Utišit? Třeba kdybych sis není promluvil,  začala by být hodná." Řekl jsem s možná až moc velkou naději v hlase,  ale takový jsem prostě byl,  až moc velká naděje. "Nechtěl bys mi ublížit... To zní hrozně hezky,  daleko líp než od Katy." Řekl jsem potěšeně a s úsměvem se na něj podíval. "Děkuju." Zašeptal jsem s úsměvem. 

Byla jsem u zábradlí balkónu a sledovala les. Dvě síly se spojili, cítila jsem to. Les je v nebezpečí. To se mi potvrdilo když ke mě doběhla nová služebná. "Anno!  Řekni mi co se stalo?  Víš to?" Vyhrkla jsem jakmile mi vpadla na balkón a pohlédla na ni. Byla uřícená. Nějak jsem cítila že Aki je v nebezpečí,  což bylo zvláštní,  seděl dole v bazénku,  měl by být v bezpečí a klidu. Jakto že není,  co se stalo?!  Otázky na které jsem neměla odpověď,  snad jen tu,  že můj malý rozkošný bráška je v nebezpečí. Nemohla jsem dopustit aby se mu něco stalo,  ale ta temná magie byla cítit,  jestli ho zase ovládne,  není tu nikdo kdo by ho vrátil zpět do normálu. 

Uřícená jsem nakonec doběhla k Accalie. "Princezno Accalio!" Už jsem věděla že Accalia to bude vědět. "Ucítila jsem temnou energii. Ale cítím že je poněkud jiná!" Vyhrkla jsem. Cítila jsem že ta energie může být moje původní ale jinak upravená. Jestli to je podobné Černé venuše, nebude to tak lehký porazit takovou temnotu.

,, nevím... Bojím se, že bych své druhé já neovládl. Nevím co udělá... Nevím jak se zachová..." Přiznal jsem smutně. ,,Ale pokud by jsi chtěl, tak to můžeš zkusit... Ale pokud by se ti to nepovedlo, běž odemne..." Ujasnil jsem mu. Nikdy neví co kdy se má druhá tvář objeví. ,, Není zač Kyle..." Usmál jsem se na něj. ,,Kyle..."

"Počkej, ty jsi nějaký zločinec?! Co jsi k sakru provedl že tě chtěli uvěznit i tvoji kolegové?" Vyhrkl jsem dřív než jsem se stačil zarazit. Dál jsem drbal Liu která slastně přivírala oči, ale dál jsem na něj vyjeveně civěl.  Tohle můj mrňavý mozeček zkrátka nedokázal pochopit, ale, čemu se vlastně divím, je to sakra démon, démon! Kdoví co démoni dokáží provést, klidně mohl udělat něco příšerného a pak prostě utéct.  "Samozřejmě, jsi démon, není možné abys dělal něco jiného než využíval lidi, konec konců, to je jedno z věcí kterou nedokážu pochopit, nemůžu využívt lidi." Zašeptal jsem zamyšleně. "Ale když s někým cestuješ, není dobré se s tím člověkem alespoň trochu spřátelit?" Pohlédl jsem na něj a zazubil se. Ty idiote! Pořád by ses s každým kamarádil. Pak jsem se na něj nechápavě zahleděl. "Dědice? Dědice čeho? To trochu nechápu." Zeptal jsem se upřímně na rovinu.

Jemně jsem se pousmál. "Můžu se alespoň pokusit, kdyžtak, se umím bránit." Zašeptal jsem spokojeně a stiskl mu ruku. "Konec konců je to pro mě důležité. Pokud budu mít dobrý vztah s každou tvou osobností, nebude to skvělé?" Řekl jsem nadšeně. "Bude no ne?"  Samozřejmě jsem byl hrozný dement a musel na to všechno koukat pozitivně, ale to už jsem byl prostě já. "Chtěl bych vědět jak by...na mě reagovali." Konec konců, vždycky na mě lidi reagovali pzitivně, buď mě chtěli znásilnit, nebo mě samou láskou zabít. Zvedl jsem hlavu když zopakoval moje jméno a zvědavě na něj koukal.

Pohlédla jsem na ní, "ano, to už jsem si všimla, vycítím ji jako první, ale nevím co to má znamenat, jde to od moře, budu tam muset vyslat družinu." Řekla jsem. "Doragon." Zavolala jsem do hradu, věděla jsem proč tam vyslat zrovna ji, byla to moje pravá ruka, věděla všechno, cestovala pomocí temnoty když to bylo nutné jen aby unikla nebezpečí, byla výborný špeh. "Anno, chceš jít s Doragon?" Otočila jsem se na Annu, "Jsi páže, je tvoje povinnost doprovázet výpravu. Ale jsi tu nová, takže si zvol sama."

Seděla jsem ve stájích a četla si, tu magii jsem ignorovala, už jen kvůli tomu, že pro mě to bylo něco normálního, díky mojí temné stránce. Jenže Accaliu jsem slyšela až moc dobře, zvedla jsem se a vydala se k ní nahoru, byla už tam i Anna, svůj pohled jsem upřela přímo na Accaliu. "Volala jsi mě?" Zeptala jsem se, byla to blbá otázka, ale musela jsem se zeptat, ze slušnosti.

"Dobře." Řekla jsem. I já jsem dokázala cítit směr temné magie. Accalia pak zavolala Doragon. Potom se mi řekla výběr jestli bych chtěla jít s Doragon a družinou konfortovat tu temnotu. "Ano. Chci jít s Doragon." Řekla jsem. Chtěla jsem pomoci Doragon. V tu chvíli přišla Doragon. "Ahoj." Pozdravila jsem jí. Mezitím jsem něco velmi malého ucítila. Nějakou velmi malou ale divnou pozitivní energii, ale nemohla jsem určit odkud to šlo. Ale pak to ihned zmizelo. Radši jsem nedala najevo Accalie že něco cítím.

„Cožpak si vážně myslíš, že ti vlastní zločiny prozradím? Avšak, pohání tě zvědavost, začni tu odpověď hledat. Nápovědy dokážeš nalézt leda u temných vládců. Avšak, zda vládce obeznámily s dávným incidentem. Neudělali-li to, výhoda by byla na mé straně.“ (V zapřeností dlaní si dopomůže vstát, nýbrž udělá pár kroků a zastaví v těsné blízkostí mladíka, vzhlížející na něho zkrátka zvrchu.) „Osmdesát procent démonů zneužívá druhé s naprostou oddaností a manipulaci mysli vybrané oběti, čímž plní všechny rozkazy zacházející za hranici lidskosti. Využívání mé osoby se líší. Vybírám si osoby, které přechází na druhý břeh, či od narození trpí smrtelnými nemocemi, které naše společnost zavrhne. (Víčka zavírá o centimetr.) Nemíníš-li si mně znepřátelit, naposled; Nezačleňuj mě mezi dnešní démony. Odpad, zrozený zoufalstvím i hloupostí, aniž by se poučily z chyb.“ (Odstoupí s chladným výrazem, myslící svá slova vážně.) „V dávné historii zemi zaplavilo tolik temnoty, že i obyčejného člověka označily za démona. Vraždy, bolest, utrpení, křik, vzájemné konflikty, války, každodenní probouzení s myšlenkou, zda nastal osudný den a zemřeš.“ (Následně tělo otáčí do strany s přecházením na identické místo se zpětným posazením a zapřením zády o kmen. On taký mladíka neřadí mezi hloupé potomky bohů, kteří si naivně mysleli, že když jím v žilách proudí krev konkrétního boha znamenají zkrátka víc, než ostatní. Však na to doplatily.) „Vůle i síly předchozích poustevníku.“ (Objasní.) „Víc ti nezodpovím. Ne, dokud sám neuznám, že si hodný onoho dědictví které může zdědit praktický kdokoliv pod podmínkou mého osobního výběru.“

"Dobře." Když Doragon přiběhla, pohlédla jsem na ní a jemně se usmála. "Doragon, půjdeš na výpravu, potřebuju po tobě aby jsi došla na pláž, něco se tam děje, nevím co. Anna půjde s tebou." Řekla jsem a pohlédla na Annu, musíte vyrazit okamžitě!" Řekla jsem a naléhavě se zahleděla k oknu, jestli brzy něco nepodnikneme, může být pozdě.

(Východně padesát kilometrů od království vládnoucí vládkyně existovala vesnička, osídlená zhruba třista obyvateli. Nacházel se v ní i boží chrám, alias lidská kaple kam každodenně docházeli lidé vyznávat víru i oddanost bohů, či zpovídat vlastní hříchy a žádat o odpuštění. I obyčejný cestovatel by zaznamenal přítomnost zla, jakoby vesnici osídlila temná bytost chystající se obyvatelé zavést na zcestí temnoty. Napsaný příběh se odehrává ve zmíněném božím chrámu. V zadní částí haly ležel místní kněz, vězněn černými hady aniž by ztrácel vědomí vzhlížel na temnou bytost, sedící v čele na obřadní . Věděl, s kým má tu čest. Vždyť i on má v křesťanstní zapsané příběhy. Velká černá křídla vytvářela záhadný stín, deformovaný na bází měnícího se odrazu slunečního světla proníkající do haly okny ozdobené matkou, otcem i synem svatého. Vybíral si podobná místa záměrně a kladl pořád tu samou otázku, aniž by na ní dokázali dotyční zodpovědět. Vyražené vstupní dveře odpovídali za násilné vtrhnutí do kaple. I nábytek odpovídal částečně zničený o zápase, kdy křesťanský oponent zkrátka nedokázal zvítězit. Vzápětí zavírá víčka o centimetr, čímž černý had proniká do ústní dutiny kněze, bránící vydat z hrdla tón. Co by obyčejný člověk dokázal svést? Ve jménu boha recitovat modlitby z bible a zahnat temnotu? Vyžádat si na pomoc sílu vyslovených bohů i mocných andělů v božích službách? Nalézt spásu u svěcené vody, která pochopitelně účinky má, ale dnešní křesťanství se zdá zkorumpované. Vsází-li na staromódní techniky u bytosti, které se zdržovali ve skutečné boží říší. Nenastal-li osudný den vyhoštění.)

Nastal den kdy to nevypadalo nijak valně. Venku šla citit jakasi nepřijemna atmosfera ktera mu dělala velice přijemně. zamířil dnes do míst kde si myslel že se snad ani nikdy nepodíva. nestál o to , ale i přesto tam namířil své kroky jelikož moc dobře veděl kdo tam dnes tráví svuj čas. I když nechodil zrovna moc rád mezi lidi dělal vyjimky jen kvuli horké hlavě svého snad kamarada? Bratra? nikdy moc netušil jak by ho přesně měl nazívat. Nicmeně tak či onak své dny většinu času trávil  v jeho společnosti kterou neodmítal , ale ani nepřijimal. Nejraději usedával u knih kterýmy si zkracoval dlouhe dny na místě kde se ukrývaly. Pomalýmy kroky se nakonec dostal před kapli u které šlo již z dálky poznat že jí navštívil společník který jistě zabíjel dlouhou chvíli. Proto také své kroky zamířil dovnitř . Hned při překročení prahu kaple zacitil nepříjemný pocit když tam byl. Neměl tyto místa v lasce. ne když ještě mu tu někdo mluvil o bohu a tak. Buh? Všichni si myslely že je snad spasí a při tom je to buh který je někdy nechava trpět hladem a nemocemi. A přesto v něho slepě věřily a  volaly že jim pomuže. Při pohledu na spoečníka který se jistě bavil trápením kněze jen zakroutil hlavou a mířil tichýmy kroky blíž a blíž kněmu. Zastavil li u jedne z lavic kde věřící usedaly k modlitbám usadil se tam s opřením. Nepřišlo mu to zrovna pohodlne. Kdyby dělaly takove budovy pro ty jenžž uctivaly temnou stranu jistě by se měly lépe než věřit v milost boží. Bezeslov se začal rozhlížet okolo dokud mu do oka nepadl svícen který byl jistě težky a odolný. využil své síly kdy se svícen dostal do vzduchu a hned poté zamířil k Azazelově hlavě kdy ho v pouhe vteřině zasahuje." Zajímavé. Už jistě nevíš jak jinak zabíjet čas než chodit na tak ohavné místa a hrát si s těmi kteří si najivně myslí že je snad ten nahoře vyslechne a pomuže jim. Co kdyby jsi si přestal hrát? Jisě se mu v hlavě honi jen myšlenky a modlitba k panu nebes nemam pravdu?  "

Na tvaři mu zustaval neutrální  vyraz i když se mu podařilo se trefit přimo do jeho nafoukle hlavy u které měl někdy i pocit že by stačilo jen špetku do ni pichnout a vybouchl by. " Jistě že mi to vrátíš. O tom zcela nepochybuji. A však do té doby by jsi měl své zbrklé a vybušne pocity držet na uzdě a uklidnit se ano? " Mluvil na něj klidným hlasem bez jakehokoliv naznaku snad zlosti či snad nejistoty. Sledoval každý jeho krok který se blížil kněmu bliž a blíž. Pomalým natočením hlavy se zadíval na nohu která se drze až opírala o dřevvo lavičky zrovna kde on usedal. " horká hlava spousta síly , ale aby chvíli přemýšlel to nikoliv. Měl by jsi na chvíli uklidnit svou mysl. Svuj čas vkládáš se zbyytečného trapení těch kteří si myslí že je ruka boží spasí. Měl by jsi si najít lepší zábavu než se zahazovat s ubožakyy jako je napřiklad on. Trocha literatury by ti nezaškodila. Pokud bys chtěl pujčil bych ti jednu z mých knih a naučil bych tě i čist aby jsi se jen nekoukal na nahodne obrázky." Zadíval se znova do jeho tváře " Hrozba? hřišnik? Nikoliv. Já jsem někdo kdo jednoho dne jim poukaže jen na to jak je jejich víra oslabuje nic víc. " Zaměřil pohledem muže který to měl během chvíle již zasebou. Přišlo mu že tenhle mladík netuší co dělat a tak hleda zabavu kdekoliv kde by mohl škodit. " Ach to nikoliv. Tva společnost mi nechyběla ani v nejmenším. Jen jsem zavítal zde abych nalezl snad další knihu do své sbírky abych měl co číst. Nicméně než jsem stihl si jistou knihu obstarat tak muj pohled byl zaměřen na zničene dveře tohoto nechutného chrámu kde si lidé myslí že budou spasení. JEn jsem zde došel zjistit kdo sem zavítal. A tak jsem narazil na tebe. Nebuď tak najivní že bych hledal zrovna někoho jako jsi ty. Když se však tak zajímaš , tak se tě zeptám na to samé . Co tě donutilo vejít sem do tohoto ohavného místa a trápit toho jenž se jistě do poslední minuty modlil a myslel si že ho snad buh zachrání před vou moci?"

 „Ironický výraz odpovědí.“ (Využívá fyzického odsunutí s dopadnutím podrážkami bot na dlažbu.) „Nevzpomínám si na zákon o zákazu odchytání duši pro vlastní potřeby. Co přestat hrát hodného andílka? Možná ti pýcha dočista zatemnila mysl.“ (Vydá se místností kupředu. Nezastaví-li veškeré kroky u lidské bytosti, ke které si mimochodem i dřepne.) „Ne, díky. Nemíním dopadnout v podobností bytosti, která sedí u knížky aniž by konala. Míníš-li mi předkládat výčitky mých činů, označovat za bezcenného a hlupáka.. Není důvod, abychom se ctily vzájemnou přítomnosti.“ (Chopí staršího muže za zápěstí nýbrž vstane a zamířením na opačný konec haly. Nezastaví-li u obřadního stolu, odkládající tělo na kámen zahalený ubrusem v bílém odstínu.) „Čím víc zavraždím ovečky víry, možná se mi podaří donutit ho, aby za námi zavítal a nalezl pachatele.“ (Myslí osobu, která zůstane bohu naprosto odevzdaná a zároveň i v zájmu Azazela. Vše-známý Michael, kterého by stoprocentně potěšil zprávou, že má jakýsi druh neformální spolupráce s Luciferem. Odtrhne si černé pírko z křídla, kdy ho odloží na hruď staršího chlápka s posměšným tichým zasmáním.) „Není zapotřebí, abych se zdržoval na našem území. Nedostal sem žádný rozkaz ke splnění, náš vůdce drží ústa zavřená. Využil sem volného času abych si prostřednictví těchto jehňátek zodpověděl konkrétní otázku. Avšak, ani on jí nezodpověděl dle mých představ.“ (Otočí se rázem čelem na Lucifera.) „Co si dopřát kalíšek výborného vína? Nemíníš-li tu sedět a čekat až zdejšího kněze objeví.“ (Není záhadou, že si oblíbil i lidský alkoholický nápoj též nazývaný víno. Ať už by vypil nadměrné množství alkoholických nápojů, žádný efekt to nemá. I démoní dokáží pít a pít, aniž by se opily. Avšak záleží na dotyčném.)

"Nikdo takovy zakon nikdy nevyslovil to je pravda. Nicméně jsou i lepši zpusoby jak zabít čas. A hlavně dělaš to takhle zbytečně. Misto toho aby jsi je dlouhe dny trápil tak ho nechaš v tak  brzkem čase odejít. Smutne velice smutné. Nikoliv. nejsem hodny  a ani andílek. Jen se nebavím hloupým hraním si s lidmy. Zbytečna ztráta času. Proč se o něco takoveho starat když mam tebe . Bezcenný nejsi to nikoliv . Jako voojak jsi dobry už z duvodu že maš horkou hlavu , ale někdy by jsi se měl krotit a jako hlupak se cchováš často. Měl by jsi se važně uklidnit a trochu se chovat normalně , ne stale jak nadutej valečník co chce neustále bojovat a nic víc. Natočil pomalu pohled na jeho konaní a podepřel si bradu v zamyšlení když tak sledoval jeho konání. " vskutku zajímavá myšlenka. Nicméně jeho nedostaneš dolu jen zabíjením jednou za čas. Opravdu jsi hlupak. Když už zde chceš přivolat toho holuba měl by jsi udělat něco většiho než zabijení někoho kdo stejně se jistě jen choval  jako kněz a přitom..jeho hřichy sahaly do hloubky pekelné. Škoda použití cenné síly kvili někomu jako byl on. " Pomalým pohybem se dostal ze sedu na nohy aby se narovnal a protahl . " Hledaš li odpoveĎ na jistou otazku možna by jsi měl použít tu svou hlavu uklidnit ji a ne se hned vztekat. Trpělivost ruže přinaši. Což je pro tebe jistě neznámý pojem.  Nojak mě nezajíma  setkání s lidmy kteří by křičely kvuli pouhe lidské schránce , takže tvé pozvání na víno přijimam. " Nečekal na něj a rovnou sve kroky mířil ven z te ohavné budovy. " Smím-li ti poradit jak ho sem  přivolat najdi si  věřici rodinu s dětmi  a jen co jim něco udělaš on to zjisti a jeho vztek v něm bude vřit a rozrustat se. Mnohem víc než když se zahazuješ s někým jako je on . On byl někdo kdo už by tu dlouho nebyl. Ale děti jsou budoucnost a ti kteří by mohly hlasit slovo boži..ovladni je a ..ovladneš pak i jeho. Zkus taky jednou použit tohle. " natahl kněmu ruku a prstem mu ťukl do čela. " Pak možna i vyhraješ a získáš to co chceš. A teď jdem na to víno . Jen kam vlastně chceš jít?"

"Temní vládci, ne díky...nikdy jsem s takovými vládci jaksi...nevycházel." Sklousl jsem si ret a nervózně se usmál. "Vlastně, mi to ani nebylo dovoleno, moje teta...mě nepouštěla nikam mimo naší skupinu." Pokrčil jsem rameny. "I kdybych tam chtěl, nemám možnost, nemám šanci víš?" Zašeptal jsem a upřel na něj tichý pohled. Pozoroval jsem, takže by se dalo říct, že těmto lidem vlastně pomáhá? Možná....i když on by si to nejspíš nikdy nepřiznal. "Víš, když jsi polobůh, s tímhle vlastně žiješ, každý den je větší šance na to že zemřeš, není to jako u normálních smrtelníků, tohle je...jiné a upřímně, já ten strach mám také, každý jednou umře, ale představa že skončím...na trestných polích Háda, mě akorát utvrzuje v tom....že já ještě zemřít nechci." Zahleděl jsem se k obloze. Není možné abych skončil v Elysiu. Nejsem takový hrdina.  Jeho další slova jsem mirně nechápal, třeba mi to jednou poví, pokud tedy...budeme cestovat tak dlouho spolu, třeba se jednoho dne rozhodne se mojí osoby zbavit nebo mě zkrátka pošle pryč. A já se tu budu zase potulovat, teď....teď mám alespoň nějakou společnost.

"Ale jistě, však oni přijdou sami. Naše magie je dost silná na to, abychom počkali a přitáhli jejich pozornost." Vysvětlila jsem spokojeně a zazubila se. Nemohla jsem se dočkat těch tváří až je uvidím, až uvidím mladého prince, tak vyděšeného jen se na mě podívá. Nejsem ošklivá, ale moje síla nad ním nebude mít žádnou moc, mladý princ je gay. Co mohu dělat, zkrátka ho budu trápit dokud mi nezemře v náručí, moc dobře jsem věděla že není nikdo, nikdo kdo by našeho mladého prince osvobodil, nikdo kdo by ho vzal pod svá ochranná křídla. Nikdo kdo by ho bránil v těch nejhorších momentech jeho mizerného života. Princ je pouze slbý kluk který ani neumí ovládat svou moc. Je mladý, naivní a hloupý, a takové mám nejradši. "Mám hnízdo támhle ve skalách, pokud tě to láká, můžeme počkat tam." Ukázala jsem na skály na pláži.

Přikývla jsem a pohlédla na Annu. "Dobrá, půjdeme." Oznámila jsem jí a vydala se do stájí, můj kůň byl připravený , takže jsem nasedla a počkla na Annu která na svém koni nesla několik věcí. "Dobře, pojedeme cvalem, to není tak dlouho. Zastavíme ve Smaragdovém háji a následně budeme pokračovat na pláž." Řekla jsem jí a pobídla svého koně do cvalu, vyjely jsme z hradu a vjely do lesíků Rheos. Temnota se šířila po lese, cítila jsem to díky tomu, že byla silná, silnější než moje, budu muset dát vědět Accalie. Tohle není dobré, rychle se to rozrůstá. 

Usmála jsem se. "Samozřejmě. Tedy půjdeme do tvého hnízda." Řekla jsem. Nemohla jsem se dočkat až uvidí jakou moc mám. Až jsem přijdu, nechám je proti mě použít všechnu sílu. Pak je obliberatuju. "Doufám že jsi dobrá v boji. Já jsem měla učitelku která mě naučila bojovat a řekla mi že moje bojové schopnosti můžou být tak dobré jako Valkýry. A co ty? Zeptala jsem se jí. 

Přikývla jsem. Za chvíli už jsme seděli na měkkém peří které dělalo hnízdo přijemnější. Seděla jsem hezky v rohu a sledovala holku která povídala, očima jsem si prohlížela celé její tělo. Vypadala úžasně. Její ňadra byla úchvatná. Hned bych se na ní vrhla, ale teď je to moje spojenkyně, nemůžu to udělat. "Dobrá v boji?" Ironicky jsem se zasmála. "Jsem daleko lepší, než jen dobrá v boji. Jsem člověk co si užívá utrpení, chci vidět druhé trpět a jsem schopná, pro to udělat cokoli." Usmála jsem se a zamyslela se. Až budu mít vládu nad lesem, bude to ještě lepší. To budou trpět všichni.

"Dobrá princezno. Už jdeme." Řekla jsem. "A jinak ještě podotknu že přišla sem devítiocasá liška jménem Ahri." Podotkla jsem. A rychle šla do stájí kde na mě čekala Doragon. Naskočila jsem na svého koně. Poslechla jsem si Doragon. "Dobrá." Řekla jsem a Doragon vyrazila. Taky jsem pobídla koně do cvalu a následoval jsem Doragon. Cítila jsem tu silnou temnotu a okamžitě už jsem věděla že je to typ temné energie destrukce zvané Černá Venuše. "Ale ne.. Doragon. Ta magie je destruktivní. Je to Černá Venuše. Znám ji. Originálně by tato magie měla absorbovávat energii a cokoli dalšího a přeměňkvat třeba na sílu.. Tahle je jinačí.." Řekla jsem vystrašeně.

Všimla jsem si že Crai civí na mé ňadra. Řekla mi jak je dobrá. "To je dobře. Aspoň budeme ještě lepší." Zazubila jsem se. Pak jsem přistoupila k ní blíž. "Copak je? Kampak se koukáš?" Řekla jsem. Byla jsem trochu překvapená že Crai se mi kouká na mé ňadra. Přejela jsem ukazováčkem přes krk až po bradu. "Vidím že se o mě zajímáš víc než jsem si myslela." Řekla jsem.

Ještě  lepší, jasně.  Zvedla jsem hlavu až mi růžové vlasy nadskočili když ke mě došla. Na tváři se mi objevil jízlivý úsměv. Chytla jsem její ruku a stáhla ji k sobě, musela jsem, byla obrovská, narozdíl ode mě. To by mi ale vůbec v ničem nebránilo. "Jistě, taková už jsem. Co ty, nemáš zájem?" Naklonila jsem se k její tváři a moje ruka se ocitla na jejím ňadru, je pozdě, tohle už nevrátím, ale byla tak obrovská a takové zrádné stvoření jako jsem já, to zkrátka lákalo, až moc. 

Crai mi sáhla po ňadrech. Bylo poznat že nemohla odolat. "Ale samozřejmě že mám Crai." Řekla jsem a moje ruka pomalu slézala po jejím břiše dolů a dolů. "Hlavně mi neznič moje šaty." Usmála jsem se. Čekla jsem až na mě skočí. Byla jsem připravena. 

„Avšak ta horká hlava vyhrávala každou válku s přínosem duší, aby se ten klidný hostil a dělal si s nimi cokoliv dle libosti. Mladí čistí chlapečci i děvčátka..“ (V zamyšleností si chopí bradu deformovanou paži, která není lidského původu. „Nápad, znějící s pravděpodobností úspěchu“. Obklopený dočista zvrácenými myšlenkami, vnímá zvláštní pocit šimrání v břiše. Má-li zavzpomínat, vždy si vybíral dospělé aniž by se zaměřil na potomky. Olízne si spodní rtík, zbystří-li odcházejícího společníka. Víc by si pochopitelně užil s anděly. Ve válkách kterékoliv obětí andělské rasy, odtrhával křídla. Vydá se kupředu. Veškeré kroky zastaví až venku.) „Nelítostný až zvrácený to oponent.“ (Chránily leda potomky vlastní rasy i ženy, z jejiž lůna přicházeli další životy. Neoznačil-li vůdce dotyčného/dotyčnou za zrádce a vyhlásil verdikt odstranění oné osoby. Víc pozornosti vzbuzoval třetí generál původu ženského. Natolik zkažená, že i démoní si neodpouštěli zvrácené myšlenky ve společností této ženy. Což ho zavádí, že si Lucifer držel vzdálenost i od žen. Občas si sám pokládal otázku, co by dítě Lucifera zdědilo. Vzešlo-li by kupříkladu z lůna démonní ženy. Nezapírá zlost i značné podráždění, našel-li by si Lucifer partnerku/partnera.) „Míníš tam zavítat takto?“ (Vyčníval až moc! Obnáší-li rysy jeho bývalého dědictví ve formě světla vyzařující z něj. Vzápětí chopí společníka za zápěstí s políbením hřbetu dlaně.) „Cožpak by velevážený pán chtěl, abych přítomné hosty zavraždil vůči obyčejné zvědavosti?“ (O společníka už kdysi prokázal zvýšený zájem. Vydobil si pozici ve službách momentálního vůdce padlých andělů. Avšak skutečným pánem zůstává Lucifer. Vztahy mezi nimi občas odpovídali spíš v obraze nepřátel. Oba měli vlastní názory, aniž by souhlasily s názorem druhého. A přesto! On jediný mu dokázal zodpovědět všechny kladené otázky.) „Mám tě snad změnit dle vlastní libosti?“

„Není nic nemožné Jasone. Myslíš-li si to, dle čeho soudíš? Nechoď na mně s verzi, že si potomek boha a proto to není reálné.“ (Neustálý koloběh tohoto tvrzení se stal až averzní.) „Máš-li zemřít, zemřeš. Není možné, abys sepsaný osud změnil. Máš-li strach ze smrti, co zalézt do díry a započít se modlit? Velká část zdejších bytosti se zkrátka se smrti smířila, aby například ochránila vlastní druh. Narozené potomky i pána. I lidská společnost našla způsoby se bránit. Co místo hloupého přemýšlení nad strachem ze smrti začít konat? Využil dovedností, začlenil se do konkrétní společností, našel si partnerku která by ti porodila potomka abys zde cosi zanechal? Nestači-li ti to, si o kus podobný mé osobě v té nádherné nenasytnosti.“ (Možná narazil na osobu, v jejiž hlubinách samotného nitra spí úplně totožné bestiální choutky zaplavit všechna místa osídlená životem čistým utrpením. Nenarazil doposud na bytost, která by to žádala. Cožpak našel vážně právoplatného dědice? Neuškodí si přítomnost mladíka delší čas udržet v blízkostí. Čeho všeho by asi dosáhl, kdyby mladíka diskrétně donutil zhřešit? Vzbudil by tu spící bestii? Vyvolal by další zkázu? Napřed se musí zbavit společnice mladíka, která ho vůči zvířecím dokonalým smyslům dokáže upozornit na nebezpečí a udržet ho v povzdálí.)

" Jistě. To se horké hlavě ani nevyčítá. Jsi dobrý bojovním. Nicmeně se mnohdy nechavaš až přiliš unest pocity. A ano chlapečci a holčičky. Velice mě překvapuje že tě nenapadlo tohle . Jelikož kdybys pořadně zapřemýšlel bylo by ti zcela jasne že tu a tam nějakeho toho kněze či tak nebudou oplakávat, ale jakmile šahneš na nevinou dětskou duši poznáš hned jak jsou nahore naštvaní. Však to jen zkus a ukojíš jistě svou touhu po tom aby zde jeden z těch opeřencu sletěl. " Nikdy se nijak zvlášt nezapojoval do těchto jeho hrátech. On sám raději usedával v klidne místnosti s knihou v ruce. vyhovovalo mu to. Nikdy se nijak nezajímal o to komu by mohl škodit. A však pohled na Spokojeneho Azazela který jistě už měl hřišne myšlenky ohledně dětí ho jakymsi zpusobem i těšilo i když to na sobě nedaval znát přes ten samý chladný vyraz který nemělnil mnohdy. Když se venku zastavily zadíval se na budovu která mu od pohledu dělale zle , ale nakonec jeho pohled si získal Azazel . " Cožpak je na mém vzhledu něco špatneho? Jen by to dozajista zajistilo prazdný hostinec a obsluhu jen pro nás. " Sledoval jeho pohyby každym okamžikem dokud nebylo jeho zapěsti chopeno . jakmile se ty smyslné rty dotkly pokožky na hřebetu ruky musel si nad tím jen povzdychnout . " Nikoliv. Nemám zrovna zájem vzhlížet na to jak tam všechny vraždíš jen z duvodu že by se snad na mne koukaly. Nu dobrá. Když tvé zvrhlé a vražedné myšlenky nedokažeš držet na uzdě ani při tom když by se jen na mou maličkost podívaly. Dovolím ti to. Změn mě podle tvé libosti.  Jen tě varuji. Pokud ze mě udělaš dítě přetrhnu tě  jako hada. To si pamatuj. Takže zvažuj dobře podobu kterou mi hodláš přidělit. " 

,,Kyle... Nevím jestli ti neublížím, ted jsem člověk a umím ovládat sám sebe. Bojím se, že má druhá osobnost ti ublíží... Není taková jako já... Je zlá..." Měl jsem slzy v očích. Nechtěl bych mu nijak ublížit. Stiskl jsem jeho ruku a snažil se potlačit obavy z mého druhého já. ,, Nechci... Nechci aby se ti něco stalo" řekl jsem a nakonci věty se mi zlomil hlas

„Výslovně krotit pudy zloby a ztrácet kontroly ze mě činí odolatelnou bytost, kterou by nezlomily ani psychickými tresty. Má osobnost už dvakrát utrpěla ujmu. Nemůžeš mně vinit za horkokrevnost, která víceméně pohání válečníky do nadcházející války se zafixováním vyhrát a zabodnout zbraň do nepřátel.“ (Odpoví s pokrčením rameny. Nemíní se změnit. Ani, kdyby to žádal zrovna Lucifer!! Neznamená to, že by nad tím nepřemýšlel.) „Mimochodem.. Míníš pořád odmítat mou nabídku o pozici prvního generála? Chápu, že si svým pánem a nemáš v libosti vzhlíží-li na tebe kdokoliv v pohledu obyčejného podřízeného, avšak.. Naše společnost i vůdce by dosti získal, zaměříme-li se na sílu.“ (Například; získat i víc podpory ze strany Azazela vůči názorům i smyslných taktických plánů. Nepočítá-li, že by možná získal i hlasy ostatních tří generálu, aniž by vznášeli slyšitelné protesty. Vmžiku otáčí hlavu do strany, zahalením obličeje dlaní i prsty s úspěšným zakrytím narudlého zbarvení. Cožpak nezná hranici zvrácenosti? Vymýšlené vyobrazení Lucifera v podání malého chlapečka či dívky.. Hlavu sklání popadáním bílých pramínku do obličeje se vstřebáním a uklidněním bizardního fantazírování.) „Co napřed zvážit, co opustí tvá ústa?“ (Vlastní paži zanechá dopadnout podél těla s otočením čelem na přítomného společníka.) „Vezmu-li na vědomí cíl s dopřáním si kvalitního vína, náš vzhled začlením mezi lidské bytostí aniž bychom vzbudily pozornost. Což znamená, že musíme předcházet i pečetí pro anulování síly a zabránit aby nás rozeznali například dle rozdílné vůně. Vybral sem ti perfektní vzhled zaučujícího se bohoslovce, cestující po boku otce vzdáleného božího chrámu. Cožpak by kdokoliv podezíral církev? Mmm?“ (Vyčká, dokud společník neodsouhlasí sdělený výběr proměny.)

Pláž se pomalu přibližovala a já cítila čím dál víc  tu temnou magii. Za chvíli jsem dorazly do Smaragdového háje, zastavily jsme u jezera a já sesedla z koně a nechala ho se napít a popást. Ze sedlové brašny jsem vytáhla kus sušeného masa a spokojeně se do něj zakousla. Ano, tohle bude ještě chvíli trvat než tam dorazíme. "Je čas na tu přestávku." Řekla jsem Anně. "Chvíli si tu posedíme než vyrazíme dál." Usmála jsem se.

Následovala jsem Doragon a pak jsme zastavili. Sesedla jsem z koně a taky ho nechala pást. Viděla jsem jak Doragon vytáhla ze své brašny maso a zakousla se do něj. Ale já jsem nic v kapse neměla. Řekla mi že se tu zdržíme. "Dobře. Ale já nic u sebe teď nemám." Rekla jsem a sedla jsem si vedle ní.

"Ano, já to chápu." Řekl jsem a jemně se na něj usmál. "Vím že je zlá, věřím ti, ale nemusíš se bát, umím se bránit." Zašeptal jsem něžně. Pak jsem se na něj ale podíval se zaujetí, "Ty nechceš aby se ti něco stalo?" Zašeptal jsem překvapeně. "Ale sotva mě znáš, to přece...bože to je od tebe tak hrozně moc milé!" Vyhrkl jsem a nadšeně na něj hleděl. "Děkuju!"

Poslouchal jsem ho. "Chceš po mě abych se modlil? Děláš si srandu?" Zeptal jsem se ho tichým, nechápavým hlasem. Pak jsem se jen ironicky rozesmál když řekl abych si našel partnerku. "Víš...byla jedna z dalších věcí proč jsem vvyrostl u Artemis a jejich lovkyň, nejsem plodný a...jsem gay." Zamumlal jsem to poslední možná až moc potichu a pohladil Liu když mi strčila čumák do ruky. "Možná to mám po otci." Zašeptal jsem po chvíli. "Rozhodně by to dávalo smysl." Řekl jsem zamyšleně. Jenže to už Lia zvedla hlavu a začala vztekle vrčet, okamžitě jsem vytáhl dýku a postavil se abych se rozhlédl, a v tu chvíli jsem cítil jak se to dostává do mě. Vytřeštl jsem oči, temnota mou duši pohlcovala. Vyděšeně jsem sebou začal cukat a třeštil oči čím dál víc, v mysli jsem viděl svoje největší noční můry. "Moje...hlava." Zašeptal jsem a vzápětí zaječel a chytil se za ní, Padl jsem na kolena, třásl se a křičel. Tohle bolelo, sakra tak strašně to bolelo. Lia dál vztekle vrčela na temnotu rozlévající se po lese. Měl jsem pocit že snad každou chvíli omdlím, moje tělo blikalo jako skomírající hvězda, zlatou a stříbrnou. 

Tento hráč skončil

„Vykládám ti reálné způsoby dlouhého žití s omezenými pocity strachu.“ (Objasní.) „O-ho, dozvídám se stála novinky tohoto století. Mužské bytosti zavánějící homosexualitou, která platila leda u známých Incubusů.“ (Nemůže srovnávat k ostatním démony. U démonů ani tak na pohlaví nikdy nezáleželo. Vyspali by se klidně i s totožným pohlavím na bází, získat duši dotyčného. Vlastně by se dali označit za jakýsi nepovedený „experiment“ i „vadné“ děti pána temnoty, lpící na nedokonalosti a všeh špatného. V zapřeností dlaní si dopomohl vstát v okamžiku, zasedá-li mu na ramení Amradla. Víčka zanechá klesnout o centimetr ve výrazné podrážděnosti. Vládnoucí temnotu označil za klišé. Nevnímal v ní ani zdaleka bestiální touhy, mrazící i obyčejným nádechem. Ač se zdála silná, vybrala si momentálně špatný cíl.) „Ať se William i Michael vrátí.“ (Vznáší rozkaz, kdy Amradla vzlétá mířící sdělit vzkaz oběma mužským loutkám. Nezamíří-li za mladíkem, u kterého veškeré kroky zastaví.) „Nemíníš-li zešílet v zajetí temnoty, máš ideální čas rozmyslet si vzájemné zpečetění dohody zaručující dostatečnou imunní způsobilost.“ (Nelhal. Může mladíka zachránit před absolutním zešílení, odsouhlasí-li zmíněnou nabídku. Obličej otáčí do strany. Není složité i z této vzdáleností určit zdroj vycházející temnoty. Neprokázal žádnou lítost a ani zajímavost, vůči druhým. Dovmíná se, že ostatní bytostí předchází k existenci hraček. Avšak u mladíka zpozorval cosi, co si získalo zájem této odměřené bytosti. Činit v záplavě zloby - co někteří mimochodem dělali - vinící by možná pochopily frází; nedráždí hada bosou nohou.)

Tento hráč skončil

Bylo krásné ráno. Nad Diamantovým jezerem se vznášela ranní mlha. Ptáci vesele prozpěvovali. Kurumi vyšla na malý plácek, před její jeskyní a kochala se výhledem na krajinu před ní zahalenou do mlhového hábitu. Nadechla se čerstvého raního vzduchu, roztáhla křídla, vzlétla a letěla nad jezero. Párkrát nad ním zakroužila a pak se usadila na břehu. Tráva však byla mokrá od ranní rosy a tak rychle nadskočila, když jí to zastudilo do zadečku. Pak Kurumi náhle znejistěla. Jako by najednou zacítila něco zlého, něco co rozhodně nemá dobré úmysly.

"To nevadí, v brašně je toho dost, prostě si tam něco vezmi." Pokrčila jsem rameny Chvíli jsme tam seděly, než jsem si znovu sedla na koně a vydala se dál do lesa, za chvíli jsem vyšla na pláž a rozhlédla se. "Anno, hledej něco co by ti  připadalo podezřelé, cokoliv, koukej pořádně." Řekla jsem a pozorovala její obličej. "Je to důležité."

Pomalu kráčela z hostince, bohužel se jí níc nepodařilo prodat. Takže se rozhodla že se vrátí hezky k sobě domů. Šla tedy lesem do území elfů a tiše si broukala. Tohle ji dohánělo k šílenství. Předtím její med lidé kupovali jako šílení a teď, proč ne teď. Povzdechla si a pomalu pokračovala vysokou trávou se smutným výrazem ve tváři.

,,nechci... Máš pravdu... Nechci aby s rtů něco stalo jelikož jsi můj jediný kamarád, se kterým si můžu povídat a není to zvíře" mumlal jsem přes to nutkání plakat. Ale neudržel jsem to. Moje slzy si našly cestu. ,, Není zač maličký..." Zaseptal jsem 

"Dobře." Sáhla jsem do Doragoniny brašny a vytáhla avokádový toast. Zakousla jsem se do něj a pochutnávala si na něm. Pak jsem nasedla na koně a následovala jsem Doragon. Dorazili jsme na pláž. Doragon mi řekla aby jsem se pořaďně dívala co je podezřelé. "Vím Doragon." Řekla jsem a rozhlížela jsem se kolem.  Napadlo mě že bych mohla vyskočit do výšky par a metrů a mezitím se rozhlédnout ale hned jsem to vyvrátila, protože by jsme mohli být zpozorováni. Slézla jsem z koně a nechala ho na místě. Šla jsem po pláži a uslyšela jsem nějaké podivné zvuky jako by někdo sténal, které se ozývaly ze stromu 30 metrů ode mě. "Doragon. Slyšíš to?" Otočila jsem se k Doragon a poukazala na směr okdud se ty zvuky ozývaly. "Někdo tam je." Řekla jsem.

Šťastně jsem se na něj usmíval, i když jsme jen kamarádi, stejně je to pro mě nejvíc důležitý člověk kterého jsem zatím potkal, tedy, ještě moje sestra nutno podotknout. Ale tu jsem znal od mala a ona ta její věčná opatrnost mě doháněla k šílenství. Ale teď tu byl on a dokonce se rozplakal a to mě neskutečně potěšilo.Objal jsem ho a přitiskl se k němu. "Není nutné plakat, všechno je v pořádku." Zašeptal jsem láskyplně. "Budu rád když, tu budeš pro mě alespoň v téhle podobě pokud mě ta tvoje druhá nebude mít ráda."

Viděl jsem to, svět umíral, už znovu a tentokrát to nebyla moje vina. Hrad byl sice pod ochranou, ale počítal jsem s tím, že iochrana to už moc dlouho nevydrží a půjde hodně rychle do háje. Viděl jsem jak si temnota hledá estu, už jen chvíli a já...nemůžu se znovu nechat posednout. Pomalu, ale jistě, určitě už brzy vše pohltí, jen aby mi ublížila. Accalia byla silnější, nebyla tak křehká jako já. Nenechávala se pohltit úplně každým koho potkala. To byla zkrátka ona. Dalo by se říct že byla v tomhle větší muž než já. Moje léčení bylo silnější než její, ona byla zase lepší v boji. Polkl jsem, těžkly mi nohy. Zoufale jsem tu někoho potřeboval, ale nikdo...nikdo tu nebyl. Círil jsem jak mi těžknou křídla, sevřel jsem zábradlí. "Temnota...je blíž a blíž. Brzy bude i tady."