Příběh

Byla jsem v neuvěřitelném šoku. Kali se chce stát Mágyní Zkázy a Počátku. Nemůžu to jí dovolit. Bude nezastavitelná. Pak jsem se ale uklidnila. Podívala jsem se doleva a zrovna jsem spatřila svoji dýku ležící na zemi. Zasla jyem si pro ní, uchopila jí a založila do pouzdra. "Tak jo. Avšak to ti nevyjde." Řekla jsem ke Kali. A pak jsem zavrela oči. Dosahla jsem úplnýho klidu. Pak jsem sve oci otevřela a vrhla se na Kali. Moje pohyby dělaly paobrazy díky vyšší rychlosti.

Jakmile Anna se vrhla na mě a zaútočila, všechny její útoky které následně se snažila mě trefit, vyhýbala se všem jejim útokům. Ačkoliv její rychlost se jen trochu zvýšila. "Aha. No jasně. Klid ti pomahá se více soustředit a být hbitější, ale stale nemáš šanci. I ja to dokážu. A taky se to dá lehce zastavit." Řekla jsem jak jsem se mazitím yhýbala Annininých útokům. Uchopila jsem Annininu pěst a vzapětí jsem s celou Annou opakovaně prevracovala a mlátila o zem na záda a předek. S ní jsem ničila zem. Po několika úderech jsem přestala Annou mlátit. Pustila jsem jeji ruku. Viděla jsem jak ležela na zemi a byla docela dost od krve. Ale viděla jsem že byla stále v její formě, což znamenalo že pořád může bojovat. Taky to cítím že ještě má dost energie. "Ještě můžeš stát?" Zachichotala jsem se. Stále jsem si dávala pozor na Harpyji, která sleduje mě z povzdálí.

Kurumi viděla, že se opakuje totéž co v minulém souboji. Anna dostává pořádnou nakládačku, Kali s ní nemá slitování. Jestli to takhle půjde dál tak jí úplně umlátí. Ovšem její rychlostní magie se ještě neobnovila. A bez ní nebude dostatečně rychlá, aby přiletěla k Anně, uchopila jí a odtransprotvoala pryč. Co teď? Co teď? říkala ci pro sebe.

Těžce, v krvi a bolestech jsem se postavila na nohy.  Byla jsem na tom zle. Velmi těžce jsem vzdychala. To není možné. Jestli ani tohle nepomohlo, nebude nic. Ale ani taky se nemůžu stáhnout. Kali proti mě je nepochybně mocnější. Nelze se už ani stáhnout. Zdá se že pro mě nezbývá nic než porážka. Bez Accalii zemřu. Ale jentak se nevzdám. "Kali... Nikdy nezískáš Bílý Mars.. I kdyby jsi udělala cokoli. Tady nic nenajdeš." Řekla jsem s námahou ke Kali.

Momentálně jsem už ztrácela nervy, slyšela jsem zvuky boje, můj hrad a moje země byla pod tímhle tlakem už poněkolikáté a bylo by opravdu zvláštní kdyby mi to nijak nevadilo. Došla jsem přesně tam kde se boj odehrával. Zamračila jsem se. "Co se to tu ksakru děje?" Vyhrkla jsem a propálila pohledem tu třímetrovou ženskou, tohle bylo...divné, ta ženská byla divná, netušila jsem odkud je, ale upímně mi to bylo tak napůl i jedno,. byla zlá a já to z ní cítila.

Anna ke mě stale mluvila. "Teď to s tebou skončím." Řekla jsem Anně. Pak jsem ale uslysela hlas. Pohnula jsem hlavou mírně do strany a pohlédla na na jednu holku která se tady najednou objevila. Všimla jsem si že má křídla a nosí korunu. Hned jsem poznala že one je princezna Accalia. "Konečně jsi tady Accalio. Nudila jsem se ničit tyhle tvé pomocnice. Nyní tě vyzívám na souboj." Řekla jsem Accalie. 

Pohlédla jsem na princeznu Accaliu ktera se konečně vrátila. " Princezno Accalio! Koecně jste tady!" Byla jsem šťastná že nakonec Accalia přišla. "Tahle žena sem se dostala. Nemohla jsem ji porazit. Chce zničit celý Wonderful!" Zakřičela jsem. Avšak nevím jestli ji Accalia porazí. Její Černá Venuše je skoro neporazitelná. Avšak nesmíme jí v jejím planu dopustit se stat další Mágyní Zkázy a Počátku. I kdyby to tady vzdala odešla.

Kurumi viděla že teď přišla její šance. Kali byla zaujata nově příchozí a těžce raněné Anny si nevšímala. "Teď nebo nikdy!" řekla si Kurumi a slétla z hradeb. Letěla jak nejrychleji uměla, její rychlostní magie se pořád ještě neobnovila, Přiletěla k Anně a chtěla jí uchopit do spárů. Její plán byl jí odnést co nejdál od Kali.

 Nastal den který snad už nikdo nečekal. Otec se rozhodl zrušit vykázání Abaddona a svolit mu znovu usednout na trun. A touto zprávou poslal Samaela aby ho nalezl a přivedl zpět tam kam patří. Nicmééně ještě před odchodem mu bylo jasně řečeno pár detailu které měl splnit než by dovedl bratra zzpět na místo. Ušklibl se a nakonec opustil otcovu přitomnost. Mohl to udělat jednoduše a nechat ho přivolat. Nicméně na co? Bylo muu zcela jasne že u něj bude jeden z těch jeho kamarádičku a to si hodlal užit. Šel podle instinktuu  a jednoduše zazrakem se dostal až do místnosti která měla byt místnosti pro rozmazlené princatko. Když je tam zahledl chvíli je tam sledoval dokud se tiše nezasmál. " Ach jak milá to společnost. Bratr a tahle..špína. No drahý bratře přišel jsem ti oznámit že mužeš konečně nastoupit na místo kde patříš. A však... Než li se dostaneš na své pravoplatné místo musím ti oznámit že tuhle...spodinu nechaš zasebou. Otec si nepřeje aby jsi se snimy nadále stýkal. Jelikož by tě jen rozptilovaly a také by tam jisě nebyly v bezpečí "se zlým ušklebkem sledoval bratra a ty sva naprosto ignoroval. Natáhl kněmu ruku." Pujdeš semnou? Konečně tam kde jsi již dlouho nebyl. a jistě jsi toužil po navratu"

S poklidem jsem se vrátila zpět do úkrytu, kde jsem si rozdělala oheň, abych si mhla udělat něco k snědku, co mi zbylo ze zásob, sice toho už moc nezbylo, ale na lov není nikdy pozdě jít, jen kdyby tu bylo co lovit, poslední dobou tu vše spíš ubývá než přibývá, ale teď mě to nijak ještě netížilo. Vzala jsem si kameny, a primitivním způsobem jsem si rozdělala staré ohořelé ohniště, kde jsem založila nové klacíky a podklad, potom jsem si sedla na zem a ruce jsem strčila před plameny, udiveně jsem sledovala každé máchnutí konce plamínku na který jsem upřela svůj zrak a až po pár minutách na to jsem do něj dala něco syrového a pomalu a pozvolna jsem to opékala dokud to nezměklo a nebylo připraveno ke konzumaci.