Příběh

Co se týče Anny, šla úplně mimo mě. Byla jsem naštvaná, ta ženská si sem přišla, zničila mi půlku hradu a ani se neobtěžovala nahlásit audienci. Naštvaně jsem na ni hleděla. "Jak se opovažuješ...sem jen tak přijít bez ohlášení a ničit mi mou zem?" Zahřměla jsem, nejradši bych si sem přivolala i bratra, ale on přijde když bude nejhůř, to jsem věděla ze všeho nejlíp. "Nemáš právo mě na souboj vůbec vyzývat poté, co jsi udělala na mém pozemku!" Zavrčela jsem. Vytáhla jsem meč a zahleděla se na ní. 

Zahleděla jsem se na místo kde by měla sedět Kurumi. Místo toho jsem viděla jak se řítila na mě s otevřenými spáry. Vyhnula jsem se a uchopila jí pravou nohu. "Kurumi. Co to děláš? Pojď a sleduj." Pobídla jsem Kurumi. Zahleděla jsem se zpěk na Accaliu a Kali. Viděla jsem jak Accalia byla naštvaná a pak vytasila si svůj meč. Doufám že ví co dělá. Pak jsem se zamyslela nad Kali a Mágyní Počátku a Zkázy. A uvědomila jsem si jednu věc. Zatřepala jsem se strachy. Litovala jsem že jsem si to uvědomila.

Hleděla jsem na Accaliu tasící meč. Usmála jsem se. Poté jsem pohlédla na Anuu. Celá se třesala což bylo divné. Avšak jsem to neřešila. Pohledla jsem zpět na Accaliu. "Víš Accalio. Jsem tady abych si na tebe smsla. A to i tvoji celou zemi. Potom konečně získám to co chci. A nastane ráj." Odpověděla jsem Accalie. "Anna o tom vím víc jestli ti to zajímá." Byla jsem připravena jakmile se Accalia pohne.

Kurumi se ani trochu nelíbilo, že Anna uhnula a ještě jí chytila za nohu. "Co dělám? Chci nás z téhle smrtící pasti co nejrychleji dostat to dělám!" vykřikla Kurumi, ani trochu se jí nelíbilo, že jí Anna drží na místě, které se možná brzo promění v obrovská jatka. "Že je radši nezůstala ve své jeskyni u Diamantového jezera." zalitovala Kurumi.

"No jistě." Pronesla jsem a pohlédla na Annu. Nebudu na ně plýtvat svou energii abych je někam dostala, když vidím že si poradí i beze mě. "Mou zem? A to z jakého důvodu hm?" Řekla jsem to jen tak, nečekala jsem žádnou reakci, jak bych taky mohla, tolik lidí chtělo mou zem že mne ani nijak nepřekvapovalo že někdo další tohle chce. Ona byla mocná a já její sílu silně cítila. Ale moje rodina tu byla od doby co vznikli Bohové. Ona je z jiné galaxie. Kdybych sem přenesla Akiho, pochybuji že by něco zvládl, ale já tu jsem jen pro boj na blízko. Pohlédl jsem na tu ženskou. Ona si to užívala. Pohlédla jsem k nebi, Nikdy jsem nepoužívala plpnou moc která mi byla dána, nikdy jsem ji tak moc nepotřebovala, vypadá to, že ji poprvé potřebovat budu. Pohlédla jsem zpět na ženštinu. "No? Jestli tak moc chceš mou zem, tak pojď."

Accalia mě pobídla k prvnímu tahu. Neuvědomuje si před komu čelí? A tak tedy jsem se odlepila od země a letěla k ní. Avšak jsem si rozmyslela s ní trochu pohrát. Jak jsem už k ni byla blízko, bleskem jsem se přemístila za jejími zády. S rukama složenýma k sobě jsem se mírně zachychotala. "Inu dobrá. Tak se uvidí jestli si schopná  mě následovat." Řekla jsem Accalii.

"Kurumi. Všechno bude v pohodě. Přines mi tu živou vodu. Jestli to Accalia nebude zvládat, pomůžu jí." Řekla jsem Kurumi. Preferuji bojovníky bojovat férově. Avšak já Accalii teď sloužím a vím že bych ji měla pomoc ihned, ale raději to prvně nechám na ní. Avšak jsem si zase pomyslela na to co mě předtím napadlo. Co když Ta mágyně Kali podvádí? Co když jenom chce její tělo aby se mohla znovuzrodit? 

"Dobře, zaletím ti pro ní. A ne že tě tu najdou zamordovanou až se vrátím." odpověděla jí Kurumi, vzlétla do vzduchu, zakroužila nad bojištěm a rozletěla se k Diamantovému jezeru. Sice nechápala, proč si myslí že voda z Diamantového jezera je živá a co s ní má v úmyslu, ale bylo jí to jedno. Hlavně když na chvíli zmizí z tohoto nebezpečného místa.

Tohle byl starý trik, věděla jsem přesně co udělá, a nejen to, věděla jsem přesně jaký bude její další krok, byla na mém území, na území se mnou tak propletené, že jsem věděla úplně o všem co se právě kolem mojí osoby dělo, což znamenalo, mohla jsem si přesně hlídat co udělá ona a zabránit tomu. A to ona nedokázala. Kromě toho, to že se teleportuje za mne by čekalo i malé dítě. "uvidíme jestli jsi ty schopná dávat pozor." Řekla jsem a vzápětí se Kali do ramene hluboko zabodl modrozlatý šíp. Pohlédla jsem k hlavním věžím. Na jedné stál Aki, do tětivy zasažený další šíp, ale toho by si už všimla, šlo o moment překvapení. Aki se rozplynul a díky tomu Kali nevěděla kde je, já se rozmáchla a zaútočila na ní.

Ucítila jsem bolest. Ale dokázala jsem se vyhnout Accaliiniu útoku. Vzlétla jsem výš. Nečekala jsem překvapující útok. Vytrhla jsem si z ramene šíp. Poznala jsem kdo další na mě útočí. Aki. Avšak jsem nevěděla kde je. Avšak než na mě vystřelil, ucítila jsem letící projektil. Avšak bude trochu těžké ho chytit. Ale budu se snazit zabránit mě znovu trefit. Jakmile ucítím jeho presenci a jeho šíp, pokud jeho šíp poletí na mě, vytvořím malou černou díru na sobě a absorbuji jeho šípy. "Accalio. Tedy nakonec tě prece jenom někdo pomůže. Avšak jsi tak ubohá že nakonec nedokážeš se mnou duelovat." Ponížila jsem ji. Kolem sebe jsem vytvořila několik černých děr. A jestě jsem vytvořila další černé díry kolem Accalii. Ted mě Aki stejně netrefí. Jeho šípy budou vysány do černých děr. Zaútočila jsem na Accaliu pomocí pár černých děr, které zbělaly a vystrřelily paprsky na ní. Avšak jsem věděla že se vyhne. Byla jsem připravena vytvořit větší černou díru která má uvěznit Accaliu. Sice jsem věděla že ví to co budu dělat, ale nemůže zabránit čemukoli.