Příběh

Kurumi letěla jak nejrychleji mohla. hrad už byl nadohled a řev boje nadoslech. Musela si dávat pozor, aby jí některý z útoků nezasáhl. Přelitěla až k Anně, vytáhla z brašny láhev s vodou a podala jí ji, "Tak tady jí máš. To by mě zajímalo co s ní zamýšlíš."

"Dobrá, nemysli si že tě pustím, budeš poutána božskými řetězy které budou pohlcovat tvou magii kdykoliv se o něco pokusíš, takže nebudeš moci použíat magii, protože bys akorát slábla. Být tebou nedělám nic." Voda ji sevřela ještě víc, zmáčkla ji vnitřnosti a já se prudce rozhlédla, Aki stál u hradeb, jednu ruku zvednoutou, modřé zářila, vlasy mu povlávali z toho jak používal magii. V druhé držel luk. Na zádech toulec s šípy a u pasu meč. "Aki, co to sakra děláš?! Chceš ji snad zabít." Otočil na mě hlavu. "Už mám plné zuby toho, jak se mnou každý zametá, jestli ji nezabiju, tak se mnou zamete i ona." Zalapala jsem po dechu, říkal to tak chladně. "Chceš snad poskvrnit rodinný šlechtický erb?!" Vykřikla jsem, viděla jsem jak povolil. Došel k mojí osobě a pohlédl mi do očí, zase měl ten svůj tichý a smutný výraz. "Promiň." Zašeptal a já přikývla. "V pořádku." Pohlédla jsem na Kali která se přestala vzpouzet. "Dobře." Vzala jsem tvář svého bratra do dlaní a opřela své čelo o jeho.Moje koruna začala zářit duhovými barvami, mezitím co jemu se rozzářil opasek kolem jeho pasu. Kolem končetin Kali se začali tvořit řetězy. Zářili duhovým světlem, Kali začala mizet, přemisťovala se do sklepení hradu. Kdyby se pokusila odtamtud dostat, řetězy by pohltili veškerou její magii. Dokonale by ji oslabili a ona by tak nemohla absolutně nic. Takhle uvěznili Bohové Tyfóna. Obra který chtěl zničit Olymp. Byla za nezničitelnými mřížemi. S Akim jsme se objevili před nimi a hleděli na ní, oba chladným pohledem. "Nezapomeň, že nemůžeš používat své síly. Budeš tu do doby než dostaneš rozum nebo my dva vymyslíme co s tebou." Já se rozplynula, ale Aki tam zůstal a skrze mříže na ní hleděl.  Nakonec se k ní otočil zády a sklonil hlavu, ofina zakrývající mu jedno oko, ho teď zakryla úplně, i část druhého."Proč...tohle děláš?" Zašeptal po chvíli.

"Dobrá Accalio." Odpověděla jsem jí v klidu. Potom jsem uslyšela Annu, která přiběhla k nám. Naštvala jsem se. "Ne! To neni možné! Ona by nikdy mi nelhala!" Zakřičela jsem na Annu. Ale najednou jsem ucítila ohromný stisk. Voda se ke mně znovu přitiskla. Tentokrát to bylo horší. Cítila jsem bostest. Cítila jsem jak se mi stlačují vnitřnosti. Zastnénala jsem bolestí. Bolelo to hodně ale slyšela jsem křičící Accaliu na jejího bratra. Najednou povolilo. Udechla jsem si. Byl to Aki, který přišel k Accalie. Avšak jsem viděla jeho smutný výraz. Zadívala jsem se mu do očí. Viděla jsem že něco s ním není v pořádku. Ale pak jsem se znovu ohlédla na Accaliu přiložující dlaňě k tváři Akimu, následně opře čelo o Akiho čelo. Viděla jsem jak se Accaliina koruna rozzářila duhovými barvami, což spolu i Akiho opasek. Ohlédla jsem se dolů a viděla jak se na mé končetiny oběvovaly retězy. Až pak jsem jsem se ocitla za mřížemi. Accalia s Akim se objevili přede mnou na druhé straně mříž. "Však já vím Accalio." Řekla jsem v klidu. Accalia se rozplynula ale ten Aki zůstal. Otočil se ke mně zády a po chvíli na mě zašeptal. "Dělám to hlavně pro mojí paní Mágyni počátku." Řekla jsem. "...Avšak mi zřejmě lhala že jsem silnějsí než Accalia... Otazka zní proč..." Pošeptala jsem. "Dělala jsem to aby jsem jí naplnila její přání. Aby jsem se stala novou Mágyní Počátku a Zkázy, a zničit veškera mocná stvoření na všech světech a vznikne novy ráj. Hledala jsem tu nejmocnějsí magii zvanou Bílý Mars. Což by mě vedlo konečně na úroveň mé paní... Ale Anna mi řekla že by mi jenom chtěla mi ukrást mé tělo.. Nikdy by to neudělala... Jinak víc ví Anna." Dívala jsem se dál k Akimu. "Ty jsi mě chtěl zabít. Slyšela jsem o tobě... Hmm.. Dávej pozor aby tě temná strana nepohltila.." Řekla jsem Akimu s vážností.

Věděla jsem že nebude ihned souhlasit s tím. Když v tom náhle voda kolem ní se zužovala a tiskla Kali. Sténala bolestí. Accalia začala křičet na Akiho který se náhle objevil u jedné věži. Koukla jsem se na Akiho. Ale pak sem Aki přišel. Viděla jsem jak voda potom koem Kali povolila. Bylo to zvláštní. Něco není s Akim v pořádku. Ale potom jsem viděla jak Accalia dala své čelo k Akimu. Její koruna začala zářit. Pozorovala jsem jak se u Kali objevolaly retězy, až pak všichni tři zmizeli. Nemohla jsem uvěřit jakou moc a sílu Accalia měla. A takové božské věci. Slyšela jsem Kurumi jak už tu byla. Ale byla jsem mezitím překvapena. Vzala jsem si tu láhev s vodu a napila jsem se. Otočila jsem se ke Kurumi. "Ten Aki.. S nim něco začíná v nepořádku. On Kali chtěl zabít. A Accalia to nechtěla. Mě ten Aki se mi přestává zdát normální. Pořád se tváří smutně." Zapřemýšlela jsem víc. "Doufám že se to nestane Kurumi. Bude to velký problém. Accalia říkala že jestli Akiho pohltí znovu temnota, už nebude návratu. Ale tady je něco špatného. Není to že by na něj působila temná energie. Zdá se že na něj působí tlak emocí... Jakoby se dále přibližoval k temné straně.. Tohleto že chtěl Kali zabít, sice bylo jen poprvé co bylo proti Accalie, ale jestli něco udělá podruhé, budeme muset něco udělat.." Řekla jsem Kurumi.

Kurumi zvědavě natočila hlavu na stranu. "A co s tím budeme dělat? S temnotou není radno si zahrávat. Znala jsem harpyji, kterou temnota pohltila. Celé její tělo zčernalo, a začala se chovat jako smyslu zbavená. Útočila na vše živé s čím přišla do kontaktu a to co její útok přežilo, tak to temnota také pohltila. Šířilo se to jak mor a nikdo nevěděl jak to zastavit. Jestli se něco podobného stane i tady, tak potěš koště."

Otočil jsem se na ní. "Moc mojí sestry a mne, je nejmocnější, je dána přímo od Bohů. Neexistuje žádná moc která by byla silnější." Pohlédl jsem na něj. "I když to tak na první pohled nevypadá." Zahleděl jsem se na strop. "Víš, naše země je něco jako  ochrana pro všechny ostatní bytosti, právě proto jsme my dva dohromady tak mocní, abychom mohli ochránit ostatní." Zašeptal jsem a sklonil hlavu. Kopl jsem do menšího kamínku který se odrazil od zdi. "Tenhle sět je...zkažený, proto se tu o to sestra tolik stará. Přijímá nové lidi do našeho království." Pohlédl jsme na ní. "Ať už budeš silná jakkoli, moje sestra a já...budeme vždy o krok napřed. Být tebou...vzdám to, dneska ani jeden z nás nejel naplno. I když to tak vypadalo, ani jeden z nás nezažil hranice svých schopností." Odvrátil jsem pohled a zahleděl se na stěnu. "Samozřejmě, chtěl jsem tě zabít, chtěla jsi to tu zničit, takže proč bych...to tu nebránil. Moje sestra zabila daleko víc lidí, já nezabil nikoho." Pohlédl jsem na ní. "Byla bys první kdyby mne nezastavila." Zhluboka jsem se nadechl. "Byl jsem už jednou pohlcený, myslíš že bych se nechal tak snadno pohltit znovu?" Uchechtl jsem se. Ale možná že bych se i pohltit nechal, vyhrnul jsem si rukáv a pohlédl na svou ruku, leska se na ní krev která momentálně začala skapávat na podlahu. Smutně jsem se usmál a sledoval jak kapky pomalu dopadají na zem. Staré jizvy se otevírají, když už svou bolest schovám, začne se to projevovat na mém těle. 

Poslouchala jsem Akiho. "Vidím. Zdá se že vám dali božskou sílu neznajíc hranice." Poslouchala jsem ho dál. "Hm. Tak mi asi nebude nic zbývat... I když pro mě může přijít chvíle kdy zacnu velmi hladovět. A potřebovala bych nesmírně velké množství hmoty. Živím se vším." Řekla jsem Akimu. "Tedy raději nepřejdi k temné straně." Pozorovala jsem jak Akimu z ruky kape krev. "Můžeš mi svoji ruku dát?" 

"To není s temnotou že by tě pohltila a byls by jsi zlá. To je prostě přechod na temnou stranu." Řekla jsem Kurumi. "A navíc by se ten dotyčněj nebránil." "Tak. Měly by jsme se podívat kde jsou." Řekla jsem a šla zpět na hrad. Plocha byla po bitvě rozburácená. "Ajaj."

Přikryl jsem si svojí ránu dlaní a když jsem ruku zvedl, rána tam nebyla. "Ne, nedám ti svou ruku, dokážu se vyléčit." Zašeptal jsem."Kromě toho, ti nevěřím." Zamumlal jsem vzápětí. Ale proč bych jí měl věřit po tom co udělala mé zemi? "Přestaň mi říkat co mám dělat." Vyhrkl jsem vzápětí a přelétl ji pohledem, její pouta se ještě víc utáhli a já tiše vydechl. "Jsem dobrá bytost, sám od sebe...BYCH TO NIKDY NEUDĚLAL! Nikdy bych dobrovolně nešel na špatnou stranu."  Vykřikl jsem a praštil pěstí do zdi, roztřásl jsem se. 

Stála jsem v kuchyni když jsem uslyšela ze sklepa ten křik. Věděla jsem že se tam objevila ona. Že díky Akimu a Accalie tam byla, no co, drby se nesou rychle, ale proč tam někdo křičí? Vzala jsme připravené jídlo pro naší vězenkyni. Vydala jsem se do sklepa a spatřila Akiho který měl pět na napů proražené zdi. Povzdechla jsem si. Jídlo jsem položila před mříže a došla k Akimu. "Je vše v pořádku mladý pane?" Zeptala jsem se pomalu, jelikož Aki vypadal že se každou chvíli rozbrečí a zhroutí.