Příběh

Koukal sem na to s údivem ale nemohl sem si pomoct strach sem měl pořád.On mě zvedl a opmluvil se..Já sem jen kývl a koukl na kluka s modrýma Vlasáka,, Mizuru..m..maskonos..já..sem tu dva týdny..myslím že..dva týdny" zašeptal sem a ani nevím proč přitiskl sem se k Haru-san toho jediného sem Jakš taks znal a ..on mi ublížit asi opravdu nechtěl tak mě aspoň dával jistotu bezpečí Teda částečně.

Pohlédl jsem na tu holku a chvíli přemýšlel jesrli sitím dělá legraci nebo ne. Ale očividně ne. Pokud byla v lese smrtka, neznamenalo to nic dobrého. "Civilizace?" Řekl jsem nechápavě. "Civilizaci tu nenajdete. A odsud není možné se dostat jakmile se tu jednou objevíte. Civilizace je v celém lese, nejvíc asi na dvou zámcích ale jinak v lese najdete plno stvoření a to je tady civilizace." Řekl jsem. "Ach ano, a moje jméno. Jsem Aki Notara. Nymfa a zčásti víla." Usmál jsem se.

"Haru Nagami, upír, těší mě." Řeknu s úsměvem. Smrt? No a? To jí mám za to zadarmo snad pozvat na čaj se sušenkama? "Heh.... ty dva týdny. Já tu mohl být i 50 let a nevím o tom." Zasměji se a pohladím ho po vlasech. Jsem rád, že se mě už tolik nebojí. "Jinak... tihle vlci smrtky a masko.... mozkonoš.... masko-cosi taky? Nic proti Mizu, ale nikdy jsem o tom neslyšel." Povzdechnu si. Trochu si prokřupu krk. Nesnažím se vypadat jako borec nebo tak. Jen jsem moc lehkomyslný ^^. "Oh... zajímavé. Alespoň se moc nezmění můj způsob života. Zámek... Na ten jsem vždy chtěl jako malej špunt." Zasměji se. 

"Jsi tu dva týdny?" Usmál jsem se na toho kluka. "No vidíš to. Já tu jsem pár měsíců a nejradši bych se vrátil zpět do Japonska." Zamumlal jsem. Pak jsem se koukl na toho upíra. Sestra mi říkala že nesmím lidi takhle soudit ze začátku.  Ale on mi byl nesympatický, sice méně jako ta smrtka ale i tak. Asi nejvíc sympatický mi byl ten kluk protože byl podobně vysoký. "Můžu vás vzít na jeden ten zámek jestli chcete." Řekl jsem zamyšleně.

// tak jo lidi musím se jít učit, hrajte zatím beze mě :)

// měj se :)

//Okay ^^ Pa pa
"Oh, to by bylo hez..." Zarazím se. Na chvíli se mi zatočila hlava. No, začíná mi být malinko vedro. Heh, z ledu na slunce? Hezký skok teplot. "Pardon. Byl bych rád. Sám bych asi zabloudil." Přiznám se. "Ale to vodní kouzlo bylo fakt moc cool! Umíš ještě nějaké?" Zeptám se zaujatě. *Konečně nejsem jediný s nějakou divnou schopností. Ale tahle je úžasná!* Když si vzpomenu, že jako malej jsem dělal jen nějaké sošky... Asi by to moc nepomohlo. Ne v téhle situaci.

Zarazil jsem se. Moje magie? Mírně jsem odvrátil pohled a zrůžověli mi tváře. Nikdy mi nikdo mou moc takto nepochválil. "Svou moc se stále učím, nedokážu odhadnout rozsah svojí moci ale moje sestra mi řekla že prakticky dokážu ovládat tenhle les, všechno mě tu poslechne ale musím vědět co a jak. Neustále blábolí něco o tom že vládce lesa tohle musí znát a musí se to naučit." Zamumlal jsem a dotkl se jednoho stromu. "Vodu už dokážu ovládat celkově ale čeká mě toho hodně už jen kvůli tomu že je to prostě celý les a ten mě má prý poslouchat. S lesními tvory třeba problémy nemám, mají mě rádi." řekl jsem tiše a podrbal se ve vlasech.  Roztáhl jsem křídla a zatvářil se zamyšleně.  "Naposledy co jsem se učil se mi podařilo vyvolat tsunami a zemětřesení."

Pohladil me po vlasech a ja sem se trochu uklidnil.,,vporadku..a je to maskonoš.lide co nosí masku." Řekl sem mu a koukl na ostatní ten kluk vypadal milé a hlavně neškodné neublížil by mi ..jo myslel sem jen na sebe já sobec-_- ale já tu byl jediný člověk.,,já..cestoval sem s.ostatnimi než SME se ...roz..rozdělili a já ..sem se dostal sem." Řekl em a pak sem raději byl potichu a zůstával u nej u Haru-san který nevypadal dobře,,H.Haru-s ..sám? S..si v ..pořádku?" Zeptal sem se trochu starostové 

//Ahojky :)

"Neměj strach. Jen se mi maličko zatočila hlava. Je to v pořádku. To víš, teplotní změny." Mrknu na něj. Pak se otočím na Akiho. "To je obdivuhodné." Řeknu celkem zaujatě a poslouchám ho. "Obdivuju, že zvládneš něco tak úžasného." Usměji se a vede nás k jednomu tomu zámku. "Maskonoš... Omlouvám se, teď už si to zapamatuji. Snad jsem tě neurazil." Usměji se na Mizuriho. "Nezlobíš se?" Zeptám se, když tak jdu vedle něj, veden Akim. Cítím se... v bezpečí. Hezký to pocit, vědět, že vám nejde jiné město po krku.