Příběh

Hlupáček. Podejdu k němu a sundám mu masku. "Jsi v pořádku?" Zeptám se starostlivě a utřu mu slzu z tvářičky. Nevím. Sice ho moc neznám, ale i tak. Buď se cítím za něj zodpovědný, anebo provinilý. Jeho život vyzněl tak... hrozně... "Mizu...." Znovu se mi malinko zatočí hlava a tak se trošku opřu. "Promiň." Řeknu a znovu se narovnám. Pak malinko ustoupím, abych mu dal prostor.

Přišel keme a sundal mi masku..nikdo mě ještě neviděl brečet setřel mi slzy a já sem se zhluboka nadechl,,J..jsem" řekl sem a přez si slzy,,Ty..za nic nemůžeš ..o.mopravdu" řekl sem mu a koukal na něj,,A..ale ty ..potřebuješ pomoct Haru-san " přestával sem pomalu brečet,,Ja..uděláš..mě..šťastní..ldZ.." zastavím chvíli řeč protože sem se chystal říct něco co by sem asi jen tak neudělal,,se napojena" řekl sem a trochu sem odhalil krk.,,Mě..to nevadí..p..prosím" řekl sem tiše a šel k němu trochu blíže 

"Ne!" Řeknu rázně a couvnu si. "Tohle po tobě nemohu chtít. Mizuru prosím, nech toho." Řeknu a otočím se zády. Neví si ani představit, jak se cítím. "Nikdy jsem nepil z člověka..." Přiznám se. "A nechci to měnit. Mizuru, jsi ten, kdo mě oslobodil z mého spánku. Pokud bych ti tohle udělal, nemohl bych se na tebe znovu podívat."

Sedl sem si na kolena..zase..mozna ro rika ale...zase to je čelí znova,,Vždycky ...sem byl nepotřebný ...a..všichni říkali že to tak zůstane.Meli pravdu." Řekl sem a smutné sem se usmál ,,Chtěl..sem jen pomoct..A..já..bych věřil že bys ..mi neublížil..upíři ..i zde normálně pijí krev ..mají někoho kdo jim to nabídl sám nic za to nepožaduje .pokud..to neudělá zemřeš to bych si neodpustil.Pokud..mas lepší nápad sem s ním ..." Řekl sem ale...nakonec sem se zvedl a vydal sem se nahoru po řece na druhou stranu než jsme jeli..a masku sem nechal přímo před ním.bylo mi to jedno .Často sem trpěl depresemi teď to bylo to samé.po nějaké chvíli sem se rozbehl pryč.naco budu ..nepotřebný malí kluk to jsem já .

"Mizuru!" Zavolám za něj. Neodpovídá. Vezmu tu spropadenou masku a jdu za ním. "Mizuru.... Mizuru, no tak počkej!" Zastavím se. Kolem se to tak nějak hýbe v houští. Sakra.... Rozeběhnu se za ním. "Mizuru!" Jsem naštěstí rychlejší než on, takže se za ním přibližuju celkem rychle. Ale krom mě se blíží i jiná návštěva. Ve chvíli, kdy ze křoví vyskočí vlkodlak na Mizuriho, skočím na něj a tak ho srazím na zem. "Nehýbej se!" Řeknu a přijdu k němu. Má strach. *Sakra..* Malinko se uchechtnu. "No... není jiná možnost." Chytnu Mizuriho a obejmu ho zezadu. "Bude to bolet.... Jenom maličko." Špitnu, vyrostou mi špičáky a olíznu mu krk. Nechci, takže chvíli zaváhám, ale pak se teda zakousnu. Do pusy mi teče teplá krev. Sladká, jemná a opravdu horká. Je až návyková... A zároveň co se tohle děje, jsem s pomocí ledu udělal kolem nás bariéru. Zpočátku slabou, ale pak doopravdy silnou. A jemu začíná být chladno. Klesnu na zem a objímám ho. "Děkuji ti." Olíznu mu krk od krve a prokousnu si palec. Pak mu svou krev rozetřu po rankách, které se pomalu zacelují. "Děkuji ti."

Snažím se běžet co nejrychleji ale i tak..upírovi se nedá utéct.zachvili sem byl na zemi a on na mě .Byl sem vyděšený částečne z vlkodlaka ale taky z toho co se bude dít dál.Najednou mě ke objal ze zadu a neco zašeptal.Pak už sem cítil jen mírnou bolest vycházející z krku jak se mi do nej zakousl.Zalapal sem po dechu a tiše zasténal bylo to .. divné ale zároveň ..příjemné.Sevrel sem mu ruku a pomalu sem se uklidňoval.zacala mi být zima a tak sem se k němu tisknul abyslch se aspoň trochu ohřál.Podekoval a já sem se jenom usmál a stulík se mu v náručí.ted sem byl jen trochu unavený nic víc .Natáhl sem ruku a jeme ho pohladil po tváři usmíval sem se celou dobu.srdce mi tlouklo velmi rychle a silné .byl to pořád zvláštní pocit který pulzovala Velim mim tělem..ale..jen na dvou místech to bylo víc jak příjemné..alem.to kluk jako já zatím ani nechápal..teda skoro.ty příjemné pocity šli z rozkroku a hrudi.

"Hlupáčku..." Objímám ho, ale z toho asi moc tepla nebude. Vlkodlaci to ale nakonec vzdají a nebaví je mrznout a jdou si po svém. Mizukiho jsem si vzal do náruče jako princeznu a nesl ho zpátky. Nejspíše je mu teď zima. "Moc se ti omlouvám... Neměl jsem to udělat..." Zašeptám a sklopím pohled. Nejvíce mě ale překvapí jeho ruka na mé tváři. Nezlobí se... Proč? "Tobě... se to líbilo?" Zeptám se a odnesu ho až k zámku. Musí se zahřát. Ihned.

Vstal semnou a nesl mě směrem k zámku.ale zase se omlouval,,Ne..omlouvej..se" spitnu ale on na to přišel.Na jeho otázku sem Zčervenal a otočil sem hlavu tak že sem ji Slovák do jeho hrudi a jen jeme kývl.Lobilo se mi to bylo tom.prijemne ..vzrušující.,,Ne...Nebolelo..to" zašeptal sem pořád s rudymy tvářemi a pokročilý sem nohy tak aby nebylo nic vidět(samozřejmě myslíme rozkrok XD)

Chvíli jsem na ty dva jen tak koukal. Měl bych být upřímný? Rodině Notara osud nepřál. Věděl jsem že já nikdy lásku nenajdu. A teď když byli pryč jsem mohl dát průchod slzám. Accalia o svou lásku dřív nebo později přijde, tak jako vždycky. Tak jako jsem já přišel o Mykyho. Ale byla tomoje chyba a mojí málomluvnosti, kdybych víc mluvil. Nemusel bych o něj přijít. Moji rodiče se milovali, byli upáleni. Accalia přišla o všechny muže co si kdy našla a já... od malička mě nikdo nechtěl. Kdo by mě taky chtěl že? Zabořil jsem tvář Harmony do hřívy. Jsem jen zbytečný, všem překážím. Kdybych použil svou moc a zkrátka navždy zmizel, jen se proměnil do modré mlhy, bylo by to jednodušší. Nikomu bych nepřekážel.  Sklouzl jsem z Harmonina hřbetu. "Taky si to myslíš viď?" Zašeptal jsem. Harmony hlasitě zařehtala. "Jsou spolu a ke mě se nevrátí. Proč by měli?" Sledoval jsem oči klisny. "Takže jsem vážně zbytečný." Zavřel jsem oči. Všichni v tomhle lese nebo většina měla partnera ale moje rpdina ne. Pohlédl jsem na svoje ruce, pomalu průhledněli. Pohlédl jsem k obloze, za chvíli se připojím k rodičům v nebi. Nechal jsem dál stékat slzy po mých tvářích a pomalu mizel.

"Zavři oči." Požádám ho. Jen co to udělá, políbím ho na čelo. "Postačí ti tohle jako kompenzace?" Mrknu na něj. "Aki? Aki!" Zavolám jméno našeho nového přítele. "Aki prosím pomoz nám! Mizuru je promrzlý... mou vinou.... No tak Aki!" Volám jeho jméno, protože jen tápavě hledám cestu zpět. Sakra práce... Šel jsem vpravo od toho rákosí? Nebo vlevo?.... Kdy se tam to rákosí sakra objevilo? Takhle se jen ztratím. "Aki, pomoc! Potřebujeme tě."