Příběh

Můj hřebec Fireon pomalu šel lesem a já se rozhlížela. A pak jsem uviděla mýtinu, byl tam můj mladý pán a pak nějací další dva. Viděla jsem jak se najednou roztřásl.

A tady už kraluje vypravěč: Koukla jsem se k obloze, měsíc zakryl mrak. Černý mrak a lesem se ozval hlas který s sebou nesl zkázu. Okamžitě mibylo jasné proč se Aki tak chvěje. Objevila se další temná síla. Temná síla která se rozhodla vzít sikes a tak ukrást Akiho duši. Za chvíli Aki spadl k zemi. Křídla mu zprůhledněla úplně, všechna stvoření v lese věděla že je něco špatně. Věděla že lesu hrozí nebezpečí. Aki ještě stihl zašeptat: Budu s tebou pokud budete ivy se mnou.

Pak se na mítinku vyvalila temnota. Celý les se ponořil do tmy a jediné cobylo vidět byl ten malý ohýnek. Nejvíc trpěl Aki protože cítil bolest lesa.jen ležel, chvěl se a supěl bolestí. 

Doragon: Nevěděla jsem co dělat, tohle bylo špatně, všechno bylo špatně. Otočila jsem koně a vydala se k zámku abych vše řekla Accalie.

// z nějakého důvodu minejde se přihlásit ke starému účtu. Musela jsem založit nový, také jsem byla požádána abych nějak napsala i za vypravěče takže se podle tohohle odpisu musíte řídit :)

Otevřel sem oči ..po tom co si vše vyrikali se setmělo a ..aky spadl k zemi.rozhledl sem se všude byla tma .Sedl sem si a pohlédl sem na Akiho.vybehl sem k němu a sevřel sem mu ramena .,,Aki " řekl sem starostlivě ,,Pokud tu zůstane..něco se mu stane " řekl sem Haru-san a koukl na něj .Viděl sem hodně věcí ale tohle sem zažil jen jako malí kluk.,,Prosím ne..neumírej " zavzlikal sem a jeme ho objal .možná bylo překvapení to že sem nespal ale teď sem to nechal bejt museli SME mu pomoct

Dojela jsem na zámek a tam vzala listyna léčení. A rozjela se zpátky. Dojela jsem na mýtinu a všechno dělala v rychlosti. "Moje jméno je Doragon, jsem pobočnicí jeho sestry. Řeknu vám co dělat pozorně poslouchejte, budete mít mladého pána na starost." Vytáhla jsem listy. "Temnota útočí jako první na ta nejzranitelnější místa. Jeho křídla. To znamená severní část země." Řekla jsem a položila na Akiho křídla listy. "Chraňte ho. Pokud o někoho nesmíme přijít tak o něj!" Řekla jsem a nechala jim tam listy. "Stačí když hobudete uklidňovat. Temnita se spolu se svítáním rozpustí." Vstala jsem a znovu vysedla na svého koně. Fire zařehtal a zmizel spolu se mnou mezi stromy. 

"Co se to děje?" Řeknu zmateně a malinko i vyděšeně. Začínám panikařit. A to není ani trochu dobré. "Aki prosím..." Podívám se na něj. Ne, on rozhodně teď v pořádku není. "Sakra..." Ta temnota kolem mi pomalu svírá srdce v úzkosti. Tma... samota... Ne! Nejsem tu sám. Mám je. Ale... stojí o mě? Hloupost! Nemysli takhle. Vzchop se. "Co mám udělat?" Zeptám se. Harmony Akiho chrání, aspoň trochu. "Musí být něco..."

//eh.. malinko doplním XD
Přikývnu a chytnu Akiho za ruku. "No tak.... To bude asi dlouhá noc..." Povzdechnu si. Jo, dneska byl ideální den na probuzení. "To bude dobré...." Hmm, génie, uklidňuješ je či sebe?

Skoro jsem je nevnímal. Jen doteky a jejich slova jakoby na mě mluvili z dálky. Cítil jsem ohromnou bolest v celém těle. Nemohl jsem se skoro hýbat. Cítil jsem se jakoby mě někdo zevnitř mačkal. Někdo mi položil cosi studeného na křídla a bolest trochu odezněla. Harmony zvedla hlavu a rozhlížela se. Cítila nebezpečí, viděla ho. Nechtěla ho. "Není...mi Dobře." Zašeptal jsem. Ano výborně. Ještě aby mi bylo dobře. Když tu skoro umírám. Pokusil jsem se rukou aspoň nahmatat někoho kolem mě jako znamení pro uklidnění. Chytil jsem Mizua a lehce ho stiskl. Měl stejně velké ruce a to mi vyhovovalo. Mírně jsem se uklidnil. Byli tu oba a byli u mě.Cítil jsem se aspoň trochu v bezpečí.

Někam odešli a setmělo se. Byla nuda do doby než se objevila temnota která mě hodně znepokojila. Tohle místo bylojindy tak krásně klidné a teď to moc klidné nebylo. Byli to černí bubáci.

Bál sem se o Akiho a o Haru-san taky samozřejmě.Aki mě chytl za ruku a já mu stisk jeme oplatil,,Jsme..tady Aki .. oba dva neboj" řekl sem potichu ,,pmusime ho..dostat na zámek a..chránit ho..jinak..umře ..zabíjí ho" na to že sem nebyl odsud sem toho až moc věděl ale i tak to teď nebylo hlavní hlavní bylo aby prezil

Sakra.... "Vyhodím si ho na záda a ponesu ho. Ty na něj dohlížej." Řeknu a tak i učiním. jen co mu na křídla dá opět ty lístky, nesu ho směrem do zámku. Nikdy jsem nemyslel že to řeknu, ale z celého srdce si teď přeji, aby bylo ráno. Cítím, jak se třese a chvěje. A taky bezmoc, že nemohu nic udělat, aby se mu přilepšilo. "Jak je na tom?" Ptám se se strachem o něj. Harmony jde s námi a taky ho chrání. Možná by bylo lepší, kdyby ho nesla ona. Z té úzkosti histerčím a má magie prosakuje ven. Musím se uklidnit. Nebylo by moc dobré, kdybych ho svým tělem chladil...

Vzal mě na záda a já se cítil v klidu. Jeho moc mi nemohla ublížit jen bymi byla velká zima. Byla i část lesa která se jmenovala Ledovcové údolí, byla to část kde byli stromy úplně zmrzlé. A žili tam zimní víly, sněžní elfové a podobně. Pousmál jsem se. Harmony zařehtala. "Je mi fajn." Zašeptal jsem nepřítomně. Zámek byl na dohled ale brány byli zavřené. Harmony bránu otevřela jednoduchým kopnutím kopyty do ní a tak se brána otevřela úplně. Pohodila hřívou a zařehtala. Uvedla je do zahrady na jednu lavičku z nějakých květin a tam stála a koukala. Chtěla aby mě na ní položil.