Příběh

Už to byla nějaká doba co sem se naposledy viděl s Akim.Co jsem ho Stratil a ..bál sem se o nej.hlavne teď co se tu objevila tak temnota.Co se asi mohlo stát.Je v pořádku? Povzdechl sem si a bloudil sem lesem a tmou.Jedine co sem vedel bylo ze..pokud narážím na zámek..je možné že tam Aki bude.ale hledal sem už minimálně týden a nic.Ale nevzdával sem to musel sem ho najít a zjistit jestli je v pořádku můj milí Aki .Uviděl sem matné světlo v dálce i když to bylo opravdu stlparne vidět ale ..byla to nějaká stavba možná..že sem to konečně našel?! Alemyslm ze by mojí pritomnost Aki vycítil.

"Dobře dobře." Řeknu jednorožci, který se právě stal naším průvodcem a opatrně položím akiho na lavičku. Vypadal tak bledě... bezmocně... a chutně.... Ta temnota na mě měla celkem vliv. Ne! *Přestaň!* Přistihnul jsem se, jak myslím na to, že někomu zase piju krev. Ne! Vstanu a ustoupím. Tohle nemohu dovolit. Sednu si kousek dál a zhluboka se nadechnu. "Tohle je zlé..."

Pohlédl jsem na Haru co se ode mě vzdálil, asi jsem pochopil důvod proč moje sestra založila vesnici upírů ze které se upíři nemohli dostat. "Haru." Zašeptal jsem vyčerpaně.  Pomalu jsem se posadil. Listy  z mých křídel spadly. "Jsi upír je to v pořádku chtít někomu pít krev." řekl jsem. Jo u upíra to bylo normální.  Vstal jsem. Nohy se mi úplně roztřásli a já tak tak udržel rovnováhu. Pomáhal jsem si trochu křídly. Doragon asi plnila svou práci na výbornou když jsem se mohl hýbat alespoň trochu. Harmony ke mě doběhla a já se jí chytil kolem krku. "Pokud by ti stačila i zvířecí krev. Je jí tu hodně." Temnota se do zámku nedostala ani do zahrady takže brouzdala za bránou a vydávala bublavé zvuky. A pak jsem ucítil jeho přítomnost. Ztuhl jsem a nasál vzduch. KLoukl jsem se k bráně. Myky? Mohl by tam být.

"Jo... zvířecí mi.... postačí... ale ne teď..." Mám skloněnou tvář, abych je neviděl, jinak bych se do nich asi zakousnul. "V téhle chvíli by to bylo nebezpečné. Už jsem se napil z Mizuriho.... Jsem v pořádku... Nechci vám ublížit. Jen se ke mně nepřibližujte... Prosím." Řeknu a zhluboka dýchám. "Jak se cítíš ty?" Řeknu ustaraně. Já nejsem ten, kdo je na tom nejhůře. Bojím se spíše o něho.

Nešel sem dlouho a spočinul sem před ..velkými Braňany..Byl sem člověk takže ta temnota mi až tak moc neublížila teda kdyby mě chtěla zabít tak uz bych byl mrtvej .U bran nikdo nebyl takže sem se pokusil zaklepat..ale Bůh vy jestli mě slyšeli.Mozna tam ani nikdo nebyl.Ale proč by se tam potom svítilo? 

Harmony zvedla hlavu. Já se na ní zahleděl a pak se pomalu otočil a koukl k bráně. Harmony zařehtala a já ji pustil. Rozběhla se k bráně a já se koukl na Harua. "Haru poslouchej. Musíš se soustředit na naše hlasy. Slyšíš mě?" Na mě jsem nemyslel už od přírody jsem myslel vždycky víc na ostatní.

Harmony doběhla k bráně a zařehtala. Viděla Mykyho. Kopnutím zase otevřela bránu a pustila Mykyho dovnitř. Zařehtala a pohodila hlavou k místu kde jsme byli my tři.

"Slyším." Přikývnu a zavřu oči. "Neboj se. Budu v pořádku. Jen se ke mně nepřibližujte..." Řeknu prosebně. Srdce mi bije a to celkem rychle. Zhluboka dýchám. Postupně se uklidňuji. Je to lepší. "Mám pocit, že kdybych se teď napil, asi bych začal šílet. Nechci nikomu ublížit." Špičáky mi ustoupili. Myslím, že už je mi lépe. Ale klidný budu až za svítání.

Zachvilku SME byli na zámku a tam už Aki vypadal lépe ale ... Haru-san vypadal špatně..co se mu dělo? Nelíbilo se mi to ..a navíc se otevřela brána a někdo věděl..jenže to mě teď nezajímalo.,, Haru-san " zašeptal sem ustrašeně a přišel sem knemu ..přeslechli sem jeho varování nebo sem ho prostě ignoroval..spíše to druhé ..Ani kdyby se stalo cokoli..nezabil Bi mě..maximálně se zase napije ale nezabije mě ..tomu jsem věřil .

"Mizuru.... Prosím tě... nepřibližuj se...." Řeknu celkem ostře. "Nechci se změnit na krvelačnou bestii.... Ta temnota na mě má silný vliv.... Spíše na psychiku. Aki zase trpí dost fyzicky." Uchechtnu se trochu šíleně. "Co to nechápeš?" Podívám se na něj. "Jak těžké je pro mě se ovládnout, abych neublížil těm, kteří jsou mi nejbližší?"

Od brány jsem na chvíli pohled upustil a inspiroval se Mizuem. Došel jsem k Haruovi. Pohlédl jsem mu zpříma do očí. Svou bolest jsem odsunul stranou protože dokud jsem se nezhroutil, nebral jsem to jako bolest. Chvíli jsem váhal ale nakonec Harua chytl za ruku. "Poslouchej Haru, tohle ty musíš vypudit." Zašeptal jsem a viděl hvězdičky jak se mi točila hlava. "Temnota se sem nedostane mysli na toněj. Neovládne...tě." zašeptal jsem. Cítil jsem že zase omdlívám. Vlasy se mi rozpustili a já tak teď připomínal spíš dívku než chlapce. Vyčerpaně jsem na něj hleděl. "Prosím, mysli na nás."  Šeptal jsem a měl stále více slabý hlas.