Příběh

"Aki!" Najednou se na mě svalil. Aki no ták..." Najednou jsem se zastavil a skláněl se k jeho krku. *Jen... Pár kapek...* Pomyslel jsem si, ale pak jsem se podíval zhnuseně na svou ruku. Tohle nejsem já... Rozkousnul jsem si tedy tepnu na ruce a začal jsem pít svou krev. Uspokojilo to mou chuť a zároveň mě to neovládlo. Vydechnul jsem si. "Promiň Aki. Měl jsi pravdu. Neovládne mě." Usměji se, vstanu a uložím ho opět na lavičku. Na křídla mu zkusím přiložit ty listy a snad mu bude líp. Zároveň jsem si ale všimnul, že někdo přichází. A dost upřeně se kouká právě na Akiho. Narovnám se a malinko ustoupím. Podejdu k Mizurimu a pohladím ho po vlasech. "Děkuji, že sis o mě dělal starosti. A odpusť, že ti je pořád přidělávám Mizuru. Mám tě moc rád. I Akiho. Chci, abys to věděl." 

Zachvilku se otevřeli dveře a já sem vešel dovnitř ..jednorožec mi ukázal kam mám jít a já uviděl Akiho..ležel tam a vypadal hrozně ..byl raněný ? ,,Aki?! " Řek sem a rychle sem se knemu dostal .Byl sem rád že sem ho našel ale..v jakém stavu? ,,Aki si v pořádku ? " Pohladil sem ho po vlasech a koukal na jeho tvář která vypovídala známky bolesti

Nachvili to..nebyl on ..nebyl to ten Haru-san ..jenže Aki k němu promluvil no jeho slova měla vahu to ano .Aki byl o hodně lepší než já .Haru jeme pak přišel a pohladil mě po vlasech,,Ja..chci jen..pomáhat.Ale..nikdy se mi..to..nepovede..já..taky tě mám rád i Akiho " ale tebe víc..to jsem ale raději neřekl bůh vy co by si myslel

Když vidím, jak nějaký kluk přišel k Akimu, uklidním se. Zjevně mají spolu jakési pouto. "Pomohl jsi mi. Víc než kdokoliv. Dal jsi mi v podstatě život. Kdyby nebylo tebe, pořád bych byl v tom ledu." Usměji se. Opatrně vezmu jeho masku a pohladím ho po tváři. "Máš nádherné oči." *A taky vůni...* Skloním se a přivoním si k jeho krku. Jen ho po něm jemně olíznu, ale pak se odtáhnu a vrátím mu masku. "O tomhle nikomu neříkej." Mrknu na něj a políbím ho na masku, na místo, kde by měl mít rty.

Byl jsem rád že moje slova pomohla, ale pak jsem to nevydržel a zhroutil se na něj. Takže temnota je důvod proč jsem se za posledních pár dní nevyspal. Cítil jsem přítomnost někoho dalšího. Bylo mi to povědomé. Harmony zařehtala a já pootevřel oči. Duhová hřívá se jí leskla. Haru a Mizu, ano ti dva byli spolu. Neuvědomovali si to. Viděl jsem jak se k sobě chovali. A já jim to záviděl. Protože i kdyby se Myky vrátil, nezůstali bysme spolu. A ti dva mají sebe a mě by nepřijali. Někdo se nade mnou skláněl. Slyšel jsem jak mluví ale nerozuměl jsem mu. Vydechl jsem a zase oči zavřel. Harmony znovu zařehtala a zoufale začala kolem mě pobíhat.

Díval swm se na něj zkrz masku a ..když mi ji vzal a koukal mi do oci.Nakonec se sklonil a olízl mi krk.naskocila mi husí kůže .nasadil mi masku a jakoby mě políbil.Zcervenal sem bylo štěstí ze sem měl masku .netušil sem co říct..moje srdce bušilo jako o závod a nešlo uklidnit.

"Promiň. Asi tě trochu dráždím." Řeknu omluvně a podejdu k Akimu. "Aki..." Povzdechnu si a opřu se o lavičku. "Doufám, že budeš v pořádku Aki." Zvednu trochu pohled k tomu černovlasému klukovi. "Nic mi asi do toho není, ale kdo jste?" Zeptal jsem se celkem zdvořile. Nevím kdo to je, ale očividně má něco s Akim, to rozhodně. Když se mu zakoukám do očí, vidím v nich.... jakousi jiskru. Takovou, co já nikdy mít asi nebudu. *Láska...*

Omluvil se a pak šel ..pryč.sel k akimu.ja sem se vydal ..za zámek..tam kde byla tma nic tam nesvítilo ale nebyla tam temnota.Zalezl sem si do kouta a tam seděl v klidu potichu.Oprel sem se o zeď .Nebyl sem společenští typ a..tri lidi to bylo moc..navíc bych tam překážel radeji budu sám abych nic neprovedl

Podíval sem se na kluka co je mě přišel a ptal se mě kdo sem,,Sem Myky Ichigo..sem Akiho přítel" řekl sem jednoduše Aki mě miloval a já jeho.Jednoduche..,,Tady zde aspoň trochu v bezpečí sem se nedostane nic zlého" řekl sem a Akiho zase pohladil po hlavě 

PROSÍM ABYSTE MOMENTÁLNĚ NIC NEPSALI NEŽ NAPÍŠE VYPRAVĚČ!