Příběh

"V to doufám. Jinak by to mohlo dopadnout zle. Pro nás všechny." Povzdechnu si. "Sakra, kdy už přijde ráno?" Už se cítím trochu podrážděný dnešek je fakt špatným dnem. "Pardon. Já jsem Haru Nagami. A jsem... asi napřed upír. a až pak vše ostatní. A jsem také Akiho přítel, i když v jiném slova smyslu jako u tebe. Ukázal mi správnou cestu." Pousměji se. "A já mu to budu moct snad někd splatit."

//pardon, omlouvám se >< 

VYPRAVĚČ:

Les pomalu ale jistě obalovali temné mraky proti kterým neměli slabí elfové ani šanci, skrývali se ve svých domovech. Doragon byla nucená se vrátit na zámek. Zavírala bránu a rozhlížela se. Akimu z křídel listy opět spadli, nikdo si toho nevšiml ale Akiho křídla naprosto zčernala. Myky se bavil s Haruem a díky tomu si nevšiml. Akle to se Aki najednou posadil. "Lháři." Zašeptal a pohlédl na Mykyho, jeho oči byli rudé a nebyl to hlas Akiho, místo něj promlouval někdo jiný, ten co ovládal temnotu. "Opravdu si myslíš že mě miluješ? Opustil jsi mě a ty si dovoluješ tohle říct!" Akiho vlasy také zčernali, oblečení co na sobě měl nabralo černo červené. Aki se usmál, ale takovým tím zlým úsměvem. Pás kolem jeho beder se rozepl a sesul se na zem.  Aki se vznesl do vzduchu. "Jen počkejte až ovládnu les, ty mě pak budeš prosit na kolenou." Zasmál se Aki a jeho tělo se rozplynulo.

Na zahradu vběhla Accalia. Rozhlédla se a pak sebrala pás. Tiskla si ho k hrudi. "Panebože co se stalo?" Vykřikla. Když jí to bylo řečeno, rozrušeně se zahleděla na temnotu. "Můj bratr byl... posedlý!" Zašeptala. "Jeho duše byla tak křehká a tak snadná na pohlcení, démoni temnot toho využili." Pohlédla na ty co tam byli.  "POjedu ho zachránit, nevím co dokážu nevím přesně jaký to byl démon ale musím ho jít zachránit. Je tu někdo kdo by chtěl jít se mnou? Vložím to tu na chvíli do rukou mojí přítelkyně." Řekla a znovu si je všechny prohlédla. Byla rozhodnutá jít i sama.

OD TOHOTO PŘÍSPĚVKU POBĚŽÍ NOVÁ AKCE, POKUD SE CHCETE PŘIHLÁSIT DO AKCE S NÁZVEM: HONBA ZA TĚLEM TEMNOT, PROSÍM PŘIHLAŠTĚ SE V AKCÍCH KTERÉ NALEZNETE V INFORMACÍCH, AKCE SE BUDE ÚČASTNIT PODLE POČTŮ ÚČASTNÍKŮ.

Mužete pokračovat než začne akce :)

"Půjdu taky. Je jasné, že jsi doopravdy mocná a všechno, ale nemohu tě nechat jít samotnou." Ohradím se na Akiho sestru. "Možná ti nakonec k nebudu k nijaké pomoci, ale sama jít nemůžeš!" Řeknu a podívám se kolem. Sakra.... "Mizuru!" Fajn. Teď se celá situace routí kamsi do záhuby. Kde je Mizuru? Stalo se mu něco? Nepohltila ho nakonec temnota taky?

Slyšel sem úplně všechno..chudák Aki a nikdo mu nemohl pomoct....no ale nikdo mě nehledal..možná si v tom zmatku ani nevšimli že sem pryč..no..byl sem malí a snadno přehlédnutelná to byla pravda..no nic ..možná..se přidám k té záchraně akci..i když budu spíše ten pesimista tam .

Usmála jsem se na něj. "Děkuji ti." Zašeptala jsem a pás si zapnula kolem beder. Musel tu být někde špeh. Jak jinak by se sem dostala ta temnota? Můj les je v nebezpečí, Akiho země je v nebezpečí. Jestli ho rychle nenajdu, jeho duše se promění v tmu. A on se zcela rozpadne a díky komu? Otočila jsem se k Mykymu. Došla jsem k němu a vrazila mu pěstí až skončil na zemi. "Neustále za mnou chodil a brečel, tys ho jednoduše odkopl. Vlastně jsi s ním nic neměl. Nechával jsi ho trápit se. Můj malý bratříček vždycky myslel na druhé a sám byl naprosto zoufalý!" Zavrčela jsem na něj. Pak sjems e koukla na Harua. "Jeden chlapec je támhle." Ukázala jsem Mizuriho směrem a usmála se na něj. "Myslím že to je ten co ho hledáš."

"Moc děkuju." Řeknu a nasucho polknu. Tak ji bych nikdy nechtěl naštvat. Ta pěst bolela i mě. Rychle se tedy vzdálím a odběhnu za Mizuruem (proboha, jak se to asi má sakra skloňovat? ><) "Mizuru... Už jsem měl strach, že se něco stalo i tobě." Silně ho obejmu, ale abych mu nerozmačkal to drobné tělo. "Zdáš se mi jakýsi bledý... Jsi v pořádku?" Položím své čelo na to jeho. "Sakra... já už vlastně nemohu takhle cítit teplo..." Povzdechnu si. "Jak se cítíš?"

Najednou se tam objeví Haru-san. A já sem se ocitl v jeho obětí ,,Já..sem v pořádku..opravdu je mi dobře " řekl sem a..taky ho obejmul.,,Já..nechtěl sem tam překážet " řekl sem a koukl na něj..maska ležela kousek od nás 

Po tom co se stalo Akumulátor sem byl mimo..nevěděl sem co dělat co se vůbec stalo..a pak mi přiletí..už sem dostal tolikrát že mě to moc nebolelo ale i tak ..nějakou váhu to mělo,,Co prosím? Já ho neopustil!" Obořil sem se ,,To ten elf nevím jak se jmenoval ..on mě od něj odehnal nechtěl abych s ním byl a vzal ho tak že sem ho už nenašel..celou dobu sem ho hledal" řekl sem vše po pravdě a koukal na ni upimnyma očima,,Akiho miluju neopustil bych ho schválně "