Příběh

"Ty přeci nepřepřekážíš hlupáčku." Objímám ho. "Nechci tě ztratit... Tak mi nedělej takovéhle šoky. Co bych si asi bez tebe počnul?" Řeknu a pořád ho vězním ve své náruči. "Zůstaň se mnou... prosím..." Řeknu uplně bezradný. "Ani si nevíš představit, jak moc se bojím. A to jsem se doteď bál jen vody..." Schovám si tvář do jeho ramena. "Zůstaň už prosím se mnou.."

Zrudla jsem vzteky. "Když jsi ho tolik miloval, měl jsi mu to říct ale ty takovej...takovej" hledala jsem ten správný výraz. "Vůbec se mu nedivím že se na tebe snažil zapomenout." Zašeptala jsem po chvíli. Pohlédla jsem na temnotu která se pomalu stahovala. Sebrali mi bratra. Chytla jsem ho za límec a zvedla ho do vzduchu. Vztekle jsem si ho měřila. Takhle jsem využívala hodně svojí magie, pujčovali miji stromy a kameny kolem. I když měl Aki stejnou moc, tohle by nikdy neudělal.byl až moc zženštilý, kdyby se řeklo kdi z nás dvou je povahově víc žena, zaručeně by to byl on. "Takhle týrat mého bratra. Na tu výpravu půjdeš i kdybys nechtěl. A pořádně se mu omluvíš."

,,alem.j..ja sem j..jenom člověk " řekl sem a zachvilku sem se ocitl v jeho náručí ,,Ď..dobře..zůstanu..stebou.." i když já sem nebyl nikdo důležitý já sám pro sebe sem důležitý nebyl,,Nejsem..nikdo důležitý " zašeptal sem ale taky sem ho jeme objal 

Chtěl sem mu to říct ale před tím elfem to nešlo a on ho nenechal být " bránil sem se,,Chtěl sem mu to říct vždy když to šlo já ho opravdu miluju a je to upimnyma a chtěl sem ho zachránit i tak i kdybys mě nenutilo chci ho jít zachránit" řekl sem a čekal až mě pustí na zem abych si mohl pořádně stoupnout a vysychat úplně vše to co se stalo

"Jsi důležitý!" Řeknu rázně. "Pro mě jsi momentálně s Akim nejdůležitější. No Aki už má někoho, kdo ho miluje. Já mám jenom vás dva." Řeknu trochu roztřeseně. Pokud sám sebe nemáš rád, tak měj rád alespoň mě... Prosím Mizuru...." Podívám se mu do očí a přiblížím se k jeho tváři. Pak se malinko stáhnu a začnu ho olizovat na krku. Je tak sladký...

,,Ď..dobře p..promiň" zašeptal sem a nechal ho aby mě držel ,,Ja..tě mám rád.." pritakal sem mu zachvilku mi ale..začal olizovat krk a já sem zastenal ..byl to příjemný pocit ale ..proč? To sem měl krk až tak moc citliví ? ,,Pro.mpromin" omlouval sem se za ten sten ..

"Neomlouvej se. Máš nádherný hlas, když takhle stoneš." Usměji se. "Mohu... si malinko znovu upít?" Zeptám se omámeně, ale pak si uvědomím, co jsem řekl. "Odpusť... nechci už do tebe kousat." Řeknu bezmocně. "Mám pocit, že tímhle tempem bych ti mohl ublížit... Něco ti udělám... zabiji tě...Neodpustil bych si to." 

Usmeju se a zakroutil hlavou,,Nemusíš..se bat jim ovoce ..rybys brusinky a takové věci..krev..se mi rychle obnovuje..a..a.no..me..s.sse to líbí" zašeptal sem skoro neslušné ,,Můžeš..to udělat ?" Zeptal sem se a upřel na něj svá očka ..která připomínala nebe 

Měla jsme chuť ho na místě zabít ale tak, musela jsem se nějak uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla a přivolala k sobě Pechno, služebná se uklonila a ptala se co bych potřebovala, řekla jsem jí ať nachystá zásoby a ona odešla. Rozepla jsem si pás a podala ho Mykymu. "Musíš mu ho dát ty. Náš rod je prokletý a tak bychho ještě dodělala." Zašeptal jsem. Bylo mijedno cochce nebo nechce, byli tu tři jednorožci, z toho jeden mého mladšího bratra. "Dobře Myky pojedeš na Harmony." Pohladila jsem klisnu po duhové hřívě. Zaržála. "Já si beru svého koně a ty dva sivezmou dva jednorožce co přivolal Aki." Řekla jsem. "Hej vy dva. Odjíždíme hned." Zavolala jsem.

"Pojďme..." Špitnu, chytnu ho za ruku a přijdeme k jeho klisně, na které přijel a vysadím ho na ní. Sám vyskočím na hřebečka. "Můžeme." Řeknu a pohladím hřebečka po hřívě. "Odpusť, že tě budu otravovat ještě chvilku." Špitnu mu. Pak se ještě podívám na Mizurua. "V pořádku?" Pořád mám o něj strach.