Příběh

Když dorazili na hrad, tak si každý šel po svém, jen Kurumi nevěděla co má dělat. Nikdo si jí nevšímal a tak se děsně nudila. Chvíli si poletovala jen tak mezi hradními věžemi a když jí to omrzelo tak se snesla na zem. Všimla si, že Anna sedí u fontány na lavičce. Šla proto k ní a sedla si vedle ní. Protáhla si křídla i nohy a zasténala. "Ááááách! Já se tak nudím!"

I když byl silný tak moc dobře veděl že nedokaže sile Laurenta čelit dlouhe. Ne pokud poté znova povola svoje loutky které mu jasně pomáhaly v boji. Bylo zbytečné mluvit o ferovem souboji . Nikdo nebojov nikdy fer souboj. mA pokud to sad někdo tvrtil stejně by jistě lhal. Zoufala doba volala po zoufalých činech. Dalši pohyby byly zastaveny ve chvíli kdy byl poliben mladíkem . Musel se nad tím ušklibnout . Ještě ho stačil cvrknout do čela s tichym zasmanim. " TO byl snad poslední polibek na rozloučenou? Popravdě bral bych ho od někoho jineho , ale když není jiná možnost." zašeptal nakonec tiše. Chvíli ještě sledoval chlapce jk se rozešel pryč . Poté už ale nečekal na další možnost byt napaden ze zadu. otočil se zády ke směru kam utíkal mladík a pomalým krokem se rozešel opět k Laurentovy. Jak dělal stale delší kroky tak se mu v ruce pomalu zhmotnil dlouhy meč který yl dlouhy až k zemy a byl zdobeny hlavně černo červenou barvou. Nebyla jiná možnost než využit tuto schopnost aby měl čanci v boji vydržet co nejdele. Nebyl najivní aby si myslel že má šanci že vyhraje. Nikdo nema nikd 100 procentni šanci vyhry nkdyž neví jake budou udalosti. Proto si nijak nefandil. Zastavil poslední krok kousek od Laurenta na ktereho se zadíval neutralnim vyrazem . " Jaka to pocta že zrvna změřím síly s Laurentem..a proč? jen kvuli chlapci který mě vlastně ani nezajimá. Nicméně proč nezbavit života někoho jako jsi ty." Na malý okamžik se zamyslel nad tím co vše prožil a co mohl prožít kdyby se od Abaddona neodloučil kvuli jeho ochraně. A nyní? Mohl jeho život skončit a při tom rozloučení měl jen od chlapce a ne od toho od koho by dostal posledni polibek nějraději. "Tak to skončíme." Poveděl poslední větu po které se rychle odrazil od země aby se dostal co nejrychleji do jiste blizkosti aby se v tu chvíli mohl napřahnout ostřím sveho meče kterým namiřil přimo na hrudník aby mu udělal značne zraněni. Nicmeně když se nepovedlo ohned zastavil meč ve vzduchu a machnutím mu v další vteřině zamiřil na rameno při čemž take sledoval jeho konání aby nebyl lehkým terčem jeho kopi které on sám svíral v ruce. Nehodlal se vzzdát bez boje. Nikdy neměl ve zviku utect z boje jen tak bez toho aniž by se pokusil o to vyhrát. 

(Veškeré kroky zastaví zkontrolováním prázdného okolí. Odešli? Dřív, než-li Lucifer koná.. Vyhledá zrakem Amradlu, která rozpětím křídel automatický vzlétá s úkolem, nalézt Michaela i Williama, kteří musí každopádně odchytit Mikhaila, dokud brzdí Lucifera. Koutkem oka zbystří záblesk, ocitající se pod dalším útokem Lucifera, kterému znemožní úder zbraní, kdy kopí zastaví božský meč ve vhodný čas. Náraz způsobí silný vzdušný tlak, bourající stromy v okolí - viditelné mapy praskající půdy. Volnou dlaní chopí zápěstí Lucifera - ve které drží zbraň.) „Jaké klišé. Velectěný Lucifer s komplexem chránit druhé bylo-li známo, že chrání leda padlé ptáčky. O kolik kníže pýchy klesl?“ (Obtočil si v dlaní držící kopí, kdy ostré hroty mířily ke spánkům Lucifera. Vykouzlený úsměv předpovídal další čin, který zanedlouho Lucifer i pocítí. Ostré pálení v oblastí hrudníku, kudy mu ostrá čepel pronikla skrz kůží i brnění, doprovázená i mírnou zlatou září - viditelnými latinskými symboly. Nezazněl-li ten hebký hlásek u ouška Lucifera.) „Fratrem..“ (Již se za zády Lucifera nachází vyšší andělská - mužská bytost. Osoba, která patří do historie i přítomností božího syna, který byl svržený do útrob temnoty. Vůdce andělů - pravá ruka boží - bratr; Michael. Síle, kterou vládne se mu vyrovná leda Lucifer. Odražením chodidel se dostává do ideální vzdáleností.) „Není nic horšího, než-li otevřít staré rány, kufufu~“ (Vždy si liboval v utrpení druhých. Momentálně už ví, že u Lucifera spustí mechanismus vzteku, čímž se začne potápět do iluze, které se pro něho stane realitou i hřbitovem. Michael zatlačí meč do hrudi Lucifera víc, s následnými slovy.) „Není ti dovoleno opouštět útroby pekla.“ (V každé válce, ve které mimochodem střetl Lucifera se snažil, zavrhnout ho do té hluboké propasti, ze které by už vícekrát nespatřil denní světlo.)

(Abaddonův momentální společník poněkud zamrzl. V pořádku. Nástup druhého - mladého společníka i zpověď odůvodněného problému, z donuceností opouští současné útočiště. Není důvod dál čekat. S předností musí neprodleně dopomoct u konfliktu mezi Laurentem & Luciferem. Chtějí-li si vzájemně dokázat dominanci v síle, boj musí každopádně probíhat na území říše Ďábla. Prostředí, ve kterém stoupá hladina síly posílením u kterékoliv pekelné bytosti. Ztrácí tady čas, úplně nesmyslným dokazováním. Vydává se s Mikhailem směrem, vstupující opět do údolí Nox. Nepočítá-li.. Má-li Lucifera dotyčný zabít, bude to ON! Znějící dlouholetá - vzájemně zpečetěná dohoda mezi nimi. Víceméně započatý incident může zneužít k osobnímu chtíči. Vrátit se tam, odkud přišel. Nadobro opustit Wonderful. Hloupě si myslel, že by zde narazil na bytost, hodnou veškeré pozorností i dlouholetého zájmu. Nesmyslné. Kromě Mikhaila & Lucifera není nikdo, kdo by mu porozuměl. I s lidskými bytostmi by si užil zdaleka lepší zábavu. Přiblíží-li se k místu do vzdáleností několika kilometrů.. Cítí ve vzduchu tu hustotu odlišných aur, které se plní každou vteřinou, div neprasknou. Nemíní pospíchat. Lucifer nepatří ke slabým. Ani Laurent. Což ale neznamená, že by s ním prohrál. To ovšem doposud netuší, jaký špinavý trik na Lucifera použil. Dokáže-li někdo démona nesmírně rozladit, rozeštvat, extrémně podráždit, není-li to nikdo jiný, než Michael. Anděl, kterému částečně na paty šlapou potomci Ďábla, kteří se snaží doslova odstranit Michaelovou existenci.)

Najivní dítě by si jen myslelo že tento boj bude jednoduchy. Nebylo to nic co bylo lehké  a hned hotové. V okamžik kdy mu zachytil zapěstí tak se velice nespokojeně zadíval na Laurenta z blízkosti. " Tento kníže stálle chráni ty co chranil vždy. Dnes však dělam vyjimku kvuli toho že ten chlapec znamena něco pro někoho jineho. A věř nebo ne nedovolil bych aby si ho odvedl někdo jako ty. I když možna jsi jeho otec , tak stejně ti ten chlapec nepatři. A pokud raději bych ho zabil než aby se dostal do tvých odporných sparu" Zatím mluvil vcelku klidně. Neměl nijak velke nutkání být v tuto chvíli naštvaný. Nenechal se rozhodit zrovna jeho přitomnosti. Zadíval se do jeho očí. Nelibil se mu ten jeho výraz který nevěstil nic dobrého. V ten okamžik kdy zacítil palivou bolest na hrudníku sklonil pohled. Ne nesměl v tuhle chvíli  ukázat že snad cítí bolest. Bolest přestal vnimat v okamžik kdy zaslechl ten znamy nechutný hlas. "Michael? Jak mile. Čim jsem si zasloužit tuto navštěvu?" Značně klidný hlas se velice rychle změnil na hlas ve kterým šel jasně zaslechnout vztek a zlost. I kdyby ho ted proobodalo tisice ostří čepele stale by se snažil pohnout jen aby tento stín sprovodil ze světa. Jak se dostal ze sevřeni Laurenta , uplně zapomněl na to že snim vedl boj. Pomalu se otočil kdy se zadíval směrem na toho jenž byl jeho noční murou každym dnem. I  když čepel ze mu zabodavala do hrudi a pocitoval bolest tak i přesto v těle cítil více vztek a zlost než bolest která ted byla to nejmenší . " Už je čas aby jsi chcipl tyy mazličku boha!"Jeho hlas a tvař vše značilo tomu že v něm proudil vztek. Uchopil pevněji svou zbran kdy druhou rukou chopil ostrou čepel která se mu zabodavala do hrudi. V dalším okamžiku jí v prudkosti vytrhl ze sveho těla při čemž  hned v dalšim kroku se hned dostal do jeho blizkosti kdy mu probodl rameno až bestialni vyraz se mu rysoval na tvaři." Konečně tě zabiju. Rozsekám tvoje tělo na kousičky a hodím tě tam kde jsem skončil já kvuli tobě . Každou čast tveho těla necham trpět dokud se neusmažíš v pekle. Jistě to pro tebe bude velice přijemne že ano?" Zavrčel zle. V dalším okamčiku čepeli v ramene Michaela hnul nahoru aby mu tak roztrhal rameno na dvě pulky. Vztek mu zatemnoval mysl a také rozum. Tohle bylo to nejhorší v tuhle chvíli. Jeho mysl přestala i přemýšlet nad myšlenkou zda uvidí ještě Abaddona. Neuvěřitelne na tom bylo to jak dokazal v okamžiku zapomenout na přitele a myslet jen na pomstu. Během dalších okamžiku Michaela prudkou ranou doslova odpalil do vzdalenych stromu ktere razem popadaly na zem jako páratka. Místo které bylo předtim zalesněné už nepřipomínalo les , ale bojiště které mělo ukončit život jednoho znich. 

Přišla ke mě Kurumi. Posadila jsem se jak zakřičela. "Můžeš být se mnou. Jinak se ale tady by nemělo křičet." Mezitím jsem cítila silné intenze energie ze kterých jsem dokázala určit směr odkud ozařují. Samozřejmě to bylo k Údolí Nox. Ještě že jsme se dostali odsud pryč. Avšak jsem pokračovala konzervací s Kurumi. "Máš nějaké dobré schopnosti?" Zeptala jsem se jí.

Měl jsem depresi, takže jsem si vybral to nejlepší místo kam jsem mohl jít, do svého pokoje. Zavřel jsem za sebou, byla to docela veliká místnost, dlouhé tmavě modré závěsy až na zem na oknech. Postel se stejně tmavě modrými nebesy na bílý koberec. Nějaké skříně a poličky a banda květin. Uvelebil jsem se na té posteli a schoulil se do klubíčka. Bylo to hrozné. Proč tohle dělám, připadal jsem si zbytečný a bylo to špatné. Byl jsem smutný a tohle tomu moc nepomáhalo. Ale alespoň jsem měl klid a to bylo hlavní. Nikdo mi sem nelezl. Accalia byla venku a tak jsem měl jistotu že sem nepustí nikoho zvenčí. To  to pozitivní. Láska bolí, což je na tom to nejhorší. A teď kdzy jsem se někomu svěřil, tak mě unesl. 

Šla jsem před bránu ke strážím. Představila jsem se jim. "Dobrý den. Jsem princezna z  království Údajů. Očekává mě princezna Accalia. Dovolte mi vstoupit." Stráže mě tedy pustili ale viděla jsem jak byli mým vzhledem zmatení. Prošla jsem nádvořím. Lidé kolem na mě se zmateně dívali. Došla jsem až k fontáně kde jsem uviděla na lavičce žlutovlasou holku a opeřenou Harpyji.

"No umím létat, a když použiju svou speciální schopnost, tak jsem rychlá jako blesk. Ale tohle můžu použít jen jedenkrát za den. Dále pak rozumím řeči kachen a stejně jako ony mám nepromokavé peří. Narozdíl od jiných harpyjí nemám ráda zabíjení pro zábavu, ale stejně jako ony jsem úchylačka, toho se prostě nezbavím, je to má přirozenost." Pak Kurumi náhle přestala mluvit a zpozorněla. "Naklonila se k Anně a zašeptala jí do ucha." Támhleta cizinka nás už nějakou dobu pozoruje.

Po zhruba několika hodinovém okukování krajiny poblíž řeky Enyo se rozhodla že půjde zase někam jinam. Nevěděla ale kde začít, přeci jen zastávek tu bylo ještě tak nějako hodně. Vstala proto z místa protáhla se a zívla si a někam ještě na určitou dobu zapadla na průzkum, dokud se nezačala vracet zpět tam kde bydlí.

Osamělá část těchto končin byla pro ní ideální domovina, nemusela poslouchat hlasy jak lidí, démonů nebo kohokoliv jiného, než aby použila teleportační možnost tedy svou schopnost se přemisťovat z místa na místo tak jak to umí, se rozhodla jít zase opět pěšky, sice to bylo delší, ale nechtěla riskovat, v některých úsecích přidala jaksi z kroku do běhu, aby se vyhla potížím a poté nakonec spatřila svou domovinu v zapadlé části této říše.

"Mhaaa konečně doma." poví si tiše pro sebe a jde si pořádně odpočinout spánkem po této dlouhé a náročené i trochu nervy drásající cestě.

(Michael zrekonstruoval křídly brzdnou dráhu, čímž došlápl s úspěšností podrážkami bot o kmen automatickým odrazem, letící vzhůru k oblakům. Veškerou činnost stopl nad zdemolovanou oblastí, odkud i dál směrem k nebesům proudila silná, nahromaděná masa silných oponentů, div nerozprášila i samotná nebesa. Volně letěl níž a níž, nezměnil-li dráhu pár metrů od půdy, na kterou dopadá automatickým kleknutím si, kdy do hlíny zaboří prsty s hlasitým odříkáním, čímž pod chodidly Lucifera zazáří velký - zlatý - rituální kruh, ze kterého během vteřiny vystřelí řetězy, zachycující s předností obě zápěstí Lucifera - kotníky i dva páry křídel v dosažitelném zpacifikováni. Aniž by čekal, opět vzlétá, ale tentokrát pohladí konečky prstů ostrou stranu zbraně, kterou vzápětí zahalí identická záře magického - symbolického kruhu.) „Michael; Jsi tak hloupý, drahý bratře. Myslíš-li si, že porazíš písmo boží.“ (Odpoví v okamžiku, vrhající se čelem plnou rychlostí na vězněného Lucifera.) „Michael; Jsi čistým zostuzením našeho otce.“ (Objasní, než zvýší fyzickou sílu do máchnutí, narážející čepelí do středu kruhu, rozpoutávajíc nápor vzdušného - elektrizujícího víru, sílící každou vteřinou až do té míry, kdy se na viditelné kůží Lucifera začnou postupně zobrazovat v neodhadovaném čase otevřené rány.)

„Myslím, že není již zapotřebí žít s omezením.“ (Černé krátké vlasy se prodlouží do míry, končí-li těsně u zadku, ozdobené velkými výrůstky i malými, které připomínali spíš korunu a špičaté uši. Oděv se změnil na černou srst, táhnoucí se od hrdla - paží - zápěstí - zad - podél boků - dolních končetin, v odstínu černé. Krvavě-rudé oči intenzivně ladí k vlasům. V poslední řadě drápy, tak ostré, že dokáží proříznout i hrdlo zvířete. V čase pár minut dorazí i s mladým Mikhailem do centra dění. Bosým chodidlem došlápne na okraj kruhu, kdy v náporu aury přicházejícího démona elektrizujícími výboje zazní hlasité zapraskání, nedochází-li k závěrečné explozi ničící zformulovaný kruh, vytvořený obyčejnou iluzí. Účastnit se právoplatný Michael, i on by měl problémy. Aniž by zrakem hledal a počítal oponenty, oči přimhouří okamžitým přemístěním za Luciferem, kterému z dlaně známou drzostí odebírá zbraň. Jediným nápřahem oddělí hlavu Michaela, od zbytku těla. Čímž ho donutí, dočista se vypařit. Avšak.. Nahromaděná hladina temné masy odlišných bytosti zapříčinila viditelné nalomení pečetě Ďábla. Odpovídalo o tom i arogantní - sadistické - lhostejné chování Abaddona, který během okamžiku chopil Lucifera za velká bílá křídla s mrsknutím do strany, div mu křídla nezlomil. Vzápětí se otočil na démoního oponenta. Oči se mu zbarvily do černočerná. Každý mohl z Abaddona cítit krvežíznivost.) „Nepleť se mi pod nohy.“

(Ohlásil směrem na Lucifera, kdy vykročil za Laurentem, kterému úsměv nepřestal zdobit obličej. Věděl totiž, že pokud byla pečeť nalomená, stane se nekontrolovatelným dravcem. Někým, kdo už nezíská ani lidskou schránku. A čím déle započne na Abaddona klást nápor, tím může nastat definitivní zlomení, po kterém se stane reálnou bestii. Mladý Incubus mezitím doběhl za Luciferem, kterému mimochodem dopomohl vstát. Neuniklo mu, že Ďáblova pečeť byla nalomená. Ihned věděl, co to znamená. I proto apeloval na Lucifera, aby tentokrát dál stranou momentální omezení a využil veškerou sílu na otevření brány do samotného pekla. Ačkoliv mu bylo zkrátka volné, zda-li by kterýkoliv démon zničil kteroukoliv část Světa, chtěl Wonderful uchránit před hrozící zkázou. Ne nadarmo se čtvrtému synu Ďábla říká; Princ zkázy.)

Vztek mu zatemnoval zdravý rozum a většinou tak uvažene chování. Mohl si za to v tuhle chvíli i sám.  prohrával a to jen z duvodu že se nechaval polapit zlosti při pohledu na Michaela ktereho by nejraději zahlednul padnout k zemi mrtev jeho rukou. Nicmeně v tuhle chvíli měl skonšit jeho život jak se mu okolo končetin obmotavaly řetězi a taktež i křidla. Zuřil stale vic a víc. " Pismo boži neni noc proti mé síle. Jsi se vycpat ty svaty parchante. Až se z toho dostanu tak tě dostanu a otrham ti křidelka pirko po pirku a až pote ti utnu hlavu. Jak se to stane nebudou pro tebe ani nebesa plakat. Protože i tam vědí e jsi slaboch!"Zařval ve chvíli kdy se na něj zadíval. Snažil se dostat z toho proklateho držení. Když se na něj koukal nakonec zavřel oči a velice se usmal . " Tvuj otec..pro mě je to jen parchant ktereho bych nejraději sprovodil ze světa." vydechl nakonec posledni slova ktere myslel že budou posledni. Co se ale nestalo. ve chvíli kdy už myslel že jeho tělo zashne poslední rana zacitil u sebe společnost ktera ho zachránila? Ne. Nebyla to zachrana ve chvíli kdy zacitil tu auru a dotyk na křidlech který končil odmrštěním do stromu rokašlal se. Nicmeně nezustaval dlouho mimo. Kdž ho začal chlapec prosit tak i s jeho pomocí vstal ." Sklapni na chvíli!"okřikl chlapce . Jak ho to štvalo. Nechtěl tu branu  využivat ale asi neměl zrovna navybranou. Nehodlal zrovna nyní pohlížet na to jak Abaddon niči toto mmísto. Vyvaženy a klidny Lucifer byl nyní naštvany. "Sakra"zamrmlal si nahlas pro sebe. Prcek měl pravdu . "Za tohle mu pak nepoděkuji"zamrmlal zle. Nakonec sebral poslední síly ktere v tehle chvíli měl. A že mu jich moc nezbyvalo . Jakmile otevřel branu do pekla donutil tam všechnny najednou vejít. A však ve chvíli kdy sám prošel branou která se pak zavřela zadíval se na Mikhaila a na Laurenta kteří tam byly ale Abaddon nikde a při tom tohle misto nevypadalo jako peklo. Nicmeně nebyl pro něj čas na to aby moc přemyšlel. I když sil moc neměl došel k Laurentovy kteremu jednu vrazil. " Jestli neco zniči a prolemi se pečet zrovna ted přisaham že tě  skopnu před něj aby tě roztrhal jako prvniho. Ale ted mi řekni co jsi provedl že brana ktera nas měla poslat do pekla tak jsme kdo vi kde. Mluv nebo na tebe bestii kterou se stanu ja ve chvíli když už važně nemam nervy! Tak mluv. Co jsi provedl proč jsme tady co? V nějake diře o vypada jak nějaky hnusny pokoj . Mikhaiely vem něco hedně težkeho co najdeš a začni ho stim mlatit kdekoliv na těle! Ja ho budu držet aby nam řekl kde je Abaddon" Zuřil . TIm padem si ani nevšimal že byly v pokoji chlapce ktery zrovna ležel na postely. " Udusim tě klidně i peřim ze svych křidel a budu tu stebou cloumat tak dlouho dokud neřekneš co jsi provedl a žadne iluze teď nepomohou! Ani kdyby jsi se tu oběvil nahy! To bych ti ho urval v tu chvíli!"

Jak mi Kurumi řekla své dovednosti, odpověděla jsem jí. "To je dobře. Možná budeš pro mě dobrá pomocnice." Poté jsem viděla jak Kurumi se podívala doleva a pak mi řekla že nás někdo pozoruje. TAk jsem si taky svoji hlavu otočila doleva a zpozorovala jsem velkou ženu v černých šatech. Byla dovná. ale pak jsem si všimla jejího účesu. Ztrnula jsem. Tenhle styl vlasů byl mi velmi známý. Z ní ozařovala mnou známá, ale vysoce podobující se, temná aura. "Kdo jste..?" Zeptala jsem se jí. Mezitím jsem se postavila z lavičky.

Kurumi se cizinka ani trochu nepozdávala. Její instinkty jí říkaly, že z ní nejspíš nic dobrého nebude. Také si všimla jak Anna ztuhla, když jí uviděla. Rozhodla se že radši bude mlčet a počká jak se situace vyvine dál. Anna se mezitím ptala cizinky, kdo vlastně je.

Obě dvě mě spatřily. Jakmile žlutovlasá holka ukázala ke mě svůj obličej, poznala jsem kdo to je. Tedy jsem se zle usmála. "Konečně po těhlech letech tě mám.. Anno." "Kdo jsem? Jmenuji se Kali Gouri. Hledala jsem tě od mého poslání od paní Mágyně zkázy. Určitě víš o čem mluvím." Zazubila jsem se a obkračovala jsem je. "Ale.. Možná by jsem si tě dala k snědku." Řekla jsem na tu Harpyji. Pak jsem pohlédla na fontánu. "Hmm. Jak jsem slyšela, tahle fontána je velmi mocná. Možná mě zavede do tvého světa Anno." Řekla jsem Anně.

(Oblast ozáří oslepující záře, která po zmizení představí místo pekla, prostornou místnost. Laurentův instinkt se stal zuřivější, když ho začal Lucifer černit. Volnou paži proto chopil Lucifera za límec.) „Laurent; Jaká ironie.. Použiješ teleportačni schopnost a při neúspěchu hledáš okolní viníky? Jsi tak průhledný.“ (Ohradil se zavrčením. Mikhail zúžil zorničky, kdy si důkladně prohlídl místnost. Nejhorší na tom bylo, že tu nebyl Abaddon. Což znamenalo, že buď se nachází někde úplně vzdáleně, nebo v okamžik přemístění vycouval a zůstal v údolí Nox. Nezbystřil-li sedícího mladíka na lóži, kterému dle smysluplných obezřetnosti patřila místnost. Vůně, kterou z mladíka cítil..) „Nerad kazím váš romantismus, ale máme zdaleka horší problém.“ (Odkývl směrem na mladíka, nepřimhouřil-li oči s krokem kupředu a do strany, čímž zpozorni Laurenta. Poustevník odstoupí o krok dozadu s mírným otočením. Automatický pozornost zaměří na přítomného - neznámého mladíka, kterého si v náporu zloby nevšiml.) „Laurent; Kufufu~“ (Nakloní obličej do strany. Až nyní cítil tu lahodnou vůní, která mladíka extrémně lišila od nich samotných a ostatních, které doposud poznali. V něm vůně vzbuzovala ty nezapomenutelné vzpomínky na mocné oponenty, které tak rád škádlil a lámal. Nepočítá-li.. Pozře-li duši mladíka, nasbírá procenta, která ztratil při oné událostí v údolí Nox.) „Laurent; Co si pohrát, než budeme v debatě pokračovat?“ (Pevně sevřel vlastní zbraň. Michael i William si vyměnily pohledy s odsouhlasením.) 

Ta žena začala mluvit. Velmi mě to znepokojilo. Představila se a řekla o někom koho znám. Tudíž o té zlé mágyni. "C..cože.." Byla jsem velmi zmatená. Pak se zmínila o Krumi která byla vedle mě. Proč by ji chtěla sežrat? Není nějaká až moc šílená? Pak řekla o té fontáně. Trochu jsem se uklidnila. "Tak dost. Tedy ty chceš se dostat do mého světa odkud pocházím? Neříkej mi že ti všechno řekla." Zeptala jsem se jí. "Hádám že Mágyně chce pomstu... Nenechám tě se dostat do mého světa. A navíc není jak se dostat do mého světa." Řekla jsem jí. "Opusť tenhle hrad." Pobídla jsem ji. Byla jsem připravena k boji pokud neposlechne.

Kurumi se zalekla, když slyšela, že jí ta děsivá cizinka chce sežrat, ale nedávala to najevo. Divně se na cizinku zašklebila a řekla jí. "To bych ti moc neradila. Já mám vzácnou peřní nemoc. Jednou za čas mi začnou pelichat peří na křídlech. Sežereš mě a začneš pelichat taky. Vypadají ti všechny vlasy. Bude z tebe hnusná plešatá příšera a žádnej kluk tě nebude chtít. Takže by sis to měla dobře rozmyslet než mě pozřeš." Kurumi se musela moc snažit aby se při takové lži nezačervenala.

Zasmála jsem se jakmile ta harpyje dořekla.  "Víš, já nepozřeju standartním způsobem." Pak jsem se otočila a čla čelem k nim a pak se zastavila. "Anno. Tedy najdu jinačí způsob. Nebo raději te taky pozřu Anno. Tvá magie.. I já vlastním Černou Venuši. Mágyně zkázy mě jím obdarovala. Ale ještě ji nemám plně zvládnutou. Ale to se brzy změní když tvoji magii pozřu." Řekla jsem Anně. Nemohla jsem se dočkat až je oba okusím. Ustoupila jsem od nich.

Byla to pravda. Má Černou Venuši. A poznala jsem že je démon. "Ustup Kurumi. Ta magie je vysoce nebezpečná.  Tato magie je z té Mágyně. Je velmi dlouhý příběh. Ale s mými přáteli v mém světě jsme ji porazili. Byla něco jako všemocná bohyně. A tato magie pochází z ní. Není to jenom jediná magie. Měla i druhou. Ale teď ti musím vysvětlit že tato magie je něco jako božská magie. Což znamená že ona není jenom démon na vysoké úrovni. Je něco jako démonní bohyně... Raději s ní nebojuj Kurumi." Řekla jsem Kurumi. V mém světě demonní bohové nebyli pro mě ničím než hmyz. Ale tady to bude velký problém. Navíc takoví démoni se velmi málo potkávali. Šla jsem k ní na její levé a ustoupila od ní. "Dobrá. Tedy to začne." Řekla jsem a vypustila svou temnou auru. Neplánovala jsem jí šetřit. Zvýšila jsem svoji moc naplno a z mých zad vyrostla velká ostří ledu. Pode mnou zamrzlo kamenné podlaží. Snažila jsem se koncentrovat aby moje magie se kolem mě nerozvinula a nezdevastovala vše kolem mě. Jenom pode mnou se odtrhával můj led který kolem mě stoupal a vypařoval. Pak jsem se dál soustředila a můj led na mých zádech zmizel a moje barva vlasů zmodrala do světle modré. Zaujmala jsem bojový postoj a byla připravena k boji. 

Kurumi neměla ani šajn, o čem to ty dvě tady mluví. Jen viděla, že se mezi nimi schyluje k souboji a jelikož obě vypadaly, že se chystajím použít své nejsilnější a nejničivější schopnosti, tak uctivě poodešla o kus dál, aby to od nich neschytala taky. Jen pak ještě zavololala na Annu. "Do toho Anno! Určitě jí porazíš!"

Otočila jsem se k Anně a viděla jak zvýšila svojí sílu. "Heh. Tak tohle je tvoje síla. Vypadá to že jsi nejsilnější se kterým jsem bojovala." Zachechtala jsem se. Čekala jsem až zaútočí ale rozmyslela jsem si to. "Víš Anno. Mohla by jsi být pro mě dobrá pomocnice. Ale.. Věci někdy bohužel u mě nespadají." Řekla jsem Anně. "Tak začneme" Dorekla jsem a velkou rychlostí sem k ní vyrazila. Chytla její ruku a hnula s ní do strany. Mezitím jsem napřažila levou ruku a přesně do břicha jí trefila. Moje rána měla následek odhození Anny ode mě, přes hradby na kteršch se udělala díra, a za nimi se povalily jako kuželky. Vzletěla jsem a přibližovala se k Anně. Viděla jsem prach třísek a kolej povalených stromů v lese. Našla jsem Annu a přistála k ní. 

Ztěžka jsem vstala. Vykašlala jsem trochu krve. Ztěžka jsem se držela ve stoji. Sakra. Vždyť jsem byla připravena. Nevěděla jsem že až takhle je silná a tak rychlá. Pak ke mně přiletěla ta Kali. "Ach.. Tak takhle.." Byla jsem velmi naštvaná ale hůř se mi mluvilo. Kde jste paní Accalio když vás potřebuju? Bylo to špatné. Jestli Accalia nezasáhne, možná mě Kali zabije. Zaútočila jsem na ní když mezitím jsem řvala. Dávala jsem do ní několik retězových útoků pěstí. Čekala jsem kdy bude vhodná chvíle vytáhnout dýku a zarazit to do ní. Ale mé útoky byly zdát se že moc na ni nepůsobí. Přesto jsem pokračovala dál.

Kurumi viděla že Anna dostavá od té cizinky nakládačku, přesto se nevzdává a bojuje proti ní dál. Anna se tak snaží, ale ta cizí ženská její útoky vůbec necítí. Říkala si Kurumi pro sebe. Ale byla připravená jednat, kdyby to s Annou vypadalo už hodně zle, tak byla připravená použít svojí rychlostní magii, popadnout Annu do spárů a letět s ní co nejdál, a co nejrychleji to půjde. Ne nadarmo se říká, že kdo uteče, ten vyhraje.

Její sada rán mě jenom trochu vibrovala. Některé útoky padly do mé tváře, ale jenom mi hlavu strkala dozadu. Pak jsem se otočila o 360 stupňů a pěstí jí dala dalsší ránu do obličeje. Vyhodilo jí několik metrů ode mě. Viděla jsem jak Anna byla znovu na zemi. "Tohle je vše co umíš Anno? Čekala jsem lepší výsledky. Jsi poněkud blázen se mnou bojovat." Řekla jsem Anně a zazubila se na ní. "Tedy pokračujeme." 

Velmi těžce jsem vstávala. Lapala po dechu. Z mého obličeje kapala krev. Všimla jsem si že skoro můj celý obličej byl od krve. I jsem měla zlomený nos. I přesto jsem se nevzdávala. Ale když mi řekla že jsem blázen, vemi mě to naštvalo, čímž jsem se přestala soustřeit na bezpečí okolí a následky mé magii.  "J..jak se opovažuješ mi říkat blázen?!!" Zakřičela jsem na ni. Začala jsem křičet a kolem sebe vypustila mnohem intenzivněji svoji auru. Kolem mě se zatemnil prostor, pode mnou a kolem mě se vytvářel led do 3 metrů který vzápětí praskal až s půdou vylétával do vzduchu. Kolem mě se i utvořil velký magický kruh na zemi. Pak jsem dala dlaně k sobě a vytvořla jsem dvě magické kruhy kolem mých dlaní. Pak jsem obě dlaně odsouvala od sebe a vytvořila jsem malou temnou sféru energie. Lac Lac Lac Lilac ~ . Při castování útoku jsem zvoje dlaně odsouvala dál od sebe a temná sféra se nadále zvětšovala dál a dál. Pak jsem obě ruce nadzvedla a držela jsem temnou sféru kterou jsem nadále zvětšovala až doáhla šířky 50 ti metrů. Obě magické kruhy kole mých rukou se spojily na jeden velký kruh. Pak jsem vyskočila do vzduchu. Když jsem byla slepá svým hněvem neuvědomovala jsem si že tokové množství energie by napáchalo masivní škody v krajině. Pila inanis mortem ~!! A vzápětí jsem svoji fréru temné energie hodila na Kali.  Mezitím jak dopadala, přistála jsem na zem a velkou rychlostí jsem obkroužila Kali, vytáhla svoji dýku a vší silou jsem jii vyhodila na Kali.

Vyhodila na mě svoji obří sféru energie ale já jsem vytvořila svoji černou díru před sebe a pohltila její temnou sféru. Tvar tenmé sféry se změnil na elipsu až moje černá díra ji úplně pohltila. Mezitím jsem chytla nějakou dýku za čepel dvěmi prsty. Zahodila jsem ji za sebou že letěla do hradu. Pak jsem svoji černou díru zmenšila, podržila na ruce a pak ji snědla. "Nom. heh heh." Olízla jsem si své rty. Kolem mě jiskřily blesky temné energie. "Tohle je moje Černá Venuše." Začala jsem se sadisticky smát.

Byla jsem nesmírném šoku. Pohltila můj útok. To je nemožné. Takže jsem už chápala proč říkala že nás sní. Její Černá Venuše je černá díra. "Ne..možné.." Při šoku můj hněv ustál. Měla jsem závistivý obličej. V takovém případě nikdo ji neporazí. Měla jsem obavy že jsme odsouzeni. Ale Accalia by ji mohla porazit. Ale kde sakra je? Takhle nás obě pohltí. Ještě něco musím podnkinout. 

Viděla jsem jak byla v naprostém šoky. "Ano. To je ten vystrašený obliičej." Řekla jsem Anně. "Už vidíš? Nic mě neporazí." Řekla jsem. Pak jsem si rozmyslela že ji ukéžu svoji pravou podobu. Kolem mě obklopila temná energie a moje podoba se změnila. "Tohle je moje pravá podoba." Řekla jsem. "Nuže pokračujem. Ale už mě to nudí. Je konec Anno." A potom jsem se rozletěla k ní, kopla jsem jí do řicha a vykopla jsem ji do vzduchu. Dostihla jsem ji a pak dalším úderem nohou tentokrát do zad jsem ji seslala k zemi. Přistála jsem k ní. Viděla jsem že byla v bezvědomí. "Jinak ti děkuju za to rozehřátí a tu velkou proci energii." Řekla jsem Anně i když byla v bezvědomí. Pomalu jsem se připravovala ukončit její život.

Kurumi sledovala s povzdálí souboj a viděla že teď je zle. Anna dostala takovou nakládačku, že už se nebyla ani schopna hnout. Cizinka se jí připravovala dorazit. Teď nebo nikdy. řekla si Kurumi zavřela oči a vyslovila zaklínadlo, kterou spouštělo jeji vysokou rychlost. "Pradávná harpyjí matko, dej mi sílu, dej mi rychlost, ať jsem rychlejší než světlo." Sotva to vyslovila, tak zazářila. Cizinka se mezitím chystala seslat na Annu svůj útok, když v tom Anna prostě zmizela. Kurumi jí ve své nadsvětelné rychlosti chytila do spárů a letěla s ní co nejdál odsud. Bylo to tak rychlé, že to Kali ani nepostřehla. Vše se kolem ní míhalo jako rychlé světelné šmouhy. Mířila na jediné bezpečné místo, které znala - do své jeskyně u Diamantového jezera. Během chvíle dorazila na místo, věřila svému harpyjímu instinktu, který jí vždy řekl, kterým směrem je domov. Kurumi zrušila svůj rychlostní mód, a pomalu se i s Annou snesla na plošinku před jeskyní.

Bouchla na zem svjí pěstí a udělala tím kráter. Ale viděla jsem že Anna tady nebyla. Ale cítila jsem mihnout její energii. A pořád ji cítím kde je. Usmála jsem se. Cítila jsem, když jsem se chystala Annu zabít, jak ta harpyje něco castovala. Ale nechala jsem ji to castovat. No ale tohle..Že by světelná rychlost? Pro harpyji by taková rychlost by spíš měla být problém. Ale teď je moje cesta volná na hrad porazit Acclii. Nechám Annu a tu harpyji nakonec žít. Stejně si pro ně doletím později. Přemýšlela jsem ještě o tom princovi. Možná by mi mohl posloužit. Ale raději bych ho taky porazila.

Kurumi odnesla Annu do svojí postýlky v jeskyni. Tam jí opatrně uložila a očetřila jí její zranění. Létala pořád dolů k jezeru a namáčela v něm kapesníky, kterými obvazovala Anně její zranění. Chtěli jí z nich vytáhnout všechnu horkost. O vodě se také říkávalo, že má léčivé účinky a tak Kurumi doufala, že se díky tomu Annina zranění rychle zahojí. Také doufala v to, že ta zlá bytost je zde nikdy nenajde.

Vrčeni vychazelo z jjeho ust vic a vic ještě když mluvil o tom že za to muže on." To nebyla moje chyba. jeden zvas pitomcu musel něco udělat že jsme se ocitly na tak odpudivem mistě. Tak mluv a hned co jsi provedl a kde to sakra jsme ! Mluv a hned...a ty Mikhailei...podej mi už sakra něco! Jinak chytnu tebe a budu ho mlatit tebou!" sledoval nespokojeně Laurenta. Až do doby kdy zaslechl chlapce mluvit. Uvolnil svuj stiskl kdy se sam dostal o kousek dal a zadíval se na chlapce který byl v one místnosti. Chvíli ho sledoval a při tom natahoval ruku do strany kdy se snažil nahmatat něco těžkeho dokud neuspěl. chopil v ruce něco co na ohmat připominalo sošku. se ktero se ihned napřahl a praštil sní laurenta do hlavy. " Měl by jsi přestat sledovat kluka a vnimat mě. Nějaky maly usmrkanec mě a ani tebe nezajima. A zkus ještě něco namitat tak tě umlátím tady tímhle tm!" Zavrčel zle . nakonec odhodil sošku na stranu jako by se nechumelilo. přitahl si prcka k sobě A bez dalšiho otálení znovu otevřel branu do ktere skopl Laurenta a všel do ni i s prckem. A i když se to zdalo nemožne dokazal i tak najit Abaddona u ktereho na chvili vystoupim a hned ho stahl do brany také. Nicmeně začal byt v celku unaveny a tak se oběvily na mistě kde začaly. Na mistě ktere diky boji bylo zničene. Nakonec brana zmizela a on si sedl na zem. " Do haje tady s váma. A ty jsi se sakra už flakal kde Abaddone!"měl zlost že mu to poprve  nevyšlo a byly zcela jinde a ted? Byly znovu tam kde byly na začatku. Přivřel oči s nespokojenym zavrčením. " Nikdy vic tohle to už. Prosím. Teď se tu mužete povraždit navzajem. Ja si dam zatim chvíli pauzu a až poté vás požná začnu vnímat a nebo snad na vas reagovat."Natahl ruku k prckov" A ty pojd ke mě. At si tady dokazujou silu ti dva. Ty budeš dělat společnost zatim moji maličkosti"

Probudila jsem se. Uviděla jsem před sebou Kurumi. Těžce jsem mluvila. Vsechno mě bolelo. "Ach.. K..Kurumi..  Musíme ji zastavit.. Accalia a Aki jsou v nebezpečí.." Řekla jsem Kurumi ale pak jsem vykašlala trochu krve. "Je jedno jak je silná, všichni mají slabinu.." Řekla jsem Kurumi. Zase jsem cítila jak mě začalo být lépe. Pomalu bolesti mizely.

"Napřed se musíš uzdravit. V tomhle stavu jí rozhodně zastavit nemůžeš." řekla jí Kurumi trochu vyčítavým tónem. A přiložila jí na ránu další obklad. "Zřídila tě teda pěkně." Pak se Kurumi zamyslela. "Ti co oplývají velkou fyzickou silou, obvykle nebývají moc inteligentní. Možná by jsi s ní neměla bojovat, ale přechytračit jí. Prostě jí porazit ne silou ale mazaností." Pak ještě dodala. "A ty víš o nějaké její slabině, které bysme mohly využít?"

"Posliš.. všechno je jinak.." Řekla jsem Kurumi. "Určitě ona nebyla vážná použít vše co má... Neměla jsem proti ní šanci. Ta magie Černá Venuše je nesmírně mocná.. Obzvlášť když je to Černá Díra. Jedině by jsme museli najít magii rušení zvanou Bílý Mars." Řekla jsem Kurumi. Pomalu jsem vstávala z postele. Cítila jsem se lépe.

"Bílý Mars? A to je co? Jak to funguje a kde by jsme to měli hledat?"  Zajímala se Kurumi. "Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela. Původně jsem myslela, že jí necháme sníst něco, po čem vybuchne zevnitř." Pak si všimla, že se Anna pomalu zvedá z postele. "Už se cítíš líp?" Zeptala se jí starostlivě.

"Bílý Mars je stvořitelská magie která nejenom daný uživatel dokáže tvořit i světy, ale je to i magie která dokáže rušit i ignorovat cokoli. Jakákoliv magie, kletba či koncept tedy modlitby boží či materiál a nebo i triky. Nic proti tomu neobstojí proti takové magii." Řekla jsem Kurumi. "Ale tuto magii vlastnila zlá mágyně zkázy a má kamarádka která byla Princezna Soumraku." Řekla jsem Kurumi. "Prosím už se na nic nevyptávej. Musíme už jít." Nechtěla jsem už dál mluvit. Nechtěla jsem o té zlé mágyni mluvit. Vstala jsem. Pořád mě všechno bolelo. Pomalu jsem krůčkama šla.

"Jít a kam chceš jít? Ty víš kde ten Bílý Mars je?" divila se Kurumi, když viděla, že Anna se belhá z zpostele ven. Očividně ještě vůbec v pořádku nebyla a měla by dál ležet a léčit se. "Protože sama jsi říkala, že bez něj, proti ní nic nezmůžeš. Kdyby jsi se jí postavila ve stavu v jakém seš teď, tak si ani neškrtneš. To už rovnou můžeš tady skočit ze skály a vyjde to nastejno. Měli bysme radši jít hledat ten Mars."

(Přesunou-li se opět do údolí Nox, neutrálním výrazem si všímá nekončícího konfliktu mezí Luciferem & Laurentem.) „Nepoznám komunitu, která zavání nadměrnými konflikty.“ (Zašeptá během krokům, které ukončí u Abaddona. Nepoklekne-li, kdy si dovolí pohladit Abaddonův podbřišek konečky prstů. Nezacelí-li zámek, nastanou krušné časy. I kdyby Lucifer & Laurent vložily veškeré úsilí do zacelení, úspěch není pravděpodobný. I myšlenka, že by zkontaktovali bratry & sestru Abaddona. I když.. Vsune prstíky do dlouhých vlasů Abaddona, čímž mu obličej odkládá čelem do hrudi.) „Daddy.. S předností musíme Abaddona dostat do minimální izolace.“ (Objasní napřed.) „Lucifere.. Ačkoliv žádám nemožné.. Mohl.. Mohl bys prosím zkontaktovat Samaela?“ (Víčka zanechá klesnout o centimetr. Částečně si oddechnul. Dle pravidelného dýchání poznal, že vědomí Abaddona zůstává pořád v přítomností. Ano, žádal si Samaela. Mladšího bratra Abaddona i potom, co udělal. Může-li někdo Abaddona v konkrétním smyslu zachránit, bude to zmíněný Samael. Vezme-li v potaz, že mu v žilách proudí identická krev.) „Prosím..“ (Zašeptá, nezanechá-li víčka zcela klesnout.) „Počkám tady s ním, dokud Daddy neobstará ideální skrýš. Ihned potom tě prostřednictvím Zeirama hodlám zkontaktovat, abys věděl o naší poloze. Nezáleží mi, co si o něm druzí myslí.. Nenechám, aby mi někdo vzal, na čem mi skutečně záleží.“

(Kolik hodin - minut - vteřin uběhlo od první otevření brány? Zlomil-li ihned tří symbolické klíče, vzpomíná si na prázdnotu. Naprosté ticho. Známý pocit, který už kdysi pocítil. Znamenalo to snad, že se vrací do starých kolejích? A přesto v ní zbystřil koutkem oka stín vysoké osoby. Vnucený pocit hladu v něm přerůstal. Vymoženost přinášet zkázu do vzdálených kontinentů i srdcí smrtelníků.) „Abych ti nezlomil křídla.“ (Vzešlo z úst Abaddona zřetelnou odpovědí, na větu Lucifera. Zaslouží si očistec. Započali společnou válku o hloupém dokazování síly, která zašla za samotnou hranici. Nejhorší na tom bylo, že se díky Lucifera dostal na místo, ze kterého předtím odešel. Záměrně! Jakoby potřeboval vidět obličej dotyčných, kteří sídlily v hradu. Vřelá náruč Mikhaila ho uklidnila. Nerad to přiznával, ale tento chlapec pokaždé věděl, co mu schází a oč žádá.) „Měl by si odejít z Laurentem.“ (Jeho hlas ztichne poté, co se sám v zamyšleností ptá, zda-li míní souhlasit s plánem Mikhaila. Obzvláště se zkontaktováním Samaela. Nebyl to náhodou on, kdo se k němu otočil zády? A nyní má souhlasit, aby mu nabídl pomocnou dlaň? Obě paže obmotá okolo smyslných boků Mikhaila, kterého donutí si sednout obkročmo do jeho klína a nepřestávat ho masírovat ve vlasech. Momentálně by i s libosti čelil desatero přikázáním, než vědět, v jaké situaci se nachází. Případně by opět vyzval otce do ringu, či propadl bezvědomí. K čemuž taký nescházelo. Slyšel ten hebký hlásek temnoty, který ho k sobě volal.) „Vystačí, když otevřete pekelnou bránu. Vrátím-li se do pekelné říše, vyhnete se případnému ohrožení. Všichni..“

Jak jsem letěla znovu k hradu, znovu jsem si změnila původní podobu v šatech. Anna popravdě mě ani moc nezahřála.  Čekala jsem lepší výsledky když má původ stejné magie jako já mám. Mágyně mi tuto magii destrukce zvanou Černá Venuše obdarovala. Nemám ji plně zvládnutou a zdá se že ani mít nebudu když jsem si stím pohrála a teď dokáu vytvářet Černé díry. Možná by to bylo lepší kdybych si tu magii neupravila. Mohla jsem měnit vlastnosti magii do jiných, na sobě si udělat silné brnění. Ale nucož než nezbývá než se uspokojit s touto magií. Pak jsem přemýšlela magiích které by mě mohly na mě působit. I když jsem prakticky neporazitelná, magie Zvaná Bílý Mars by byl problém. Ještě že se tady neobjeví. Pak jsem zase se soustředila na můj úkol. Tedy porazím Accaliu a nic už mě nezastaví.

Nespokojeně naslouchal slovum ktere se mu v tuhle chvíli ani trochu nelíbily. Měl jít za Samaelem který by ho nejraději zavraždil. Povzdychl si nad tím. Co mohl dělat? Zadíval se na ty dva a to jak sledoval jak se kněmu ten prcek tulí a mazlí se snim a ještě k tomu mu to Abaddon skoro oplacel ho snad naštvalo ještě víc. Zkousl si ret. Nemohl davat najevo city. K čemu by to bylo? Pomulu se dostal na nohy kdy se lehce oprášel." Zkus si mi polámat křídla v tomto stavu. Jistě ti to pujde velice naramně. Ale to by nejprve musel prcek z tebe slést , a však v te chvíli už tu dávno nebudu." Nespokojeným to vyrazem je sledoval dokud se knim pomalu neotočil zády. Na malý okamžik přivřel oči aby se uklidnil. Zajímavé jak se během vteřiny" Poté mi tedy dej vedět kde jste prcku. Jistě mě samotný Samael uvidí velice rád. štěstím bude chtít udělat to co Abaddon. Zlamat mi křidelka. "Zakroutil nad tim hlavou. V další okamžik roztahl své křídla kdy se pomalu rozletěl od nich pryč. Musel hledat . Předtím měl svuj klid. I když každy den byl stejny. Stale chodil na stejná místa a dělal neustale to samé dokola , ale měl klid a teď? Zrovna se musel starat o takové věci. Ano mohl si jistě za to sám že se dostal od něj dál , ale kdyby veděl že to bylo pro jeho dobro. Když tak začal pátrat po Bratrovy Abaddona stale z toho měl horší a horší pocit. Né že by se ho bál to nikoliv. Spíš mu to nebylo celkově přijemne. Jediny Abaddon byl ten ktereho měl rád a snesl ho , ostatní ? Ani nahodou. Když tak letal okolo. Napadla ho otázka proč vlastně je zde? Měl by jít do pekla tam je jistě ten jeho bratřiček a hlupak hledal zde. Nicmén ve chvíli kdy se chystal na zem aby si mohl otevřít bránu zahledl povědomou tvař. Jak sladce vypadal ten jeho bratříček. S ušklebkem se pomalu dostal až k němu kdy ho bez kompromisu zachytil za pravou ruku a v dalším okamžiku se sním vznesl do vzduchu se zlým usměvem. " Být tebou sebou moc nemelu. Jistě by jsi nerad skončil dole na zemy. Jistě by to nebylo nic přijemneho. "ušklibl se zle. Nicmeně mu v tuhle chvíli došlo že netušil zda už budou v novem ukrytu či nikoliv. 

Samael: Nic netušici se prochazel pro jednou po okolí ve své pravé podobě. Po dnešnim namahavém dnu kdy dalších pár dučí poslal do pekel za jejich hříchy si chtěl jen na malý okamžik odpočinout někde v ustraní. Jelikož bratra stale nenacházel a za otcem se mu v tuhle chvíli nechtělo. A však ve chvíli kdy zacítil uchopení ani nestačil reagovat a jeho tělo se vzneslo do vzduchu. Než se stihl rozkoukat tak byl tak vysoko až mu z toho bylo zle. Zvedl pomalu hlavu při zaslechnutí hlasu který tak nerad zaslechl. Při pohledu se už jen ujistil že to je onen muž kterému daval za vinu i bratruv odchod. " Co sakra chceš! ihned mě polož na zem ty nechutny opeřenče! Hned..mě dej dolu !"zařval nespokojeně. I když mu docházelo že to byl velice špatny napad když byly vysoko a on by ho mohl pustit z tehle výški na zem .  Nespokojený se koukal okolo. A odpovedi se ani nedočkal v tenhle okamžik. Ve chvíli kdy začal Lucifer klesat zahledl z výšky osoby které však ještě nepoznával. A však jak byly stále níž a níž jasne začal rozpoznávat bratra po kterem se scháněl. Jeho usměv aale zmizel kdy jeho pravá ruka byla uvolněna ze sevření a z menší výšky skončil na zemy přímo pře Abaddonem. Jen chvíli to trvalo než se vzpmatoval a zle zavrčel" ty jedno hnusne hovado! Co si myslíš! Necham tě smaži v pekle za to že jsi mě nechal padnout takhle na zem! Zabiju tě rozumíš!"Velice zuřivě začal řvát na Lucifera dokud se nezadívao na Bratra a to ditě u něj. Pomalu vstal a šel jen pomalounku k bratrovy. Jen ve chvíli kdy byl u něj v dostatečne blízkosti tak odstrčil lehce to ditě a sklonil se k bratrovy na ktereho se až ustaraně zadival." Na to že jsem si myslel že se dokážeš o sebe postarat tak jsi ve velice špatném stavu bratře. Snad si nežádáš mou pomoc?"ušklibl se zle kdy se zadíval na ostatní. " Pokud jde o mou pomoc. Velice rad pomohu..když budu moct pak toho opořence zabít "

Lucifer: Nespokojeně se zadival na kluka když tam přistal. Jaká smula. Doufal že se mu alespoň něco zlomi a při tom? Nic . Jaka to smula. Jeho potěšení se nestalo skutečností. " Zkus si mě zabít. Pokud to takové pískle jako ty dokáže. Dokážeš jen mávat ručičkama , ale aby jsi se dokazal pořadně bránit tak to ještě nemáš chlapečku. Takže co takhle nechat toho kecání a mohl by jsi mu pomoct? Jinak to nebudeš ty,,,ale já kdo bude utočit jako první. " 

"Bíly Mars se nedá najít. Ne v tomhle světě. Pochybuji že by tady byl Bílý Mars. A do mého světa se nedostanu." Řekla ksem Kurumi. "Říkala jsem že se vrátíme zpátky ke hradu. Za každou cenu ochránit Accaliu." Vyčítala jsem Kurumi. Mluvila jsem vážně. Opravdu jsem se chtěla vrátit. Nemohla jsem jen tak dopustit Accaliu bojovat proti Kali jen sama. Docela jsem si už vážila Accalie. Byla milá.

"Ty se tam chceš znova vrátit a znovu se postavit té věci?" zděsila se Kurumi. "Vždyť sotva stojíš na nohou. Před tím jsi jí neporazila a teď v tomhle stavu myslíš že jí porazíš? Jestli tam teď půjdeš, tak půjdeš na smrt. Má rychlostní magie půjde znovu použít až zítra., takže tě odtamtud už nebudu moci odnést." Pak se Kurumi zamyslela, zašmátrala ve své brašně a vytáhla jakési bylinky. "Co kdyby sis teď vyslechla můj návrh, jak tu věc alespoň zpomalit?" zeptala se Anny.

Koukla jsem se na její bylinky. "Nemyslím že by to fungovalo. Ale můžeme to zkusit." Řekla jsem Kurumi. Cítila jsem se mnohem lépe. Kouknula jsem se na své ruce. "Hmm. Co jsi to dala že se cítím mnohem lépe?" Zeptala jsem se Kurumi. Pak jsem dostala nápad. "Ať je to cokoli co mě uzdravilo, může nám to pomoci. " Řekla jsem. Nečekala jsem na nějaké zázraky ale za pokus to taky stojí.

"To tě uzdravila léčivá voda z jezera, tyhle bylinky s tím nemají nic společné." odpověděla Kurumi. Pak pokračovala. "Tohle jsou tzv. Sukubí bylinky. Koupila jsem je na tržnici, když jsem chtěla po jednom klukovi aby se se mnou pomiloval, ale on pořád nechtěl. Věc se má tak, že tyhle bylinky u každého, kdo je pozře vyvolají velkou nadrženost a chuť na sex. Kdyby jsme jí dali vypít čaj uvařený z těchto bylinek, tak by pak určitě na nějaký boj neměla ani nejmenší chuť. Chtěla, by pak jen šukat až do padnutí. Na hradě bude jistě plno strážců, kteří by si rádi užili. A pak, až už by z toho byla úplně vyřízená a nebyla schopná boje, tak už by si jí snadno porazila."

(Odešel-li Lucifer, zaostřil Laurenta, kterého požádal, aby šel nalézt vhodné útočiště, které můžou použít v podobností základny. Laurent odsouhlasí žádost dítěte, čímž odchází a zanechává oba samotné. Praktický znal zpaměti verš, kterým by zavolal Abyzou. Jedinou dceru Ďábla, která by s pravděpodobností uspěla při zapečetění. Od osudného dne, kdy Abaddon odešel, chodil za ní. Roli hrál i čistý zájem. Čehož si byla Abyzou vědomá už od prvního setkání. Vyhodnotí-li doposud nasbírané informace.. První & Třetí & Pátý syn v kombinaci s pomoci.. Narcisti, kteří si hoví v lůně moci a neporazitelností. Zůstává tedy navržený Samael. I když s ním má Abaddon špatný útržek z minulostí, vidí tu procenta úspěšností. Tedy, nerozmyslí-li si to v okamžiku, kdy zbystří Lucifera. Opravdu.. Nezná žádnou komunitu, která by zaváněla tolika konflikty. V tichostí si musí oddechnout. Nezaslechne-li dopad, čímž si již přítomný Samael získá plnou pozornost. Popravdě i zlověstné zavrčení přitom, když ho odstrčí od Abaddona.) „Taky vás rád vidím, lorde Samaeli.“ (Procedí skrz zuby lechtivým sarkasmem. Pažemi si dopomůže vstát.) „Můžete laskavě zanechat osobní spory do budoucností? Nezacelíme-li narušenou pečeť.. Myslím, že i Vy byste byli terčem zběsilého konání Abaddona.“ (Čemuž míní zabránit. Ne nadarmo byli pasovaní na prince zkázy a apokalypsy. A střetnutí těchto pohrom, by dokonce vyhladilo i samotnou pekelnou říší.) „Napřed musíme Abaddona dostat někam do izolace, lorde Samaeli. Nemyslím si, že by obnovení trvalo dnešní den. Nepočítám-li.. Kdo kdy viděl, aby Incubus táhl v doprovodu démona?“ (Zakroutí hlavou, nezaloží-li si paže na hrudi.) „Vezmete ho?“ (Optá se Samaela i Lucifera.)

(Odsouhlasil-li by sňatek s dcerou Belzebuba, nečelil by chaosu. Vládl by zděděnému kontinentu. Dopřál si opět společnost chlapců, kteří mu zlepšily i dny naplněné zlobou. Večírky, které nabízeli nepoznané. Nyní? Wonderful a žijící bytosti v něm. Mrhání kterýmkoliv komentářem. Už i přítomní démoní v něm vzbudily odpor. Nastal čas, definitivně zavrhnout smíšený život. Obnoví-li Samael - kterého každopádně v soukromí a ve vhodný čas sprovodí z bití - poté se vrátí zpět do domoviny. O zbytku má už přehled, konkrétně o činech. Aura, kterou vnímá příchodem Samaela i drzé odstrčení Mikhaila ho donutí s prudkostí vystřelit paži, kterou chopí Samaela za hrdlo v té ideální blízkostí. Vteřina, která obalí Abaddona temnou masou, která se začíná formovat. Chapadlo z masy obtočilo vzdáleného Lucifera, kterého přemístilo do té nebezpečné zóny, kdy chopil Lucifera i Samaela za hrdlo, div drápy nenarušily kůží.) „Jeden činí, jakoby žil šťastný příběh. Druhý má nezastavitelnou podrážděnost i ze vzduchu. Jaký bolestný závěr by pohřbil přítomné děti, nastal-li by bod zlomu srážky síly věčné zkázy i apokalypsy?“ (Víčka zanechá klesnout o centimetr.) „Neuškodí sprovodit vás z bití.“ (Nakonec oba pustí s odstoupením, čímž udělá pár kroků dál. Nezasedá-li si ke kmeni stromů. Nesouhlasí. V osudný den si zafixoval nezlomnou averzi k mladšímu bratru. Myšlenka, že by se ho dotýkal..) „I lidská bytost má dost rozumu, než-li opeřený pták a dítě, které leze do zadku otci.“ (Procedí skrz zuby. Vážně nemá náladu na kterékoliv konflikty s přítomnými společníky, případně aby oni započali.) „Zmiz.“ (Odpoví, div sám nepodniká činy, které by bratra sprovodily z bití.) „Pro zrádce tu není místo.“

Jen pozorně sledoval jak Mikhaila tak i Samaela. Musel si dát na něj velý pozor. Nelibost šla od něj znat velice dobře. Naprosto se mu nelíbil fakt že je vubec v jeho blizkosti ještě k tomu jeho bratr. Byl to vskutku zajimavy pohled. Abaddon v tuhle chvíli vypadal tak nevině a bezbraně , a při tom. Kdyby se cokoliv teď pokazilo malo kdo by dokázal přežít v tuhle chvíli. Mohl si ho jen ohlídat aby se mu nic dalšího nestalo.Co se však nestalo. Ve chvíli kdy zacítil obmotavájí ci se chapadlo okolo jeho krku. Jen přivřel oči ve chvíli kdy byl vedle něho blízko. Nicmeně misto strachu se mu na tvaři oběvil ušklebek. " Jednou ti tento opeřenec nakope zadek a necha tě někde hnít. " Zavrčel nakonec . Když byl propuštěn tak si na chvili klekl a otřel si krk. Nechapal proč vlastně je sním v kontaktu .POmallým pohybem vsta a došel až k Abaddonovy. Zadííval se na  oba kdy na oplátku když předtim on tak odporně odtahl Mikhaila tak teď on udělal to samé jemu. Lehce se sklonil kdy si převzal Abaddona do naruče a pomalu se narovnal." Ach nikdy jsem netušil že zrovna ty se necháš odemne nést jak ženska. Idiote. Ještě jednou.."přitahl se k jeho oušku a začal šeptat." eště jednou se mě pokusíš takto vyděsit tak ti ukažu jak vypadám já když jsem naštvany. "zakroutil hlavou  nad tím. Došel k Mikhailovy " Takže? Co myslíš? Za jak dlouho dokáže najít nějake místo kam ho zavřeme? Jinak si najdu lano a svažu ho přímo nad sráz. Uvidíme zda se to neuklidní samo. Trocha vděku by tě taky jednou nezabila. Maš jedine štěstí že maš někoho kdo za sebe musí prosit hlupaku. "