Příběh

,,To je ale hnusny..zavirat tě na zamku..no to je hrozny..aspon ze si utekl...teď ale nejak zařidit aby te nenašli hned" usmal sem se .,,No...myslíš že mě bude cht8t vidět?  Kdyz sem..takhle zmizel bezestopi a aniz bych neco rekl...? " určite na me byla naštvana a nebude chtit abych s ni mluvil a abysme se videli.

"Ale neboj, ona tě určitě chtít vidět bude, Bude ráda že tě po tak dlouhé době vidí, to se nemusíš bát." Zašeptal jsem a usmál se. "Ona je ráda že uvidí kohokoliv koho zná. Nebude se zlobit." Zasmál jsem se.  Zahleděl jsem se na oblohu kde se honily mraky.  "A jestli ji i ty chceš opravdu vidět. Tak to bude ještě lepší."

Usmal sem se a prikyvl,,Chci ji vidět.Opravdu ano.Mam..ji rad " zaseptal sem a usmal se na něj,,Byla na mě vzdyck hodna " to byla pravda vzdycky na me byla hodna a taky me nechala u sebe tak moc mi bylo smutno ze sem zmizel.

"Ona je hodná na každého." usmál jsem se na něj. "Jen se tě chci zeptat jestli jsi cestou nepotkal takového vysokého muže, tmavé vlasy trochu delší. Chci ho co nejrychleji najít jestli tady vůbec je." řekl jsem a zahleděl se na něj. "Jmenuje se Myky." pak jsem si jen povzdechl. "Zavedu tě za sestrou." vydal jsem se dál po cestě k velké bráně.

U mi popsal toho muže tak sem si jednoho takoveho vybavil,,No ano..neco mi to říká..ted na ceste zpadky..pomohl mi a řikal ze..moment..on te hledal řikal že te hledal..byl..na druhem konci tohodle lesa u vílího palouku" rekl sem a vydal se zanim k bráně.

Otočil jsem se na něj. "Hledal...mě?" zašeptal jsem a v očích se mi objevili szly. No ale stejně ho asi už nikdy neuvidím. Pousmál jsen se a vešel dovnitř na obrovské nádvoří a vydal se rovnou do zámku svojí starší sestry. Cestou jsem potkal Doragon. Ale ta mě teď nezajímala. Mířil jsem si to nahoru přes jídelnu a hledal ji. ale tady nebyla. "Asi je venku." zamumlal jsem a vydal se až ven. A tam seděla u fontány. Vstala a když uviděla  Saja. Obličej se jí rozzářil.  "Sajo." usmála se a objala ho.

,,Ano hledal..." zaseptal sem a sel zanim.Prosli sme docela velky kus zamku a nakonec sme ji našli až na zahradě.Když mě uvidela tak me okam6ite objala a ja sem ji taky objal,,omlouvam se..moc se omlouvam" sklopil sem uši.Ani nevim co se za ten rok stalo.Ale chybela mi Acalia mam ji rad jako sestru a ten rok..bylo to hrozne.

Zrovna jsem šel na jarmark se kterým jsem počítal ale ten na zámku nebyl. S povzdechem jsem se vydal tedy na zámek abych zkusil dýňové koláčky prodat tam. Na jarmarku minulý rok tu byli dýňové slavnosri. A já rád dělal dýňové věci pečivo mi šlo nejlíp. Vydal jsem se tedy na zahradu a stoupl si kousek stranou a držel košíček s koláčky.

Accalia se jen usmála a tmavě modré vlasy si lehce odhrnula na stranu. Pohladila Saja po vlasech. "Jsem moc ráda že jsi se vrátil. Nic moc se tu nedělo což je i škoda. Cce to nějakou akci." řekla a pak se zahleděla na mě. Jen jsen se uculil.  Následně pohlédla na dalšího chlapce co se tam připletl. "Potřebuješ něco?" chlapec jen zoufale natáhl košíček s koláčky. "Já jen jestli byste...nechtěli." jeho hlas byl tichý ale roztomilý.

Měla jsem dokonale sepnuté vlasy, stála s napnutým lukem v ruce a čekala, trpělivě jsem vyčkávala schovaná za stromem, kolem mě rostlo tucet hub a kapradin a já dál seděla a čekala až kolem projde nějaký ten upír. A já ho mohla buď okamžitě zabít mnebo ho mučit a ptát se na svého syna.  Kde je můj malinký Hinata, co s ním provedli.  Sice jsem žena ale to na tom nic nemění, musím ho najít, musím najít svého syna.