Příběh

Právě jsem potkal smrt. Pravou smrt. Byl jsem k smrti vyděšený. L mě odnesl dovnitř a snažil se mě "vzkřísit." Já nejevil žádné známky života kromě tlukotu srdce, doucal jsem že tohle všechno jejen hloupý vtip. Že se mi to třeba ijen zdá. Probudil mě až zvuk motorovky. Okamžitě jsem byl nalepený na L. Plakal jsem. "Elu, Elu zastav jí! Já se bojím! Hrozně se bojím." Vyhrkl jsem.

Byl sem u něj a snažil se ho uklidnit ale po pravdě..teď sem byl taky videseny ...proč nás nenechala na pokoji co nám chtěla udělat? To sme meli snad umřít ?, Držel sem ho u sebe ,To bude..ď. Dobře " řekl sem ne moc přesvědčivě..jemu tekli slzí a mě skoro taky strachem 

Koukala jsem spokojeně na ty dva. Jak se začal třást i ten druhý. Oranžáda se úplně rozklepal a začal brečet. "Ignorovat smrtku hoši, to je hodně špatný nápad." Řekla jsem a postavila se mezi dveře. "Kdybyste byli na seznamu už jste mrtví." Usmála jsem se na ně jako, no jako žralok. Jinak se usmát ani nešlo. "Vy dva, chtěla jsem vám říct že jestli zemřete, jdete do pekla."

Ta smrt šla až k nám domu. Sevřel jsem L oblečení a ještě víc se roztřásl. "Elu, Elu." Šeptal jsem. Ale ta smrtka za námi nešla. Asi nás chtěla vyděsit? Ale proč by chtěla zrovna takhle? Zavřel jsem oči plné slz a snažil se uklidnit ale nešlo to, byl jsem prostě až moc vyděšený. 

Když se objevila mezi dveřmi a začala na nás mluvit..řekla že přijdeme do pekla..trošku mě to naštvalo a to překonalo můj strach ,,nedelame nic špatného!" Obořil sem se na ni i když ne až tak moc prudce přecejen..ten strach ve mě byl

//Omlouvám se moc se omlouvám>< moje WiFi mi skoro nedovoluje se sem dostat><

"Ale ale, opravdu?" Uculila jsem se a vytáhla knihu. "Bratrský komplex zvaný incest je co? To je hřích opravdu veliký. Jako poloviční víly byste to vědět měli. Ale to nevíte."Řekla jsem. "Dále, pěstování zeleniny na pozemku který ani není váš." Řekla jsem a povzdechla si. "Takže si vás odvedu do pekla."

 Poslouchal jsem ji a cítil že zase ondlívám. "Elu." Zašeptal jsme a sevřel mu ruku. "Zachraň mě." Zašeptal jsem a očima plnýma hrůzy se koukl na onu smrtku.  Byl sjemt ak vyděšený. Doufal sjem že L bude mít tolik odvahy aby jí mohl oponovat.  Protože já toho nebyl schopen pro ten strach co se ve mě objevil.

ted uz sem se ale neudrzel bylo mi jedno ze je to smrtka,,co je sakra špatnyho na lasce ?je jedno koho miluju pokud je ta laska vzajemna tak na tom neni nic spatneho!!"zavrčel semna ní,,a to ze pěstujeme zeleninu...nmikdo nam to nezakazal.." pokud to takhle pujde dal zase vybouchnu...a tentokrat by to Eru neukončil on je totiž na prasky,,Kdybysme delali neco spatneho tak ,...tak to přijmu ale takhle ..ne neprijmu to nikdy!!"

Ten zelenej vodník na mě začal řvát. Povzdechla jsem si a opřela se o zeď. Poslouchala jsem ho a čekala až se vyřve. A pak k nim došla. Odtrhla jsem je od sebe. Vzala svoukosu skrti, usmála se na toho zeleného a prohlédla si oranžádu. "Mám naprosté právo vás zprovodit z tohoto světa." Řekla jsem a zase zapla motorovku. Došla jsem k oranžádě co se přesunula ke zdi a jednou ranou ho proťala skrz na skrz. Na místě jsem ho zabila. Vyjela z něj akorát páska s nahrávkou jeho života. Tu jsem si přečetla a pak ho odškrtla v knize života. Pohlédla jsem na vodníka. "Chtěl jsi ještě něco?" Koukla jsem se na tělo jeho mrtvého bratra.

L mě bránil. Jak jsem si Myslel. Tiskl jsem se k němu a byl naprosto zděšený. Ale on byl najednou tak drzý. "Elu." Zašeptal jsem a pak se k nám ta smrtka vydala. Oddělila nás od sebe. "Elu!" Vykřikl jsem zoufale. A ona se vydala ke mě. Zacouval jsem ke zdi.  A ona zapla motorovku. Zděšeně jsem se koukal na svého bratra v očích jsem měl slzy. A pak ke mě přišla, ucítil jsem ostrou bolest. A pak byla tma. A já se ocitl ve tmě. Bylo tam jen jedno světlo. Rozhlédl jsem se. Hledal jsem L.byl jediná moje rodina, kde je? Proč tu není. Já...zemřel? Proč?