Příběh

Co se týče Anny, šla úplně mimo mě. Byla jsem naštvaná, ta ženská si sem přišla, zničila mi půlku hradu a ani se neobtěžovala nahlásit audienci. Naštvaně jsem na ni hleděla. "Jak se opovažuješ...sem jen tak přijít bez ohlášení a ničit mi mou zem?" Zahřměla jsem, nejradši bych si sem přivolala i bratra, ale on přijde když bude nejhůř, to jsem věděla ze všeho nejlíp. "Nemáš právo mě na souboj vůbec vyzývat poté, co jsi udělala na mém pozemku!" Zavrčela jsem. Vytáhla jsem meč a zahleděla se na ní. 

Zahleděla jsem se na místo kde by měla sedět Kurumi. Místo toho jsem viděla jak se řítila na mě s otevřenými spáry. Vyhnula jsem se a uchopila jí pravou nohu. "Kurumi. Co to děláš? Pojď a sleduj." Pobídla jsem Kurumi. Zahleděla jsem se zpěk na Accaliu a Kali. Viděla jsem jak Accalia byla naštvaná a pak vytasila si svůj meč. Doufám že ví co dělá. Pak jsem se zamyslela nad Kali a Mágyní Počátku a Zkázy. A uvědomila jsem si jednu věc. Zatřepala jsem se strachy. Litovala jsem že jsem si to uvědomila.

Hleděla jsem na Accaliu tasící meč. Usmála jsem se. Poté jsem pohlédla na Anuu. Celá se třesala což bylo divné. Avšak jsem to neřešila. Pohledla jsem zpět na Accaliu. "Víš Accalio. Jsem tady abych si na tebe smsla. A to i tvoji celou zemi. Potom konečně získám to co chci. A nastane ráj." Odpověděla jsem Accalie. "Anna o tom vím víc jestli ti to zajímá." Byla jsem připravena jakmile se Accalia pohne.

Kurumi se ani trochu nelíbilo, že Anna uhnula a ještě jí chytila za nohu. "Co dělám? Chci nás z téhle smrtící pasti co nejrychleji dostat to dělám!" vykřikla Kurumi, ani trochu se jí nelíbilo, že jí Anna drží na místě, které se možná brzo promění v obrovská jatka. "Že je radši nezůstala ve své jeskyni u Diamantového jezera." zalitovala Kurumi.

"No jistě." Pronesla jsem a pohlédla na Annu. Nebudu na ně plýtvat svou energii abych je někam dostala, když vidím že si poradí i beze mě. "Mou zem? A to z jakého důvodu hm?" Řekla jsem to jen tak, nečekala jsem žádnou reakci, jak bych taky mohla, tolik lidí chtělo mou zem že mne ani nijak nepřekvapovalo že někdo další tohle chce. Ona byla mocná a já její sílu silně cítila. Ale moje rodina tu byla od doby co vznikli Bohové. Ona je z jiné galaxie. Kdybych sem přenesla Akiho, pochybuji že by něco zvládl, ale já tu jsem jen pro boj na blízko. Pohlédl jsem na tu ženskou. Ona si to užívala. Pohlédla jsem k nebi, Nikdy jsem nepoužívala plpnou moc která mi byla dána, nikdy jsem ji tak moc nepotřebovala, vypadá to, že ji poprvé potřebovat budu. Pohlédla jsem zpět na ženštinu. "No? Jestli tak moc chceš mou zem, tak pojď."

Accalia mě pobídla k prvnímu tahu. Neuvědomuje si před komu čelí? A tak tedy jsem se odlepila od země a letěla k ní. Avšak jsem si rozmyslela s ní trochu pohrát. Jak jsem už k ni byla blízko, bleskem jsem se přemístila za jejími zády. S rukama složenýma k sobě jsem se mírně zachychotala. "Inu dobrá. Tak se uvidí jestli si schopná  mě následovat." Řekla jsem Accalii.

"Kurumi. Všechno bude v pohodě. Přines mi tu živou vodu. Jestli to Accalia nebude zvládat, pomůžu jí." Řekla jsem Kurumi. Preferuji bojovníky bojovat férově. Avšak já Accalii teď sloužím a vím že bych ji měla pomoc ihned, ale raději to prvně nechám na ní. Avšak jsem si zase pomyslela na to co mě předtím napadlo. Co když Ta mágyně Kali podvádí? Co když jenom chce její tělo aby se mohla znovuzrodit? 

"Dobře, zaletím ti pro ní. A ne že tě tu najdou zamordovanou až se vrátím." odpověděla jí Kurumi, vzlétla do vzduchu, zakroužila nad bojištěm a rozletěla se k Diamantovému jezeru. Sice nechápala, proč si myslí že voda z Diamantového jezera je živá a co s ní má v úmyslu, ale bylo jí to jedno. Hlavně když na chvíli zmizí z tohoto nebezpečného místa.

Tohle byl starý trik, věděla jsem přesně co udělá, a nejen to, věděla jsem přesně jaký bude její další krok, byla na mém území, na území se mnou tak propletené, že jsem věděla úplně o všem co se právě kolem mojí osoby dělo, což znamenalo, mohla jsem si přesně hlídat co udělá ona a zabránit tomu. A to ona nedokázala. Kromě toho, to že se teleportuje za mne by čekalo i malé dítě. "uvidíme jestli jsi ty schopná dávat pozor." Řekla jsem a vzápětí se Kali do ramene hluboko zabodl modrozlatý šíp. Pohlédla jsem k hlavním věžím. Na jedné stál Aki, do tětivy zasažený další šíp, ale toho by si už všimla, šlo o moment překvapení. Aki se rozplynul a díky tomu Kali nevěděla kde je, já se rozmáchla a zaútočila na ní.

Ucítila jsem bolest. Ale dokázala jsem se vyhnout Accaliiniu útoku. Vzlétla jsem výš. Nečekala jsem překvapující útok. Vytrhla jsem si z ramene šíp. Poznala jsem kdo další na mě útočí. Aki. Avšak jsem nevěděla kde je. Avšak než na mě vystřelil, ucítila jsem letící projektil. Avšak bude trochu těžké ho chytit. Ale budu se snazit zabránit mě znovu trefit. Jakmile ucítím jeho presenci a jeho šíp, pokud jeho šíp poletí na mě, vytvořím malou černou díru na sobě a absorbuji jeho šípy. "Accalio. Tedy nakonec tě prece jenom někdo pomůže. Avšak jsi tak ubohá že nakonec nedokážeš se mnou duelovat." Ponížila jsem ji. Kolem sebe jsem vytvořila několik černých děr. A jestě jsem vytvořila další černé díry kolem Accalii. Ted mě Aki stejně netrefí. Jeho šípy budou vysány do černých děr. Zaútočila jsem na Accaliu pomocí pár černých děr, které zbělaly a vystrřelily paprsky na ní. Avšak jsem věděla že se vyhne. Byla jsem připravena vytvořit větší černou díru která má uvěznit Accaliu. Sice jsem věděla že ví to co budu dělat, ale nemůže zabránit čemukoli.

Byla jsem překvapená. Oni nakonec jdou proti ní. Accalia by to tedy sama nevzládla. Avšak jsem slyšela jak Kali ponížila Accaliu. Avšak zase byla to pravda. Pravy bojovník by měl čelit at je to cokoli. Nikdy se nevzdávat a nepotřebovat žadné super techniky. Pouze sílu a rychlost. Nic jsem zase proti Accalie nic nemyslela. Kali je dost silná. A nechci aby ji Kali porazila. Ale pak Kali ukazala silné útoky. Byla jsem v šoku.

"Tohle říká někdo kdo mi zničí polovinu země a teprve pak za mnou přijde? Sama moc dobře víš, že já nejsem silná jakoc ty, právě proto mám svého bratra, využíváš toho že nejsem někdo kdo tohle dokáže, takže jediný kdo tu je ubohý jsi ty. Tahle země, je zemí proty, kdo chtějí nalézt konečně klid a mír. A já udělám cokoliv abych tuhle zemi ochránila. Já a můj bratra, jsme jako jedna bytost chránící tuhle zemi. Smiř se s tím že ty jsi jedna a my dva, jsme taky jako jeden." Trvalo mi dlouho bratra vůbec něco naučit a tahle mizerná mrcha ho tu ještě uráží. Bylo mi jedno že urážela mne, na mého brášku si nikdo takhle otvírat hubu nebude, a už vůbec ne někdo, kdo sem jde jen aby zničil zem mého bratra a mně. Kolem mne se utvořili černé díry. Zvedla jsem meč a máchla jím, černé díry se okamžitě zmenšili a zmizeli. Díry nebyli velké, byli slabé. Oproti mojí magii která existovala od počátku věků. Aki teď zůstane pro jistotu skrytý. 

Kurumi letěla jak nejrychleji mohla, až před sebou konečně uviděla krásně modrou plochu Diamantového jezera. Proletěla kolem skály, ve které měla svou jeskyni a na chvíli zabojovala s nutkáním si do ní pěkně zalézt a na všechno zapomenout. Nakonec se však přemohla a místo toho přistála na břehu jezera. Ze své brašny vytáhla lahvičku, ponořila jí do vody, počkala až se naplní, zašpuntovala jí a pak vrátila zpátky do brašny. A rozletěla se opět zpátky.

Byla jsem překvapena. Dokázala mi zničit mé černé díry. Nikdo jiný s kým jsem bojovala to nemohl udělat. Ale však jsem tohle mohla čekat. Sice proti ní nejraději musel použít Bílý Mars, kterou ještě nemám, ale ještě mám několik karet proti ní. Přistála jsem na zem. "Avšak já přinesu mír. Jakmile dosáhnu toho co chci. Ale nyní si tě trpchu okořením." Řekla jsem Accalie. Kolem mě se objevila temna energie ktera mě pohltila. Mé oblečení a styl vlasů se změnila. Poté se temná energie rozplynula. Nechala jsem ji schválně rozplynout. Teď už je jedno kde Aki je, temná energie se do něj vsákne. "Teď proti mě bojuj." Vrhla jsem se na ní. Ale pořád jsem ji šetřila.

Byla jsem nucená použít bojovou ochranu pro mého malého brášku. Věděla jsem přesně kde se skrýval, temnota momentálně bojovala s ochranou která na něj byla seslána a Akiho vůlí. Já se musela soustředit na ní, většinu boje mi stačilo se vyhýbat, horší to bylo když použila magii, slábla jsem a viděla jsem že ona si to uvědomuje. Takže na mne tlačila, za chvíli jsem to už nevydržela, nohy se mi podlomili a já vykašlala krev, už nemám na výběr, musím tu moc použít, moc Bohů se nesměla využívat. Ne když to nebylo nezbytně nutné. Ale byla to moje schopnost, která kolovala mými žilami. Kolem mého těla se začal zvedat prudký vítr a Kali to odhodilo několik metrů dozadu.

Byla jsem v ještě větším šoku než kdysem byla. Accalia dokázala ničit její černé díry. Nemohla jsem uvěřit že Accalia dokázala bojovat proti magii Černe Venuše. Avsak jsem viděla jak Kali změnila svoji podobu. Což už jsem tušila že bude zle. A také bylo. Jeji temná energie se rozšířila kolem. A pochopila jsem proč. Rychle jsem se snažila její rozšiřující energii zastavit a také absorbovat. A dařilo se mi. Čímž moje výdrž se doplňovala. Ale stále jsem byla potlučená a potřebovala jsem něco nebo někoho k uzdravení mého potlučeného těla. Ale viděla jsem jak Accalia prohrávala. Byla jsem připravená zakročit když v tom kolem Accalii se začal zvedat silný vítr, který Kali odmrštil. Což jsem najednou byla zmatená.

Bojovala jsem proti Accalii. Viděla jsem že jsem měla navrch. Později jsem dávala ji velmi silné rány. Pokračovala jsem dále sérirových ran do obličeje. Pak Accalia ode mě pořádnou nakládačku. Pak jsem přestala a viděla Accaliu jak stále stala ale ne nadlouho. Spadla a vykašlala krev. Usmala jsem se. Ale pak nahle kolem Accalii se se zvedl vítr který mě odmrštil. Dopadla jsem na nohy a ruku a stoupla. "Konečně jdes naplno?" Řekla jsem Accalii.

Zvedla jsem hlavu, oči mi rudě zářili, nikdo neměl šanci proti moci Bohům, všech. Ani ona. Ať si myslí co chce. Zvedla jsem meč a prudce se k ní rozběhla, ostří narazilo do sebe a ona díky mé síle odlétla a přistála v řece. "Aki!" Vykřikla jsem. Voda se zvedla a sevřela ji ve své náruči. Namířila jsem na ní mečem. "Pošpinila jsi mou zemi, trest tě nemine, budeš souzena mocí Bohů za to co jsi udělala." Momentálně krvácela na několika různých místech. Kdyby vytvořila jakoukoliv černou díru, neudělalo by to vůbec nic, díky tomu že jsem jela naplno, se moje síla o dost zvýšila a země byla tisíckrát víc chráněná. "Máš poslední šanci se vzdát." Voda kolem její hlavy se uvolnila. Udržovala ji v šach, nemohla se hýbat.

Zničeho nic na mě zaútočila. A odhodila mě do řeky. Najednou mě voda kolem mě se sevřela a uvěznila mě. Accalia ke mě přistoupila a namířila mečem. Nemohla jsem se hýbat. Snažila jsem se jak mohla uvolnit a zkoušet vytvořit černé díry. Ale nic nepomáhalo. Snažila jsem se i dostat na plnou sílu ale to taky nešlo. Byla jsem naštvaná. Kdybych měla Bilý Mars. Nikdo by mě nemohl zastavit. Povolila jsem. " Dobrá. Vzdávám se. Tedy jsem zklamala moji paní." Vzdala jsem se. Viděla jsem že Accaliinina moc nehorázně přesahuje sílu mojí paní a mě. Nakonec jsem našla někoho kdo mě může zastavit. Začala jsem pochybovat o pravdě Mágyni Počátku a Zkázy. Říkala že nikdo nebyl silnější než já. Možná mi lhala.

Byla jsem v šoku jakou silu Accalia měla. Nasledovala jsem je a viděla že kolem Kali se svírala voda. Viděla jsem jak se Kali pokoušila něco udělat ale později se vzdala. "Cože..?" Nemohla jsem uvěrit ze se vzdává. Avsak jsem cítila Accaliininu sílu čímz mě brnilo celé tělo. "Neuvěřitelné." Ažpak jsem slyšela Kali zmínící se o té Mágyni. Rychle jsem se za nimi rozběhla. "Kali! Neposlouchej tu mágyni. Ona by ti chtěla vzít tvé tělo. Vzala by ti všechno. Já ji moc znám. Nikdy ji nevěř." Řekla jsem Kali ale počítala jsem že to ona bude zamítat.

Kurumi letěla jak nejrychleji mohla. hrad už byl nadohled a řev boje nadoslech. Musela si dávat pozor, aby jí některý z útoků nezasáhl. Přelitěla až k Anně, vytáhla z brašny láhev s vodou a podala jí ji, "Tak tady jí máš. To by mě zajímalo co s ní zamýšlíš."

"Dobrá, nemysli si že tě pustím, budeš poutána božskými řetězy které budou pohlcovat tvou magii kdykoliv se o něco pokusíš, takže nebudeš moci použíat magii, protože bys akorát slábla. Být tebou nedělám nic." Voda ji sevřela ještě víc, zmáčkla ji vnitřnosti a já se prudce rozhlédla, Aki stál u hradeb, jednu ruku zvednoutou, modřé zářila, vlasy mu povlávali z toho jak používal magii. V druhé držel luk. Na zádech toulec s šípy a u pasu meč. "Aki, co to sakra děláš?! Chceš ji snad zabít." Otočil na mě hlavu. "Už mám plné zuby toho, jak se mnou každý zametá, jestli ji nezabiju, tak se mnou zamete i ona." Zalapala jsem po dechu, říkal to tak chladně. "Chceš snad poskvrnit rodinný šlechtický erb?!" Vykřikla jsem, viděla jsem jak povolil. Došel k mojí osobě a pohlédl mi do očí, zase měl ten svůj tichý a smutný výraz. "Promiň." Zašeptal a já přikývla. "V pořádku." Pohlédla jsem na Kali která se přestala vzpouzet. "Dobře." Vzala jsem tvář svého bratra do dlaní a opřela své čelo o jeho.Moje koruna začala zářit duhovými barvami, mezitím co jemu se rozzářil opasek kolem jeho pasu. Kolem končetin Kali se začali tvořit řetězy. Zářili duhovým světlem, Kali začala mizet, přemisťovala se do sklepení hradu. Kdyby se pokusila odtamtud dostat, řetězy by pohltili veškerou její magii. Dokonale by ji oslabili a ona by tak nemohla absolutně nic. Takhle uvěznili Bohové Tyfóna. Obra který chtěl zničit Olymp. Byla za nezničitelnými mřížemi. S Akim jsme se objevili před nimi a hleděli na ní, oba chladným pohledem. "Nezapomeň, že nemůžeš používat své síly. Budeš tu do doby než dostaneš rozum nebo my dva vymyslíme co s tebou." Já se rozplynula, ale Aki tam zůstal a skrze mříže na ní hleděl.  Nakonec se k ní otočil zády a sklonil hlavu, ofina zakrývající mu jedno oko, ho teď zakryla úplně, i část druhého."Proč...tohle děláš?" Zašeptal po chvíli.

"Dobrá Accalio." Odpověděla jsem jí v klidu. Potom jsem uslyšela Annu, která přiběhla k nám. Naštvala jsem se. "Ne! To neni možné! Ona by nikdy mi nelhala!" Zakřičela jsem na Annu. Ale najednou jsem ucítila ohromný stisk. Voda se ke mně znovu přitiskla. Tentokrát to bylo horší. Cítila jsem bostest. Cítila jsem jak se mi stlačují vnitřnosti. Zastnénala jsem bolestí. Bolelo to hodně ale slyšela jsem křičící Accaliu na jejího bratra. Najednou povolilo. Udechla jsem si. Byl to Aki, který přišel k Accalie. Avšak jsem viděla jeho smutný výraz. Zadívala jsem se mu do očí. Viděla jsem že něco s ním není v pořádku. Ale pak jsem se znovu ohlédla na Accaliu přiložující dlaňě k tváři Akimu, následně opře čelo o Akiho čelo. Viděla jsem jak se Accaliina koruna rozzářila duhovými barvami, což spolu i Akiho opasek. Ohlédla jsem se dolů a viděla jak se na mé končetiny oběvovaly retězy. Až pak jsem jsem se ocitla za mřížemi. Accalia s Akim se objevili přede mnou na druhé straně mříž. "Však já vím Accalio." Řekla jsem v klidu. Accalia se rozplynula ale ten Aki zůstal. Otočil se ke mně zády a po chvíli na mě zašeptal. "Dělám to hlavně pro mojí paní Mágyni počátku." Řekla jsem. "...Avšak mi zřejmě lhala že jsem silnějsí než Accalia... Otazka zní proč..." Pošeptala jsem. "Dělala jsem to aby jsem jí naplnila její přání. Aby jsem se stala novou Mágyní Počátku a Zkázy, a zničit veškera mocná stvoření na všech světech a vznikne novy ráj. Hledala jsem tu nejmocnějsí magii zvanou Bílý Mars. Což by mě vedlo konečně na úroveň mé paní... Ale Anna mi řekla že by mi jenom chtěla mi ukrást mé tělo.. Nikdy by to neudělala... Jinak víc ví Anna." Dívala jsem se dál k Akimu. "Ty jsi mě chtěl zabít. Slyšela jsem o tobě... Hmm.. Dávej pozor aby tě temná strana nepohltila.." Řekla jsem Akimu s vážností.

Věděla jsem že nebude ihned souhlasit s tím. Když v tom náhle voda kolem ní se zužovala a tiskla Kali. Sténala bolestí. Accalia začala křičet na Akiho který se náhle objevil u jedné věži. Koukla jsem se na Akiho. Ale pak sem Aki přišel. Viděla jsem jak voda potom koem Kali povolila. Bylo to zvláštní. Něco není s Akim v pořádku. Ale potom jsem viděla jak Accalia dala své čelo k Akimu. Její koruna začala zářit. Pozorovala jsem jak se u Kali objevolaly retězy, až pak všichni tři zmizeli. Nemohla jsem uvěřit jakou moc a sílu Accalia měla. A takové božské věci. Slyšela jsem Kurumi jak už tu byla. Ale byla jsem mezitím překvapena. Vzala jsem si tu láhev s vodu a napila jsem se. Otočila jsem se ke Kurumi. "Ten Aki.. S nim něco začíná v nepořádku. On Kali chtěl zabít. A Accalia to nechtěla. Mě ten Aki se mi přestává zdát normální. Pořád se tváří smutně." Zapřemýšlela jsem víc. "Doufám že se to nestane Kurumi. Bude to velký problém. Accalia říkala že jestli Akiho pohltí znovu temnota, už nebude návratu. Ale tady je něco špatného. Není to že by na něj působila temná energie. Zdá se že na něj působí tlak emocí... Jakoby se dále přibližoval k temné straně.. Tohleto že chtěl Kali zabít, sice bylo jen poprvé co bylo proti Accalie, ale jestli něco udělá podruhé, budeme muset něco udělat.." Řekla jsem Kurumi.

Kurumi zvědavě natočila hlavu na stranu. "A co s tím budeme dělat? S temnotou není radno si zahrávat. Znala jsem harpyji, kterou temnota pohltila. Celé její tělo zčernalo, a začala se chovat jako smyslu zbavená. Útočila na vše živé s čím přišla do kontaktu a to co její útok přežilo, tak to temnota také pohltila. Šířilo se to jak mor a nikdo nevěděl jak to zastavit. Jestli se něco podobného stane i tady, tak potěš koště."

Otočil jsem se na ní. "Moc mojí sestry a mne, je nejmocnější, je dána přímo od Bohů. Neexistuje žádná moc která by byla silnější." Pohlédl jsem na něj. "I když to tak na první pohled nevypadá." Zahleděl jsem se na strop. "Víš, naše země je něco jako  ochrana pro všechny ostatní bytosti, právě proto jsme my dva dohromady tak mocní, abychom mohli ochránit ostatní." Zašeptal jsem a sklonil hlavu. Kopl jsem do menšího kamínku který se odrazil od zdi. "Tenhle sět je...zkažený, proto se tu o to sestra tolik stará. Přijímá nové lidi do našeho království." Pohlédl jsme na ní. "Ať už budeš silná jakkoli, moje sestra a já...budeme vždy o krok napřed. Být tebou...vzdám to, dneska ani jeden z nás nejel naplno. I když to tak vypadalo, ani jeden z nás nezažil hranice svých schopností." Odvrátil jsem pohled a zahleděl se na stěnu. "Samozřejmě, chtěl jsem tě zabít, chtěla jsi to tu zničit, takže proč bych...to tu nebránil. Moje sestra zabila daleko víc lidí, já nezabil nikoho." Pohlédl jsem na ní. "Byla bys první kdyby mne nezastavila." Zhluboka jsem se nadechl. "Byl jsem už jednou pohlcený, myslíš že bych se nechal tak snadno pohltit znovu?" Uchechtl jsem se. Ale možná že bych se i pohltit nechal, vyhrnul jsem si rukáv a pohlédl na svou ruku, leska se na ní krev která momentálně začala skapávat na podlahu. Smutně jsem se usmál a sledoval jak kapky pomalu dopadají na zem. Staré jizvy se otevírají, když už svou bolest schovám, začne se to projevovat na mém těle. 

Poslouchala jsem Akiho. "Vidím. Zdá se že vám dali božskou sílu neznajíc hranice." Poslouchala jsem ho dál. "Hm. Tak mi asi nebude nic zbývat... I když pro mě může přijít chvíle kdy zacnu velmi hladovět. A potřebovala bych nesmírně velké množství hmoty. Živím se vším." Řekla jsem Akimu. "Tedy raději nepřejdi k temné straně." Pozorovala jsem jak Akimu z ruky kape krev. "Můžeš mi svoji ruku dát?" 

"To není s temnotou že by tě pohltila a byls by jsi zlá. To je prostě přechod na temnou stranu." Řekla jsem Kurumi. "A navíc by se ten dotyčněj nebránil." "Tak. Měly by jsme se podívat kde jsou." Řekla jsem a šla zpět na hrad. Plocha byla po bitvě rozburácená. "Ajaj."

Přikryl jsem si svojí ránu dlaní a když jsem ruku zvedl, rána tam nebyla. "Ne, nedám ti svou ruku, dokážu se vyléčit." Zašeptal jsem."Kromě toho, ti nevěřím." Zamumlal jsem vzápětí. Ale proč bych jí měl věřit po tom co udělala mé zemi? "Přestaň mi říkat co mám dělat." Vyhrkl jsem vzápětí a přelétl ji pohledem, její pouta se ještě víc utáhli a já tiše vydechl. "Jsem dobrá bytost, sám od sebe...BYCH TO NIKDY NEUDĚLAL! Nikdy bych dobrovolně nešel na špatnou stranu."  Vykřikl jsem a praštil pěstí do zdi, roztřásl jsem se. 

Stála jsem v kuchyni když jsem uslyšela ze sklepa ten křik. Věděla jsem že se tam objevila ona. Že díky Akimu a Accalie tam byla, no co, drby se nesou rychle, ale proč tam někdo křičí? Vzala jsme připravené jídlo pro naší vězenkyni. Vydala jsem se do sklepa a spatřila Akiho který měl pět na napů proražené zdi. Povzdechla jsem si. Jídlo jsem položila před mříže a došla k Akimu. "Je vše v pořádku mladý pane?" Zeptala jsem se pomalu, jelikož Aki vypadal že se každou chvíli rozbrečí a zhroutí.

Kurumi kývala hlavou jako že chápe, i když to moc nechápala. Společně s Annou se vrátily na hrad.  "No páni, tady je ale binec." říkala Kurumi když uviděla všude tu spoušť. "Zdejším maidkám bude asi hodně dlouho trvat, než to tady uklidí. Pak najednou Anna udělala "Ajaj" Kurumi zpozorněla. "Děje se něco?"

Pouta na mých rukou se sevřela když Aki na mě hlasitě zakřičel a bouchl do zdi. "Klid Aki." Řekla jsem mu. Byla jsem překvapená, když na mě začal křičet jen kvůli tomu že mu jen říkam ať nepřestupuje na temnou stranu. Ačkoli to bylo divné když křičel. Viděla jsem že byl docela neklidný. Vzápětí jsem viděla přicházející červenovlasou ženu, která mi dala jídlo přede mnou. "Dobrý den paní." Pozdravila jsem s klidem tu holku.

Koukla jsem se na sebe. "Panebože!" Rozhrkla jsem se. Viděla jsem jak mojs oblečení bylo z poloviny potrháno. Hlavně moje prsa byla ze tří čtvrtin viditelná. Moje tvář  zčervenala. "Ok. Notak to se musím převléknout." Řekla jsem a chystala se jít do hradu. "Kurumi. To jsi mi nemohla říct o mém oblečení?" 

Zvedl jsem hlavu, byla to pobočnice a komorná mojí sestry, bože jsem tak ubohý že ani nemám vlastního komorníka. "Všechno je v pořádku." Přikývl jsem. Rozhodně jsem nevypadal v pořádku. "Není se čeho bát." Bylo se čeho bát.  Byl jsem v psychickém stavu který rozhodně neodpovídal tomu dobrému, v očích jsem měl slzy a celý jsem se třásl. Načež jsem se podíval na Kali. "Říkám že na temnou stranu nepřejdu, nikdy." Zašeptal jsem a rozběhl se po schodech nahoru přičemž jsem za sebou práskl dveřmi.

Kurumi se zasmála. "Tak tohle tě trápí? Nemusíš se stydět, máš krásné tělo a krásná prsa, tak je klidně můžešeš vystavit na obdiv." přitom křídlem strhla zbytek látky z Aniných prsou, takže se její přednosti pěkně zhouply a byly vystaveny na obdiv všem, kdo se díval. Pak si stáhla i svojí šedou podpresnku a taky vystavila na obdiv svoje prsíčka. "Nejsou tak velké jako ty tvoje." říkala trochu posmutněle.

Kurumi mě obdivovala ale najednou mi chytla roztrahanou latku kryjící moje prsa a strhla je ze mě. Celá jsem zčervenala a v šoku taky byla. Viděla jsem jak se na mě pár straží začalo dívat. Rychle jsem popadla Kurumi za ruku a rychle jsem s ní zmizela ve hradu. Dotáhla jsem jí až do jedné komnaty, a zavřela za sebou dveře. "Co tě to popadlo?! To se nesmí dělat!" Vyčítala jsem Kurumi. Ale pak jsem se uklidnila. "Ano mám je velké." Řekla jsem jí. "Závidíš co?" Pyšnila jsem se. "Ale teď k věci. Oblíkni se. Neměla jsi nikoho viď?" Řekla jsem Kurumi.

"Proč by se to nemělo dělat? Vždyť nahota je přeci přirozená věc pro každou živou bytost." Nechápala Kurumi. Pak se usmála. "Trošku jo, harypje většinou nemají moc velká prsa, protože čím větší tím těžší a s takou zátěží se špatně létá. A kluky většinou přitahují holky s velkými prsy, proto se na mě dívají všelijak. A když je zkouším svádět, tam mají radši nějaké moralistické kecy než aby šli na věc." Pak se na Annu překvapivě podívala. "Co myslíš tím, jestli jsem nikoho neměla?"

Usměju se a přiblížím se ke Kurumi. Teď Kurumi je u mých prsou. Mezitím když stála u postele strčila jsem do Kurumi a Kurumi spadne na ní. "Víš Kurumi. Po tom co jsme teď zažily, měly bycho dělat jestě něco jiného. Šla jsem ke dveřím a zavřela. Potom jsem znovu přišla ke Kurumi. "Tak tedy. Relaxuj Kurumi." Pobídla jsem Kurumi.

Dupal jsem po schodech a  naštvaně sledoval prázdné chodby...kde je vlastně služebnictvo? Proč tu nejsou? Zaslechl jsem z nějakého pokoje jakési zvuky. Radši jsem nechtěl vědět co to je, připomínalo mi to to, jakou mám smůlu že já nikdy...Zamračil jsem se, a dost, měl bych toho nechat. Už to nedávám, zavřel jsem oči a tiše vydechl. Uklidni se... Opřel jsem se o zeď a tiše dýchal.

Momentálně to by Raid kdo ovládal tělo, vysoký, svalnatý démon s chutí někoho znásilnit, a to pořádně. Nebyl daleko od údolí Nox a sledoval krajinu před sebou a jen doufal že se tam najde nějaká holka. Už dlouho neměl sex a to jen díky tomu že tělo ovládal Lyeil. Jenže teď když měl tělo na starost Raid, to bylo něco jiného. Na prst si zaujatě namotával pramen bílých vlasů. Přitom byl tak napůl ponořený do svých myšlenek Dlouho nevděl žádnou holku která by se tu někde objevla, možná by měl jít spíš k zámku. Zvedl a posléze se tam pomalu vydal.