Příběh

V teto časti lesa sem se zdržovala uż nějakou dobu.Bylo tu hodně obchodníků kter*m sem mohla prodat ryby a že za to dobře platili.Bylo lehké si tu vydělat.A dokonce se tu oběvil i zámek.No..asi zde nebudu jediná pryncezna,,Foxi nemáš hlad? Mužeme se stavit na jidlo" usmala sem se .Byla sem jen kousek od zamku ,,Vypada hezky co říkáš" zasmala sem se a vadala se k nejbliž#8mu hostinci.Mou přitomnost nemohl citit nikdo kdo nebyl urozene krve ale kdo ano tak me mohl vycitit.

Pustila jsem Saja z jednoho důvodu. Postava co jsem už delší dobu pod dohledem a rozhlédla se. Dala se do pohybu. Nevěděla jsem kdo to je ale byla nebo byl trochu jiný než ostatní. "Aki. Máš to tu chvíli na starost." řekla jsem a usmála se na Saja. "Jen si něco zařídím." vydala jsem se převlíct do kratší sukně, vysoké koženné boty, koženné delší rukavice.  Vzala jsem si boty a eukavice v hnědé barvě zatímco kratší šaty připomí nající halenku a sukni v modré nebo spíše tyrkysové barvě. Došla jsem do stáje. Vzala jsem si kuš a osedlala Pirožka. Pozdravila jsem Doragon. "Budu teď chvíli pryč." řekla jsem jí. Jen kývla. Pirožek radostně vyskočil ze zámku a běžel směrem k  hostinci. Jedinému hostinci v lese. Pirožka jsem nechala před vchodem a vydala se hledat onu osůbku.

Vstoupila sem do hostince kde bylo poměrn3 prazdno..no nevadí tim líp.Sela sem si dozadu a obědnala sem si neco k jidlu pro me a Foxiho.Donesli to pomerne rychle a mi se pustili do jidla.Muj luk s drahokamek se třpitil kus drahokamu života ..jediny co mi ze zamku zbylo a jediny dukaz me kralovske krve.Take jedine co mě spojovalo s drahokamem.Do hostince ve#la d8vka..ale..jak mi došlo nebyla určite jen tak običejná.Zrovna sem dojedla a rozhodla se radeji odejít.Nerada sem se zdržovala v okoli jinych urozenych..uz jen kvuli hrozbě vraceni domu.Zaplatila sem a vzala foxiho .Prošla sem holem dívky směrem ven.

Vešla jsme do hostince a rozhlédla se. U nohou mi stála malinká lištička. Sibila na sobě měla podobu vodní. Její kožíšek se leskl.  Korunka v mých vlasech se zatřpytila. Tři obrovské diamanty se zaleskly a já pročesávala  hostinec. Kdyby zůstala sedět ani bych si jí nevšimla, ale ona vstala.  A to byla její chyba. Než stačila úplně vyjít, chytla jsem jí za ruku. "A mám tě." prohlásila jsem. Pak ale jakoby se se mnou zastavil čas. Před očima jsem viděla hodně vzdálenou vzpomínku. "Accal, Aki! Pojďte sem. Ráda bych vám někoho představila." to mě a mého bratra vpolala matka. Oba jsme rozjařeně přiběhli. Matka mě vzala kolem ramen. Přede mnou stál pár lesních elfů ze sousedního království o tolik menšího než bylo to naše. Žena, muž a menší holčička. Okamžitě jsem byla schovaná za matkou. "Neseme vám poslední diamant do koruny vaší dcery." promluvil elf. "Slyšel jsem že od víl už jste ho dostali. Tady prosím." podal matce krabičku. Otevřela jí. Byl tam diamant co jsem teď nosila v korunce ve vlasech.  Matka se usmála. Kousek diamantu ale jakoby ulomila a podala ho elfovi. "Bereme si tolik. Vaše království je to taky." usmála se. "Děkujeme." promluvil elf. Vzpomínka se rozplynula. Diamant na korunce se rozzářil.  Sice krátce ale i tak. Zamrkala jsem."půjdeš se mnou." řekla jsem a dotáhla ji k Pirožkovi. Ten zařehtal. Přikývla jsem. "Ano to je ona." Pirožek kývl a já se pousmála. "Pojedeš se mnou na zámek. Bez odmlouvání."

Chytla mě za ruku a ja sem byla nucena chvili stat.Pak me ale tahla ven .,,Omlouvam se ale .." vimanila sem se ji a udelala salto do zadu přistala sem az na větvi jednoho ze stromů,,Mam te$ nejakou praci" ja si to nepamatovala nic z doby kdy sem byla mal@ jedine co tak tu hystorku o drahokamu.Usmala sem se a po stomech se m se rozběhla pryč.Nebudu čekat až me znovu chytí.Stromi mi pomahali se dostat dal a dal Foxiho sem držela tak aby mi nespadl.Nehodlala sem se vracet do zamku kdyz sem se konecne do'kala svobody .

Hleděla jsem za ní. Vážně si myslela že mi uteče. V mém lese. Já byla duše tohohle lesa věděla jsen o jaždém jejím kroku a ona se mi snažila utéct. Zabolelo to když přistála ne tenčí větvi. Povzdechla jsem a telepprtovala se přímo před ní takže do mě nabourala. "Aby bylo jasno. Tohle je můj les." znovu jsem ji chytila a dřív než jsme spadly na zem jsem se teleportovala k sobě na zámek spolu s ní, Pirožkem a nějakým jejím mazlíčkem. Spadly jsme na podlahu místo na zem a já sykla bolestí. "Každá ryba co jsi ulovila bylo jako bys mi trhala maso. Jsi elf. Elfové mají být spjatí s přírodou" vyhrkla jsem.  Svalila jsem ji pod sebe a vytáhla nůž. Přitiskla jsem jí ho ke krku a ruku ji položila na hrudník. Ucítila jsem cosi měkkého. Její ňadra, byla tak veliká. Zrudla jsem ve tváři ale stále na ní zírala. Vlasy mi spadaly kolem hlavy a já ruku přesunula trochu níž. Je nepříjemné když vám někdo hrabe tam kam nemá.  "Proč ubližuješ tomuhle lesu?" vyhrkla jsem zoufale. Diamant na mojí korunce se znovu rozzářil ale tentokrát daleko víc. Zhluboka jsem dýchala.

Tak tohle bylo divny..a dost rychli.Ach jo..kež bych nebyla tak zbrklá.Držela mě pod sebou s nožem u krku..prvni co sem ale ucitila byl dotek na mích prsou..zamračila sem se..ale ..jakmile sem postřehla zaři toho drahokamu tak mi bylo vse jedno..drahokam v mem luku taky zazářil přitahovali se k sobě.Zamracila sem se víc a vsi silou se dostala nad ni i kdyz mi stale drzela u krku nuž,,Proc maš drahokam života ten patři mě!?" řekla sem ,,Kde si ho vzala?!" foxi za'al nafat a štekat nelibilo se mu to.Ja sem zatim neodpovedela ani na jednu otazku kterou mi dala.Drahokam z luku zářil tak silně že to až oslepovalo a ja na to byla dost citlivá.

Ocitla jsem se pod ní. Vztekle jsem sebou začala mrskat a snažila se jí vymanit. "To teda ne! Je můj! Dostala jsem ho!" vykřikla jsem  a upřela na ní oči. Přestala jsem se s ní prát a jen na ní hleděla.  "Dali mi ho elfové. Část si nechali pro svou dceru. Jejich království je kousek od mého. Je malinké. Narozdíl od tohohle." zašeptala jsem a odvrátila pohled. Oba diamanty přestaly na chvíli zářit. "Země je ze tří království. Víly, elfové a nymfy. Nymfí je největší. A vládnou elfům i vílám." zašeptala jsem. "Jsi princezna ze sousedního elfího království. Nemysli si že to nepoznám." schovala jsem nůž. "A já nymfího." zahleděla jsem se do jejích očí. Byli krásné.

Poslouchala sem ji a kdyz schovala nuž tak sem z ni slezla.,,Ja sem jedina ..jedina co dokaze použivat ten drahokam potrebuju ho najit celej jak je mozny ze si to nepamatuju ze by  rodice ..davali kus drahokamu" rekla sem.vzala sem si Foxiho k sobě a začala ho hladit ,,Uklidni se Foxi to bude dobré"   mylsela sem si ze me ta holka posle zpadky ale to ja nechtrla,,Nevratim se tam sem konecne volná  a nikdy se domu uz nevratim" reknu rozhodně

Sklopila jsem hlavu. "Ten den přišli tvojirodiče a ty k nám na hrad. Od víl je tenhle." sundala jsem si korunku a ukázala jí jeden zge tří diamantů.byl takový duhový.  Dali nám tento ale kousek si museli nechat i pro sebe. Tyhle tři musí nosit právoplatný následník celé této země aby celou zemi ochránili s královstvím víl a elfů. Musí tyhle diamanty držet spolu. Právoplatný následník jsem já a můj bratr. Ten nosí pás pro ochranu našeho království. Nymfího království. No zpátky. Tvoji rodiče řekli mým že ten diamant bude zářit pokud se k němu přiblíží jeho část." do cesty skočila Sibila a vztekle na elfku vrčela. "Pamatuju si tě." zvedla jsem se a vzala Sibil k sobě. "Jako malájsi byla menší jak já.  A tvůj hrudník..." zčervenala jsem a odvrátila tvář. "Byl menší." Sibila zavrčela a já se na ní zamračila. Pak jsem se na elfku ale s roztomilým úsměvem otočila. "Jsem ráda že jsem tě mohla vidět." sklonila jsem hlavu. Schovávala jsem se před ní když jsem byla malá a zároveň ji sledovala. Prptože už jako malá bxla krásná. Jednou jsem k ní dokonce přišla a políbila ji. Ale moji rpdiče jí pak vymazali paměť. "Jen jdi pokud chceš. Moje království ať je tvým domovem." zašeptala jsem a pomalu se vydala pryč. Vyrostla, proč najednou tolik vyrostla? Teď se navrch otočí a opět odejde.