Příběh

Zaskočila jsem se jak Aki řekl o své sestře. "Aha.. No dobře..." Povzdychla jsem si. "Já vím, že to je les. Ale teď k věci." Řekla jsem. "Nevím co to bylo, ale určitě jsem v jiném světě. Já pocházím z jiného světa. Z jiného paralerního vesmíru. A já hledám jestli tu je nějaká možnost se vrátit do svého světa. Jestli tu není něco nebo někaká síla, magie, kterou bych se mohla naučit a pomocí tím se  vrátila zpět do mého světa. Není tu něco takového?" Otázala jsem se mu.

Poslouchal jsem jí, paralerní vesmír, netušil jsem o čem mluví. "Není, jakmile se dostaneš do tohohle lesa, nemůžeš se z téhle země dostat. Není žádná možnost." Řekl jsem tiše. "Já...jsem tu taky nový, ještě jsem si úplně nezvykl. Ale vím že se odsud nedostane už nikdo, tenhle svět je... jako výhra v loterii. Okolo je spousta dalších zemí, ale, tenhle les je v zemi jménem Aleria, za ní je další, ale prokletá, je tam temný vládce, tam se nechodí. Ale...odsud se nedostaneš." Řekl jsem jí.

"Aha.. Bohužel." Povzdychla jsem si. "Tak nemám navybranou. Tedy já půjdu. Ale ještě bych ti něco řekla." Řekla jsem mu. Chtěla bych vyzvat tvoji sestru na souboj. Nechci žádný na život a na smrt. A není to nic že bych ji chtěla urazit. Pouze jen přátelský souboj" Dořekla jsem mu a pomalu jsem odcházela. "Jo a ještě něco. Chtěla bych souboj odehrát za hranicemi lesa." Dodotkla jsem mu.

"Tak to máš smůlu, já tyhle věci neřeším, nejsem poslíček, musíš rovnou za mou sestrou a ta je teď na výpravě."  řekl jsem. "Navíc až se vrátí, půjde si rovnou lehnout." odcházela. "Hej!" zavolal jsem. "Moje sestra, souboje nepřijímá, je vládce země, kdyby se jí něco stalo. Les by zemřel a to si nemůže dovolit. Nebude s tebou mít souboj jen protože to ty chceš a navíc to řešíš přeze mě." Řekl jsem a sevřel v prstech svoje oblečení, takže zná slabinu mojí sestry? Ale i tak....určitě by jí porazila, moje sestra je silnější než si většina lidí myslí.Má svoje způsoby asvoje tajemství.

"No tak nic.. Budu tedy dělat něco normálního. Měj se." Mávla jsem mu, otočila jsem ss zády a pomocí vytvoření ledu, zformovavého do kamene pod mými chodidlami, jsem se vykatapultovala ze zámku. Led vzápětí prasknul na malinké střepiny. Mezi tí jsem si užívala let. Pak jsem přistávala na hranicích lesa. Přistála jsem na obou chodidle s pravou nataženou rukou. Postavila jsem se a šla dál.

Zabloudila, podařilo se jí dostat až k hranicím lesa, kde spatřila nějakou jinou dívku. "Haló?" Zavolala. Pomalu k ní došla. "Vy jste...odsud? Potřebuju se dostat k hradu, ale netuším kudy, nevíte to náhodou?" Zavolala  a pomalu šla k dívce blíž, nevěděla jestli jí něco udělá nebo ne, přinejhorším by zkrátka povolala svoje včely.

Uslyšela jsem někoho. Otočila jsem hlavou k ní. "Hrad je rovnou za mými zády." Odpověděla jsem jí a ukázala palcem dozadu kam má směřovat. Viděla jsem jak se ke mně pomalu přibližovala. "Doporučuji se ke mně nepřibližovat." Řekla jsem se zlou tváří dívající se k ní. Otočila jsem se a šla dál. 

Zmateně na dívčinu hleděla, absolutně nechápala proč je taková...protivná, ale co zmohla? Nechala dívčinu dívčinou a s povzdechem tedy přikývla. "Dobře, děkuji." Řekla a otočila se k hradu, pomalým krokem postupovala lesem, tak aby měla hrad pořád před očima, tak aby nezabloudila, doufala že svoje zboží prodá ještě teď. Nechtěla se s ním vracet zpět.

Vyšla jsem do stájí a osedlala svého koně. Na co si žádat služebnictvo. Vyvedla jsem ho ven a nasedla na něj,  sedlo bylo z pohodlné kůže. Přitáhla jsem otevřel a následně se ještě chvíli přehrabovala v brašně než jsem vyjela z Hradu do lesa. Cesta bude trvat několik hodin i na koni. Takže jsem jela pomalu,  na co spěchat,  i tak by to přece trvalo dlouho,  takhle se můžu aspoň flákat. Zastrčila jsem si vlasy za ucho a tiše si povzdechla,  tohle bude... Ještě na dlouho. Přemýšlela jsem kolik toho už les prožil,  Accalia byla na nějakém jednání za hranicemi naší země. Její neschopný bratr se schovával na Hradě a nemohl se dostat z rozchodu s jeho přítelem. Divný kluk. Očima jsem brouzdala po lese a přemýšlela. 

Pokračovala lesem,  a uvažovala jestli potká někoho příjemnějšího koho se zeptat na cestu,  netrvalo to moc dlouho a za chvíli v dálce zaslechla klapot kopyt. Pospíšila si,  až ji Medy o sebe jemně drncali. Hopsla rovnou před koně a vyděšeně couvla,  stejně jako kůň který se vzepjal. Ale dívka na něm z něj nespadla. "Omlouvám se. Jen bych chtěla vědět jak se dostanu k zámku!" Vyhrkla a pozorovala dívku v sedle,  byla to elfka,  stejně jako Alasseo. Akorát s tím rozdílem,  že tahle určitě nebyla včelí. Alasseo z ní cítila dým,  jakoby někdo vyháněl včely z úlu. Takový když se včelám bere med. Musela být ohnivá.