Příběh

Byla to teprve chvíle a už KI někdo skočil před koně. "Holka bláznivá!  Co to sakra děláš?!" Vykřikla jsem když se mi podařilo koně zbrzdit. Takže zůstal aspoň trochu v klidu. Skočila mi do cesty jen aby se zeptala na cestu?  Buď je šílená,  nebo prostě neví co se životem,  bo ve finále je to jedno a to samé. "Na Hrad?  Potřebuješ na Hrad?" Očima jsem sjela na její uši a pak na její vak bez kterém bylo viset pár sklenic s medem a nějakými koláčky nebo něčím takovým. Povzdechla jsem si. "Vidíš tuhle cestu?" Ukázala jsem na cestu po které jsem přijela. "Půjdeš po ní a brzy se dostaneš ke hradbám. A k Bráně. Tam je Hrad. Nemůžeš to minout." Zahleděl jsem se jí do očí. 

Jak jsem šla, přemýšlela jsem na tu holku se kterou bych chtěla bojovat. Jestli je vládkyně týhle země kde jsem byla, boj by mohl být zajívavý. Ale udělala jsem chybu. Měla jsem se zeptat té holky jaké schopnosti ta vládkyně má. Ale nic. Třeba někoho najdu. Raději se přeměním na moji dospělou formu. 

Vzala jsem si z kapsy pilulku a spolkla jsem ji. Jak jsem se přeměnila na svoji dospělou formu, šla jsem dál a doufala jestli na někoho nenarazím. 

Pohlédla na cestu směrem k hradu a pak se koukla na elfku, nevypadala nadšeně že jí Alasseo skočila pod koně. Přikývla."Dobře, děkuju." Usmála se a zahleděla se na stromy, to znamená že už není daleko, konečně se bude moct zbavit zboží, které nese prodat. Usmála se na elfku ještě jednou a pospíšila si do hradu. Cesta byla docela dlouhá, ale za chvíli před sebou spatřila hradby. Vela hlavní branou do hradu a rozhlížela se. Páni. Bylo to tu opravdu velké. Ale nikdo tu neměl nějaký stanek nebo něco takového. Postavila se tedy doprostřed nádvoří a orzbalila svoje zboží.

Pokrčila jsem nad ní rameny, za chvíli mi stejně zmizela z dohledu a tak jsem pokračovala lesem. Hostinec by momentálně měl mít plno, což bylo zvláštní, nikdy neměl plno. A já chtěla vědět proč má plno. Co vím, Akimu nezbývá než to tam tu chvíli vydržet sám, věděla jsem že jeho neschopnost ve vedení věcí je ohromná, zvlášť teď, ale on to nějak zvládne, a když ne....sice to bude na mě, ale co jiného dělat. Povzdechla jsem si a pobídla koně do klusu.

Prodávala nějakou dobu,  než se jí podařilo prodat všechno. Následně se vydala zpět do lesů v myšlenkách,  dojít zpátky k sobě do Elfí části lesa. Aby mohla nabrat nové zboží,  pomalu tedy šla lesem a přemýšlela. Pomalu došla k řece Harmonie a přebrodila jí. Cesta jí trvala dlouho,  ale nakonec se dostala zpět do elfího lesa kde se posadila ke svým včelám a spokojeně se usmívala. Dlouhé vlasy si rozčesala a začala se starat znovu o své včelstvo. Doufala že si brzy najde nějaké kamarády. 

Hleděl jsem k obloze která byla příjemná a lákala k tomu abych tohle údolí opustil, byl to strach co mě tady držel, ale možná...kdybych jen pomalu vykročil ven. pohléfl jsem na Anuxe který spal v trávě u jednoho ze stromu a smutně si povzdechl. Dobře, asi je načase abych vystoupil aspoň na chvíli z temna. Pomalu jsem Anuxe vzbudil a nasedl mu na hřbet. Vznesl se k obloze a já hleděl dolů na krajinu, viděl jsem nějakou dívku na koni jak si to vykračuje po stezce. Ne, to asi není dobrý nápad k ní jít. Další holku jsem uviděl až po chvíli. U hranic, zaujatě jsem se tam rozletěl a sledoval ji z oblohy.

Pomalu nabrala potřebné zboží a vydala se k hostinci s myšlenkou že se tam bude prodávat líp, kdyby měla štěstí, třeba to vnutí i hostinskému, určitě něco potřebuje do kuchyně, tím si byla skoro jistá, med se přece hodí vždycky, alespoň to si myslela, a mohla jen doufat že to byla pravda. Na cestu si vzala vodu a pomalu se vydala lesem směrem k hostinci.

Cestpu jsem se zastavila a přemýšlela. Co to vůbec dělám. Odvolávám souboj s Accaliou. Radši se vrátím zpět do lesa. Otočila jsem se zpátky směrem k lesu a pohlédla na oblohu. Uviděla jsem v dálce někoho létat na něčem cosi. Tedy tajně jsem se pomalu přibližovala k němu.

Dorazila jsem k hostinci a sesedla z koně. Nechala jsem ho venku aby se pásl. Pak jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Ti co tam byli se na mě otočili, zahlédla jsem pár osob v kápi kterou si nesundavali ani když se napili zpěněného piva. Zamračila jsem se, ale rozhodla se to radši neřešit.  Došla jsem k hostinskému a objednala si víno, pak jsem se posadila k jednomu prázdnému stolu a pozorovala ostatní, chtěla jsem tu zůstat a počkat jestli někdo z nich není třeba nějak nebezpečný.

Tiše jsem Satora poslouchal, když pak domluvil, na chvíli jsem se zamyslel.. "Hmm, každý kdo chce žít musí někdy vzít život někomu jinému, tak to prostě je..zatím jsem nepoznal nikoho kdo by tváří v tvář smrti nežadonil o milost, pokud nepočítám ty, kteří k tomu ani nedostaly příležitost..podle mě každý, ať už říká cokoliv, má touhu žít a to se nezmění.." Odpověděl jsem, pozvedl zrak od svého psího přítele a pousmál se..oheň příjemně ohříval mé mrznoucí tělo od špiček prstů až k obličeji. Bylo to stejné teplo jako tenkrát, když byly noci chladné, zachumlával jsem se pod teplou deku a ze svého bytu pozoroval hvězdy..Byly to hezké vzpomínky, smutné vzpomínky..na jeho odpověď jsem pouze přikývl, měl jsem otázek sice více, ale nechtěl jsem strkat nos do něčeho, do čeho mi nic není.. "Heh, nemám nejmenší důvod ti ubližovat, tenkrát to byla obrovská hloupost, chyba, kterou nikdy nechci zopakovat, ale musím se s ní smířit. Dokud jsem při smyslech, nic špatného ti neudělám, to slibuju.." Zazubil jsem se Satorovým směrem.