Příběh

Když jsem vstoupila do lesa, ztratila jsem toho kdo na něčem létal. Tedy jsem to vzdala a šla rovně a doufala jestli na něco narazí. Cesta trvala velmi dlouho. Začala jsem mít obavy. Možná bude lepší když budu znovu poskakovat po stromech. Chystala jsem se skočit ale najednou jsem něco přede mnou uviděla. Pomalu jsem se k tomu přiblížila a uviděla jsem chaloupku kde vedle ní se pasil kůň.

Zahleděl jsem se k obloze kde se zvedalo slunce, oheň stále hořel, začalo se oteplovat, už nebyla taková zima. Zahleděl jsem se zpět na něj, jeho slova mě kapku děsila, dokud je při smyslech, co když mu hrábne a bude mi chtít ublížit? Tedy, na to co jsem zač jsem tedy pěkný posera, to se musí nechat. Tiše jsem se zahleděl na plameny ohně. "Tak doufám...že neztratíš kontrolu." Zašeptal jsem a jmně se usmál. "Nechi...ještě umřít." Zašeptal jsem a smutně si povzdechl, ne, to opravdu nechci.

Stál jsem u jedné z řek a plnil si čutoru vodou. Už to byla nějaká doba co jsem viděl nějakou osobu. Neviděl jsem tu vůbec nikoho,  což se mi nelíbilo. Byl jsem tu sice jen pár dní,  ale..  I tak. S tichým povzdechem jsem zamířil spolu se svou vlčicí k sobě domů,  tedy do provizorního stanu který jsem si postavil v jednom z lesíků (Háje Makari). Lia čekala u vchodu a vrtěla ocasem. Pohladil jsem ji po hlavě a ona sklopila uši. Přemýšlel jsem. "Zajímalo by mě,  jestli tu někoho potkám."  Zašeptal jsem. 

Lidé spolu klábosili. Vypadalo to skoro jako normální krčma, teda až na toho týpka u okna ze kterého se kouřilo, nebo na tu holku s vlčím ocasem a pár dalších existencí, pokrčila jsem nad tím rameny, zatím nic podezřelého, zatím. Tohle je pořád ještě v klid a v pohodě. Není to nic zvláštního, nic zlého, nic nedělají, jen pijí. Vyhlédla jsem oknem ven, viděla jsem tu holku která předtím byla na pozemcích hradu. Byla u mého koně. Pomalu jsem ji sledovala, přemýšlela jsem jestli půjde dovnitř.

Jemně jsem se pousmál na probouzející se vlčice a hvídnutím je přivolal k sobě. Obě si poslušně sedly vedle Raye a čekaly na další pokyny, zatímco Jess olizovala Rayovo ucho, Ange zvědavě pozorovala Satora..bylo hezké je vidět v tak dobré náladě.. "O to se opravdu nemusíš bát..tihle tři jsou tu aby se se mnou v nejhorším případě vypořádali..nemyslím si, že bych proti nim měl moc velkou šanci a i kdyby ano, jsem si jistý, že by jsi se zvládnul bránit..sice nevypadáš hrozivě, ale jsi o dost silnější než se může zdát, ghúlí nos neošálíš.." S úsměvem jsem se na Satora podíval, zvedl se a začal hlínou dusit oheň, přeci jen už nebyl tolik potřeba..byla mi stále zima, ale vycházelo slunce a oteplovalo se, už to bylo jedno.. "Plánuješ teď někam odejít? Jestli ze mě máš strach nedržím tě tu, ale pokud chceš můžeme spolu ještě nějakou dobu být..společnost nikomu neuškodí.." 

"Jo ale já...svojí sílu nepoužívám." Zašeptal jsem a sledoval jak dusí oheň, když se na mě zahleděl. Odhrnul jsem si vlasy z očí a postavil se. "Nemám strach, je to v pohodě, kromě toho je příjemné po delší době mít nějakou společnost." Usmál jsem se na něj.  "Někoho kdo...mi alespoň částečně rozumí." Zašeptal jsem a jemně se na něj usmál. "Budu rád když ještě chvíli se mnou budeš, pokud ti moje společnost nevadí nebo tě nějak neobtěžuje." Zamumlal jsem po chvíli.

Jak jsem byla u koně, dívala jsem se na okna té chalupy. Uviděla jsem ženu zírající na mě. Poznala jsem že to je ta žena, kterou jsem viděla, když jsem byla ve hradu. Co tady dělá? Velmi mírně jsem cítila z ní temnou energii. "Hmm. Zajímavé." Šla jsem tedy do chalupy.

Tiše jsem pokračoval ve své cestě a přemýšlel jestli něoho potkám, alespoň bych měl o delší době společnost. trvalo to delší dobu, ale nakonec jsem mezi stromy zahlédl nějaké dvě osoby. Zamířil jsem k nim. Byli to dva chlapci, přemýšlel jsem co jsou zač, ale to už se ozvala Lia a začala vrčet. Vyděšeně jsem na ní pohlédl. "Ne! Pššš, jinak nás uslyší!" Zašeptal jsem. Pochopitelně mě ignorovala a vrčela si dál, polkl jsem a vystoupil z keřů. Ten jeden zrovna udusil ohniště a ten druhý ho pozoroval. "Ehm, ahoj." Ozval jsem se.

Vešla dovnitř, takže se můj pohled okamžitě uhnízdil na její tváři, ta holka se mi nezdála, byla zvláštní a vyzařovala nějakou zvláštní auru. Takže jsem ji sledovala a přemýšlela, co je to za holku? A odkud přišla, celá byla zvláštní a mě se to nelíbilo. Samozřejmě, žila jsem tu dostl dlouho na to, abych poznala která bytost je jaká, proto jsem to tu všechno kontrolovala a nejen když byla Accalia pryč, kontrolovala jsem to neustále. Všechno muselo být zapsané, muselo to být všude, tak aby to Accalia věděla, co se tu dělo v době její nepřítomnosti. Momentálně to bylo obzvlášť důležité, než odjela, upozornila mě, že musím pečlivě hlídat les. Snažila jsem se, ale nebylo to snadné, zvlášť u nějakých osob a k té momentálně patřila i tahle holka.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Pár lidí se na mě otočilo. Pár osob v kápěch pili pivo, jeden člověk kouřil, a pár dalších bytostí se bavilo. Rozhlédla jsem se kolem kde ta rudovlasá žena je. Zpozorovala jsem ji dívající na mě. Šla jsem k ní. "Ahoj. Můžu se ti na něco zeptat?" Otázala jsem se jí.